Chemický slovník/Laboratorní pomůcky ze skla

Z Wikiknih
Laboratorní sklo

Materiálem, který je určen pro výrobu Laboratorního nádobí (slangově pouze sklo), potažmo aparatur, je nejčastěji právě sklo. Je to z několika důvodů. Sklo je průhledné a umožňuje tak bezpečně pozorovat průběh reakcí. Je vůči většině chemických látek inertní a v neposlední řadě je sklo použitelné v širokém teplotním rozmezí (cca od −200 °C do +400 °C). Nevýhodami skleněných pomůcek (slangově pouze sklo) je zejména jejich mechanická křehkost a nestabilita vůči tepelným šokům.

Složení borosilikátového skla

Chemické sklo je většinou tzv. borosilikátové sklo, které se skládá přibližně z 81 % SiO2, 13 % B2O3 a kolem 4 % Na2O a K2O a 2 % Al2O3. V tuzemsku se jedná o sklovinu Simax, zahraniční např. Pyrex či Duran. Tyto skloviny mají relativně vysokou tepelnou odolnost a dobrou tvarovatelnost při zahřátí.[1]

Tabulka odolnosti chemického skla v závislosti na jeho tloušťce

Poddruhy skla[editovat | editovat zdroj]

Sklo lze dělit na tři podskupiny.

  • obecné laboratorní sklo – slouží k dočasnému či trvalejšímu uchování chemikálii, k jejich přesunu po laboratoři a k provádění základních laboratorních operací, typu rozpouštění, přesypávání, apod., např. kádinka, hodinové sklo, násypka
  • varné sklo – slouží k vaření chemikálií, a obecně provádění operací za horka, obvykle je opatřeno zábrusem, např. varná baňka, Soxhletův extraktor
  • odměrné sklo – slouží k velmi přesnému měření objemu, nesmí se vystavovat změnám teploty, např. pipeta, byreta

Některé skleněné pomůcky uvedené v chemickém slovníku[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [Matuška]; [Vlk], Erik Kalla Organická chemie laboratorní praktikum. Ilustrace Radek Matuška. první., doplňkové vyd. Brno : Střední průmyslová škola chemická Brno, Vranovská, p. o.. 137 s., 1 tabulka. (Učební texty.) Publikace neprošla jazykovou ani redakční úpravou. Určeno pro vnitřní potřeby školy. (česky)