Švédština/Přízvuk

Přízvuk ve švédštině je melodický, to znamená, že je spojen se zváštní intonací (melodií), o níž je pojednáno zvlášť. Přízvuk se může nacházet na kterékoliv slabice, v domácích slovech je však nejčastěji na první slabice. V přejatých slovech se často zachovává poloha přízvuku podle původního jazyka.

Většinou se v písmu nijak neoznačuje, jen někdy se označuje čárkou, zejména u příjmení a cizích slov, např. idé (myšlenka), Linné, Nylén, succès (úspěch).

Poloha přízvuku	V jakých slovech	Příklady
1. slabika	Většina slov domácího původu a mnohá přejatá	gata, tala
2. slabika	Slova s nepřízvučnými předponami be-, ge-, ent- a často i för-	betala, försöka
Předposlední slabika	Přejatá slova na -abel, -alisk, -ari, -era, -inna, -atisk aj.	lärarinna, observera
Poslední slabika	Příjmení na -ell, -én, -ér, -in	Nylén, Tergnér
	Přejatá slova na -af, -at, -et, -eri, -ik, -ism, -og, -on, -å	gynekolog, byrå

Přízvuk a délka hlásek

Délka hlásek je ve švédštině svázána s přízvukem. Přízvučné slabiky jsou vždy dlouhé. Uplatňuje se v nich pravidlo komplementarity délky. To znamená, že dlouhá je buď samohláska, nebo je souhláska, která následuje krátkou samohláskou. Podrobnosti najdete v pojednání o výslovnosti.