Že je Bůh, není známo samo sebou, je však první mezi vším věřitelným.
Boží bytí, jež je svébytné, ničím nepřijaté, liší se od kteréhokoliv jiného.
Jen v Bohu je bytí a bytnost věcně totéž.
Boží bytnost je čiré uskutečnění, andělská je rozumová v konu, náš rozum však, je pouze rozum v mohoucnosti.
O Bohu nemůžeme vědět, co je.
O Bohu mluví se trojmo:
bytostně,
podílně
a výrokově.
Bohu se přiděluje duše pro podobnost skutku.
Bůh není těleso.
Boha nelze vymezit.
Bůh není ani v rodu, ani v přísudku o sobě, ani ne převodně jako počátek.
Svébytnost v tom, co značí býti sám o sobě, to je v jiném, Bohu přísluší, ne však vlastně ani jednoznačně.
Jen Bůh jest úplně prostý.
V Bohu není látky ani mohoucnosti, je jen čirý kon.
Bůh je nejdokonalejší.
Cokoliv jsoucnosti, dobroty a dokonalosti je v nějakém tvoru, je celé výtečněji v Bohu.
Cokoliv je v Bohu, je Bůh.
V Bohu je podoba všech věcí i podle tvaru i podle látky.
Bůh je nekonečný
záporně, ne však postrádavě;
tvarově, ne však látkově.
Jediný Bůh jest úplně nezměnitelný.
Bůh se hýbe obrazně dvojím způsobem,
totiž činností v sobě
a výronem v jiné.
V Bohu není vášně – trpnosti.
Že Bůh je rozumný, dokazuje se mnohonásobně.
Boží poznání je jeho bytí i bytnost.
Bůh poznává vše.
Bůh poznává vše najednou.
Bůh poznává vše jedním poznáním.
Všechny jednotliviny poznává Bůh nejzřetelněji.
Boží patření je schválení, aby co dělal, zůstalo, ne, že by poznal jiným způsobem, nebo se mu líbil nějaký tvor, než jej učinil.
Bůh poznávalo věčnosti i tvory i nejsoucna, která jednou budou, nejen jak jsou v Bohu nebo v jeho rozumu, nýbrž též ve vlastních přirozenostech.
Boží vědění je dvojí:
vidoucí
a prostého poznávání.
Prvé se týká pouze jsoucna, druhé i nejsoucna, pokud být může.
Pouze Bůh má vědění o budoucím náhodném.
Bůh má vědění o zlech.
Vědění Boží je dvojí,
jednak prosté vědomosti
a souhlasu.
Druhé se týká dobra, prvé však i zla.
Boží vědění spolu s vůlí je příčinou věcí.
Boží vědění má se k tvorům jako umění k výtvorům.
Bůh je poznatelný každým stvořeným rozumem.
Stvořený rozum může vidět Boha v bytnosti.
Nelze vidět Boha v bytnosti v tomto smrtelném životě.
Poznání Boží pravdy a dobroty je dvojí,
jednak poznání čiře bádavé
a poznání citové či okoušlivé.
Boží bytnost v tomto životě poznáváme, jak se jeví v tvorstvu, ne jak je v sobě.
Tvor se dostává k poznání Boha trojmo:
postupem příčinnosti,
výtečnosti
a výluky.
Že Bůh je, můžeme poznat přirozeným způsobem.
Bůh nemůže býti viděn žádným tělesným okem.
Člověku je přirozeno, že někdy spatří Boží bytnost.
Bůh nemůže být viděn v bytnosti bez Trojice osob.
Všichni, kdo vidí samu Boží bytnost, tíhnou k ní týmž hnutím zalíbení, jak jest odlišná od jiných věcí a v tom, že je jakési společné dobro.
Blažení vidí v Boží bytnosti zároveň vše, co kdy vidí.
Boží bytnost vidoucí nevidí vše, co Bůh činí nebo může činiti.
Boží vůle je jeho bytnost.
Přirozený cíl Boží vůle je jeho dobrota, kterou nemůže nechtít.
Bůh nechce vše dobré, třebas ví vše pravdivé.
Boží vůle je příčina věcí.
Boží vůle neodnímá věcem nahodilost, nýbrž jen některým ji stanoví, jiným však nutnost.
Nic jiného, než její dobrota není příčnou Boží vůle.
Vůle Boží má jistý důvod, ne s jeho strany, nýbrž pro chtěné jinému.
Boží vůle je úplně nezměnitelná, třeba se mění její účinky.
Vůle Boží je dvojí
s ohledem na chtěné bezvýhradně a sluje předchozí,
druhá je následná s ohledem na chtěné s jeho podmínkami.
Nic se neděje proti následné vůli Boží, nýbrž jen mimo ni a proti předchozí.
Vše, co je mimo nebo proti vůli Boží předchozí, poslouchá a slouží jeho vůli následné.
Boží vůle je dvojí:
zalíbení
a znamení.
Těch znamení je pět:
zákaz,
příkaz,
rada,
konání
a dopuštění.
O Bohu se říká, že má vůli znamení jen obrazně, avšak o vůli zalíbení nluví se ve vlastnímsmyslu.
Boží vůle se splní vždycky, a to neklamně.
Cokoliv chce Bůh, chce s ohledem na dobro společné, jímž je jeho dobrota, jenž je dobro celého vesmíru.
Bůh chce všechny lidi spasit trojmo.
Jednak, aby v tom bylo rozdělení přiměřené
nebo aby bylo rozdělení pro rody jednotlivců, ne však pro jednotlivce rodů,
též vůlí předchozí, ne však následnou.
Zla z viny dějí se, ač je Bůh ani nechce, nýbrž je jen dopouští.
Vůle tvora je Bohem pouze hýbána jakožto vnitřním původcem.
Pouze Bůh může vůli zasáhnout.
Vůle tvora se může přizpůsobit Boží vůli čtyřmi způsoby:
látkově,
tvarově,
výkonně
a cílově.
Ctnost a správnost lidské vůle hlavně je v tom, že se přizpůsobuje Boží vůli a sleduje její vládu.
Každý člověk má podrobiti svou vůli Boží vůli v tom, co chce, tvarově, totiž v pojmu obecném dobra a ve způsobu, to je z lásky, účinně, tak že chce, co Bůh na něm chce, ne však látkově, totiž v každé jednotlivé věci.
Bohu přísluší moc vlastně.
Boží moc je nekonečná.
Boží moc je dvojí:
všeobecná, v sobě,
a řízená s předzvěděním a vůlí.
Tvůrčí moc v Bohu značí zpříma božskou přirozenost, nezávisle vztah.
Možnost roditi u božských osob je pojímána trojím způsobem:
činně
a trpně
a neosobně.
První se hodí jen k Otci, druhá pouze Synu, třetí kterékoliv osobě.
Bůh je všemohoucí.
Bůh může učinit vše mimo to, co obsahuje protiřečnost.
Boží moc není tak k řádu poutána, že by nemohla někdy něco udělat mimo obor druhotných příčin, kdy se jí zachce, jak je to patrno ze zázraků.
Bůh dvě protivy nemůže učinit, řekněme postrádání a pohotovost, nebo aby dvě protikladné věci na tomtéž byly zároveň.
To, co Bůh působí ve všem podle jeho druhu,nevylučuje,aby Bůh něco vykonal, nač přirozenost nestačí.
Bůh může vytvořit vesmír i kteréhokoliv tvora lepšího než udělal.
Bůh může udělat něco lepšího než člověčenství Kristovo, jeho matka, blaženost a milost, o sobě, ne však jako vztažné k Bohu.
Hřešit Bůh nemůže.
Bůh je příčinou zla a trestu jen případečně, zla viny však není vůbec příčinou.Příčinou zaslepení a zatvrzelosti je Bůh pouze případečně, tím, že odejme milost.
Bůh sám sebou nachyluje k dobru tím, že dává milost a ctnosti a řízením k dobrému přímo; ke zlu naklání jen případečně tím, že milost nedá.
Bůh je příčinou všeho, vzornou i účelovou.
Dobrota, štědrost, spravedlnost a Boží milosrdenství tvoří věci rozdílně.
Bůh vytvořil tvory ne z nutnosti.
Bůh při tvoření věcí směřuje k jistému cíli a tím je jeho dobrota.
