Švédština/Přízvuk
Přízvuk ve švédštině je melodický, to znamená, že je spojen se zváštní intonací (melodií), o níž je pojednáno zvlášť. Přízvuk se může nacházet na kterékoliv slabice, v domácích slovech je však nejčastěji na první slabice. V přejatých slovech se často zachovává poloha přízvuku podle původního jazyka.
Většinou se v písmu nijak neoznačuje, jen někdy se označuje čárkou, zejména u příjmení a cizích slov, např. idé (myšlenka), Linné, Nylén, succès (úspěch).
| Poloha přízvuku | V jakých slovech | Příklady |
|---|---|---|
| 1. slabika | Většina slov domácího původu a mnohá přejatá | gata, tala |
| 2. slabika | Slova s nepřízvučnými předponami be-, ge-, ent- a často i för- | betala, försöka |
| Předposlední slabika | Přejatá slova na -abel, -alisk, -ari, -era, -inna, -atisk aj. | lärarinna, observera |
| Poslední slabika | Příjmení na -ell, -én, -ér, -in | Nylén, Tergnér |
| Přejatá slova na -af, -at, -et, -eri, -ik, -ism, -og, -on, -å | gynekolog, byrå |
Přízvuk a délka hlásek
[editovat | editovat zdroj]Délka hlásek je ve švédštině svázána s přízvukem. Přízvučné slabiky jsou vždy dlouhé. Uplatňuje se v nich pravidlo komplementarity délky. To znamená, že dlouhá je buď samohláska, nebo je souhláska, která následuje krátkou samohláskou. Podrobnosti najdete v pojednání o výslovnosti.