Integrování/Základní integrály
Z Wikiknih
Všechny zde uvedené integrály je dobré znát zpaměti, protože je budeme dále hojně využívat k louskání složitějších
U neurčitého integrálu z principu nevíme, na jaké hodnotě "jsme v mínus nekonečnu začínali". Proto je ke každému neurčitému integrálu přičtena blíže neznámá integrační konstanta C.
Mějme na paměti, že integrál je lineární, tedy že:
![\int [f(x) \pm g(x)] \, \mathrm{d}x = \int f(x)\,\mathrm{d}x \pm \int g(x)\,\mathrm{d}x](http://upload.wikimedia.org/math/8/f/0/8f059777acccb6585f63af6cdd5ad64c.png)
pro libovolné reálné číslo k
Obsah |
[editovat] Jednoduché funkce
Když integrujeme nulovou funkci, získáme prostě tuto konstantu:
Integrací nenulové konstantní funkce získáme lineární funkci, úměrnou x.
Konstanta je vlastně x0 a jejím integrálem je x1. Když si představíme, že plocha pod funkcí y=x je trojúhelník o ploše x2/2, nepřekvapí nás následující zobecnění. Pro přirozená n platí uvedený vztah pro všechna x.
.
Pokud je n = − 1, získáme logaritmus absolutní hodnoty x:
- (Vzhledem k vlastnostem funkce ln lze tento vztah psát i ve formě:
Následující funkce, exponenciála, je sama sobě integrálem:
Zobecnění pro různá a:
[editovat] Goniometrické a cyklometrické funkce


, kde n je celé číslo.
, kde n je celé číslo.
Následující vztah je zejména užitečný:
[editovat] Hyperbolické a hyperbolometrické funkce
[editovat] Příklady výpočtu
Tak a to je všechno. Zbytek funkcí budeme muset na tyto funkce nějakým způsobem převést...
| Některé funkce, jako třeba e-x*x, sice zjevně mají integrál na celém definičním oboru, neumíme jej ale vyjádřit pomocí jiných funkcí. |














