Maďarština/Podmiňovací způsob

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Podmiňovací způsob, tedy tvary odpovídající českému bys, bys, by, bychom, byste, by, se v maďarštině vyznačuje koncovkou -na / -ne / -ná /-né, která se připojuje k základnímu tvaru slovesa. Za ni se pak připojují osobní koncovky:

  • olvas--m = četl(a) bych

Kromě podmiňovacího způsobu přítomného existuje i podmiňovací způsob minulý, který se tvoří z tvarů minulého času a pomocného slovesa volna (tvar slovesa van = být):

  • olvas-t-am volna = byl bych četl

Neurčité časování[editovat]

Pravidelná slovesa přijímají tyto koncovky:

Osoba Zadní samohlásky Přední samohlásky
én (já) -nék
te (ty) -nál -nél
ő (on, ona, ono) -na -ne
mi (my) -nánk -nénk
ti (vy) -nátok -nétek
ők (oni, ony, ona) -nának -nének

V 1. osobě jednotného čísla je vždy, bez ohledu na samohláskovou harmonii, koncovka -nék!

Ve 3. osobě jednotného čísla je krátké -na/-ne, v ostatních tvarech je dlouhé -ná/-né.

Příklady neurčitého časování[editovat]

Osoba várni
čekat
írni
psát
beszélni
mluvit
ülni
sedět
én (já) várnék írnék beszélnék ülnék
te (ty) várnál írnál beszélnél ülnél
ő (on, ona, ono) várna írna beszélne ülne
mi (my) várnánk írnánk beszélnénk ülnénk
ti (vy) várnátok írnátok beszélnétek ülnétek
ők (oni, ony, ona) várnának írnának beszélnének ülnének

Určité časování[editovat]

Pravidelná slovesa přijímají tyto koncovky:

Osoba Zadní samohlásky Přední samohlásky
én (já) -nám -ném
te (ty) -nád -néd
ő (on, ona, ono) -ná -né
mi (my) -nánk -nénk
ti (vy) -nátok -nétek
ők (oni, ony, ona) -nák -nék

Příklady určitého časování[editovat]

Osoba várni
čekat
írni
psát
beszélni
mluvit
ülni
sedět
én (já) várnám írnám beszélném ülném
te (ty) várnál írnál beszélnél ülnél
ő (on, ona, ono) várná írná beszélné ülné
mi (my) várnánk írnánk beszélnénk ülnénk
ti (vy) várnátok írnátok beszélnétek ülnétek
ők (oni, ony, ona) várnák írnák beszélnék ülnék

Podmiňovací způsob minulý[editovat]

Minulá, nereálná podmínka (české byl bych udělal) se tvoří pomocí tvarů minulého času, k nimž se přidává neměnný tvar volna, což je podmiňovací způsob slovesa van (být):

Osoba Neurčité časování Určité časování
én (já) olvastam volna olvastam volna
te (ty) olvastál volna olvastad volna
ő (on, ona, ono) olvasott volna olvasta volna
mi (my) olvastunk volna olvastuk volna
ti (vy) olvastatok volna olvastátok volna
ők (oni, ony, ona) olvastak volna olvasták volna

V maďarštině je nutné, na rozdíl od češtiny, rozlišovat mezi podmínkou v přítomnosti a v minulosti:

  • Ha megkért volna, segítettem volna neki. = Kdyby mě byl poprosil, byl bych mu pomohl. (Nepomohl jsem mu, protože mě o to nepoprosil. Nyní už mu nepomohu, protože to zvládl udělat sám. – podmínka v minulosti)
  • Ha tudnék síelni, elutaznék a hegyekbe. = Kdybych uměl lyžovat, jel bych na hory. (Když se naučím lyžovat, pojedu na hory. Tato možnost stále trvá. – podmínka v přítomnosti)