Maďarština/Slovesa

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Slovesa ve větách vyjadřují děj nebo stav. Podobně jako v češtině se maďarská slovesa vyznačují bohatstvím tvarů při časování. Sloveso je schopno vyjádřit osobu a číslo, díky čemuž v maďarské větě nemusí být vyjádřený podmět, je-li znám. Stejně jako v češtině maďarská slovesa vyjadřují tři časy: minulost, přítomnost a budoucnost. Rovněž rozlišuje různý slovesný způsob (oznamovací, podmiňovací, rozkazovací).

Hlavní zvláštnost maďarštiny je ta, že ve všech způsobech a časech mají dva druhy časování: určité a neurčité. Z toho plyne existence dvou různých sad koncovek pro časování.

Určité časování[editovat]

Určité časování (zvané též předmětné) je jednodušší než neurčité. Jednak z důvodu, že přijímá osobní koncovky, které jsou téměř shodné s přivlastňovacími koncovkami, které se připojují k podstatným jménům. Kromě toho má méně nepravidelností a výjimek.

Jak už vyplývá z označení „předmětné“, takto se časují slovesa, která mají určitý předmět v akuzativu (v češtině 4. pád, koho? co?), tedy tzv. tranzitivní (přechodná) slovesa. Slovesa intranzitivní (nepřechodná), tedy ta, která nemají přímý předmět, mají pouze neurčité časování.

Určité časování se používá:

  • s určitým předmětem (s určitým členem, ukazovacím zájmenem nebo přivlastňovací koncovkou);
  • pokud následuje vedlejší věta připojená spojkou hogy (že);
  • pokud následuje věta připojená vztažnými zájmeny melyik a hányadik (který);
  • je-li předmětem osobní zájmeno ve 3. osobě bez ohledu na to, zda je, nebo není vyjádřeno.

Neurčité časování[editovat]

Neurčité časování (podmětné) se používá:

  • u sloves bez předmětu;
  • s neurčitým předmětem (s neurčitým členem);), včetně předmětu vyjádřeného neurčitým zájmenem
  • s většinou tázacích slov v předmětu;
  • je-li předmětem osobní zájmeno v 1. a 2. osobě bez ohledu na to, zda je, nebo není vyjádřeno.

Příklady neurčitého a určitého časování[editovat]

Neurčité časování Určité časování
Este megnézek egy filmet
Večer zhlédnu nějaký film.
Este megnézek a filmet
Večer zhlédnu ten film.
Láttak egy lányt az utcán.
Na ulici viděli nějakou dívku.
Látták Évát az utcán.
Na ulici viděli Evu.
Szeretünk könyvet olvasni.
Rádi čteme (nějakou) knihu
Szeretjük olvasni ezt a könyvet.
Rádi čteme tuto knihu.
A fiú lát engem / téged.
Chlapec vidí mne / tebe.
A fiú látja őt / önt.
Chlapec vidí jeho / ji / vás.
A lány lát minket / titeket.
Dívka vidí nás / vás.
A lány látja őket / öneket.
Dívka vidí je / vás.
Mit keresel a térképen?
Co hledáš na mapě?
Budapestet keresed?
Hledáš Budapešť?
Kit vársz?
Koho čekáš?
A barátodot várod?
Čekáš na svého přítele?
Köszönök mindent!
Děkuji za všechno!
Köszönöm a segítséget!
Děkuji za pomoc!
Lakunk Prágában.
Bydlíme v Praze.
Intranzitivní sloveso, nemá předmět.

Určité časování automaticky znamená určitý předmět. Pokud je tento předmět (jeho, ji, je / to) zřejmý, nemusí být vůbec ve větě vyjádřen:

  • Látod? Látom. = Vidíš to? Vidím.
  • Olvassa. = Čte to.

Na rozdíl od:

  • Látsz? Látok. = Vidíš? Vidím. (= nejsem slepý)
  • Olvas. = Něco čte. (neurčité časování)

Určité časování s vedlejší větou:

  • Péter azt mondja, hogy fáradt. = Petr říká, že je unavený.
  • Tudom, hogy nem eljön. = Vím, že nepřijde.
  • Nem látom, hol ül. = Nevidím, kde sedí.
  • Azt keressük, aki lopta el az autónkat. = Hledáme toho, kdo ukradl naše auto.