Maďarština/Ukazovací zájmena
Ukazovací zájmena v maďarštině jsou ez (tento) a az (tamten), v množném čísle ezek a azok. Přijímají také pádové koncovky (viz přehled). Mohou stát buď samostatně, nebo před podstatným jménem. V druhém případě za nimi stojí ještě určitý člen.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Stojí-li ukazovací zájmeno před podstatným jménem, následuje za ním vždy určitý člen:
- ez a / ez az
- ezek a / ezek az
- az a / az az
- azok a / azok az
Varianta členu az se používá, pokud následující jméno začíná samohláskou.
Příklady
[editovat | editovat zdroj]- az az asztal = tamten stůl
- ezek az asztalok = tyto stoly
Pokud v takovém spojení chybí určitý člen, význam je jiný. Ukazovací zájmeno v tomto případě neodkazuje přímo na podstatné jméno. Jde o samostatné použití. Spojení pak má platnost věty:
- Ez asztal. = Toto je stůl. (vynechané sloveso van)
Můžeme také říci:
- Ez asztal? Asztal ez? = Toto je stůl? Je toto stůl?
- Nem, ez nem asztal. Ez szék. = Ne, to není stůl. To je židle.
Další příklady použití ukazovacího zájmena bez členu:
- Mi ez? = Co je to?
- Ki ez? = Kdo je to?
- Ez Éva. = To je Eva.
- Ádam azt mondja, hogy… = Adam říká, že…
- Te vagy az, aki elárult. = Ty jsi ten, kdo zradil.
Poznámka
[editovat | editovat zdroj]Pokud není nutné rozlišit tento a tamten, můžeme ez i az překládat do češtiny jen jako ten, ta nebo to.
Přehled ukazovacích zájmen
[editovat | editovat zdroj]| Nominativ kdo? co? |
ez tento, tato, toto |
az tamten, tamta, tamto |
ezek tito, tyto, tato |
azok tamti, tamty, tamta |
|---|---|---|---|---|
| Akuzativ koho? co? |
ezt | azt | ezeket | azokat |
| Dativ komu? čemu? |
ennek | annak | ezeknek | azoknak |
| Instrumentál (s) kým? (s) čím? |
evvel / ezzel | avval / azzal | ezekkel | azokkal |
| Kauzál-finál pro koho? pro co? |
ezért | azért | ezekért | azokért |
| Inessiv v kom? v čem? |
ebben | abban | ezekben | azokban |
| Superessiv na kom? na čem? |
ezen | azon | ezeken | azokon |
| Adessiv u koho? u čeho? |
ennél | annál | ezeknél | azoknál |
| Illativ do koho? do čeho? |
ebbe | abba | ezekbe | azokba |
| Sublativ na koho? na co? |
erre | arra | ezekre | azokra |
| Allativ ke komu? k čemu? |
ehhez | ahhoz | ezekhez | azokhoz |
| Elativ z koho? z čeho? (zevnitř) |
ebből | abból | ezekből | azokból |
| Delativ z koho? z čeho? (z povrchu) |
erről | arról | ezekről | azokról |
| Ablativ od koho? od čeho? |
ettől | attól | ezektől | azoktól |
Ukazovací zájmena se skloňují stejným způsobem jako podstatná jména, přijímají stejné pádové koncovky. V jednotném čísle však (s výjimkou akuzativu, superessivu a kauzálu-finálu) dochází regresivní asimilaci. To znamená, že koncové z se mění na souhlásku, kterou začíná připojená pádová koncovka, např. az + ban = abban. V množném čísle k této asimilaci nedochází.
V instrumentálu, při jehož tvoření normálně dochází k progresivní asimilaci (podle první souhlásky ve skupině), se uvedená pravidla kříží, a jsou tak možné dva tvary (ez + vel = evvel nebo ezzel). V množném čísle je pouze progresivní asimilace (ezek + vel = ezekkel).
Ukazovací zájmena, na rozdíl od přídavných jmen a číslovek, se skloňují spolu s podstatnými jmény, před nimiž stojí:
- Látom azt a nagy házat. = Vidím (tam)ten velký dům.
- Adom (ezt) annak a kis gyereknek = Dám to tamtomu malému dítěti.
Protože záložky (postpozice) se chovají podobně jako pádové koncovky, dostává i ukazovací zájmeno svoji záložku, která tak je ve slovním spojení rovnou dvakrát:
- ez előtt a ház előtt = před tímto domem