Švédština/Přídavná jména

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Švédská přídavná jména se skloňují dvojím typem skloňování – silným a slabým (podobně jako v němčině).

Silné skloňování[editovat]

Silné (určité) skloňování se používá s určitým členem a má v obou rodech i číslech stejný tvar, který má zpravidla koncovku -a, u mužského rodu (pozůstatek dřívějšího stavu) může být koncovka -e.

  • den gamle / gamla mannen – starý muž
  • den gamla kvinnan – stará žena
  • det gamla huset – starý dům
  • de gamla kvinnorna – staré ženy

Často dochází k vypouštění nepřízvučné samohlásky v poslední slabice jako v uvedeném případě, tedy gammal – gamla. Viz dále přehledovou tabulku.

Slabé skloňování[editovat]

Slabé (neurčité) skloňování se požívá v ostatních případech, ve společném rodě je přídavné jméno bez koncovky, ve středním rodě má koncovku -t (nebo -tt) a v množném čísle obou rodů -a (jako v určitém tvaru).

  • en gammal man – starý muž
  • ett gammalt hus – starý dům
  • gamla kvinnor – staré ženy

Slabý tvar se též používá ve jmenném přísudku:

  • mannen är gammal – muž je starý
  • huset är gammalt – dům je starý
  • kvinnorna är gamla – ženy jsou staré

Přehled skloňování přídavných jmen[editovat]

společný rod (c) střední rod (n) množné číslo (pl)/
určitý tvar
poznámka
stor
velký
stort stora pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
ny
nový
nytt nya zakončení c samohláskou (krácení samohl. v n)

při zakončení -å nemusí být v určitém tvaru připojeno -a

blå
modrý
blått blå / blåa
d
červený
tt da zakončení c samohl.+d (krácení samohl. v n;
zjednodušené psaní dřívějšího -dt)
hård
tvrdý
hårt hårda zakončení c souhl.+d
vit
bílý
vitt vita pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
brant
prudký
brant branta zakončení c souhl.+t
trött
unavený
trött trötta zakončení c -tt
trogen
věrný
troget trogna zakončení c -en
enkel
jednoduchý
enkelt enkla zakončení c -el, -er
v urč. tvaru vypouští e
vacker
krásný
vackert vackra
gammal
starý
gammalt gamla zakončení c -al
v urč. tvaru vypouští a

Stupňování[editovat]

  • 2. stupeň (komparativ) se tvoří příponou -are. Tyto tvary jsou nesklonné.
  • 3. stupeň (superlativ) příponou -(a)st v neurčitém tvaru, který je shodný pro oba rody i obě čísla. Určitý tvar má zakončení -sta/-aste.

Příklad:

  • kall – kallare – kallast (chladný – chladnější – nejchladnější)
  • Vintern är kall i Stockholm, den är kallare i Lappland, och den är kallast i Siberien. = Zima je ve Stockholmu chladná, v Laponsku je chladnější a na Sibiři je nejchladnější.

Pokud má neurčitý tvar 3. stupně zakončení -st, je v určitém tvaru zakončení -sta. Většina přídavných jmen však má zakončení -ast a v určitém tvaru -aste:

  • st – bästa (nejlepší)
  • kallast – kallaste (nejchladnější)

2. stupeň[editovat]

2. stupeň (komparativ) vyjadřuje vyšší míru vlastnosti. Tvary 2. stupně jsou neměnné:

  • en kallare vinter = (jedna) chladnější zima
  • den kallare vintern = (ta) chladnější zima
  • Vintrar är kallare i Stockholm än i Prag. = Zimy jsou ve Stockholmu chladnější než v Praze.

3. stupeň[editovat]

3. stupeň (superlativ) vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti.

Neurčitý tvar 3. stupně se používá v přísudku:

  • Denna vinter är kallast. = Tato zima je nejchladnější.

Může se však použít i určitý tvar s určitým členem:

  • Denna vinter är den kallaste.

Jen neurčitý tvar se používá, pokud se srovnávají různé části téhož:

  • Här är dimman tätast. = Zde je mlha nejhustší.

Je-li 3. stupeň blíže určen, musí se použít určitý tvar se členem:

  • Det är det vackraste, jag har sett. = To je to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
  • Detta hus är det äldsta i staden. = Tento dům je nejstarší ve městě.

V přívlastku se zpravidla používá určitý tvar ve spojení s určitým členem:

  • den kallaste vintern = nejchladnější zima
  • det största huset = největší dům

V ustálených spojeních se člen často vynechává:

  • i bästa fall = v nejlepším případě

Po přivlastňovacích zájmenech a po genitivu se používá určitý tvar, ale určitý člen odpadá:

  • minsta vän = můj nejlepší přítel
  • Sveriges största stad = největší město Švédska

Nepravidelné stupňování[editovat]

Některá přídavná jména se stupňují nepravidelně a některá přehlasují kmenovou samohlásku:

  • gammal – äldre – äldst (starý – starší – nejstarší)
  • liten – mindre – minst (malý – menší – nejmenší)
  • dålig/illa – sämre/värre – sämst/värst (špatný – horší – nejhorší)
  • god – bättre – bäst (dobrý – lepší – nejlepší)
Pokud se hovoří o jídle (dobrý = chutný), stupňuje se pravidelně: god – godare – godast


  • stor – större – störst (velký – větší – největší)
  • tung – tyngre – tyngst (těžký – těžší – nejtěžší)
  • ung – yngre – yngst (mladý – mladší – nejmladší)
  • låg – lägre – lägst (nízký – nižší – nejnižší)
  • lång – längre – längst (dlouhý – delší – nejdelší)
  • hög – högre – högst (vysoký – vyšší – nejvyšší)

Opisné stupňování[editovat]

Stupňovat lze také opisně pomocí mer (více) a mest (nejvíce). U adjektiv zakončených -isk je tento způsob většinou jediný možný:

  • fantastisk – mer fantastisk – mest fantastisk (fantastický – více fantastický – nejvíce fantastický)

Opisné stupňování se používá též ve spojení s příčestími ve funkci přídavného jména:

  • den mest berömda boken = nejznámější kniha

K vyjádření menší míry se používá opisné stupňování s mindre (méně) a minst (nejméně):

  • god – mindre god – minst god (dobrý – méně dobrý – nejméně dobrý)

Srovnávání[editovat]

  • Karl är lika lång som jag. = Karel je stejně vysoký jako já.
  • Karl är inte så lång som jag. = Karel není tak vysoký jako já.
  • Karl är längre än jag. = Karel je vyšší než já.
  • Karl är längst av alla. = Karel je nejvyšší ze všech.

Externí odkazy[editovat]