Průvodce úpravou vaší zahrady/Pravidla kompozice v dnešní zahradní architektuře

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předchozí kapitola Pravidla kompozice

Učme se z chyb vlastních, i chyb těch druhých. Krásný dům a krásné dřeviny okolo, by měly tvořit krásný celek. Mimo ovocnou dřevinu jde o nově vysázené vzrostlé stromy. Každý strom a keř je poněkud vzdálen jeden druhému. Každý kus je solitera. Třeba je to záměr. Výsadba těsně obepíná dům. Okolo plotu jsou ale tři metry místa po celé délce. Jednou jsem se setkal u světských s podobnou výsadbou. Chtěli napodobit les okolo domu. Přírodu. A dům byl „jako“ chata, v tom „jako“ lese. Za povšimnutí stojí jak jsou všechny dřeviny pečlivě udržovány.

Pravidla kompozice v dnešní zahradní architektuře[editovat]

V dnešní zahradní architektuře jsou stejným způsobem použita tato kritéria a principy zhotovení a hodnocení zahrad a parků:

  • Rozmanitost (různost dílčích prvků a pestrost použití nástrojů)
  • Ucelenost (jednota)
  • Harmonie (vzájemně vyvážený vztah mezi složkami)
  • Smysluplnost

Jde sice o volnější termíny a teprve další vysvětlení je naplňuje obsahem, avšak jsou to však hlediska pro zahradní úpravy obecně racionální a vždy nezbytně použité. Bylo-li zajímavé se věnovat kritériím, které zkoušel sestavit Repton v osmnáctém století, bylo-li zajímavé pokoušet se je vyvrátit, či potvrdit jejich platnost nebo je dokonce použít, je zcela vhodné se zajímat o kritéria dnešních zahradních architektů. Jakkoliv ani takto ořezaných „rad“ architekti často nedbají.

Rozmanitost[editovat]

Rozmanitostí je rozuměna především pestrost dílčích prvků. Rozmanitost způsobuje vyšší vnímání pozornosti, ale absence společného rysu, ucelenosti, nedostatek harmonie a nahodilost výsadby nakonec může mít vliv na vyznění a pochopení kompozice. Vnímáte li rozmanitost velké zahrady v nichž je deset různých druhů dřevin jako příjemnou, pak zahrada, kde jsou stovky různých druhů rostlin, každá rostlina jiná, lze snadno vnímat jako chaos. V sadovnictví je rozmanitost uplatňována jednak volbou rostlinstva různého vzrůstu, charakteru, zbarvení a tím, že jsou rostliny a prvky různě seskupovány. Rozmanitost lze zajistit nejen bohatstvím různých rostlin, ale i ploch a objektů, nebo jejich částí, jejich zbarvením, texturou a habitem, nebo i jejich umístěním či střídáním. Pokud je v zahradě příliš mnoho různorodých prvků, mnoho atraktivních dominant, je pozornost diváka rozptýlena a je složité absorbovat nějakou společnou myšlenku, nebo si vychutnat celkový dojem. Zahrada se snadno stává neuspořádaným nepořádkem, park se mění v nesourodé shluky stromů a keřů. Lze vyvodit, že méně je někdy více. Jedna nebo několik málo dobře volených a správně umístěných soliter dokáže oslovit pozorovatele více než mnoho nápadných dekorací Taková úprava dokáže zachovat snáze i harmonii zahrady nebo parku.

Ani očividně pečlivý výběr hezkých a dobře rostlých drahých dřevin, různě zbarvených, s různou texturou, habitem a výškou nezaručuje, že výsledek bude více než veselá pestrá směs hezkých rostlin.

Pro dosažení větší rozmanitosti jsou například listnáče a jehličnany často spojovány do skupin. Třeba do relativně nízkého vřesoviště jsou doplňovány vysoké vzpřímené jalovce Juniperus communis, nebo podobně rostoucí kultivary jiných druhů.

Ucelenost[editovat]

Ucelenost jenž je chápána jako výraz celku který je kompletní výrazem i obsahem. Ukončenost a jednota. Ucelenost je vlastnost, kterou chybí detailu, nebo části celku. Jednota je tvořena provázanými vztahy a společnými znaky mezi jednotlivým prvky, byť jsou mezi sebou v kontrastu, jsou v souladu s celkem svými vlastnostmi, polohou a jejich celek s okolím. Ucelenost a jednota nikdy nesmí dosáhnout té míry, že se změní v uniformitu a jednotvárnost. Plocha trávníku vypadá dosti vzhledně a uceleně, avšak sama o sobě působí také dosti jednotvárně. Taktéž i některé druhy zahradních úprav využívající geometrických tvarů a pravidelných rytmů takto únavně snadno mohou působit. Proto je nutné uplatnit v každém promyšleném výtvoru i náležitou rozmanitost, pestrost, náležité střídání, a to nejen v celkovém uspořádání, ale i v detailech.

Harmonie[editovat]

Harmonie je chápána jako vzájemně vyvážený vztah mezi všemi složkami úpravy. Harmonie vychází z předpokladu, že vlastnosti použitých prvků a rostlin a jejich umístění jsou v nějakém vzájemném poměru a mají nějaký logický a estetický smysl. Zjevný či skrytý řád, který všechny prvky a části spojuje a který všechny použité komponenty nejen dodržují, ale především pomáhají vytvářet.

Výsadbu tří relativně velkých dřevin blízko sebe lze považovat za velmi vážnou chybu, avšak pro majitele má zřejmě nějaký symbolický význam, takže zde platí heslo „proti gustu žádný dišputát“ či magický genius loci. Povšimněte si však dvou nerovných dřevin odchylujících se od svislic. Lze tolerovat přirozenou nerovnost kmene šeříku, nebo jiného listnáče. Oko ale hůře snese nerovně vysázenou túji, ta by jistě za všech okolností měla snahu růst zpříma. To je dokonalost, kterou zmiňuje Repton. Ovlivní vnímání celé kompozice.

Důležitou součástí harmonie je plánovaná hierarchie objektů kdy některé jsou výraznější a jiné tvoří pozadí. Prvky které ve společné úpravě vzájemně nemají vlastnosti v žádoucím poměru a vztahu, vytvářejí náhlé přechody a kontrasty, nebo nedostatek kontrastu a přechodu. Kdo chce harmonii? Je jí třeba? Tak se lze ptát. Ten kdo rád množství barev, jednu přes druhou, hory tvarů a struktur, kdo rád žije například v pestrém, stále překvapujícím, afektovaném, roztěkaném, snovém a absurdním světě, nemusí dbát běžné potřeby harmonie a jeho kritéria jsou jiná. Nebo žádná.

Samotný chaos a překvapivost může být harmonizující a jednotící zásadou dadaistů. Překvapení, novost, nečekané spojení. Na dadaistické obrazy se lze dívat celé dlouhé minuty. Pro většinu běžných průměrných lidí je však znervózňující vidět delší dobu přesmíru rozmanitých proudících barev a tvarů, z nichž vyniká jeden přes druhý. Překvapivost a novost brzy vyprchá a je třeba hledat jiná spojení. Některé druhy zahradních kompozic vytvářejí podobnou záplavu barev a tvarů. Ukazují veselost a bohatství krásy květů, což však není na úkor harmonie, neboť ta je skryta v celkovém pojetí a vyvážení. Lze pochopit takové kompozice a není tak ani vytvářen zmatek, neboť kompozice je způsobem úpravy vhodně spojena, působí jako celek. Harmonie je tedy dosaženo, když se divák cítí, že se všechny rostliny v zahradě vzájemně doplňují a byly vybrány s úmyslem vytvořit společně, cíleně, smysluplně a užitečně nějakou kompozici, téma, myšlenku, nebo že tak náhodně ale vhodně z vůle přírody vyrůstají.

Smysluplnost[editovat]

Smysluplnost podmiňuje použití jednotlivých prvků správností a adekvátností použití. Tento termín lze však ohýbat podle úhlu pohledu. Účelnost díla hodnotíme podle možnosti smysluplného využití. V sadovnictví takto lze ocenit hodnotu praktické možnosti využití zvláště u zahradních staveb a doplňků, cest, oplocení a podobných staveb. Stejně tak je smysluplné použití ozdoby, kterou se těší oko návštěvníka a která nemá jiný smysl. Objekty které neplní svůj účel, jsou však hodnoceny jako nadbytečné. Podle sadovnických učebnic to na nich (takových předmětech) prý bývá patrné již na první pohled.

Každá kompozice musí vyhovovat i po stránce logické, musí působit dojmem opravdovosti, a proto musí být při vytváření díla nejen použit vhodný materiál a zapracován do celku podle své přirozené struktury a vztahů k ostatním částem díla. Výrazné prvky, dominanty a solitery je nezbytné umístit v harmonickém vztahu s okolím a v souladu s před­poklady terénu a prostoru. Nelogické prvky, které jsou v rozporu s celkem, jako např. barevné elegantní betonové schody v historické rekonstrukci středověké zahrady, kamenný most uprostřed rovného palouku, nebo záhon květin, na který z cesty stěží dohlédnete, nepůsobí přirozeně a smysluplně. Nevyhovuje-li některá část logickému uspořádání, nebo praktickému smyslu, působí směšně, nebo nepříjemně, ačkoliv by byla jinak v detailech opravdu pěkně provedena.

Smysluplnost ve výsadbách bývá někdy bita. Základem nesmysluplnosti jsou často neznalosti. To, že je někdo ochráncem přírody, zaměstnancem úklidové služby nebo nedejbože zahradník a architekt, inženýr s glejtem z opravdového papíru, ještě neznamená že musí zvládnout inteligentně vysázet park nebo zahradu.

Pokračování v kapitole Nástroje tvorby

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady