Průvodce úpravou vaší zahrady/Ferme ornée

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předchozí kapitola Venkovská zahrada

Na tomto obrázku ukazuje Humphry Repton rozdíl mezi parkem a farmou. Snažil se prokázat že zemědělství není předmětem krásy, ve své knize ukazuje, že ferme ornée je neúčelný nákladný a směšný kýč. Obrázek z knihy H. Reptona, Umění zahradní architektury.

Ferme ornée[editovat]

Také na wikipedii Ferme ornée

Ferme ornée je zemědělský statek, který je upraven jako poetická ozdoba. Nejde o obdobu dnešních agroturistických farem, účelem pěstování zeleniny, ovoce a polních plodin, jakož i chovu dobytka, ve „ferme ornée“ není nijak významná výroba potravin, ale jeho okrasná funkce. Ferme ornée byl mnoha významnými architekty označen za nesmysl, odsuzován racionálními prostými zemědělci, ale i šlechtici a architekty, jedněmi jako plýtvání půdou a penězi a druhými jako absurdita. (podle knihy Humphry Reptona Umění zahradní architektury) V ČR funguje jako ferme ornée statek u zámku ve Veltrusích. Propojení kultivované krajiny s parkovými plochami inspiruje dodnes architekty v ČR k myšlence, že lze pojmout a navrhnout zemědělskou krajinu jako park. Jan Rudolf Chotek ve Veltrusích realizoval moderní anglický park podle teoretických východisek „ferme ornée“. V parku tak bylo možné spatřit nejen les, oboru, ale také 100 hektarů polí, pastvin a sadů. Poradcem mu byl ředitel schönburských zahrad. Tzv. okrasný statek, je podle některých informací „nejdokonalejší krajinářskou úpravu“, která poskytuje nejen potěšení, ale i užitek. Součástí okrasné koncepce se staly i zemědělské práce, stáda hospodářských zvířat, snopy obilí nebo třeba seno svážené na žebřiňácích.

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze v letech 2009 - 2013 přemění část areálu ve Veltrusích znovu ve „ferme ornée“ , aby předvedl ukázkové řešení obnovy člověkem přetvářené přírody a pomohl při výchově k úctě k tradicím a k šetrnému a citlivému zemědělskému využívání přírody. Mnozí obyvatelé zcela přirozeně vytvářejí „ferme ornée“ na svých zahradách, pěstováním zeleniny pro potěšení z pohledu na jejich růst a obdělávanou půdu. Mnohé majitele zahrad pěstování zeleniny naplňuje stejným, ne li větším potěšením, jako pěstování květin. Efektivita samozásobitelského pěstování zeleniny ale dnes není vysoká. Častým důvodem pěstování je však sklizeň potravin bez pesticidů a dalších umělých přísad nikoliv tvorba ferme ornée. Mrkev sklizená na zahradě totiž vypadá jako mrkev a dokonce chutná jako mrkev. A do druhého dne nezčerná. Klasické pěstování zeleniny však není obvykle považováno za krásné. Vesnické zahrady i uměle malebné zemědělské scény jsou někdy považovány za kýč.

Funkcionalistická budova Dětský domov Dagmar Brno Žabovřesky.

Funkcionalistická a postfunkcionalistická zahrada, úpravy zeleně moderní doby[editovat]

Ve funkcionalistické zahradě zeleň od počátku do poloviny 20. století tvořila pouze technický prvek, měla funkci krycí, pokryvnou a oddělující, nebo často ani neexistovala. Ozdoba je zločin, hlásali věrozvěsti funkcionalismu a zahrady či veřejnou zeleň v objektech tak prakticky krásných jako jsou funkcionalistické budovy, zcela opomíjeli jako zbytečnost. Nadšenci strhávali přezdobené manýristické, barokní i secesní objekty, fasády a díla a vyvěšovali vlajku čisté a elegantní prázdnoty. Je zbytečné třídit, kteří z nich byli rudí nebo bílí, všichni byli především velmi nadšení. Vytvořili si viditelného a všudypřítomného nepřítele. Byli oprávněné zhnusení falešnou a nesmyslnou přezdobeností, zlem přemrštěností a posedlostí vyumělkovaných nápodob, pobouření křečovitou okrasností jejíž dekorativní kudrlinky pronikaly třeba i do etiky. Tihle revolucionáři pohrdali vyumělkovanou jemností dekorací, která pro ně byla jen pokroucenou maskou jedovaté bezobsažnosti a vzor krásy nalézali v přirozené kráse jednoduchých tvarů.

Pohřební kaple, dokončeno v roce 1980 ve Finsku (autor Heikki Sarainmaa).

Snaha o prosazení funkcionalismu byla zřejmá nejen v kapitalistických zemích,ale i ve vznikajícícm komunistickém táboře, kde vše staré bylo zahnívající a opovrženíhodné a vše nové bylo konečně krásné a čisté. Oproštěné od chobotů a úponků kapitalismu, monarchismu, teokracie a především imperialismu.

Výjimkou byly vesnické záhony babiček, které mohly dokonce chodit beztrestně do kostela, neboť byly opožděné a nepřevychovatelné. Další novou výjimkou byly květinové záhony a u pomníků hrdinů a stranických funkcionářů, ty byly udržovány vzorně a osazovány v národních barvách nebo v krvavě rudé. Tyto ozdoby, stejně jako pomníky dávných a novodobých hrdinů a zaplevelené přerůstající parčíky kolem nich, dotvářející atmosféru oslavy hrdinství a práce patrně způsobily změnu. Nová potřeba ukazovat a oslavovat novodobé ikony a bohy zřejmě způsobila erozi zásadové nicoty a funkcionalistické praktičnosti o ústupky. Ve veřejné zeleni a zeleni veřejných a státních budov se v tomto období každodenního očekávání válečného konfliktu používaly rychle rostoucí a vzrůstné dřeviny. Daly základ proudu který lze vymezit hranicí akátů, jírovce, lípy, smrku, břízy a topolů. Hranici, která se ale postupně mírně posouvala směrem ke keřům jako jsou příšerné zimolezy Lonicera tatarica, bujné zlatice a pustoryly, odolné pámelníky a pak i zcela okrasné tavolníky. Před pádem komunismu byly vysazovány dokonce i stálezelené a popínavé dřeviny. Údržba byla ale minimální nebo žádná. Někdy byly jedinou údržbou každoroční celonárodní hurá akce. Výsledkem nepromyšlených výsadeb a údržby neodborníky byl strašný stav postfuncionalistické veřejné zeleně, následně dysfunkce zeleně, společenská degradace odborných pracovníků a vážný úpadek zahradnického oboru. Ten se zatím nevzpamatoval.

V soukromých zahradách se od padesátých let v komunistickém sektoru pěstovala zelenina nebo ovoce, což byl většinou sice málo efektivní, ale často nejjednodušší a někdy jediný způsob, jak získat některé zcela běžné druhy zeleniny a nějaké ovoce. Zahrádkářství, které v období plánovité výroby a centrálního řízení částečně suplovalo pravidelné výpadky zemědělské výroby a distribuce potravin socialistického státu. Nakonec se i zahrádkaření ale stalo terčem kritiky i ze strany špiček vedení Strany. Zahrádkáři prý narušovali správné fungování státní ekonomiky. Na komunistický funkcionalismus a tupou masovost navázal na začátku 21. století stejně omezený pragmatismus a zbožňovaný egoismus.

Odkazy[editovat]

Fotografie z knihy American gardens od Guy Lowell.

Přírodní zahrada[editovat]

Také na wikipedii Přírodní zahrada

Přírodní zahrada, někdy také označovaná jako divoká zahrada, se svým vzhledem pokouší přiblížit přírodnímu a přirozenému vzhledu přírodního stanoviště před zásahem člověka. Přírodní zahrada není zpustlá plocha, ale zahrada která buď napodobuje nějaký biotop, nebo lépe je zahradou, kde je těch několik málo lidských zásahů směřováno k většímu souladu a podobě s přírodou a přirozeností při zachování požadavků na užívání. Nejvíce připomíná přírodě nejbližší z typů anglického parku. Takovouto zahradu ale může také může tvořit jedna nebo více zahradních úprav, jejichž výsadby a terénní úpravy odpovídají biotopům, které jsou v přírodě přirozené. V místních podmínkách tedy může napodobovat původní biotop, nebo uměle vytváří nové. Přírodní zahrada může vypadat jako zaplevelená a vymyká se pravidlům uměle vytvářených zahrad, řídí se pravidly biologickými a estetickými představami majitele. Její krása je specifická a hlavním tvůrcem je čas a příroda. Neudržované přírodní zahrady lze doporučit zejména na větší plochy, na menších plochách je vhodnější udržovaná úprava ve stylu napodobujícím nějaké přírodní stanoviště. Krása divoké přírody obvykle nevzniká na malé ploše, jakou dnešní zahrada bývá.

Významným rozdílem skutečných přírodních zahrad jsou oproti jiným zahradním úpravám je nízká pracnost údržby. V ekologicky zaměřených komunitách přírodní zahrady slouží spíše k technickým účelům, jako je například recyklace odpadu a třeba volná plocha k sušení prádla. V ekologicky zaměřených komunitách pak mohou takové neudržované zahrady ovšem připomínat spíše rumiště nebo pro návštěvníka postrádat jakoukoliv zajímavost.

Zdivočelá zahrada, vilová čtvrť v Žabovřeskách, Brno Komín.

Zřejmě žádná zahrada negeneruje zisk srovnatelný s pronajímanou kancelářsky nebo průmyslově využívanou plochou, nedokáže více uspokojit touhu danou přirozenou žádostí vlastnit než stejně velká garáž a jen zřídka vyvolává napínavé soutěživé sobectví a zcela přirozenou dravou, neomezenou lidskou bezohlednost. Přírodní zahrada a filosofický styl wabi - sabi jsou zřejmě nejméně vhodné zahrady pro soutěživce ze všech možných typů zahrad. Nejméně ze všech možných typů zahrad jsou schopny oslovit majetné a reprezentovat jejich bohatství a moc. Běžná přírodní zahrada i pro běžného návštěvníka vyžaduje prvky zajímavosti a nějakou koncepci, jakkoliv pro uživatele může být velmi krásná sama o sobě.

Zdivočelé předzahrádky v Brně – Komín.

Cílem úmyslné tvorby přírodní zahrady nebo parku s podobnými úpravami je zpravidla vytvořit prostředí které odpovídá filosofii majitele a vedlejším účinkem je možné zlepšení stavu přírody v místě. Mimo jiné může poskytnout vhodné prostředí, útočiště pro různé volně žijící živočichy. Někdy může přírodní zahrada sloužit i k výukovým účelům. Napodobováním přirozeného přírodního prostředí (biotopu) může poskytovat možnost zachování společenstev původních rostlinných druhů, vývinu a rozmnožování volně žijících živočichů. Některé přírodní zahrady, plní účel nejen dekorační, ale i rekreační.

Přírodní zahrady jsou často založeny na vědomém respektu k přírodě, snaze o snížení poškozování životního prostředí a zdravém životním stylu. Krása je vnímána lidmi jako žádoucí podoba s kterou se ztotožňují, vzhled daný podle nějakého vzoru, který je šablonou. Šablona dává předmětu, nebo seskupení a vlastnostem předmětů poměrně přesné hranice vymezené často přísnou logikou. Přírodní zahrada je zahradní úprava který si za svůj vzor bere skutečná přírodní stanoviště. Jako v mnoha dalších pravidlech lze v jednotlivých přírodních zahradách a názorech na jejich kvality najít zastánce ortodoxnějších, nebo liberálnějších pravidel tvorby. Ortodoxnější zásady jsou zpravidla výhodnější pro přirozenější vzhled a věrohodnost. Liberálnější zásady umožňující umělejší prostředí nabízí návštěvníkovi příjemnější a kulturnější vzhled zahrady.

Poněkud již přírodní zahrada , Brno Komín.

Přírodní zahrady mohou mít různé typy prostředí. Biologická rozmanitost je definována jako množství volně žijících druhů živých organismů v určitém prostředí. Při pohledu na zvýšení biologické rozmanitosti naší zahradě, to není jen vhodná výsadba, která poskytuje úkryt a potravu. Je třeba zvážit širší prostředí a zjistit, které druhy volně žijících živočichů a rostlin na kterém stanovišti převládají a zhodnotit nejen půdní podmínky, ale také mikroklima, které může být individuální pro místní prostředí - jižní svah, nebo údolí potoka.

Je vhodné zkusit napodobit výsadbu, která je podobná přirozenému porostu v okolí a které se tedy bude dařit v podobných podmínkách, jaké jsou na jejím přirozeném stanovišti. Jak pomoci tvorům v zahradě, bude zřejmé, z pozorování přírody v okolí. Když budou napodobeny podmínky, blízké podmínkám některého blízkého lesa, močálu, nebo pásu křovin, zkrátka lokality, která je vytvářena, bude pro živočichy snazší se v zahradě zabydlet. Společenství se stromy můžou tvořit různá patra vegetace jako například tráva, keře, popínavé dřeviny. Všechny patra mohou být osídleny živočichy. V závislosti na velikosti zahrady je vhodné se zaměřit na druhy dřevin více či méně vysoké.

Oblasti s dostatkem prostoru je možné udržovat travní porosty jako stepi s mnoha divokými květinami. Možností u stepních porostů je mnoho. Vegetaci lze kosit v různých obdobích roku, více či méně často, na podporu různých rostlin. Například může být vegetace poměrně krátce kosena na podporu nízkých druhů (např. koniklece, hlaváčky) a poskytovat příležitost lovu pro některé ptáky. Velká část porostu, nevadí li to účelu pro který je zahrada využívána, může být ponechán zcela ladem, což nabízí trvalé přístřeší pro hmyz. Nakonec může být součástí zahrady partie, která každoročně podporuje přirozené a původní letničky.

Volně rostoucí keře se často se vyskytují v zahradách jako zajištění, ochrana, tedy volně rostoucí živý plot na hranici pozemku, ale seskupení keřů také odpovídá okraji lesa a vytváří specifické životní prostředí. Keře mohou kvést a tvoří ovoce které je činí atraktivní pro hmyz, ptáky a savce. Trnité druhy poskytují pro malé zvířata dobrý úkryt před predátory. Močál , bažina, mokřina nebo rašeliniště v zahradě může být ideální alternativou pro zahradní jezírko nebo skládací bazén.

Pokud jde o výsadbu rostlin existují na počátku dva filozofické směry ohledně zakládání přírodní zahrady. Filosofie přirozeného vývoje zdůrazňuje ponechání zahrady přirozenému vývoji a vyčkání na planě rostoucí rostliny, které případně upravuje (nebo ne). Tato metoda nezasahuje do vývoje zahrady výsevy semen v zahradě. Výhodou je, že rostliny, které zde rostou, jsou dokonale přizpůsobeny podmínkám v této oblasti. Další filosofický směr je agresivně intervenční. Rostliny přímo vysévá, nebo vysazuje při zachování přirozené flóry, nebo flóry která je typická pro dané prostředí.

Tvůrci přírodních zahrad preferují jako základní pravidlo nepoužívání pesticidů. Přesto lze například doporučit, zejména v případě přemnožení nebezpečných plevelů a dřevin několik druhů selektivních herbicidů a arboricidů, které v nezbytném případě, při správném a zejména omezeném použití nenaruší funkci zahrady a naopak pomohou udržet její podstatné rysy (biodiverzitu). Tvůrci koncepce přírodních zahrad považují za vhodnější zvážit zda masivní útok patogenů není příznakem nerovnováhy, která se takto opravuje. Rostlina která má příliš málo světla, nebo má nedostatečnou výživu hyne. Rostlina, která v přírodní zahradě hyne na toto stanoviště zřejmě nepatří. Nahradí ji rostlina, která na stanovišti lépe přežije. Tato zásada je logická a odůvodněná. Invazivní rostliny jsou ovšem hrozbou přírodním druhům i na jejich původních a přirozených stanovištích. Zásah v případě vážného nebezpečí je tedy spíše záležitostí názoru a úmyslu majitele zahrady. I v klasickém zemědělství se pesticidy používají při překročení mezní hranice výskytu patogena a zvážení hrozící škody. Pokud je někde v přírodní zahradě kosen trávník a vyřezávány nálety nejde sice o přirozený vývoj prostředí, ale smysluplné udržování vhodného prostředí pro užívání plochy.

Koncepce přírodních zahrad považuje obecně za vhodnější použít mechanické nástroje než elektrické nástroje, které jsou ale ekologičtější než stroje poháněné ropnými produkty. To platí především v případě že je údržba součástí rekreace a rekreace je součástí určitého způsobu života. Tak jako benzínová motorová sekačka a dokonalý trávník patří k americkému životnímu stylu, kosa, hrábě a srp by měly patřit k přírodní zahradě. Posekání trávy kosou, nebo srpem ponechává šanci na přežití hmyzu, který by byl nemilosrdně podrcen v sekačce. Účelem údržby není důkladně vyčistit zahradu. Je vhodné ponechat dostatek přístřeší pro malá zvířata. Je lepší odstranit suchou nať na jaře, takže může sloužit jako úkryt pro hmyz během období dešťů. Je vhodné udržet mrtvé a duté stromy, za předpokladu, že tyto nepředstavují riziko, a můžou sloužit jako přístřešek pro zvířata (někteří ptáci, veverky, netopýři). V malé zahradě osázené nevhodnými dřevinami je nutný řez keřů (proto je vhodné předem zvolit vhodné keře). Řez je nezbytně nutné provádět mimo období hnízdění ptáků. Údržba sekačkou pravidelně koseného trávníku (není přirozenou součástí žádného známého přirozeného prostředí a neměl by být součástí přírodní zahrady) vyžaduje pravidelnou údržbu a nastavení ostří dostatečně vysoko (asi 8 cm).

Pro podpoření jarních rostlin (cibulovin) v travnatých porostech zahrady je vhodné kosit trávu pravidelně až od konce června. Mají li být podpořeny stepní rostliny kvetoucí v létě, bude vhodné sekat travnaté porosty až do konce září, ale tráva může být kosena až od června, kdy potřebujeme travnatou plochu na sportoviště a k slunění. Pokosená tráva by měla být ponechána na strništi několik dní po pokosu, v době, kdy malá zvířata na strništi nemají útočiště. Zahrada na plochách, které nemají být porostlá dřevinami musí být pravidelně zbavena náletových dřevin, aby se zabránilo vývoji směrem k zalesněnému prostředí.

Nevhodně, nebo na nesprávném místě založené přírodní zahrady jsou zdrojem zaplevelení, chorob a škůdců pro široké okolí. Takové zahrady mohou vyvolat bouře nenávisti mezi obyvateli v obydlených místech a může být nařízena pokuta, pokos, nebo desikace porostu. Je zdrojem pomluv a opovržení pro majitele ze strany ostatních obyvatel.

Přírodní zahrady jsou ale přesto v mnoha směrech a z mnoha důvodů velmi perspektivním stylem který bude žádaný, pokud budou nenáročné na údržbu, zajímavé, vzhledné, různorodé a nebudou zdrojem plevele. To vše mohou s promyšlenou koncepcí úpravy již dnes splnit. Krásné přírodní zahrady tohoto typu mohou mít však i vysoké pořizovací náklady a mohou být ideově podobné stylu anglických parků i s jejich pestrou růzností.

Pokračování v kapitole Seznam použité literatury

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady