Maďarština/Osobní zájmena

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V maďarštině existují stejně jako v češtině osobní zájmena. Podobně jako podstatná jména se také skloňují. Tím, že maďarština vůbec nezná kategorii rodu, neexistují dokonce ani ve 3. osobě zájmena rozlišující on-ona-ono. Pro všechny tyto významy je pouze jediné zájmeno ő, v množném čísle ők. Zvláštní zájmena ön a önök se používají pro vykání.

Je-li osobní zájmeno ve větě podmětem, může se stejně jako v češtině vynechat, pokud je jasné, o kom se hovoří. Osobu totiž vyjadřují osobní koncovky sloves. Zájmeno se použije obvykle jen pro zdůraznění:

  • Lakom Budapesten. = Bydlím v Budapešti.
  • Én lakom Budapesten. = bydlím v Budapešti.

Přehled osobních zájmen[editovat]

Nominativ
kdo? co?
én
te
ty
ő
on, ona, ono
ön
vy (vykání)
mi
my
ti
vy
ők
oni, ony, ona
önök
vy (vykání)
Akuzativ
koho? co?
engem téged őt önt minket titeket őket önöket
Dativ
komu? čemu?
nekem neked neki önnek nekünk nektek nekik önöknek
Instrumentál
(s) kým? (s) čím?
velem veled vele önnel velünk veletek velük önökkel
Kauzál-finál
pro koho? pro co?
értem érted érte önért értünk értetek értük önökért
Inessiv
v kom? v čem?
bennem benned benne önben bennünk bennetek bennük önökben
Superessiv
na kom? na čem?
rajtam rajtad rajta önön rajtunk rajtatok rajtuk önökön
Adessiv
u koho? u čeho?
nálam nálad nála önnél nálunk nálatok náluk önöknél
Illativ
do koho? do čeho?
belém beléd belé önbe belénk belétek beléjük önökbe
Sublativ
na koho? na co?
rám rád önre ránk rátok rájuk önökre
Allativ
ke komu? k čemu?
hozzám hozzád hozzá önhöz hozzánk hozzátok hozzuk önökhöz
Elativ
z koho? z čeho? (zevnitř)
belőlem belőled belőle önből belőlünk belőletek belőlük önökből
Delativ
z koho? z čeho? (z povrchu)
rólam rólad róla önről rólunk rólatok róluk önökről
Ablativ
od koho? od čeho?
tőlem tőled tőle öntől tőlünk tőletek tőlük önöktől

Z přehledu vyplývá, že zájmena ön a önök se skloňují stejně jako podstatná jména, tedy připojením pádové koncovky k základnímu tvaru (ön, önt, önnek atd.).

U ostatních zájmen je základem pádová koncovka (někdy v přední, jindy v zadní variantě), k níž připojujeme přivlastňovací koncovky, např. dativní koncovka -nek + -em (moje) = nekem (mně). Tímto způsobem lze odvodit většinu tvarů. Některé tvary jsou však nepravidelné, např. -n + -d = rajtad (na tobě).