Švédština/Slovesa

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Slovesa ve švédštině se vyznačují větším bohatstvím časů než v češtině, kde známe pouze čas minulý, přítomný a budoucí. Ve švédštině existují navíc tzv. perfektní časy, které vyjadřují předčasnost.

Švédština je však zároveň poměrně chudá na množství slovesných tvarů. Slovesa přijímají jen omezený počet koncovek při tvoření některých časů. Většina tvarů je složených a tvoří se s využitím pomocných sloves. Slovesa nemají schopnost vyjádřit svým tvarem osobu a číslo jako v češtině. Tuto funkci přebírá podmět, který ve švédských větách bývá skoro vždy vyjádřen:

  • jag går – jdu, du går – jdeš, han/hon går – jde, vi går – jdeme, ni går – jdete, de går – jdou

Podle způsobu časování se švédská slovesa rozdělují do čtyř tříd. 1.–3. třída jsou slabá slovesa, 4. třída jsou slovesa silná. Kromě toho existují ještě slovesa způsobová a nepravidelná.

Tento článek podává pouze všeobecný přehled o časování sloves. Podrobnosti hledejte v příslušných kapitolách.

Infinitiv[editovat]

Infinitiv obvykle končí -a, méně často jinou samohláskou. Často před ním bývá částice att.

  • att tala – mluvit, att tro – věřit

Přítomný čas[editovat]

Přítomný čas (prézentum) má u většiny sloves ve všech tvarech zakončení -r.

  • jag talar – mluvím, du tror – věříš

Budoucí čas[editovat]

Budoucí čas (futurum) se tvoří pomocí ska(ll) + infinitiv nebo kommer att + infinitiv.

  • jag ska göra – budu dělat, udělám (hodlám to udělat)
  • jag kommer att skriva – napíšu, budu psát (musím napsat)

Při použití prvního způsobu mluvčí doufá, že se děj v budoucnu uskuteční, či hodlá něco udělat. Druhý způsob se naopak používá u dějů, které se uskuteční v budoucnu a jsou spíše vynuceny okolnostmi než dány vůlí vykonavatele. Nejčastěji se však budoucnost vyjadřuje pomocí přítomného času slovesa:

  • jag kommer ikväll – přijdu dnes večer

Minulé časy[editovat]

Minulý čas (préteritum) se tvoří koncovkou –de/-te/-dde u slabých sloves. Silná slovesa jsou bez koncovky a mění kmenovou samohlásku.

  • jag talade – mluvil jsem, jag köpte – kupoval jsem, jag skrev – psal jsem

Předpřítomný čas (perfektum) se tvoří pomocí har + supinum. Supinum v ostatních severských jazycích není. U slabých sloves má stejný tvar jako trpné/minulé příčestí pro střední rod (-t/-tt), u silných sloves má zvláštní tvar zakončený –it (a obvykle změněnou kmenovou samohlásku).

Předminulý čas (pluskvamperfektum) se tvoří hade + supinum.

  • jag har köpt – koupil jsem, jag hade skrivit – napsal jsem (předtím)

Použití časů se řídí podobnými pravidly jako v němčině a angličtině. V hovorové řeči se har/hade často vypouští.

Podmiňovací způsob[editovat]

Podmiňovací způsob (kondicionál) se tvoří skulle + infinitiv, v minulosti skulle ha + supinum.

  • jag skulle göra – udělal bych, jag skulle ha gjört – byl bych udělal

Přítomný a minulý kondicionál je třeba důsledně rozlišovat.

Trpný rod[editovat]

Trpný rod (pasivum) se tvoří dvojím způsobem. Běžnější je tvoření koncovkou –s (na rozdíl od norštiny, kde se tyto tvary v běžné mluvě používají málo). Je to obdoba českého trpného rodu tvořeného pomocí se.

  • svenska talas – švédštinou se mluví, det skall göras – udělá se, bude uděláno

Druhý způsob je pomocí bli (stát se) + příčestí trpné. Je třeba odlišit vara (být) + příč. trpné, tato vazba nevyjadřuje trpný děj, ale stav.

  • brevet blir skrivet – dopis je psán (nebo brevet skrivs) X jag är älskad – jsem milován

Příčestí[editovat]

  • Podrobnosti o tvoření příčestí trpného najdete v kapitole Trpný rod.

Příčestí trpné/minulé se tvoří u slabých sloves koncovkami –d/-t/-dd, -t/-tt, -de/-te (skloňování obdobné jako u přídavných jmen). U silných sloves jsou koncovky -en, -et, -na.

  • en älskad kvinna, den älskade kvinnan – milovaná žena
  • ett skrivet brev, det skrivna brevet – (na)psaný dopis

Příčestí přítomné se tvoří příponou –ande, -ende.

  • svarande – odpovídající, gående – jdoucí

Zápor[editovat]

Zápor se tvoří částicí inte, knižně též ej (z finštiny) nebo icke (z norštiny).

  • jag talar inte – nemluvím, jag har inte gjort – neudělal jsem

Odlučitelná slovesa[editovat]

S výjimkou předpon an-, be-, bi-, ent-, er-, för-, här-, miss-, sam-, um-, und-, van- a å- jsou všechny ostatní předpony sloves odlučitelné. Podobně se chovají i slovesa složená ze dvou částí. Předpona nebo první část složeniny může být odloučena a stojí pak až za slovesem:

  • Det tillgick så. = Det gicktill. = Tak se to stalo.
  • Solen uppgick tidigt. = Solen gick up tidigt. = Slunce vyšlo časně.
  • Han bortkastade nyckeln. = Han kastade bort nyckeln. = Zahodil klíč.

Odloučené tvary jsou typické pro hovorový styl, spojené tvary jsou více knižní. Může však být i jistý významový rozdíl:

  • Jag går av vid nästa station. = Vystupuji na příští stanici.
  • Tåget avgår kl. 10. = Vlak odjíždí v 10 hodin.
  • Han bröt av käppen. = Zlomil hůl.
  • Han avbröt samtalet. = Přerušil rozhovor.

Odlučitelné jsou všechny slovesné tvary s výjimkou příčestí:

  • den uppgående solen = vycházející slunce
  • den bortkastade nyckeln = zahozený klíč

Přehled časování sloves[editovat]

  1. třída 2. třída 3. třída 4. třída
infinitiv arbeta ställa
köpa
tro dricka
přít. čas arbetar ställer
köper
tror dricker
imperativ arbeta! ställ!
köp!
tro! drick!
min. čas arbetade ställde
köpte
trodde drack
supinum arbetat ställt
köpt
trott druckit
příč. minulé/trpné c-n-pl arbetad arbetat arbetade ställd ställt ställda
köpt köpt köpta
trodd trott trodda drucken drucket druckna

Externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Sloveso ve Wikipedii
  • Encyklopedický článek Časování ve Wikipedii