Průvodce úpravou vaší zahrady/Orámování pohledu

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předchozí kapitola Poměr

Orámování pohledu[editovat]

Výsadby mohou tvořit přirozené ohraničení kompozice.

Rámování je vnímáno jako zařazení jednotlivých prvků do celku který je ohraničen ,nebo ukončen „orámováním“.Jde o plánovité omezení výhledu na kompozici. Například tomuto účelu slouží zeď , kulisa stromů, živý plot, alej. Orámování, uzavření kompozice má smysl na zvláštních místech , které jsou významná zvláště výhodným pohledem na kompozici, nebo dokonce jsou pohledem pro který byla celá kompozice přímo plánována. Zahrada ani park není obrazem a pozorovatel vnímá její celek když jím prochází stejně jako když jej pozoruje z více úhlů. Jakkoliv lze vytvořit několik málo orámovaných výhledů, zahrada není obraz, je proměnlivá a její hlavní výhoda spočívá nikoliv ve výhledu na dioramata, ale v možnosti jí procházet, používat ji. Čínská zahrada využívá plánovitě osázených výhledů ve zdi podél které vede cesta, jenž jsou nějakým způsobem zajímavé a na sebe často nějak navazující, nebo pohledů na vchod do další části zahrady který je současně rámem a v němž se část další zahrady zobrazuje. To jsou zřetelné příklady rámování. V anglickém parku může výhled z cesty být zcela zakryt výsadbou mimo několik po sobě následujících výhledů na přilehlou kompozici, třebas i různých z několika úhlů. Taková uzavřená cesta parkem jakkoliv díky několika výhledům i zajímavá a dávající pocit větší rozlehlosti parku, nemůže a nesmí nikdy být jedinou možností jak park používat a vykazovat návštěvníka do tmavého úzkého koridoru. Při rámování je vhodné využití linie. Například přímá dlážděná cesta vedoucích k sochařských artefaktům, nebo pergoly s popínavými rostlinami uspořádané tak, aby tvořily lemování (linie), které zaměří pohled diváka na určené směrem. Vhodné orámování je výrazovým prvkem , který silně ovlivňuje vyznění výsadby a jednotlivých součástí kompozice. Kamenná zeď rámuje dílo a je jeho zásadní součástí. Výsadba pnoucích růží na kamenné zdi pak využívá kontrastu neživého kamene a kvetoucí rostliny. Vhodně volený dřevěný plůtek kolem výsadby trvalek je asociací venkovského stavení a vhodně doplňuje výsadbu trvalek. Velkým krajinářským scenériím vytvoří výrazný rámec obrazu stromy, men­ším i okrajová výsadba keřů. Okolnost, že rámec jednoho po­hledu je součástí skladby obrazu druhého, není v sadovnictví na závadu.

Při tvoření zahradních scenérií je orámování vymezující pohled diváka podobně jako u pozorovatele obrazu nahrazeno lemem trávníku, skupinami stromů na stranách, větvemi nad hlavou, pergolou, obloukem při průchodu ve zdi. Rámování je omezeno na několik málo pohledů i u rozsáhlé parkové úpravy. V běžné zahradě je tvorba rámování pohledu omezena na jeden, nebo dva pohledy jenž jsou nějak zajímavé, ale bez významných škod nemusí být použito vůbec. Malá zahrada je jako kompozice často přirozeně orámovaná svou velikostí, kterou určují hranice z živého plotu, nebo zdi okolních zahrad. Obliba omezení, ohrady, orámování pochází z příjemných pocitů bezpečí, klidu, oddělení. Požitků jenž vedly k budování středověkých obezděných zahrad. Pohledy do skrytých oáz klidu uprostřed šíleného, krvavého a sobeckého středověku přináší potěšení a falešnou naději.

Skvělé ohraničení kompozice tvoří oblouky, okraje pergol a průchody. Povšimněte si kontrastu tmavého břečťanu vůči výsadbě záhonů. (Fotografie z knihy Barvy pro květinovou zahradu od autorky G. Jekyll)

Ve východním stylu zahrad a jejich napodobeninách jsou pohledy úmyslně rámovány, často velice ozdobně, neobvykle a pohledy z nich pečlivě připraveny. Tímto způsobem jsou vytvářeny živé, měnící se obrazy , které bývají výrazným prvkem zahrad.

Světlo a stín[editovat]

Stínem jsou v tomto pohledu míněny tmavé plochy a světlem především světlé plochy. Hodnota uměleckého díla je určena nejen uspořádáním tvarů a linií, nýbrž i správným rozdělením světla a stínu, které dodává obrazu životnost a plasticitu. V přírodě jsou světlými elementy louky, vodní plochy a cesty. Stíny jsou v přírodním obraze dány jednak tím, že stromy a keře se jeví oku tmavší než například travnaté plochy, a jednak tím, že stromy a keře vrhají stíny a zabraňují nebo zmenšují osvětlení jiných předmětů, které se nám jeví v místech vrženého stínu tmavší než nezastíněné prvky.

Světlá výsadba kolem světlého prvku není dobrý nápad.

Mezi světlem a stínem musí být i v zahradách správný poměr — vzájemná rovnováha. Střídání světelných a stinných prvků dává partii velmi určitý výraz, a proto se nesmí často opakovat ve stejném nebo v příliš podobném seskupení. Dobře nepůsobí ani takové uspořádání, při němž se v obraze často střídají světlé a tmavé plochy, tím se vnáší do pohledu neklid ani takové, kde světlé a tmavé prvky zaujímají příliš velké prostory. Ačkoliv nelze stanovit přesné pravidlo, je obvykle nejvhodnější poměr mezi světlými a tmavými plochami asi 3 : 2. Dobrý nápad je na výsluní vysázet spíše světlejší dřeviny a rostliny se světlou barvou květům vyniknou v kontrastu s dřevinami ve stínu.

Pokračování v kapitole Nebezpečná dobrodružství s barvami

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady