Výbušniny

Z Wikiknih

Výbušnina je obecné označení chemické látky nebo směsi, která je schopna mimořádně rychlé exotermické reakce spojené s vývinem plynů o velkém objemu – výbuchu. Technické pojmenování takové látky nebo směsi je výbušina (bez n); slovo výbušnina zde znamená zařízení připravené k výbuchu - bombu v kufříku, granát, patronu průmyslové trhaviny s rozbuškou a podobně. Česká legislativa zná i pojem výbušnina (např. zákon č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě). Obecně je používanější pojem výbušnina s n.

Ke spuštění chemické reakce výbušiny vedoucí k detonaci dochází mechanickým, chemickým, termickým nebo elektrickým podnětem. Součástí směsných výbušin je zpravidla oxidační činidlo, které dodá chemické reakci potřebný kyslík.

Typy výbušin[editovat | editovat zdroj]

Podle praktického využití dělíme výbušiny do několika typů.

  • Třaskavina je snadno vznítitelná výbušnina, které obvykle slouží k iniciaci výbuchu trhavin nebo střelivin. Při praktickém použití je přítomna pouze v nepatrném množství, např. třaskavina v roznětce nábojnice, či rozbušky. Třaskaviny jsou citlivé na běžné údery, tření, plamen a zvýšenou teplotu, běžné výboje statické elektřiny a mnohé chemické reakce. Nejběžnějšími třaskavinami jsou azid olovnatý, velmi rozšířený je například fulminát rtuťnatý (třaskavá rtuť). Jiné třaskaviny se v praxi téměř nevyskytují pro malé iniciační schopnosti, extrémní citlivost, korozivní účinky či více těchto faktorů současně. Mezi silně nestabilní patří například pikrát železnatý, organické peroxidy jako HMTD, a mnoho dalších. Od trhavin se liší většina třaskavin s anorganickými kationty nízkou trhavou silou, danou velmi malým objemem plynů, vzniklých po explozi. Toto neplatí pro CHNO třaskaviny bez anorganických kationtů jako je HMTD, TATP, kyanurtriazid a DDNP. I některé třaskaviny s těžkými kovy (např. NHN) jsou silnými výbušninami.
  • Trhavina je označení pro výbušninu/výbušinu, která je za normálních podmínek velmi málo citlivá k vnějším vlivům a naopak po iniciaci dokáže vyvinout detonaci o mimořádně vysoké trhavé síle. Používají se obvykle při trhacích pracích v dolech, lomech, ražbě tunelů, demolicích apod. Mezi nejznámější a nejpoužívanější trhaviny patří dusičnan amonný s palivem (DAP, popř. ANFO), dynamit, pentrit, hexogen, oktogen, trinitrotoluen, trinitrofenol a řada směsných průmyslových trhavin z nich složených a doplněných oxidačním činidlem a případně některými kovy v práškovém stavu.
  • Střelivina se používá jako výmetná náplň v nábojích do palných zbraní. Jejím účelem je uvolnit energie rychlým, avšak kontrolovaným vývinem velkého množství plynů a vypuzením střely z hlavně zbraně. Příkladem je černý střelný prach nebo bezdýmý střelný prach - nitrocelulóza.
  • Pyrotechnická slož je výbušnina používaná zpravidla pro různé efekty – světelné, kouřové, zvukové apod. V civilním sektoru se používají v zábavné pyrotechnice, ve výstražných svítidlech, pro kouřové efekty apod. Vojenské použití je obdobné – dýmovnice, světlice, imitace výbuchů a výstřelů a v neposlední řadě jako stopovka, jež je součástí svítící střely. Příkladem je směs 70 % KClO4 (chloristanu amonného) a 30 % pyrotechnického hliníku (velikost částic kolem 5 μm), která se nejběžněji používá do petard a dělobuchů.

Výbušniny[editovat | editovat zdroj]