Švédština/Výslovnost

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zde najdete přehled švédské výslovnosti a návod, jak správně číst švédsky psaný text.

Samohlásky[editovat]

Švédské samohlásky se podobně jako v češtině liší svojí délkou. Dlouhé samohlásky se vyskytují pouze v přízvučných slabikách (viz Délka hlásek). Na rozdíl od češtiny se u předních samohlásek vyskytují páry se zaokrouhlenou a nezaokrouhlenou výslovností. Švédština má celkem 17 samohláskových fonémů – 9 dlouhých a 8 krátkých, výslovnost krátkého /e/ a /ä/ splývá. Redukovaná výslovnost nepřízvučného /e/ jako [ə] je běžná v hovorovém stylu. Ve standardní švédštině se nevyskytují dvojhlásky, výjimečně pouze v přejatých slovech (Europa, paus).

Písmeno Výslovnost
(IPA)
Poznámka
Přízvučná dlouhá Přízvučná krátká Nepřízvučná
a ɑː a a krátké jako české /a/, dlouhé se vyslovuje jako zadní a blíží se českému /ó/
e ɛ ɛ, ə jako zavřené „brněnské“ /é/ (dlouhé)
výslovnost krátkého /e/ splývá s výslovností krátkého /ä/, v přízvučných slabikách před /r/ je otevřenější [æ], v nepřízvučných slabikách se často redukuje na [ə]
i ɪ ɪ
o obvykle uː
někdy o:
obvykle ɔ
někdy ʊ
obvykle ɔ
někdy ʊ
pravidla výslovnosti psaného /o/ nelze přesně popsat,
např. stor [stuːr], ale sova [soːva]
u ʉ̟ː ɵ ɵ zvuk mezi /u/ a /y/ (dlouhé), resp. mezi /o/ a /ö/ (krátké);
jedná se o zvláštní švédskou hlásku, která se vyslovuje se zaokrouhlenými rty, více vzadu než /y/, resp. /ö/
y ʏ ʏ jako německé /ü/ (tj. jako /i/, ale se zaokrouhlením rtů)
å ɔ ɔ krátké [ɔ] se vyslovuje otevřenější než dlouhé [oː]
ä ɛː ɛ ɛ jako otevřené „pražské“ /e, é/
před /r/ značně otevřené [æ:, æ]
ö øː ø ø jako německé /ö/ (tj. jako /e/, ale se zaokrouhlením rtů)
před /r/ značně otevřené [œ]

Souhlásky[editovat]

Výslovnost souhlásek a jejich skupin v písmu, odlišná od češtiny
Písmeno
nebo
skupina písmen
Výslovnost Poznámka
c s před e, i, y, ä, ö
k v ostatních případech
ch ɧ v cizích slovech; och [ok:]
ck k: píše se místo kk
dj j na začátku slov
g j před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
g v ostatních případech
gj j na začátku slov
gn ŋ:n na konci slabik
h h neznělé
hj j na začátku slov
k ɕ, tɕ před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
k v ostatních případech
kj ɕ, tɕ
lj j na začátku slov
lg l:j na konci slov
ng ŋ
rd ɖ
rg r:j na konci slov
rl ɭ
rn ɳ
rs ʂ
rt ʈ
sch ɧ
sj ɧ
sk ɧ před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
sk, s:k v ostatních případech
-tion
-ssion
ɧu:n
xj k:ɧ
z s

J se nikdy nezdvojuje, a čte se dlouze (böja [bøj:a]). M a n na konci slabiky se též nezdvojují, ačkoliv se vysloví dlouze (glöm [gløm:], ale glömma [gløm:a]).

Specificky švédský je foném /ɧ/, označovaný jako sje. Ve slovnících je často pro zjednodušení přepisován jako ([š/ʃ], od českého /š/ se však jeho výslovnost místně značně liší (výslovnost jako české /š/ však není chybou). V různých nářečích se vyslovuje různě a jeho výslovnost kolísá mezi [š] a [ch]. Často za ním můžeme slyšet ještě slabé [w]. Obecně lze říci, že „temná“ výslovnost blížící se [ch] je typická hlavně pro nářečí na jihu Švédska. Směrem na sever spíše slyšíme [š]. „Temné“ [ch] se spíše vyslovuje hlavně na začátku slov před přízvučnou samohláskou (např. själv). Před nepřízvučnou samohláskou nebo na konci slova je to spíše [š] (např. dusch, kanske).

Tzv. tje (do češtiny obvykle přepisované jako [č/tʃ]) je blízké měkkému polskému /ś/ ([ɕ]) nebo /ć/ ([tɕ]).

R se obvykle vyslovuje jako v češtině, v některých nářečích na jihu Švédska se vyslovuje hrdelní. Ve slabikách rd [ɖ], rl [ɭ], rn [ɳ], rs [ʂ] a rt [ʈ] se r nevyslovuje, ale ovlivní výslovnost následující souhlásky, která se vysloví se se špičkou jazyka obrácenou dozadu a vzhůru (tzv. retroflexní hlásky). Skupina rs [ʂ] zní asi jako české /š/, přesněji tuto hlásku vystihuje polské /sz/.

Neznělé explozivy /p, t, k/ se ve většině pozic vyslovují s aspirací (přídechem), tedy [pʰ, tʰ, kʰ].

Ve švédštině neexistují hlásky odpovídající českému /c, č, ď, dž, ch, ň, ř, ť, z, ž/.

Délka hlásek[editovat]

Ve švédštině se na rozdíl od češtiny rozlišují i souhlásky na dlouhé a krátké. Dlouhé souhlásky se vyskytují v přízvučných slabikách po samohlásce. Dlouze se vyslovuje souhláska, která je v písmu zdvojená, nebo první ze skupiny souhlásek na konci přízvučné slabiky. Přízvučné slabiky jsou vždy dlouhé. Buď je dlouhá samohláska následována krátkou nebo žádnou souhláskou, nebo po krátké samohlásce následuje dlouhá souhláska. Jiné kombinace nejsou možné. Příklady:

  • illa [ˈɪl:a] - špatný (zdvojená souhláska je dlouhá, předcházející samohláska je krátká)
  • önska [ˈøn:ska] – přát si (první ve skupině souhlásek je dlouhá, předcházející samohláska je krátká)
  • god [ˈgu:d] – dobrý (dlouhá samohláska následovaná jednou souhláskou)
  • tala [ˈtɑ:la] - mluvit (totéž, v otevřené slabice je dlouhá samohláska)
  • ö [ˈø:] - ostrov (v otevřené slabice je dlouhá samohláska)

Nepřízvučné slabiky jsou vždy krátké, tj. obsahují pouze krátké samohlásky i souhlásky.

Intonace[editovat]

Pro správnou švédskou výslovnost je třeba naučit se u každého slova intonaci, která je ve švédštině dvojí. Pravidla pro použití intonace jsou komplikovaná. Intonace se může lišit v jednotlivých nářečích. 1. intonace (akutová) je klesavá, stejná jako v češtině. 2. intonace (gravisová) se vysloví tak, že přízvučná slabika se vysloví s klesající intonací, následující slabika se však vysloví vyšším tónem.

Intonací se často odlišují homonyma, tedy různé významy slov, která se stejně píší:

  • anden [ánden] – (ta) kachna (od „and“) 1. intonace
  • anden [ànden] – (ten) duch (od „ande“) 2. intonace

Přízvuk[editovat]

Ve švédštině je přízvuk nejčastěji na první slabice slova. Přízvuk na jiné slabice se někdy označuje čárkou, která zároveň znamená i délku. To se nejčastěji týká příjmení (Linné) a slov cizího původu (idé - myšlenka).

Ve slovech domácího původu se přízvuk nachází na první slabice s výjimkou slov s nepřízvučnými předponami be–, ent–, för– a ge– (např. beskriva [beˈskriːva], popsat). Ve výpůjčkách z jiných jazyků se přízvuk nachází často na poslední nebo předposlední slabice podle původního jazyka (např. nivå [nɪˈvoː], úroveň, pochází z francouzštiny, kde se přízvuk nachází na poslední slabice).

Ukázka[editovat]

Nordanvinden och solen tvistade en gång om vem av dom som var starkast. Just då kom en vandrare vägen fram insvept i en varm kappa. Dom kom då överens om att den som först kunde få vandraren att ta av sej kappan, han skulle anses vara starkare än den andra. Då blåste nordanvinden så hårt han nånsin kunde, men ju hårdare han blåste desto tätare svepte vandraren kappan om sej, och till slut gav nordanvinden upp försöket. Då lät solen sina strålar skina helt varmt och genast tog vandraren av sej kappan och så var nordanvinden tvungen att erkänna att solen var den starkaste av dom två.

(úryvek ze švédské bajky)

Úkol:

Pokuste se správně přečíst tento text. Pro kontrolu dále najdete přepis výslovnosti. Můžete si též poslechnout nahrávku:

Přepis výslovnosti:
[nùːɖanvɪndən ɔ suːlən tvɪ̀stadə ɛŋ goŋ ɔm vɛm ɑv dɔm sɔm vɑr stàɹkast. ʝɵst d̥o kɔm ɛn vàndɹaɹə vɛːgən fram ɪ̀nsveːpt ɪ ɛn varm kàpa. dɔm kɔm do øvəɾəns ɔm at dɛn sɔm fœ̟ʂt kɵndə fo vàndrarən at ta ɑv sɛj kàpan, han skɵlə ànseːs vɑːra stàɾkaɾə ɛn dɛn àndɾa. doː blòːstə nùːɖnvɪndən sɔ hoːʈ han nɔ̀nsɪn kɵ̀ndə mɛn ʝʉ̟ hòːɖarə han blòːstə dɛstʊ tɛ̀ːtaɾə svèːptə vàndɹaɹən kàpan ɔm sɛʝ ɔ tɪ slʉ̟ːt gɑv nùːrdanvɪndən ɵp fœ̟ʂøːkət. do lɛːt suːlɛn sɪna stɹòːlaɹ ɧʷiːna heːlt vaɹmt ɔ ʝènast tuːg vàndrarən ɑv sɛj kàpan ɔ so vɑ nùːɖanvɪndən tvɵ̀ŋən atː èːɹɕɛna at suːlən vɑː dɛn stàɹkastə ɑv dɔm tvoː]

Slovíčka[editovat]

andra druhý
anse považovat
att že; označuje infinitiv
av z
blås|a -te -t foukat
dom hov. de, dem oni
tedy
en gång jednou
erkänna uznat
få fick fått zde přimět
först první
försök -et - pokus
genast hned
hel celý
hårt tvrdě, zde silně
i v
insvept oblečený
ju – desto čím – tím
just då tedy
kapp|a -an -or kožich
komma (kom mommit) vägen fram přicházet, jít kolem
komma överens domluvit se
kunna kan kunde kunnat moci
låta lät låtit nechat
men ale
nordanvind -en -ar severní vítr
och [ok:] a
om o; jestli
skina sken skinit zářit
sol -en -ar slunce
som který
stark silný
strål|e -en -ar paprsek
svep|a -te -t zahalit se, obléci se
tak
upp|giva/giva (gav givit) upp vzdát
ta(ga) (tog tagit) av sig odložit si
till slut nakonec
tvist|a -ade -at dohadovat se
tät těsně
vandrare -n - poutník
var minulý čas od vara
vara är var varit být
vara tvungen být nucen, muset
varm teplý
vem kdo
än než

Externí odkazy[editovat]