Průvodce úpravou vaší zahrady/Nástroje tvorby

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předchozí kapitola Pravidla kompozice v dnešní zahradní architektuře

Opakované vertikální obrysové linie, zde tvořené kmeny stromů (Polské Tatry), ovlivňují vnímání šířky a délky.

Nástroje tvorby[editovat]

Teď, když aspoň trochu poznáte vlastnosti materiálů, máte šablony a pravidla, je čas hledat kladívka, štětce a špachtle. Následující kapitolky by Vám měly poskytnout nezbytné nástroje k tvorbě zahrady. Pomůcky k vedení výsadby a určení vhodné rostliny, či materiálu jenž bude vhodnou částí kompozice. Umožní rozvažovat celek i vhodnost částí. Bude to brnkačka.

Linie[editovat]

Šikmé linie podporují více pocit pohybu a proudění než horizontální.
Zde je kromě vertikálních linií výsadby zřetelná i jasná linie tvořená myšlenou spojnicí vrcholků stromů a zesilující vnímání prostoru – perspektivní linie.

V zahradních úpravách jsou kromě linie výsadby (například aleje a záhony) významné linie tvarů jednotlivých použitých předmětů a jejich skupin. Linie v průhledu na krajinu vedou oko k významnému prvku. Tvar a uspořádání prvků se jeví divákovi jako systém různých linií a čar, které ohraničují nebo vyznačují formy těles. Tyto pomyslné i zřetelné linie ovládají podrobnosti celé kompozice a na jejich vzájemném uspořádání závisí působení uměleckého díla. Podle toho, jak a kde se tyto linie uplatňují, lze také rozlišit jejich hlavní vedení na linie osové, obrysové a perspektivní.

Mnoho výrazných rovnoběžek. Linie jinak nesmyslné hromady štěrku vhodně zdůrazňuje prostor, ale ztrácí se v dominanci hran budovy „továrny“. Bývá, že strohá, jednoduchá a předvídatelná funkcionalistická krása je plná hloupých, nepraktických a nepřirozených prvků. Protože nejsou nijak použitelné a jsou zcela nesmyslné a nadbytečné, jsou zbytečnosti považovány za umění. Co by tak mohly být jiného? (Brno Heršpická)

V sadovnické kompozici jsou výraznými liniemi souvislé hranice mezi oblohou, tmavou hmotou výsadby a světlým trávníkem. Ovšem vnímáme i obrysové linie jednotlivých dřevin, tím více, čím více tvoří habitus jasný a zřetelný tvar. Lze zde srovnat rozdíly habitu různých druhů dřevin. Mimochodem, z obrázku vyplývá jak pestrost použitých dřevin může zvyšovat dojem nejednotnosti.

Výrazné linie tvoří někdy také barevná květenství, tím spíše pokud jsou zdrojem zájmu diváka. Obvyklým příkladem jsou třeba květenství straček (Delphinium), které bývají často využívána k „vytažení“ skupin nízkých rostlin do výšky. Podobnou službu přinese i juka či slézová růže. U květů jde o krátkodobý ale výrazný efekt, jímž však lze podpořit zážitek z proměnlivosti kompozice.

Při přípravě kompozice nepravidelných zahrad je vhodné se vyhýbat vytvoření pravidelností a opakování, přímých, rovnoběžných a vodorovných linií, které zesilují vnímání lidského zásahu a naopak lze vhodně používat různých šikmých a oblých linií k rozdělení hmoty, barev a vedení pohledu. Platí zde výjimky. Rovné a rovnoběžné linie tvořené přirozenými útvary, kmeny stromů, nebo předměty které jsou v souladu s kompozicí a logicky a esteticky s ní ladí, zde mají své opodstatnění. Příkladem je schodiště z vhodného materiálu. Naopak předměty dokonale malebných linií z nevhodného materiálu, nevhodné struktury, barvy, které nejsou v souladu s kompozicí nepravidelné zahrady zde působí cizorodě nebo komicky.

Pokračování v kapitole Vedeme pohled návštěvníka zahrady

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady