Průvodce úpravou vaší zahrady/Barvy

Předchozí kapitola Poměr

Nebezpečná dobrodružství s barvami

Rady uvedené v doporučeních použití barev slouží spíše k orientaci, protože oblíbenost a neoblíbenost kombinací určuje móda. Používejte oči, řiďte se rozumem a citem. Barva je pravděpodobně nejvýznamnější dekorační faktor v zahradě a často je brána v úvahu jako rozhodující vlastnost jednotlivého prvku. Vyšlechtění nových barev a odstínů bylo věnováno více pozornosti než jiným vlastnostem květin. Při prohlížení krajiny vidíme různě zbarvené povrchy, které se vzájemně odlišují, a to nejen svým zbarvením (že jsou např. zelené, červené apod.), nýbrž i proměnlivostí tónů (bledě zelené, tmavozelené) a svou světelností, popřípadě pronikavostí barevného účinku. Více diskusí o vlastnostech rostlin je zaměřeno na barvu, než na strukturu a formu. Ze zkušenosti je známo, že nejpronikavější je bílá barva, pak následuje žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá a nejméně pronikavá je černá, protože pohlcuje všechny složky bílého světla. Černá barva je nejen nejtemnější, ale i nejméně intenzívní barvou. K dosažení dobrého výsledku je třeba kombinovat různé barvy pro jejich kontrastní a harmonické efekty. Dřeviny se světle zbarvenými listy více vynikají na pozadí dřevin s tmavými listy. Kontrast azurově modrých a žlutých květin je oblíbený. Rostliny s červenými, oranžovými a růžovými květy vyniknou před výsadbou květin s bílými, modrými, fialovými květy. Květiny ve spektru odstínů jedné barvy (starorůžová s lila, ametystovou, nachovou, purpurovou, šarlatovou) je snadné použít s úspěchem společně.

V barevně sladěné kompozici, kde mají všechny prvky jeden společný nebo velmi blízké odstíny, vyniknou dobře různé textury. Květiny kvetoucí a dodávané jako „směs barev“ lze naopak použít jen někdy. Vhodnými barvami lze dosáhnout brilantních úspěchů ale i odstrašujících příkladů chyb. Obchodní označení barev květů, či olistění u květin a dřevin, včetně jehličnanů, je třeba brát s velkou mírou rezervy. Barevné letáky s fotografiemi jehličnanů prodejci běžně ukazují například jehličí jalovce „Skyrocket“ v blankytně, azurově až tyrkysově modré. Takové „nedorozumnění“ popisuje například zahradní architektka, zahradnice a spisovatelka, Gertrude Jekyll u modrých čínských aster (Calistemon chinensis). Spisovatelka říká, že Francouzi se snaží označovat barvy květin věrohodně a co nejpřesněji, ale anglické firmy místo popisu používají bezcenné eufemismy, že je třeba se pro používání obchodních označení anglických firem naučit jejich speciální šifru: ...„Takže, když chci čínskou astru krásně světle stříbřitě levandulové barvy, snad nejkrásnější barvy, které čínská astra může mít, musím požádat o "azurově modrou". Pokud budu chtít sytě lila, musím si objednat "modrou", v případě sytě fialové je správný termín "tmavě modrá." Pokud chci silně, sytě fialově purpurovou, musím se na pozoru, abych nepožádala o fialovou, protože jsem dostala strašný odstín magenta, čímž bylo na jeden rok zkaženo celé barevné schéma mé zahrady aster. Nelze říci, že angličtina nemá dostatek výrazů pro správné barvy, jazyk je na tato slova bohatý - fialková, levandulová, lila šeříková, fialová, purpurová, - což, s mírným doplňky, může posloužit k popisu celé palety falešně modrých barev. Slovo „modrá“ by však nemělo být používán vůbec v souvislosti s těmito květinami. Žádné modré čínské astry totiž neexistují.“

Dobrý zahradní architekt musí dokázat kombinovat barvy tak, aby výsledek lahodil oku pozorovatele. Jen praxí, pozorováním a experimentováním je možné rozvinout barvocit a vidět rozdíly mezi odstíny barev a jejich vzájemné působení. Některé barvy totiž mohou působit neutrálně ale jiné dokonce nepříjemně.

Účinek odrazivosti, jas

Jas květů a olistění je výsledkem odrazu slunečních paprsků. Na odrazivost, účinek paprsků odražených od povrchu předmětu na oko pozorovatele musí být brán zřetel zvláště při sestavování barevných efektů na takových místech, kde část pohledu je ve stínu a část na výsluní, neboť by se mohlo stát, že by se při nesprávné volbě tónů některé barvy z dálky ztrácely, nebo naopak by působily příliš pronikavě. Tentýž žlutě rašící keř je krásný a zřetelný na výsluní a zaniká ve stínu. Ovšem také z téže věty vyplývá, že výrazně odlišný odstín olistění ve stínu může naopak lépe ladit s okolím. Při vysazování skupin sestavených z různých a hlavně různobarevných a různě kvetoucích rostlin musí být brán v úvahu nejen jejich barevné seskupení (jako celku), ale v poměru k ostatním částem kompozice. Je třeba si uvědomit a v případě nejistoty ověřit, které barevné kompozice jsou našemu oku příjemné a jaký má na ně vliv odrazivost v přímém oslunění.

Barevný kruh

Základními barvami se rozumí barvy jasné a syté. Jsou to barvy, které nejsou tvořeny jinými barvami . Základními barvami jsou červená, žlutá a modrá. Sestavíme-li tyto barvy ve stejných vzdálenostech na obvod barevného kruhu vzniknou smíšením vždy dvou sousedících barev barvy přechodné, a to oranžová, zelená a fialová. Představíme-li si jejich pořadí, následují v kruhu barvy červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá a fialová, z nichž mísením vždy dalších dvou sousedících můžeme vytvořit libovolný počet dalších přechodných barev. Na barevném kole jsou barvy uspořádány podle jejich vztahů k sobě, ve stejném pořadí, jak jsou uvedeny v barevném spektru. Většina moderních barevných kol obsahuje pouze 12 barev.

3 primární barvy: červená, žlutá a modrá barva. Stejně jako prvočísla, tři základní barvy nemohou být rozloženy na více základních barev.
3 sekundární barvy: oranžová, zelená, fialová. Každý střední odstín je kombinace dvou základních barev (například spojením červené a žluté barvy vznikne oranžová)
6 terciárních barev: Jsou kombinací základních odstínů se sekundárními barvami.

V přírodě najdeme však mnoho dalších odstínů. Nicméně pomocí barevného kola lze cvičit své oči vidět vztahy mezi barvami a jakým způsobem je řadit vedle sebe.

Ani barevný soulad nezajistí sám o sobě krásu celku.
Primární barvy
Sekundární barvy
Terciální barvy

Hry v barevném kruhu

Použití barevného kruhu je omezené na zářivé odstíny, nepřeceňujte jeho význam.

Podle zkušenosti směs pigmentů z barev v tomto kruhu diametrálně odlišných barev poskytuje barvu sice méně kontrastní, než kombinace základních barev, ale tyto barvy, jsou-li postaveny vedle sebe, působí na naše oko příjemně. Typickým případem takové kombinace je seskupení fialové barvy se žlutou, nebo oranžové s modrou a podobně. Příjemně působí i taková sestava, kde následují vedle sebe takové barvy, které jsou v barevném kruhu seřazeny v ose, symetricky, nebo v nějakém pravidelném rytmu tedy například fialová, oranžová a zelená v kombinaci tří barev, nebo červená, oranžově žlutá, zelená a modrofialová v kombinaci čtyř a podobně.

Dvě a více barev společně dává zcela jiný dojem než barva jediná. Tytéž barvy samostatně působí jinak než ve spojení s další barvou. Kombinace barev zářivých s méně sytým či tmavších se světlejšími totiž dává další, obvykle pro oko mnohem příjemnější možnosti než zářivé odstíny v kruhu. Při použití barev v kombinacích ve výsadbách by zářivější tóny měly zaujímat podstatně menší plochu oproti barvám méně intenzívním, nebo by měly být voleny v méně sytých odstínech než barvy málo intenzívní.

Kontrastní výběr - duplex

Jednoduchá kombinace barev používá pouze dvě barvy v barevném kruhu protilehlé. (červená /zelená, oranžová / modrá, žlutá / fialová.) Jsou li takové kombinace použity bez společných odstínů, vyznačují se maximálním kontrastem. Tato kombinace může působit nejen podnětně, ale i znepokojivě, zejména pokud je použito barevných ploch příliš mnoho. Vyplatí se tedy použít převahu jedné ze dvou barev a druhou zvýraznit jako soliterní, nebo dominantní část výsadby. Při vyvážené kompozici je vhodné využít i různých textur barvy a odstínů , spíše než příliš velkého množství stejné barvy.

V kombinaci dvou protilehlých barev je zkombinována vždy jedna teplá a jedna studená barva - je potom na zvážení, která z nich bude dominantní, a celek podle toho bude působit teplejším či chladnějším dojmem.

K výběru v duplexu lze doplnit pro zvýraznění tmavší či světlejší odstín jedné z barev kontrastního výběru, výsledek může být harmoničtější nebo dynamičtější, podle výběru. Také lze přidat barvy nacházející se po stranách některé z dvou kontrastních barev. Takové spojení se při vhodném poměru blíží až harmonickým kombinacím a umožňuje také zdůraznit zdánlivou teplotu barev výběru. Barevná schémata, které na počátku dvacátého století propagovala G. Jekyllová byly v podstatě kontrastními seskupeními s použitím přilehlých barev u obou kontrastních barev, například oranžové a fialové. Nejsytější barvy použila na obou stranách záhonu s tím , že směrem ke středu měl barevný výběr květů slábnout k světlým odstínům,

I kombinace, které neodpovídají geometrickým spojením barev v barevném kruhu mohou být v reálném světě velmi působivé.

které zde pak promísila. Doporučovala aby přilehlý konec záhonu z pohledu pozorovatele byl tvořen teplými barvami a vzdálenější studenými. Což lze snadno pochopit, když zjistíme jak „teplota“ barev působí na prostorové vnímání a pozornost. K uvedenému příkladu kombinace, který G. Jekyllová považovala za krásný a dokonalý, lze dodat, že takové harmonické úpravy by neměly být příliš časté, jinak zevšední. Kontrastní barevné seskupení dvou barev v kruhu je především nutné omezit při vytváření kontrastů v kompozici rostlin tak, aby kontrasty nebyly ani příliš násilné, opakované nebo viditelné z několika míst.