Průvodce úpravou vaší zahrady/Venkovská zahrada

Venkovská zahrada[editovat | editovat zdroj]

Malebné zahrady s květinovými záhony, dnes nazývané „venkovská zahrada“ nebo „babiččina zahrádka“ jsou po letech stále moderní a obdivované, ale méně často napodobované. Venkovská zahrada je rázovitý rustikální styl zahrady, který používá neformální design, tradiční materiály, husté výsadby a někdy i směs okrasných a jedlých rostlin. Je typická barevností. Často bývá vyzdobena předměty denní potřeby venkovanů a dekoracemi, které je napodobují nebo imitují původní přírodní materiály. Je bohatá veselou nestřídmostí, rustikálními, romantickými, vesnickými doplňky, může být i plánovitě naivistická. Klasické venkovské zahrady dosáhly svého vrcholu popularity v období viktoriánské éry (1837 – 1904). Velikostí nebývají rozlehlé a neslouží často k rekreaci, ale jako ozdoba okolí sídla.

Ve venkovské zahradě 21. století rostou stromy a nebo keře, které odpovídají charakteru místa a doplňky napodobují některé historické období (gotika, romantismus), nebo venkovské prostředí. Venkovská zahrada může obsahovat i část pro pěstování zeleniny a koření, nebo jsou byliny a zelenina součástí výzdoby. Byliny z venkovské zahrady byly původně používány jako léky, nebo toaletní a čisticí prostředky. Některé byliny se používaly k barvení tkanin. Protože venkovské zahrady nebo zahrady v takto stylizované úpravě mohla vlastnit, založit a udržovat většina obyvatel, výzdoba silně podléhala a podléhá vlnám módnosti. Některé venkovské zahrady nesou silný dotyk individuality jejich majitele. Stejně jako původní anglický styl venkovské zahrady jsou i novodobé zahrady tomto stylu zpravidla spíše půvabná dílka než promyšlené architektonické skvosty. Design venkovské zahrady je založen více na zásadách, než vzorcích. Vesnické zahrady mohou být pravidelné i nepravidelné. Zřejmě se častěji lze setkat s nepravidelnými zahradami s pravidelnými prvky.

Venkovské zahrady v podobě ohrazené prostory s kvetoucími rostlinami, bylinami a zeleninou se objevují po celé historické období a přirozeně svým dílem pokrývají samozásobitelské potřeby domácnosti. Vesnické zahrady, které vznikaly v alžbětinské době byly zřejmě zakládány jako místní zdroj pro byliny a plody.

Fotografie z knihy Barvy v květinové zahradě od G.Jekyll.
Fotografie z knihy Barvy v květinové zahradě od G.Jekyll.

Vznik venkovské zahrady je proto spojován s dělnickými a rolnickými chalupami. Jejich přerod v stylizovanou verzi venkovské zahrady jako úmyslný styl výsadby vznikl nejspíše v Anglii na konci 19. století, v reakci na strukturovanější a důsledně udržované zahrady, které používají pravidelný symetrický styl, šablonovitý vzhled. Vznik venkovské zahrady lze dát do souvislosti s humanistickou glorifikací venkovského života. Postupný vývoj venkovské zahrady lze vysledovat v časopise (The Cottage Gardener) (1848-61), editovaném William George Johnsonem, kde se klade důraz přímo na okrasné květiny - karafiáty a primuly v pestrých odrůdách, které byly původně šlechtěny soutěživými úředníky jako hobby. Tedy alespoň podle informace z knihy Barvy v květinové zahradě Gertrude Jekyllové.

William Robinson a Gertrude Jekyllová pomáhali popularizovat nepravidelné zahrady v mnoha knihách a časopisech a byli součástí hnutí Arts and Crafts Movement. Robinson s G. Jekyll uplatňuje principy venkovské zahrady na více strukturované vzory u poměrně velkých zahrad.

Kniha Barvy v květinové zahradě (Colour in the Flower Garden) (1908) je přetiskována a prodávána dodnes. Díky propagátorkám jako Gertrude Jekyll a Vita Sackville-West se skromné venkovské zahrady staly populárními. Jako specifický architektonický styl se výrazně prosazuje ve dvacátém století s rozvojem rekreace pro širší vrstvy obyvatel. V moderní vesnické (chatové, chalupářské zahradě) vidíme nespočet regionálních a osobní variací na tradiční anglické vesnické zahrady. Jsou stylizovanou formou původní zahrady ve venkovském stylu. Hravou napodobeninou. Je zde časté použití rostlinných materiálů, jako například okrasné trávy nebo mnoho druhů rostlin, které nebyly nikdy součástí venkovských zahrad. Tradiční růže, s jejich plnou vůní a svěží zelení jsou oporou venkovské zahrady. V současnosti se však více využívají kříženci, moderní rezistentní odrůdy. Nové odrůdy mají tradiční atributy, jsou podobné vlastnostmi původním druhům. Popínavé rostliny, ať už tradiční druhy, nebo jejich moderní hybridy, jsou také oblíbené ve venkovské zahradě. Často jsou použity letničky a trvalky, které se šíří samovýsevem a volně se rozšiřují. Takové druhy si našly trvalé místo i v moderní zahradě ve venkovském stylu, stejně jako tomu bylo v původních tradičních venkovských zahradách.

Z nedostatku prostoru jsou venkovské zahrady často jen malými pravoúhlými plochami, s praktickými rozvržením cest a plotů, nebo živých plotů. Rostliny, rozložení a materiály jsou vybírány s touhou vzbudit dojem přirozenosti a původnosti. Moderní venkovská zahrada často používá místní květiny a materiály spíše než tradiční venkovská zahrada. Venkovská zahrada je navržena tak, aby se jevila bezstarostnou spíše než architektonicky dokonalou. Je vytvářena bez okázalosti nebo trigonometrie. Trávníky jsou nahrazeny trsy trávy a květin, záhony mohou být široké podle potřeby. Místo toho, aby se zahrada podrobila kázni ve velkém rozsahu barevných schémat, je spíše poetická jednoduchostí harmonie barevných kombinací mezi rostlinami. Celkový vzhled může někdy dávat dojem zeleninové zahrady, kterou ovládly květiny. Úpravami i literárními díly G. Jekyll propagovala udržovanou zanedbanost a divokost jako krásné.

Moderní venkovské zahrady tvoří zdánlivě neudržovaná směs květin, dřevin, bylin a zeleniny, často na malém prostoru. I přes tyto zásady má venkovská zahrada konstrukci a formální zásady, které pomáhají tvořit její eleganci a šarm. Jde o zásady, které jsou vlastní všeobecně nepravidelným parkům a zahradám a které jsou již v knize uvedeny. Plánovité seskupení jednotlivých částí, především však musí tvořily celek tak, aby technicky odpovídal požadavkům na užívání zahrady. Jednotlivé prvky musí být v souladu, žádný nesmí přehlušovat ostatní. Některé prvky mohou přitahovat pozornost. Žádoucí je vyváženost - optický pocit stability, umístění prvků ve správné pozici vůči celku i jiným prvkům. U prvků lze použít například rytmus, nebo kompozici kdy některé prvky s jinými tvoří pocit přirozenosti. Barvy by měly být umístěny tak, aby působily v celku harmonicky, přirozeně, případně a barevně vyváženě (zejména tmavé a světlé tóny). Výrazně barevné a odlišné prvky lze v malé venkovské zahradě vhodně použít. Hrubé struktury a rustikální materiály do venkovské zahrady patří, působí přirozeně. Jednou z dalších hlavních zásad je poměrně přísný výběr rostlinného materiálu, který je důležitější než terénní úpravy malé plochy. Použité materiály by měly vytvořit celek. Je vhodné nepoužívat příliš mnoho pravidelných předmětů a vyvarovat se přesnosti a jakékoliv dokonalosti. V architektuře venkovské zahrady v Anglii ale i v Evropě 20. století byly na cesty, stromy a ploty používány tradičních předměty, nebo starožitně vyhlížející předměty. Dřevěné ploty a vrata, cihly a kameny. Použitím přírodních materiálů venkovská zahrada měla získat více přirozený vzhled . Hrnce, dekorace, nábytek a také využití přirozeného vzhledu tradičních materiálů a povrchové úpravy, vše mělo vyvolat dojem staromódní zahrady. Materiály použité ve venkovské zahradě pocházejí zpravidla z nedalekých zdrojů. Za rušivé lze považovat velké plochy kovu, skla, použití plastů (zjevné), nebo neumělé napodobeniny přírodních materiálů. Zahrada nemá být divadelní kulisou.

Venkovské zahrady počátku 21. století zobrazují více individuální přístup a nepoužívají napodobeniny přírodních materiálů, nebo jen výjimečně. S věrohodností se pokouší upravit zahradu, nebo obydlí v dobově, nebo stylově věrohodnou repliku, která umožňuje zvýšit emocionální prožitek z použití.

Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.

Rostliny pro venkovské zahrady jsou vybírány na základě své staromódnosti (módní časopisy razí pro styl venkovské zahrady heslo - kytičky naší babičky) a vhodnosti do nepravidelné zahrady. Mnoho moderních zahradníků používá „staromódní“ rostliny a odrůdy, ačkoliv nemusí být autentické ale ani nejvhodnější pro venkovské zahrady. Jsou prodávány moderní odrůdy květin, které zapadají do vzhledu venkovské zahrady. Moderní růže vyšlechtěné Davidem Austinem byly používány pro venkovské zahrady kvůli svému staromódnímu vzhledu (plnokvěté formy s rozetovými květy) a vůním. Moderní růže kvetou na rozdíl od starých odrůd opakovaně.

Druhy přirozeně se vyskytujících růží růže šípková (Rosa canina), růže mnohokvětá (Rosa multiflora), růže bedrníkolistá Rosa pimpinelifolia jsou pro tyto zahrady vhodné a všechny tři uvedené druhy jmenované a doporučované G. Jekkyl. Pouze je, jako u všech dřevin, třeba vybrat druh vhodný velikostí a růstem pro dané podmínky. Většinou jsou původní druhy velmi odolné, výrazně vonné, bohatě a pravidelně, avšak jednoduše kvetoucí. Moderní venkovské zahrady v Evropě často používají původní rostliny a jsou přizpůsobené místnímu klimatu.

Evropská vesnická zahrada, je li její součástí zelinářská část, bude mít obě části - okrasnou a zelinářskou, pečlivě oddělené. Záhony se zeleninou sice mohou plnit dekorativní účel, ale zelenina určená ke konzumaci bývá zpravidla pěstována v oddělené části. V původní vesnické zahradě lze najít okrasné dřeviny, zpravidla keře ozdobné květem, ale lze použít i méně nápadných keřů ozdobných listem jako doplnění skupin keřů a porostu, například mahónii, krušpánek, nebo brslen. Použité stromy jsou ovocné dřeviny a mohou to být vysokokmeny, které jsou extenzivně pěstované a dorůstají někdy i velkých rozměrů a značného stáří. Takové stromy bývají výraznými a obdivovanými dominantami zahrady. Příkladem starých odrůd jsou odrůdy jabloní Panenské, nebo Matčino. I v dnešní době lze najít školky, kde staré odrůdy vysokokmenů prodávají, ovšem koupě patentu nezbytná pro jejich množení v poměru k počtu prodaných kusů produkci starých odrůd činí málo rentabilní. Faktem je, že některé staré odrůdy jsou někdy více náchylné k chorobám než odrůdy novější nebo mají nepravidelný výnos a jejich plody jsou různě velké a mnohdy i nějak neforemné. Jen zcela výjimečně jsou součástí vesnické zahrady původní okrasné listnaté dřeviny jako bříza, buk, dub, habr nebo lípa, v malém množství a v původních druzích. Obvykle mají význam jako symbol nebo nějaká sentimentální vzpomínka. Jinak patří spíše na veřejné prostranství nebo do lesa.

Velký důraz evropská vesnická zahrada obvykle klade i na množství kvetoucích trvalek, cibulovin a letniček v nádobách. Evropská vesnická zahrada často využije, zvláště v německy mluvících zemích, i zeleninové výsadby a předměty denní potřeby jako dekorace. Vhodnou estetickou ozdobou samozřejmě ale mohou být i jahody, které jsou dekorativní květem i plodem. Podle intenzity údržby, podle způsobu výsadby a pěstování lze vybrat a použít vhodné rostliny. Anglická venkovská zahrada někdy používá zapojené zahuštěné výsadby různých druhů rostlin současně, což je celkem nevhodné pro některé druhy tradičních okrasných rostlin (aksamitník, devaterník, vřes, polyantky a mnoho dalších). Mnoho rostlin přerůstající jedna druhou se ale ve venkovské zahradě nemá (není li to záměr) změnit v chaotickou směs. Venkovská zahrada není zmatek. Zmatek ostatně nenapoví mnoho hezkého o vlastnostech majitele a nemůže na něj samotného ani působit nijak uspokojivě a harmonicky. Důležité je proto rozhodnutí architekta venkovském zahrady, čeho vlastně chce dosáhnout. Venkovské zahrady, které tedy nelze efektivně udržovat náročným pletím a okopáváním proto nebude zdobit nízká keřová růže, ale po zdi, plotu nebo pergole se může pnout popínavá růže s plnými, nebo jednoduchými květy. Dalším vhodným keřem pro méně udržované zahrady je například kalina, rostlinou vlčí bob, topolovka nebo i kosatec. Květiny se v původní venkovské zahradě vyskytují jen na exponovaných místech. Větší zahradu tohoto typu tvoří obvykle zatravněný sad ovocných stromů, možná s výsadbou květin na exponovaném okraji. Zahrada s málo nápadnou výsadbou není žádnou chybou. Dekorativní hodnota méně pestré zahrady spočívá ve skutečnosti, že zahrada je nenápadným doplňkem budovy, které však jediným nebo několika prvky (réva, břečťan, srdcovka, hosta) může dodat potřebný nádech romantiky anebo důvěrně známý pocit domova. Taková varianta však není rozhodně vhodná pro majitele s komplexem méněcennosti, maximalisty, který se bude děsit opadaných květů a hroutit se na chodníček z betonových tvárnic když lesklý chromovaný zahradní nábytek pokrývají kapičky zasychající rosy, štítit se skvrnitých listů či obyčejnosti tepla domácího krbu.

Máloco je náročnější na údržbu nežli takováto trvalková úprava v trávníku.Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden
Autor fotografie tvrdí, že nic není harmoničtějšího než dobře udržovaný trávník ve starém uzavřeném dvoře. Zkušenost odporuje, že máloco je více nepřirozené. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.

Dokonale udržované zahrady může zdobit i oslnivá záplava kvetoucích rostlin mnoha druhů a variet, barev a velikostí, cibulovin, trvalek a letniček v témže záhonu. Udržování skupin kvetoucích rostlin, zvláště bylin, je pracnější než třeba udržování beztrných okrasných keřů, které majiteli svým kvetením poskytnou také uspokojení. Rozhodování pro ten či onen typ výsadby a nebo druh rostliny by proto nemělo být ukvapené, aby nadšení pěstitele nevystřídalo vyčerpání, zoufalství a zklamání.

Růže ve venkovské zahradě[editovat | editovat zdroj]

Venkovské zahrady jsou vždy spojeny s růžemi, ať už keřovými růžemi, polyantkami, nebo čajovými, stromkovými růžemi, nebo pnoucími růžemi. Venkovské zahrady téměř vždy obsahovaly keře růže galské (Rosa gallica). Další stará růže typická pro venkovské zahrady je vonná damascenská růže (Rosa x damascena), které jsou stále ještě pěstovány v Evropě pro použití v parfémech. Dorůstají výšky 2 m nebo vyšší, s jemně prohnutými letorosty, které pomáhají poskytnout neformální pohled do zahrady. Ještě vyšší jsou bílé růže (Rosa x alba), které nejsou vždy bílé a které kvetou dobře i v polostínu. Růže stolistá (Rosa x centifolia) je plnokvětá růže proslavená na obrazech holandských mistrů v sedmnáctém století. Tyto velmi vonné keřové růže rostou do výšky 1.5m jsou i stejně široké. Měly by být vyvázány na oporu, nebo mohou popínat treláž.

Růže stolistá byla šlechtěna a křížena do mnoha odrůd, které jsou také oblíbeným doplňkem venkovské zahrady. Na rozdíl od většiny moderních hybridů, starší růže kvetou na loňských letorostech, takže není vhodné je silně prořezávat každý rok, tak jako moderní odrůdy. Protože nekvetou opakovaně většinu roku, na rozdíl od moderních růží, bývají někdy popínány plaménky(Clematis), které používají větve růží jako oporu.

Spojení objektu v prostoru upraveném tak, aby objekt poutal veškerou pozornost je hrubé násilí na pozorovateli a zavání pompézností a strojeností. Objekt navíc příliš neladí s volnější úpravou rostlin v těsném okolí budovy. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Průhled by měl být více než díra ve zdi. nebo pohled na jinou díru ve zdi. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Velmi nevhodný případ může nastat, pokud jsou rostliny v suché zídce jsou vysázeny souvisle v pásech a nejsou tedy nepravidelnou přirozenou výsadbou avšak jsou příliš neupravené aby byly vzhlednou pravidelnou úpravou. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Cesta k domu je především cesta. Dlažba nesmí tvořit nebezpečné spáry a být nebezpečně vyvýšená. Má li i jinak dobrodružný pozorovatel strach z úrazu a je li nucen při cestě do domu sledovat každý další svůj krok s obavou, není příliš praktická. Není li nejpoužívanější cesta k domu praktická, je její ozdobnost nedůležitá. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Mnoho z divoké krásy je ztraceno, jsou li květiny pečlivě seskupeny v pravidelných skupinách a záhonech. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Nikdy nesmí divokostí převážit pocit neuspořádanosti a naprosté zmatenosti. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Cesta pod převislou dřevinou může vypadat malebně, ale její použitelnost a smysl mohou být omezeny. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Altán může být i navazující součástí obvodové zdi, je li s ní v souladu. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden
Okatě zanedbaná cesta udržovaná se skalničkami vedle pečlivě udržovaných záhonů růží v pravidelné úpravě. Nesmyslný kontrast. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Pod pergolou jsou vhodnější spíše stínomilné rostliny. Je li vytvořena z nepravidelných materiálů, měly by být záhony spíše nepravidelné a z různých rostlin. Pod širokou stinnou pergolou vypadá smysluplněji širší cesta nežli uzoučká pěšina a trávník. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Spojení pečlivě provedené pravidelné udržované zahrady s málo honosnou budovou ve venkovském stylu. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Různě vysoké rostliny jsou v záhonech květin velmi ozdobné. Při výsadbě je ale vhodné postupovat tak, aby byly vidět i nízké rostliny, jinak ztrácí smysl jejich použití . Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.

Růže ve venkovské zahradě není oddělena od ostatních růží holou zemí nebo mulčem, ale je jakoby ve směsi s jinými květinami, vinnou révou a porostem. Se zavedením růže čínské (Rosa chinensis) na konci osmnáctého století vzniklo mnoho hybridů, které měly vlastnosti opakovaného kvetení (remontování). Někteří kříženci si udržují vzhled a tvar květu starých druhů. Jednalo se o bourbonské růže a noisette růže, které byly používány také ve venkovské zahradě.

Popínavky[editovat | editovat zdroj]

Tradiční součástí venkovské zahrady jsou popínavé rostliny zimolez ovíjivý (Lonicera periclymenum) a plamének plotní (Clematis vitalba). Spíše než silně agresivní a zaplevelující liánu C.vitalba ovšem lze doporučit spíše Clematis alpina, nebo Clematis montana. Oba přežívají velmi dobře naše zimy, dobře a zdravě rostou, ne však agresivně. Obvykle nejsou napadány chorobami a škůdci a navíc je jejich květ na rozdíl od Clematis vitalba zřetelně vidět, jsou ozdobné. Ve venkovské zahradě bylo používáno mnoho hybridů původních druhů plaménku s řídkým listovím, které jsou schopny porůstat pnoucí růže, stromy a nebo ploty. V moderní venkovské zahradě je používáno mnoho druhů plaménků, včetně Clematis armandii, Clematis chrysocoma a Clematis flammula, mnohé však špatně snášejí chladno. Populární popínavé zimolezy ve venkovské zahradě jsou kromě zimolezu ovíjivého například zimolez japonský (Lonicera japonica) a zimolez druhu Lonicera tragophylla. Dekorativní a málo náročnou dřevinnou je loubinec (Parthenocissus). Jeho listy se na podzim barví červeně a jsou hezkým kontrastem k jinak zbarveným keřům. Druh loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) je expanzivní a zapleveluje. Druh loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata) roste pomalu, ale později pokryje velké plochy a vypadá velmi vzhledně.

Anglické venkovské zahrady dovedou očarovat především skupinami v létě kvetoucích trvalek a letniček. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Venkovská zahrada přinesla zájem o skalky, a úpravy připomínající les, rašeliniště a vřesoviště. Obrázek z knihy E. H. M. Coxe, The modern English garden.
Vysoká jednotná výsadba snižuje dojem prostorovosti a význam objektů. Obrázek z knihy American gardens od Guy Lowell.
Různá výška bylin a dřevin umožňuje zvýraznit prostor a poskytuje vhodné pohledy na objekty zájmu. Fotografie z knihy Barvy v květinové zahradě od G.Jekyll.
Pokus o venkovskou zahradu ve vesnici nedaleko Znojma.
Venkovská zahrada v Brně Komín silně kontrastující s pozadím.

Byliny[editovat | editovat zdroj]

Používané květiny mají být co nejbarevnější a druhy voleny tak,aby zahrada kvetla většinu roku. Vyplatí se ovšem pro některé zvláště exponované období vytvořit větší skupinu výraznějších květin. Lze doporučit například vrbinu tečkovanou (Lysimachia punctata) s tím , že se rozrůstá do okolí a může zaplevelovat. Dalším druhem oblíbených trvalek jsou rudbékie (např. Rudbeckia hirta) ale doporučit lze desítky dalších.

Venkovská zahrada se pomocí kontrastu barev, nejen barev květů, ale například i díky podzimnímu vybarvení, může stát uměleckým dílem. Populární květiny pro venkovské zahrady byly pěstovány a šlechtěny nadšenci. Fialky, růže a petrklíče stejně jako druhy, které se jinak pěstují pro praktické účely. Například měsíček, který se dnes pěstují téměř výhradně pro jeho jasně oranžové květy, byl ceněn především jako přísada do jídla pro přidání barvy na máslo a sýry, přidávání do polévek a dušených jídel. Jinak byl používán i pro všechny druhy léčebných mastí a přípravků. Stejně jako mnoho starých letniček a bylin venkovské zahrady, se samovolně vysévá. Další populární zahradní letničky venkovské zahrady jsou fialky, macešky, a rezeda.

Příklady bylin pro venkovské zahrady