Průvodce úpravou vaší zahrady/Habitus

Předchozí kapitola Nebezpečná dobrodružství s barvami

Habitus

Vzhled dřevin je z velké části dán tvarem jejich koruny, obrysem nadzemní části. Ten je závislý na způsobu růstu větví. Některé dřeviny jsou spíše sloupovité, jiné zaoblené a další nepravidelné, či převislé. Některé stromy mají odlišný tvar koruny v mládí a stáří. Ačkoliv lze přesně rozlišit širokou škálu habituálních typů, a přestože habitus považuji za důležitý, zmíním jen několik typů, protože ostatní lze buď působením zařadit k těmto anebo jsou přechodem.

Skupiny úzce sloupovitých dřevin je málokdy vhodné použít.
Pokud při špatné údržbě srostou dvě dřeviny s rozdílným habitem, výsledek je chaotický.
Podle některých autorů se stromy, které tvoří vertikály nehodí k sloupovitým stavbám. Ovšem zdá se, že také naopak mohou jejich tvar zvýraznit aniž by vznikal silný kontrast.
Dva různé druhy dřevin se sloupovitým habitem vedle sebe nemusí vypadat vhodně. Vyniká rozdílná struktura olistění.
Výsadba více stejných dřevin vynikajících neobvyklým habitem může vést k neobvyklým nežádoucím efektům.
Zelené vykřičníky

Stromy a keře s úzkou až sloupovitou korunou vytvářejí habituální typ, který je velmi nápadný a působí poněkud stroze. A to tím víc, čím jsou více větve přitisknuty ke kmeni a koruna je tak spíše užší, než pyramidální. Je vhodné je využít v nepravidelných výsadbách na svahy, kde však ve větších a početných skupinách a zejména bez podrostu, mohou vyhlížet velice uměle a neobratně. S vřesovištními rostlinami, v malých partiích, působí přirozeně zejména jalovce, a lze s jejich pomocí snadno zvýraznit některé body v krajině. Stromy a keře s úzkou až sloupovitou korunou jsou vhodné a časté v pravidelně řešených zahradách, někdy bývají vysazeny i ve větším počtu, a to někdy jako zdůraznění důležitých bodů, jindy jako jedinci v pravidelných odstupech nebo k vytvoření živých stěn a plotů. Někdy jsou stromy s tímto habitem používány pro aleje.

Bylo vyučováno, že se stromy a keře s tímto typem koruny a úzce oválnou korunou hodí více k nižším a podlouhlým stavbám, jenž působí horizontálními liniemi (antika), spíše než stromy a keře s kulatou korunou. Naopak se nemají hodit k stavbám které tvoří vertikální linie (gotika).

Toto pravidlo prosazoval H.Repton a srovnával listnáče a jehličnany, antiku (paladianský styl) a gotiku (novogotiku). Vycházel zjevně z vhodného kontrastu, který tímto způsobem vzniká ale sám říkal že takovou kombinaci pouze považuje za vhodnější. Dodržování a vyučování tohoto doporučení se však stalo dogmatem, který nebere ohled na širší kontext kompozice, okolí a vyznění celku. H. Repton hodnotil vliv těchto tvarů u vyšších staveb. Kontrast vyššího stromu se sloupovitou korunou s malým, nízkým a dlouhým, typicky vesnickým domkem, činí domek opticky ještě nižším. Použití stromu s takovým habitem je pak stejně neadekvátní, jako výsadba topolu černého na skalku. Alej úzkých vysokých stromů ve vesnickém prostředí může působit velice nevhodně až směšně. Stejně tak výsadba dřevin se sloupovitou korunou k úzkým stavbám (věž) nemusí být nezbytně nevhodná, pokud jsou v přilehlém okolí další poměrně výrazné široké stavby a několik symetricky rozmístěných sloupovitých dřevin, které nedosahují výšky věže, tak vertikálně laděné stavbě v celkovém pohledu a rytmu výsadby dají vhodně vyniknout. Zelené vykřičníky, jako například sloupovité smrky, jsou vhodné jako solitery. Nejlépe se hodí do menších celků, kde jsou silné kontrasty a přísné a neobvyklé tvary jsou snesitelnější a kde také nebudou konfrontovány s vyšším podrostem nebo stejně vysokou zelení.

Kvetoucí akát ukazuje habitus dřeviny na tmavším pozadí.
Akát v zimě působí spíše strukturou větví.
Výsadbou habituálně kulatých dřevin u štíhlých nebo štíhle
vypadajících, „gotických“ objektů vzniká kontrast.
Výsadbou habituálně kulatých dřevin u horizontálně působících
„antických“ objektů kontrast nevzniká.

Vertikálních linie u „gotických“ objektů a štíhlých dřevin jsou v souladu a silně působí na pozorovatele. Vhodnost jejich použití záleží na kompozici celku.
Výsadba štíhlých tvarů je kontrastní u „antických“ budov. Štíhlé dřeviny posilují působení vertikál u „gotických“ objektů. Silný a nepřirozený kontrast topolů 'Italica' anebo výsadby slivoně Prunus s. 'Amanogawa' nebo 'Kanzan' u vesnických domečků, není vzorem krásy. Cit pro míru, vhodnost místa a okamžiku nelze nahradit matematikou nebo pokynem direktivy.
Tento pohled by podle propagovaných pravidel kontrastu habitu dřeviny a charakteru budovy měl být příjemný.
Tento pohled by měl být podle pravidel kontrastu habitu dřevin a budovy opravdu fádní. Byl by ale harmonický a příjemný i pokud by slivoně nebyly červenolisté.

Bez ohledu na smysl a kompozici H.Repton sám k pravidlu řekl, že jde jen o možnost, či příležitostnou šťastnou výhodu, kterou nám kontrast habitu a architektury někdy nabízí.

Převaha dřevin s oblým habitem a podélných tvarů nad ostrými hroty vertikál pomáhá vzbudit pocit poklidu. Pocit opuštěnégho místa, ruin nebo hřbitova vzbuzuje i ledabylost údržby. Převaha vertikál a sloupovitých nebo úzce kuželovitých tvarů dřevin, které pomáhají vzbudit pozornost, jejich nevhodné umístění, může vést až k roztěkání, znepokojení, ztrátě pozornosti, neklidu. Vhodná výsadba by měla obsahovat jistý stupeň poměru vertikálních a vodorovných linií v kompozici. Vyváženosti lze napomoci použitím dřevin s vhodným habitem. Cílem zahradníka však někdy může být dosáhnout větší harmonie nebo vytvoření nějakého pocitu nepoužitím efektu či odchýlením od učebnicového vzoru správnosti.

Přestárlý živý plot ze sloupovitých tújí 'Malonyana', vyniká habitus jednotlivých rostlin.
Černý bez Sambucus nigra, rarita. (Brno nedaleko Lužáneckého parku). Šeříky a bezy dosahují stromovitého růstu, ale málokdy jde o pravidelně rostlé stromy.
Habitus sloupovitých dřevin
je dán obvykle přitisklým růstem větví.
Původně poměrně úzce sloupovitý habitus keře jalovec Juniperus comunis Hibernica se s léty mění. (Brno Žabovřesky)

Vysoké úzké topoly opticky nezmenšují stejně velké výškové budovy, efekt daný habitem je obvykle spíše opačný. Rovněž se v blízkosti vysokých stromů mezi vysokými domy musí pozorovatel cítit nepatrný a ztracený. Zde za částečný úspěch lze poděkovat terénu (dům stojí níže) a vzájemné vzdálenosti prvků. Například méně vysoké kaštany či katalpy se širokými oblými korunami tvoří často tolik žádoucí kontrast a snižují opticky velikost domu sice nikoliv poměrně, ale tím že nad souvislý pás jejich koruny vystupuje jen část domu. Podobné efekty lze najít i na menších objektech a v zahradách

Mezi dřeviny se sloupovitým habitem patří i malé keře.
Menší sloupovité dřeviny vhodně vysázené na vrcholu vyvýšeniny či terénní vlny ji opticky výrazně zvyšují.

Pokračování v kapitole Stromy s oblou korunou

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady