Průvodce úpravou vaší zahrady/Čínské zahrady

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předchozí kapitola Altán

NĚKTERÉ STYLY ZAHRAD JAKO VZOR

Průhled tvarovanou bránou v čínské zahradě. Velmi malebné efekty jsou tvořeny přiměřeně jemnými, tmavými, bezlistými větvemi opadavých dřevin na světlé ploše v zimě.

Čínské zahrady, nepravidelné zahrady východního stylu[editovat]

V České republice lze čas od času najít napodobeniny čínských zahrad, většinou však jsou jen blízké napodobením některých prvků. Nejde jen o nákladnost tohoto druhu úpravy, pro kterou je obtížné zahradu realizovat. Stává se, že autor místo pokory, skromnosti, pohody a snahy o napodobení přírody předkládá nedůstojnou ukázku násilí, nevkusné křiklavosti nebo používá nevhodné materiály. Malé ploše, zahrádečce o velikosti sotva několika metrů, jejíž většinu tvoří koryto, vládne betonový kanál a vévodí hrubá a zbytečná stavba s rudou plechovou pozinkovanou střechou, altán s prohnutými okraji, umístěný uprostřed. Jindy je zas k vidění velmi „kontemplativní“ zahrada, maličká plocha oplocená vysokým plotem jen po okrajích osázená v pravidelných rozestupech velmi pomalu rostoucími koniferami vhodnými do skalky. Horší než zástup trpaslíků. Celá plocha je ale pokryta štěpkou a dřeviny zvýrazněny velkými zářivě bílými oblázky rozmístěnými kolem nich v kruhu nebo obrazcích. Uprostřed zářící drtě je zcela kulaté jezírko, velikostí příliš nepřevyšující mořské oko na toaletě nebo babiččin lavór na ranní hygiénu . Majitel sedí na okraji toho lavóru a hluboce rozjímá. Slovem atrapa, povrchní křeč, komedie, ne zahrada ale lunapark. Ovšem důležitá je spokojenost majitele. Špatné orientální zahrady, kýče, rozeznáte ale sami, vždy když na něco takového narazíte , poznáte je podle násilné a nesmyslné kompozice jindy podle ledabylosti a zmatené neuspořádanosti.

Klikaté mosty mají v čínské zahradě mystický význam. Důležité jsou i používané materiály.

Nechť vás neodradí to, že čínská zahrada pochází z Číny. Čínská zahrada není žádný aušus z plastu a polystyrenu na jedno použití. Čínská zahrada dokonce ani nepropaguje kulturní revoluci. Čínská zahrada je zahradnická legenda. Je vnímána jako styl nepravidelné zahrady s mystickými prvky, napodobující přírodu. Není tedy brán ohled na skutečnost, že některé z čínských zahrad byly později napodobeninami pravidelných zahrad nebo zda jsou v Číně budovány funkcionalistické zahradní úpravy pro dělníky, rolníky, pracující inteligenci a ozbrojené složky, oproštěné od příkras pouze s podnětnými symboly a obrazy oblíbeného vůdce lidu. Čínská zahrada je styl spíše kontemplativní než okázalý, styl, který byl vytvářen postupným vývojem od starověku po období kolonizace Asie Evropou.

Japonská zahrada. (Z knihy od R. R. Roota, Design in landscape gardening.)

Nepravidelné čínské zahrady byly vzorem korejských a japonských zahrad. Tato kniha se nijak důkladně nezabývá japonskými zahradami, které jsou více založeny na symbolice, a ani zahradami v korejském stylu které se výrazně od čínských zahrad neliší.

Mimo církevní a císařské zahrady byly zahrady často zahrady spíše majetkem úředníků a zahrada byla ukázkou jejich duševních a organizačních schopností a také jejich kreativity. Většina zahrada ovšem byla luxusem upravovaným odborníky. Čínští architekti té doby vytváří zahrady jako části krajiny určené k rozjímaní, jako symbolické obrazy. Tyto zahrady jsou určeny pro návštěvníky. Rozlehlé zahrady zahrnovaly i složité vodní prvky. Čínské zahrady zobrazují přírodu, ale z velké části ji modelují, idealizují a používají symboliku. Symbolika čínské zahrady je ještě podstatněji rozvinuta u japonských zahrad.

Čínská architektura výrazně ovlivnila evropské zahrady. Čajovna v anglické zahradě. (Fotografie z knihy Mary H. Northend Garden ornaments.)

Zajímavostí čínské zahrady je použití kamenných zahrad a bonsají, určitým způsobem použití zdobených chodníků a krytých chodníků vedených tak, aby vynikly a byly vhodně viděny a orámovány. Další zajímavostí jsou uspořádané upravené části komponované zahrady tvořící příběh nebo smysluplnou sérii obrazů .

Čínské zahrady v průběhu stovek let nezůstaly neovlivněny cizími zeměmi. Na formování vzhledu čínské zahrady měly během jejich vývoje vliv především náboženství – konfuciánství, taoismus a buddhismus. Metody používané k tvorbě čínských zahrad byly přejaty a pozměněny okolními národy a tyto změny ovlivnily zpětně čínské zahrady. Autor do zahrady komponuje i historické prvky a někdy i artefakty ke kterým má osobní nebo mystický vztah.

Chodník z oblázků je často velmi precizně vytvořen.

Čínské zahrady jsou klasicky formovány pomocí vlivu prvků jing a jang a celek má být rovněž vyjádřením jejich souladu. Výraz taoistické filosofie přírody a její vztah k takovým uměním, jako je poezie a kaligrafie, je duchem čínských zahrad. Tao (doslova cesta) se pokládá spíše za probíhající proces spíše než pravidla, které by bylo možné prostě následovat a naplnit. Tato filozofie zdůrazňuje jednotu s vesmírem, jehož prvky se skládají ze stejného materiálu, (čchi- životní energie). Tao je součtem všech věcí minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Tyto principy se odrážejí v zahradě.

Obrovské kameny, používané v zahradách, jsou projevem mystické prapůvodní neustále působící a všeobjímající síly Tao a zastupují průběh času a naši budoucnost. Čínské zahrady mají velmi hluboké filozofické kořeny. Přírodní prvky jsou pečlivě vybrány pro svůj historický nebo literární význam. Nebo jsou jako symbolické obrazy krajiny a zahrad vybrány upraveny a umístěny aby působily v dokonalé harmonii. Malebnost některých čínských zahrad není absolutně žádnou náhodou, ale je výsledkem kombinace tvorby malíře a zahradního architekta.

Rámovaný pohled je v čínské zahradě používán často.

Je-li třeba posoudit kvality čínské zahrady, existuje šest klasických kritérií které lze použít: 1. Koncepce zahrady - celkové logické uspořádání, neotřelost, psychologické působení. 2. Způsob, jakým jsou kameny terén a voda harmonicky uspořádány, sladěny mezi sebou, nebo zda působí kontrastně. 3. Estetika pavilonů, teras, hal a komnat. 4. Výběr a vhodnost použití květin a stromů. 5. Vhodné názvy pavilonů, útvarů a pěstovaných rostlin (bonsají). 6. Poetické působení zahrady. Mimo lyrických námětů mohou být použity i epické.

Čínská zahrada není nikdy viditelná v celém svém rozsahu. Zahrada by měla odrážet dvě důležité prvky, dvě sféry života. Jednak přírodu, která je zobrazena jako stromy, skály nebo vodní útvary, ale také zahradníka, tvůrčího ducha, který je obrazem stvoření, který se pokouší vytvořit soulad, svět jak dokonalou a přirozenou rovnováhu přírodních sil a vyváženost jejich působení. Nabízí návštěvníkovi živé obrazy a podobenství. Nikdy je nelze pochopit v plném rozsahu, najednou a vidět současně . Všechny jsou rozděleny do průhledů otvory ve zdech, průhledy dveřmi, okny, přes treláže. Celá zahrada je rozdělena velkým počtem záhybů zdí a úkrytů. Tyto struktury a otvory v nich jsou připravovány aby působily jako série vizuálních vjemů. Všechny součásti zahrady jsou v harmonii ale některé mohou být zvýrazněné, nebo mohou být určité prvky skryty. Složité kompozice berou v úvahu pohyb návštěvníků v zahradě. Zahradník to může vzít v úvahu a střídá a dolaďuje scény v přesně daném pořadí. Právě díky uvedeným průhledům je možné vytvořit skutečnou cestu, která, přestože ji tvoří více scén, zachovává jednotu celku.

Čínská zahrada v Borotíně podle návrhu Z. a V. Hrdličkových.
Stavět mosty tam kde není řeka, umí jen politici a zahradníci. Čínská zahrada v Borotíně podle návrhu Z. a V. Hrdličkových.

Čínská zahrada není, jak je zde ukázáno, estetický doplněk domu, ale je místem k životu. Umožňuje lidem vstupovat a pohybovat se tam. Rozdíl mezi čínskými a západními zahradami spočívá především ve faktickém chápání principu krásna. Západní zahrady se řídí geometrickými a matematickými zásadami a jejich těžištěm je architektura. Čínské zahrady považují přírodu a krásný duševní pocit návštěvníka zahrady za hlavní a třebaže i zde je těžiště v architektuře, stavem a modelaci terénu ve větší míře zdůrazňují jednotu přírody a člověka. Čínská zahrada byla podle některých zdrojů vzorem pro anglický přírodně krajinářský park . Stejně jako u podobně nepravidelného anglického přírodně krajinářského parku jsou čínské zahrady kultivovaným napodobením přírody, avšak podstatně více stylizovaným.

Čínská zahrada v Borotíně podle návrhu Z. a V. Hrdličkových.

Je zde více kladen důraz na intimitu prostoru, propracovanost stavebních prvků a mystiku, náboženství, na rozdíl od romantické nebo kýčovité pohádkovosti kontinentálních přírodně krajinářských parků. Podobně hravé prvky, jako v evropských parcích, se v čínské zahradě také vyskytují. Neodmyslitelným doplňkem jsou kameny, obelisky, balvany, které zde hrají roli dekorativních předmětů. V evropských zahradách tuto roli hrají často kamenné sochy. Zatímco evropské parky pracují s rozsáhlými plochami a s perspektivou, čínská zahrada je spíše plná tichých ukrytých zákoutí a měnících se průhledů z cesty. Oproti dnes realizovaným zahradním úpravám je čínská zahrada více malebná a klade důraz na různorodý terén a terénní nerovnosti. Zatímco v evropských zahradách jsou plochy pokryty rozsáhlými trávníky, čínská zahrada je pokrytá skalními útvary a pahorky. Vodní část evropských zahrad vytváří fontány a vodopády, nádrže. Zatímco v čínských zahradách najdeme spíše potoky, jezírka a stékající vodu. V čínské zahradě najdeme stromy, keře a květiny v izolovaných skupinkách, zapojených porostech a roztroušených přírodních formách. Ačkoliv v pravidelných tvarech a pravidelně vysázených sponech. Cesty v čínských zahradách jsou nerovné, klikaté a často i hliněné. Evropské zahrady a parky mají cesty rovné, přímé, málokdy zaoblené, stejně jako uspořádání evropských zahrad je až na výjimku, kterou je anglický park, pravidelné a geometrické. I v moderních zahradách je okázalost, monumentálnost, primitivní jasnost jednoduchého sdělení nebo dokonalost a technická účelovost provedení nadřazována přirozenosti a přírodnímu dojmu.

Je předpokládáno, že anglický park vznikl právě pod vlivem návštěvy čínských zahrad a čínská zahrada sloužila jako koncept pro vytvoření prvních nepravidelných přírodně krajinářských parků. Styl úprav, cest, výsadby, odpovídá. Přesto že rozsáhlé anglické parky a malé čínské zahrady mají mnoho společného, jsou stejně tak i velmi odlišné. Nicméně některé zcela čínské prvky typické architektury, jako altány a pagody se objevily jako dekorace i v pozdních obdobích anglického parku. Klasické čínské zahrady byly zdokonalovány až do osmnáctého století. Vzhledem k množství čínských zahrad ve starověku, zůstalo jen několik tradičních čínských zahrad do dnešní doby.

Čínská zahrada se skládá ze čtyř částí: 1. Terén a skály 2. Architektura 3. Rostliny 4. Voda v zahradě

Terén a stavby jsou základní, primární část zahrady. Čínské slovo pro krajinu, shan shui, literárně znamená "hory a vody", obecný výraz pro tvoření zahrady znamená "kopání rybníků a hromadění hor". Je také důležité, jak vhodně jsou spojeny prvky jing a jang, jak jsou použity průhledy a výhledy do krajiny, začleněné do celku zahrady. Čína je většinou svého území leží na horách, hory zaujímají zvláštní místo v kolektivní představivosti Číňanů od neolitu. Základní forma zahrady je tvořena rybníky a valy. Hora je v čínské představivosti kouzelné místo. Podle některých mýtů jsou hory samy o sobě posvátné. Jsou osou světa, kde žijí staří mudrci, živící se pojídáním kamenů a vzácných bylin. Tito muži nazývaní nesmrtelní, mají v představách Číňanů přístup k takovým znalostem a dovednostem, které jsou neznámé obyčejným lidem. Hora správného typu, představuje draka z Čchi a všechny s ním související vlastnosti. Propracované jeskyně ve skalách slouží stejné funkci, představují malý kousek hory, plné jeskyní, kde žijí nesmrtelní. Jámy vykopané na stráních těchto kopců jsou používány jako rybníky a potoky. Rybník se správnými vlastnostmi může být domovem draka z Čchi.

Druhá vrstva díla je tvořena rostlinami. Číňané vnímají rostliny jako symboly. Bambus byl použit v každé tradiční čínské zahradě. Tak jako je karafiát Dianthus barbatus v mariánské zahradě nazývaný slzičky Panny Marie a symbolizuje utrpení Panny Marie při ukřižování jejího syna, tak bambusy v čínské zahradě představují silný, ale pružný charakter. Borovice je synonymem dlouhověkosti, vytrvalosti, houževnatosti a důstojnosti. Lotos se používá jako symbol čistoty. Kvetoucí švestka je jedním z nejdůležitějších doplňků čínské zahrady, neboť představuje obnovení a sílu vůle. Broskve jsou pěstovány pro jarní kvetení. Broskvoně a slivoně v Číně symbolizují blízký, bratrský vztah. Jejich blízký vztah bývá na obrazech symbolizovaný propletenými větvemi. Chryzantéma je používána jako symbol přepychu, lesku a "odvahy klást oběti pro přirozený život". Pivoňky symbolizují bohatství a banánovníky jsou použity jednoduše pro zvuk, který vytváří v jejich listech vítr. Číňané vidí některé květiny jako symbol zimy, spíše než jako předzvěst jara. Protože v Číně kvetou v zimě, je švestka, borovice a bambus, nazývány společně názvem "Tři kamarádi z chladu" (岁寒三友). Právě z toho důvodu, že kvetou živě uprostřed sněhu, zatímco všechny ostatní květiny už dávno podlehly chladu a zahynuly. Proto je na ně pohlíženo jako příklad odolnosti a vytrvalost tváří v tvář nepřízni osudu. Nakonec jsou přidány jednotlivé kameny tai-hu pro dotvoření harmonického celku, podobně jako sochy v evropských zahradách. Různé vlastnosti a působení zahrady na různé smysly zlepšuje funkci zahrady. Listy stromů, zvonkohry, ptáci vydávají zvuky. Rostliny různě voní. Složitá struktura chodníků a štěrku působí na hmat. Barevná a kontrastní skladba tvarů a barev poskytuje oční vjemy. Celkový vzhled, je dojem, který zůstává v pozorovateli, hodnocení jak jsou dobře spojeny, sladěny různé scény a jak vytvářejí harmonii. Ve všech použitých kompozicích (jednotlivé celky) je otevřený prostor ve kterém jsou umístěny hlavní dekorace a pavilony, nejdůležitější duchovní budovy obklopené spletí krytých průchodů, galeriemi a cestami.

Zahrada žije, roste a mění se v průběhu času. Při její tvorbě je třeba proto nejen znát vlastnosti jednotlivých rostlin a jejich vzhled během ročních období a jejich růst a habitus, ale také si dokázat představit vzájemné interakce vybraných druhů rostlin mezi sebou v celku i jednotlivě. Samozřejmostí je předvídat dekorační vlastnosti rostlin po výsadbě i v průběhu ročních období i let vůči stavebním prvkům a povrchům. Zahradník potřebuje znát a měl by využít změny v průběhu ročních období, střídání květu kvetoucích rostlin v průběhu roku a dalších dekorativní vlastnosti, aby zahrada mohla vždy nabídnout atraktivní pohledy. Je žádoucí využít i hru světla a stínu, kterou vrhají dekorativní předměty, okna a průhledy,či treláže, během střídání dne a noci. Skrze neustálé proměny, zahrada získává nový rozměr. V něm je každý okamžik definován prchavými vizemi a dojmy.

Velkou roli v čínské zahradě je dáno zpodobnění krajiny. „Vypůjčené scény“ jsou kompozice připomínající přírodní scenérie, jsou jednou z hlavních kvalit zahrady. Vytvořit takovou přírodní scenérii neznamená kopírovat co nejpřesněji skutečnou přírodní scenérii, ale vytvořit v mysli diváka pocit, představu skutečné krajiny. Zahrada se stává místem sdílení světla, spíše než otevřeným prostorem mezi budovami. Na vzhledu je nezbytné pracovat při vytváření prostorové kontinuity mezi interiérem a exteriérem budovy. Hranice mezi realitou a představivostí umělce tvořícího zahradu mohou být smazány.

Zahrada je konstruována tak, aby vypadala nejlépe při pohledu z pavilonu. Dynamičtější i horší pohledy mohou být vytvořeny jako pohledy z cesty v zahradě. Důležité je umístění staveb, které určují průběh cest.

Hala, nebo široká předsíň je místo,kde se hosté setkávají s hostiteli. V okolí jsou umístěny ozdobné kameny a vysazeny stromy. V přední části haly jsou vysazeny květiny. Hala má obvykle okna a dveře v průčelí a v zadní stěně, ale existují i případy, v nichž jsou okna a dveře do všech čtyř stran stavby. Návštěvníci zde mohou obdivovat exotické rostliny pěstované v nádobách. Mohou se zde bavit u divadelního představení. Ve starověkých čínských zahradách hala hraje roli veřejného prostoru. Vyžaduje velký prostor, aby se zde mohlo sejít co nejvíce hostů, ale musí být zdobená ornamenty a je postavená v elegantním architektonickém stylu.

Cesty a chodníky tvoří centrální část zahrady. Slouží nejen jako spojení mezi budovami, ale také k rozdělení prostoru. Cesty ukazují zahradu z pohledů, kterými se návštěvníci mohou kochat. Cesta sama o sobě může stát architektonickým stavebním prvkem přidáním střechy a stěn, v kterých mohou být tvarované průhledy rámující pohled na krajinu. Takové stěny s průhledy často mají ve tvaru měsíce nebo kruhu tvarované vchody a malá okna ve tvaru vázy nebo ovoce. Dlažba v zahradě čínského vzdělance může obsahovat složité vzory podle přírodních zákonitostí nebo být prostě hliněnou pěšinou v závislosti na bohatství a poslání vlastníka.

Pavilon je místo, kde hlava rodiny žije, nebo kde se konají rodinné oslavy. Pavilon je většinou umístěn v ose celého komplexu, s dobře-koncipovaným designem a elegantní dekorací interiéru. Dělení dveří, otevřené průhledy a starožitné předměty, nebo zajímavosti jsou často používány k rozdělení prostoru. Pavilon často nese půvabný název, například "Shen-di pavilon mravní čistoty a ctnosti" a "Bing-li pavilon dodržování slušnosti".

Pavilon je podstatnou součástí čínské zahrady. Je to místo klidu a odpočinku. Právě zde je, že je možné zamýšlet se nad skutečností, jak předměty zcela rozdílné povahy vytváří stejně důležité součásti celé zahrady a ač jsou v fyzický rozdílné, nebo v rozporu a jen společně a v harmonii se stanou smysluplným a dokonalým celkem .

Vodní pavilonek často leží na břehu řeky nebo rybníka. Bývá lehce stavěný a elegantní, má široké fasády a sedí přímo nad vodou, postavený na kamenných pilířích, zasazen do koryta řeky nebo rybníka. Používá se k dekoraci na břehu jezera nebo řeky.

Patrová komnata je dům o více než dvou patrech. Během dynastie Ming komory byl často postaven za halou. V zahradě byly patrové komnaty často používány jako ložnice nebo čítárny nebo prostě k obdivování krajiny. Protože je vyšší než okolí, často se stává patrová komnata atrakcí sama o sobě. Zejména v případě, když stojí u řeky nebo rybníka, nebo na úpatí hory.

Most není jen dopravní prostředek, ale také slouží ke zkrášlení zahrady a začlenění okolní krajiny do malebného pohledu. Klasicky zakřivené (cik-cak) mosty jsou používané v mnoha asijských zahradách. Klikaté mosty mají duchovní smysl, zlí duchové se totiž dokáží pohybovat pouze rovně a klikaté mosty nedokáží přejít.

Pagoda je hlavní buddhistická stavba. V zahradě se často objevuje v centru celého celku, a je také prvkem pro tvorbu scenérií a místem pro pohledy.

Pavilonek slouží k odpočinku, nebo vytváření scény a tvoří scénu s výhledem na něj. Pavilonky a altánky se mohou lišit podle velikosti a stylu. Mohou být všech představitelných tvarů. Čtvercové, kulaté, šestihranné, osmihranné. Pavilonek lze nalézt vyčnívající v polovině nebo na konci průchodu, nebo v ohybu. Tam jsou také pavilonky z poloviny skryté ve zdi nebo průchodu.

Zdi slouží především jako zástěny. Jsou postavené z cihel,nebo z kamene, lze je najít v různých tvarech, jako jsou vlnité stěny a květy osázené stěny. Ve zdech jsou často vytvořena okna k vytváření průhledů, scén které ukazují zahradu v žádoucích pohledech. Horní části stěny a zdi samotné jsou často bohatě zdobené. Kameny Dekorativní kameny (kameny čínských vzdělanců), jsou používány jak pro strukturální (vnímání povrchu kamenů oproti okolí) a dekorativní účely (jako skulptury, obelisky). Skulptury tvořené Tai hu kameny jsou obzvláště ceněné, protože představují moudrost a nesmrtelnost a je možné je získat pouze u jezera Tai, západně od Su-čou.

Voda je používaná často. Čínské zahrady obvykle mívají centrální rybník a několik mimo plynoucích toků. Měkkost vody zjemňuje pevnost hornin a zároveň odráží stále se měnící nebe, architekturu a okolí. Zlaté rybky, kapři a kachny jsou tři nejčastější druhy fauny. Cílem návrhu je vytvořit nádherné scenérie, klidné prostředí, a okouzlující krajinu. Chrámy, pavilonky a krátké mosty jsou v okolí rybníčků a vodních toků běžné. Také malé fontány byly oblíbené.

V asijských zahradách jsou stromy často tvarované. Jsou ale často tvarované tak, aby pozorovatel buď nenabyl dojmu že jde o tvarované dřeviny nebo tvarované dřeviny stylizují přirozené přírodní tvary. Celkově lze v asijských zahradách u výrazných důležitých dřevin v menším prostoru uplatní výrazné linie a jasné rozdělení hmot podobně jako je tomu u aranžování ikebany. U takových úprav v malé kompozici napodobující asijské zahrady lze ale vycházet i z tvarů a stylů používaných u pěstování bonsají.

Kamenné východní zahrady[editovat]

Alespoň za zmínku ještě stojí kamenné zahrady (též suché zahrady), ty jsou rovněž používány v čínských i v japonských zahradách. Jde zde o symbolismus a asociaci. Dílo je spíše dílem kontemplativně uměleckým, aranžérskou prací, než zahradou. Vznikaly pod vlivem zen buddhismu asi v 15.století. Základem je plocha štěrku, představující obvykle moře. „Moře“ může tvořit i několik různých štěrků rozdělených podle velikosti kamenů. Většinou je pro jednu hmotu použita jedna hornina, nikoliv výrazné barvy. Kamenný štěrk je možné uhrabat tak, aby rýhy zdůraznily proudění, pocit vln nebo zesílily expresi. Z moře vystupují „ostrovy“, velké kameny. Jsou obvykle ohlazené. Hornina těchto kamenů se může lišit od horniny „moře“. Některé zahrady mohou zobrazovat a vyprávět příběh.

České karesansui, borotínská suchá zahrada s kamenným vodopádem a písečnou lagunou a morénou z oblázků.

Je třeba si ale uvědomit, že tyto zahrady jsou obvykle poměrně malé a působí především minimalistickou krásou několika velmi výrazných objektů okamžitě zřetelných a snadno přehlédnutelných a pochopitelných. Tyto zahrady tedy nejsou zaplněny a nejsou na pohled nijak komplikovaně řešeny. Je to podobné jako u malých evropských geometrických zahrad. Tvůrce kamenné zahrady používá jen málo rostlin, ty jsou pro něj jen doplňkem. Ačkoliv lze jistě použít i malé bohatě kvetoucí opadavé stromy (například vhodně tvarované slivoně) a jako doplněk bonsaje, často jsou použity jehličnany (především borovice) a kamenná zahrada tak působí celý rok stejně. Tyto zahrady se dostaly ve střední Evropě do obliby koncem dvacátého století. Jsou málo náročné na údržbu, jsou moderní, ale během roku zde obvykle nedochází k velkým změnám poutajícím zájem, ačkoliv některé potěší kvetoucí nádherou tvarovaných slivoní či barevnými plody.

Rámované průhledy v čínské zahradě[editovat]

Pohledy okny nebo dveřmi rámují kompozice zahrad. Některé takové průhledy v čínských zahradách jsou mistrovským dílem samy o sobě. Jsou jako zrcadlo, které rozděluje dva světy. Kompozice vně a uvnitř se někdy liší světelností a hranice mezi oběma kompozicemi je třeba i zřetelně vyznačena i na terénu, jako je rozdíl mezi oblázky a štěrkem nebo travnatou cestou a dlažbou. Pocit průchodu do jiného světa je pak intenzivní.

Používání rostlin v nádobách je v čínské zahradě velmi oblíbené.

Pokračování v kapitole Babylonské zahrady

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady

Odkazy[editovat]