Švédština/Výslovnost

Zde najdete přehled švédské výslovnosti a návod, jak správně číst švédsky psaný text.

Samohlásky

Švédské samohlásky se podobně jako v češtině liší svojí délkou. Dlouhé samohlásky se vyskytují pouze v přízvučných slabikách (viz Délka hlásek). Na rozdíl od češtiny se u předních samohlásek vyskytují páry se zaokrouhlenou a nezaokrouhlenou výslovností. Švédština má celkem 17 samohláskových fonémů – 9 dlouhých a 8 krátkých, výslovnost krátkého /e/ a /ä/ splývá. Redukovaná výslovnost nepřízvučného /e/ jako [ə] je běžná v hovorovém stylu. Ve standardní švédštině se nevyskytují dvojhlásky, výjimečně pouze v přejatých slovech (Europa, paus).

Písmeno	Výslovnost (IPA)			Poznámka
	Přízvučná dlouhá	Přízvučná krátká	Nepřízvučná
a	ɑː	a	a	krátké jako české /a/, dlouhé se vyslovuje jako zadní a blíží se českému /ó/
e	eː	ɛ	ɛ, ə	jako zavřené „brněnské“ /é/ (dlouhé) výslovnost krátkého /e/ splývá s výslovností krátkého /ä/, v přízvučných slabikách před /r/ je otevřenější [æ], v nepřízvučných slabikách se často redukuje na [ə]
i	iː	ɪ	ɪ
o	obvykle uː někdy o:	obvykle ɔ někdy ʊ	obvykle ɔ někdy ʊ	pravidla výslovnosti psaného /o/ nelze přesně popsat, např. stor [stuːr], ale sova [soːva]
u	ʉ̟ː	ɵ	ɵ	zvuk mezi /u/ a /y/ (dlouhé), resp. mezi /o/ a /ö/ (krátké); jedná se o zvláštní švédskou hlásku, která se vyslovuje se zaokrouhlenými rty, více vzadu než /y/, resp. /ö/
y	yː	ʏ	ʏ	jako německé /ü/ (tj. jako /i/, ale se zaokrouhlením rtů)
å	oː	ɔ	ɔ	krátké [ɔ] se vyslovuje otevřenější než dlouhé [oː]
ä	ɛː	ɛ	ɛ	jako otevřené „pražské“ /e, é/ před /r/ značně otevřené [æ:, æ]
ö	øː	ø	ø	jako německé /ö/ (tj. jako /e/, ale se zaokrouhlením rtů) před /r/ značně otevřené [œ]

Souhlásky

Výslovnost souhlásek a jejich skupin v písmu, odlišná od češtiny

Písmeno nebo skupina písmen	Výslovnost	Poznámka
c	s	před e, i, y, ä, ö
	k	v ostatních případech
ch	ɧ	v cizích slovech; och [ok:]
ck	k:	píše se místo kk
dj	j	na začátku slov
g	j	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	g	v ostatních případech
gj	j	na začátku slov
gn	ŋ:n	na konci slabik
h	h	neznělé
hj	j	na začátku slov
k	ɕ, tɕ	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	k	v ostatních případech
kj	ɕ, tɕ
lj	j	na začátku slov
lg	l:j	na konci slov
ng	ŋ
rd	ɖ
rg	r:j	na konci slov
rl	ɭ
rn	ɳ
rs	ʂ
rt	ʈ
sch	ɧ
sj	ɧ
sk	ɧ	před e, i, y, ä, ö v přízvučných slabikách
	sk, s:k	v ostatních případech
-tion -ssion	ɧu:n
xj	k:ɧ
z	s

J se nikdy nezdvojuje, a čte se dlouze (böja [bøj:a]). M a n na konci slabiky se též nezdvojují, ačkoliv se vysloví dlouze (glöm [gløm:], ale glömma [gløm:a]).

Specificky švédský je foném /ɧ/, označovaný jako sje. Ve slovnících je často pro zjednodušení přepisován jako ([š/ʃ], od českého /š/ se však jeho výslovnost místně značně liší (výslovnost jako české /š/ však není chybou). V různých nářečích se vyslovuje různě a jeho výslovnost kolísá mezi [š] a [ch]. Často za ním můžeme slyšet ještě slabé [^w]. Obecně lze říci, že „temná“ výslovnost blížící se [ch] je typická hlavně pro nářečí na jihu Švédska. Směrem na sever spíše slyšíme [š]. „Temné“ [ch] se spíše vyslovuje hlavně na začátku slov před přízvučnou samohláskou (např. själv). Před nepřízvučnou samohláskou nebo na konci slova je to spíše [š] (např. dusch, kanske).

Tzv. tje (do češtiny obvykle přepisované jako [č/tʃ]) je blízké měkkému polskému /ś/ ([ɕ]) nebo /ć/ ([tɕ]).

R se obvykle vyslovuje jako v češtině, v některých nářečích na jihu Švédska se vyslovuje hrdelní. Ve slabikách rd [ɖ], rl [ɭ], rn [ɳ], rs [ʂ] a rt [ʈ] se r nevyslovuje, ale ovlivní výslovnost následující souhlásky, která se vysloví se se špičkou jazyka obrácenou dozadu a vzhůru (tzv. retroflexní hlásky). Skupina rs [ʂ] zní asi jako české /š/, přesněji tuto hlásku vystihuje polské /sz/.

Neznělé explozivy /p, t, k/ se ve většině pozic vyslovují s aspirací (přídechem), tedy [pʰ, tʰ, kʰ].

Ve švédštině neexistují hlásky odpovídající českému /c, č, ď, dž, ch, ň, ř, ť, z, ž/.

Délka hlásek

Ve švédštině se na rozdíl od češtiny rozlišují i souhlásky na dlouhé a krátké. Dlouhé souhlásky se vyskytují v přízvučných slabikách po samohlásce. Dlouze se vyslovuje souhláska, která je v písmu zdvojená, nebo první ze skupiny souhlásek na konci přízvučné slabiky. Přízvučné slabiky jsou vždy dlouhé. Buď je dlouhá samohláska následována krátkou nebo žádnou souhláskou, nebo po krátké samohlásce následuje dlouhá souhláska. Jiné kombinace nejsou možné. Příklady:

• illa [ˈɪl:a] - špatný (zdvojená souhláska je dlouhá, předcházející samohláska je krátká)
• önska [ˈøn:ska] – přát si (první ve skupině souhlásek je dlouhá, předcházející samohláska je krátká)
• god [ˈgu:d] – dobrý (dlouhá samohláska následovaná jednou souhláskou)
• tala [ˈtɑ:la] - mluvit (totéž, v otevřené slabice je dlouhá samohláska)
• ö [ˈø:] - ostrov (v otevřené slabice je dlouhá samohláska)

Nepřízvučné slabiky jsou vždy krátké, tj. obsahují pouze krátké samohlásky i souhlásky.

Intonace

Pro správnou švédskou výslovnost je třeba naučit se u každého slova intonaci, která je ve švédštině dvojí. Pravidla pro použití intonace jsou komplikovaná. Intonace se může lišit v jednotlivých nářečích. 1. intonace (akutová) je klesavá, stejná jako v češtině. 2. intonace (gravisová) se vysloví tak, že přízvučná slabika se vysloví s klesající intonací, následující slabika se však vysloví vyšším tónem.

Intonací se často odlišují homonyma, tedy různé významy slov, která se stejně píší:

• anden [ánden] – (ta) kachna (od „and“) 1. intonace
• anden [ànden] – (ten) duch (od „ande“) 2. intonace

Přízvuk

Ve švédštině je přízvuk nejčastěji na první slabice slova. Přízvuk na jiné slabice se někdy označuje čárkou, která zároveň znamená i délku. To se nejčastěji týká příjmení (Linné) a slov cizího původu (idé - myšlenka).

Ve slovech domácího původu se přízvuk nachází na první slabice s výjimkou slov s nepřízvučnými předponami be–, ent–, för– a ge– (např. beskriva [beˈskriːva], popsat). Ve výpůjčkách z jiných jazyků se přízvuk nachází často na poslední nebo předposlední slabice podle původního jazyka (např. nivå [nɪˈvoː], úroveň, pochází z francouzštiny, kde se přízvuk nachází na poslední slabice).

Ukázka

Nordanvinden och solen tvistade en gång om vem av dom som var starkast. Just då kom en vandrare vägen fram insvept i en varm kappa. Dom kom då överens om att den som först kunde få vandraren att ta av sej kappan, han skulle anses vara starkare än den andra. Då blåste nordanvinden så hårt han nånsin kunde, men ju hårdare han blåste desto tätare svepte vandraren kappan om sej, och till slut gav nordanvinden upp försöket. Då lät solen sina strålar skina helt varmt och genast tog vandraren av sej kappan och så var nordanvinden tvungen att erkänna att solen var den starkaste av dom två.

(úryvek ze švédské bajky)

Úkol:
Pokuste se správně přečíst tento text. Pro kontrolu dále najdete přepis výslovnosti. Můžete si též poslechnout nahrávku:

Přepis výslovnosti:
[nùːɖanvɪndən ɔ suːlən tvɪ̀stadə ɛŋ goŋ ɔm vɛm ɑv dɔm sɔm vɑr stàɹkast. ʝɵst d̥o kɔm ɛn vàndɹaɹə vɛːgən fram ɪ̀nsveːpt ɪ ɛn varm kàpa. dɔm kɔm do øvəɾəns ɔm at dɛn sɔm fœ̟ʂt kɵndə fo vàndrarən at ta ɑv sɛj kàpan, han skɵlə ànseːs vɑːra stàɾkaɾə ɛn dɛn àndɾa. doː blòːstə nùːɖnvɪndən sɔ hoːʈ han nɔ̀nsɪn kɵ̀ndə mɛn ʝʉ̟ hòːɖarə han blòːstə dɛstʊ tɛ̀ːtaɾə svèːptə vàndɹaɹən kàpan ɔm sɛʝ ɔ tɪ slʉ̟ːt gɑv nùːrdanvɪndən ɵp fœ̟ʂøːkət. do lɛːt suːlɛn sɪna stɹòːlaɹ ɧʷiːna heːlt vaɹmt ɔ ʝènast tuːg vàndrarən ɑv sɛj kàpan ɔ so vɑ nùːɖanvɪndən tvɵ̀ŋən atː èːɹɕɛna at suːlən vɑː dɛn stàɹkastə ɑv dɔm tvoː]

Slovíčka

andra druhý

anse považovat

att že; označuje infinitiv

av z

blås|a -te -t foukat

dom hov. de, dem oni

då tedy

en gång jednou

erkänna uznat

få fick fått zde přimět

först první

försök -et - pokus

genast hned

hel celý

hårt tvrdě, zde silně

i v

insvept oblečený

ju – desto čím – tím

just då tedy

kapp|a -an -or kožich

komma (kom mommit) vägen fram přicházet, jít kolem

komma överens domluvit se

kunna kan kunde kunnat moci

låta lät låtit nechat

men ale

nordanvind -en -ar severní vítr

och [ok:] a

om o; jestli

skina sken skinit zářit

sol -en -ar slunce

som který

stark silný

strål|e -en -ar paprsek

svep|a -te -t zahalit se, obléci se

så tak

upp|giva/giva (gav givit) upp vzdát

ta(ga) (tog tagit) av sig odložit si

till slut nakonec

tvist|a -ade -at dohadovat se

tät těsně

vandrare -n - poutník

var minulý čas od vara

vara är var varit být

vara tvungen být nucen, muset

varm teplý

vem kdo

än než

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Fonologie švédštiny ve Wikipedii