Chemický slovník/Zábrus
Zábrus je rozebíratelný spoj mezi dvěma kusy laboratorního skla. Jde o vysoustružené a zdrsnělé kuželové plochy. Jádro (zabroušená vnější plocha; slangově samec) se vkládá do pláště (zabroušená vnitřní plocha; slangově samice). Například zpětný chladič do reakční baňky nebo zábrusová zátka do reagenční lahve. Pro plynotěsnost a snadné rozebírání se zábrus maže tukem či vazelínou, který je odolný vůči uvažované reakci. V laboratorní praxi se zábrusové spoje mohou individuálně dobrušovat pomocí brusného prášku. Proti nechtěnému rozpojení se používají spony.[1]
Související stránky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KOTEK, Jan. Laboratorní technika - verze 4.1.5 [online]. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2019-10-07, [cit. 2020-12-17]. Kapitola 3.1.1 Zábrusy, s. 16. Dostupné online.