Valticko/Liechtensteinská panství/Valtice (Feldsberg)/město

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Valticko/Liechtensteinská panství/Valtice (Feldsberg), město[editovat]

Popis města[editovat]

Město má (1840) 340 domů a 2409 obyvatel (1139 mužských, 1270 ženských), všichni občané nejsou rodem zdejší, a více je jich zde přistěhovaných -- magistrát také provádí šlechtický soudcovský úřad, kterému nadřízeným je ale zemský soud a také je zde místní vrchnostenská správa. 6/
Kolem města se táhne stará, jen z větší části zachovalá hradební zeď se třemi starými věžemi. Náměstí velkého protáhlého obdélníku, uprostřed s hezkým zdobeným Mariánským sloupem, vedle s čerpací studnou a hlavními budovami. 6/
V sousedství kostela je dvoupodlažní budova vrchnostenského hospodářství, v prvním podlaží je jídelna a několik hezkých hostinských pokojů. Levné požadavky jsou zde uspokojeny. 6/
Při této je budova úřadu, ve které jsou knížecí kanceláře a v zadním traktu je umístěna škola. 6/
Vedle budovy úřadu je vjezd do zámku. 6/
Naproti je radnice s jednou věží. 6/

Dějiny města[editovat]

Dějiny 17. století[editovat]
Třicetiletá válka (1618-1648)[editovat]
Následující záznamy z městského archivu ukáží nám pohled na utrpení našeho města, které třicetiletá válka (1618-1648) přinesla v době panování Karla I. (1569-1627) 10/47
Městský archiv: "Záznamy obvyklé z města Valtic (Veldtsperg) za moravsko - českých válek 1619-1621". 10/47
  • 1619
Dne 5. května 1619 přijeli 3 čeští rejtaři, pod dvěma saskými knížaty a zůstali zde 3 dny - 600 fl. 10/47
  • 1620
Dne 2. ledna 1620 bavorský regiment, přišel pěšky (měl bolavé nohy), po tři týdny pak zde leželi, víno, maso a pivo i s obsluhou 1343 fl. 42 kr. Pán Georg von Landau se sluhou u Jarusch Müllnera 5 fl. 55 kr. 10/47
5. března 1620 Pán Fenderich Keyser se sluhou přijel a 3. dubna znovu přijel a potom odcestoval, jeho 8 týdenní pobyt stál 550 fl. 10/47
Od 23. dubna až do 5. prosince ležel Pán Leutnandt Oßwaldt Rhanßeisen s 50 pacholky, všichni snědli za 5625 fl. 10/47
Dne 17. května 1620 páni komisař Pán z Landau na Mahreg, Pán Steger na Ladendorfu a Pán Meltzner spolu s 789 koňmi a 19. května opět krmení a strava ve víně, mase a jiném stála 500 fl. 10/47
Dne 3. srpna 1620 je tu Pán Obrister Kyonasch Peter se 700 svobodnými hajduky na předměstí, velké pozdvižení a mravní zkáza, s jejich jídlem a pitím, souložení, ječmen a jiné potřeby, potom násilí, rozbíjení oken, rozbíjení všeho možného, mnohé ženy utečou, také hlad a bída, v sousedství nesmírné škody; vyčísleno na 4200 fl. 10/48
Dne 14. listopadu 1620 6 praporů uherských rejtarů s ležením na předměstí, tři dny a noci zde leželi a stálo to 300 fl. 10/48
Dne 17 listopadu 1620 přijelo do města 6 praporů uherských rejtarů, v sousedství na 5 týdenní pobyt, stálo to 10 500 fl. 10/48
Zase 6 praporů uherských rejtarů, také 700 svobodných hajduků s koňmi, takový obvyklý cyklus pro zubožení veřejnosti a ještě zaplatit dluhy 634 fl. 45 kr. 10/48
Dne 16. října 1620 50 uherských jednotek v ležení snědeno za 267 fl 57 kfr. 10/48
Mezitím také Pán z Landau se svými 6 prapory rejtarů zde přenocovali a vína, piva a jídla za 300 fl. 10/48
Dne 28. října 1620 Pán z Landau a přicestovaní husaři s rejtaři, víno, pivo a maso celkem 122 fl. 39 kr. 10/48
Dne 11. prosince 1620 jsou zde pan poručík Johann Heinrich Strassenberger se 40 mušketýry 3 týdenní zde ležení s požitky za 425 fl. 10/48
K tomu, co všechno bylo, v době českých a následně moravských válek, jak na koních, tak pěších všichni navštívili město Valtice (Veldsberg) a spotřebovali požitky za: úhrnem 25.374 fl. 58 kr. 10/48
  • 1634
I když Valtice v nejbližších letech zůstaly od nepřátel ušetřeny, tak tlačili přece práce měšťanů pro císařskou armádu děsně na obyvatele našeho města. Ubytování nebralo žádný konec, velkou částkou se museli platit válečné náhrady, živobytí v ohromném množství dodáno vojsku císaře. Následující ceník hovoří jasně o výšce nákladů: 10/55
Propočet, co na pana Matthias Neuskolo, rytmistr pod chvályhodným hrabětem Rittbergiského regimentu, tak na pana rytmistra na ubytování ve Valticích (Veldsperg) a Baumgarttenu, zámožný náš pán a na to počítá a od pana Feuriea sepsaný list, jaký proviant potřebuje od 5. února do 5. dubna 1634: chléb 11.186 pfundů (6.295 kg), maso 9.009 pfundů (5.070 kg), víno 6.315 osminek (203 litrů) atd, atd. 10/55
  • 1647
Následující soupis ukazuje platby měšťanů Valtic v tom smutném období:
  • "Extrakce, ze kterých starostenský úřad vypočte, co město Valtice (Veldsperg) od 15 dubna 1645 do posledního prosince 1646 švédským lidem bez uzavření smlouvy k ubytování namísto dávek daňových náhrad také před Salua Quardine (ochranná stráž) musí zaplatit:
  • - 1. Laudt Leonhardt Schedler 1645 čtvrtletně počítá starostenský úřad účet čís. 8 a 9 plukovníku Otto Christoph von Rochaun v penězích, stříbře a církevních dávek a daní . . . . 1175 fl. 26 kr. 2 Denare.
  • - 2. Zámožnému pánu Thomanu Stroblovi vede starostenský úřad 1645 ročních dávek počítá zmíněnému plukovníku kvitanci č. 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 14 . . . . 1832 fl. 3 kr. 2 D. 10/60
  • - 3. Kromě toho jeho paní za zlatý řetěz . . . . 600 fl. 10/61
  • - 4. Kromě toho majetkovou kvitanci č. 15. 16, 17. 18 a 19 švédského velitele Falkensteinu (Falckhenstain) od 23. září do 1. prosince téhož roku kontribuce, potraviny, dobytek . . . . 399 fl. 10 kr. 10/61
  • - 5. Kromě toho 13. května 1645 do 21. října "Salua guardia" (ochranná stráž) v penězích možná kvitance č. 20, 21, 22, 23, 24, 25 a 26, a pak také potraviny kvůli vyvražďování, obnáší . . . . 505 fl. 2 kr. 2 D. 10/61
  • - 6. Kromě toho od 13. června do 28. srpna 1645 za švédské jezdectvo, také víno z Poysdorfu zde musí uhradit . . . . 15 fl. 15 kr. 10/61
  • - 7. Více než 13 nepřátel zde leží na ochranné stráži před chlapci z Rochau (v Sasku) když velitel knížecího zámku 90 věder starého vína před jeho vypitím, musel za každé vědro Poysdorfu (Poystorf) zaplatit po 2 fl. 30 kr. . . . . 225 fl. 10/61
  • - 8. Také generál Torstensohn (Torsten Sohn) 40 věder a jeho major 5 věder starého vína z Poysdorfu (Poystof) vykoupit a poblíž Lednice (Eygrueb) musí dodat, každé vědro po 2 fl. 30 kr. zaplatit . . . . 212 fl. 30 kr. 10/61
  • - 9. Dále 10 Mut (1 Mut = 31 měřic) a 28 1/2 Metzen (měřic) zrna do Břeclavi (Lundtenburg), jakož i 1 Mut a 24 11/48 měřic do Falkensteinu (Falckhenstain), vícekrát 50 měřic zmizelé mouky, 252 pfundů (liber) přesně na Falkenstein předem ohlášených musí dodat . . . . 467 fl. 54 kr. 2 D. 10/61
  • - 10. Mimoto od měsíce prosince roku 1645 do 5. dubna 1646 možná kvitance čís. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16 a 17 poblíž Falkensteinu (Falckenstain) zásobování potravinami a řemeslníky se musí platit, jako nahoře uvedené době i s příslušnou mzdou . . . . 557 fl 12 kr 2 D. 10/61
  • - 11. Kromě toho od měsíce března do měsíce srpna 1646 možná kvitance čís. 1 -- 16 a 17 po Falkensteinu kontribuce a potraviny jakož i řemeslníci a povozníci musí zaplatit za uplynulou dobu obnos . . . . 698 fl. 28 kr. 10/61
  • - 12. Neméně Kayl. Völckhern za zásobování Löbl. Tamprische (?) pluk na dlouhých pět měsíců na Laa jako měsíc březen, duben, květen červen a srpen 1946 musí kontribuci, možnou kvitancí od pana komisaře uhradit . . . . 662 fl. 28 kr. 10/62
  • - 13. Kromě toho od 13. května 1645 do posledního prosince 1646 aniž bylo použito ubytování vojáků, tak pan hejtman vydal extrakt . . . . ? 10/62
  • - 14. Kromě toho švédský plukovník Otto Christoph von Rochau odebral 540 3/4 věder vína městům, po 3 a 4 kr. Musí čepovat a potom uhradit . . . . 1287 fl. 54 kr. 10/62
  • - 15. Suma poplatků a příspěvků, které město Valtice (Veldsperg) za ubytování odvádělo činí . . . . 8638 fl. 24 kr. 2 D. 10/62
Vymezená suma peněz pro město Valtice (Veldtsperg) se 170 domy je příliš nadsazená, než je možnost každého domu . . . . 50 fl. 48/ kr. 3 1/2 D." 10/62
Ovšemže tato suma nebyla v plném rozsahu splněna, neboť Švédové zdržovali ještě obsazení Moravy a občané našeho města museli až do konce války měsíčně kontribuční poplatek posílat do Olomouce (Olmütz), moravského Nového města nebo jiných měst. Nadarmo kníže Karel Eusebius v dopise Valtické radní vyzýval k poskytování poplatků Švédům. Znění dopisu:
  • "V úctě upozorňuje milovaného starostu a radní našeho města Valtic.
  • Karel Eusebius z Boží milostí Svaté říše římské kníže a vládce domu Liechtensteinského, na Mikulově, ve Slezsku vévoda Opavský a Krnovský, katolický královský stolník a Dolního Slezska pán.
  • Nejdříve. Čestnost, moudrost, věrnost v lásce, následkem všeho tu jest, jako že Vy si nejste sám podřízený, nepříteli povinen platit, nýbrž mají jistě lidé v kroji upravení, kdy my takovým v každé době jsme odpovědní a opětně budeme, potom pokud má tento nepřítel do Olomouce a Nového města celou zemi seřadit, rozpínáme dlouze své ruce, máme Vás cele obhajovat, co Vy máte udělat, a ještě jednou celkem předně Vás žádám, Vás naprosto takové podpírám, napřed se narovnejte a buďte příznivě nakloněný. 10/63
  • Dáno ve Vídni dne 30. března roku 1647. Car. Eus. v. Liechtenstein." 10/63
Obava před Švédy byla veliká, než aby se měšťané těmto požadavkům vyhýbali. Opakovaně nebyla schopná požadovanou částku sehnat, načež zpravidla následovala hrozba, že město "ne samotné, ale cestou dům a dvůr bude potrestán k nejzazším škodám a nastane úplná zkáza." 10/63
  • 1648
Prostředky zbídačených občanů byly vyčerpány a obec musela jim vypomáhat zálohami, jaké ještě dlouhé roky zůstaly nezaplaceny. Jak dlouho přetrvává peněžní dluh, jak vysoko činí, vyplývá navrch z následujícího přípisu švédského hlavního stanu:
  • "Proto obyvatelé usedlí na panství Valtice (Veldsperg) sem do posledního června zbytek peněz přinesou správně až na čtvrtinu Guldenu rýnského. Naprosto rychlé odvody, budou ušetřeny, když budete sami a zvláště měsíčně poplatek platit, aby se Váš dluh nezvyšoval, tím budete zachováni, od 1 července na desítku ..... atd. Sig. Olomouc dne 14. srpna 1648. Johan Buso." 10/63
Po třicetileté válce[editovat]
Když se knížecí majetky zotavovaly ze strastí způsobených třicetiletými válkami, v žádném případě nepřenášeli tyto starosti na poddané; odvěký úhlavní nepřítel Turek opět hrozil Rakousku vpádem. 10/69
Kontribuční poplatky, dodávky ovsa a potravin a ubytování musí utiskovaní měšťané hradit. Konečně se při obléhané Vídni objevil spojenec císaře Leopolda I. (Habsburg 1640-1705), polský král (Jan III.) Sobieski (1629-1696) . Část polského vojska táhla také přes Valtice, kde byla obcí přijata jako hosté. Rovněž četní císařští a polští vojáci, kteří byli nemocní a ranění, ve zdejší nemocnici a u občanů ošetřováni. Po slavné bitvě před hradbami Vídně bylo s tureckými výpady navždy konec s vítězstvím geniálního prince Evžena (Eugen von Savoyen 1663-1736) nad osmanskými vojsky. 10/70
  • 1663
Když v roce 1663 začala válka, sestavilo město seznam mužů, které puškami, pistolemi, nebo halapartnami vyzbrojilo a povolalo k obraně města. Nebezpeční Turci ale dědičnou zemi tentokrát naštěstí opustili.
  • 1679
Nezapomenutelné roky na mor byly 1679 a 1680, kdy se obyvatelstvo Rakouska o mnoho tisíc zmenšilo. 10/74
  • 1683
Nebezpečným byl rok 1683, kdy se Turci přiblížili až k Vídni a obléhali ji. Opakovaně projížděli naší zemí turečtí jezdci, aniž by Valtice navštívili. Přesto musela obec přispívat na válečné náklady. 10/69
Dějiny 18. století[editovat]
  • 1704
Osmnácté století začalo v Rakousku vzpourou w:Uhry:uherského velmože Franze Rákocziho (1676-1735), velmi populární postavy uherského povstání, proti habsburské vládě. Jeho zástupy Kuruců (či Krutzů), kteří přepadali a pustošili Dolní Rakousko a Moravu, pod čímž obzvláště musela trpět B. U. M. B. (vyšší správní orgán v Rakousku) Že se Valtičtí tohoto boje přímo zúčastnili, dokazuje nařízení vrchního úřadu že se mužstvo z tohoto města se zbraněmi a proviantem na 14 dnů nastoupili do Marcheggu (1704). 10/74
Obávaný mor se v tomto století vyskytoval také v Rakousku. 10/74
Lidé se děsili z té nemoci, pojmenovali ji knížecí nemocí, nazývali "odpornou nákazou", "infekcí" nebo také "černou smrtí". Hrozné události, hrůzné scény, ale i povznášející příklady o lásce k bližnímu a sebeovládání, jak zejména duchovenstvo vykreslovaly, je znamením té doby. Po celé týdny byly městské brány uzavřeny, všechen obchodní styk zastaven, v ulicích jen sluhové moru, cizinci, žebráci a nestálí chodili. Lékaři neuměli poradit, doporučovali vykuřování větvemi jalovcového keře a pít kořalky z jeho bobulí. Ostražité oko mířilo na Židy, kterým jako vinu z předchozích staletí dával Boží soud za trest. Jako znamení památky na tuto dobu vznikaly všude tzv. morové sloupy; takový také na zdejším náměstí v každopádně vznikl v té době. 10/75
V roce 1713 z důvodů nových nákaz ležela pole ladem; také Valtice byly od ní postiženy. Bližší zprávy budou následovat, bývalí františkáni o tom dělali záznamy: 10/75
Z protokolu valtických františkánů:
  • "Morová nákaza začala roku 1714, od kterého byly Valtice (Feldperg) díky příkladu svatého mučedníka Justa byly ochráněny. Právě tento rok, ve kterém město Valtice (Feldsperg) zasvětilo tělo svatého mučedníka Justa (znám 627-631); má právě tato božská spravedlnost bezpochyby v našem hříchu ulice se vztyčenou metlou zasáhla. 10/75
  • Když se počátkem listopadu objevil mor, začal proti nám běsnit. V Mikulově (Nikolspurg) byl začátek a právě toho týdne zde začal. Prvým zemřelým byl Michael Kurska, mladík ve 24 letech, syn hostinského u Zlaté lampy na předměstí, který ve Vídni šaty nakoupil a již nemocný přišel domů a přestože nemoc přemáhal, tak byl třetího dne svatou svátostí zaopatřen, zemřel a byl veřejně pohřben bez jakéhokoliv podezření na mor; po několika dnech zemřela v horečkách také jeho svobodná sestra, jak se postupně ohlížela (člověk chápe, ale věci nerozumí) a řekla, že to nebyla nákaza a pohřbena veřejně; samotná matka s dcerou zůstala mimo dům, nějakému trubači byla provdána, a spolu na tuto nemoc zemřeli, a ještě víc právě z tohoto domu onemocnělo, tenkrát to již vzbudilo podezření. 10/75
  • Magistrát odděloval nemocné od zdravých, které domy byly zavřeny, byly zahrazeny všemi prostředky; ačkoliv starosta nemohl všechno uhlídat, Na počátku prosince byly již čtyři domy označeny že je tam nákaza: které domy byly vykradené, vykoupil a rozprodal šatstvo nakažených. 10/76
  • Dne 5. prosince převzal P. Chrysogonus Grandis z našeho kláštera první pacienty, které dva F. F. Misericodriae, kněz P. Constantinus a novic F. Lazarus způsobilí chirurgové, pak přišli ještě dva kněží z našeho kláštera. 10/76
  • Mezitím se mor rozšířil již na každý třetí dům, protože konečně (jak pokračovalo ošetřování) musel se každý nejdříve k Bohu se obracet, poněvadž všechna lidská pomoc a péče byla marná. Když po devatenácti úzkostných dnech obrácení se k Bohu, díky mučedníkovi sv. Justovi (Justus znám 627-631) se dvěma voskovými svícemi procesí vykonáno a počkalo se, zda někdo nezemřel z nakažených; kromě šedesátníků, jakož i těch na souchotiny trpěných, dětí od dvanácti let, a nebyl již nikdo nakažený, všichni ostatní nemocní byli čerstvě uzdraveni. 10/76
  • O svátku sv. Šebestiána obětování uctili Valtičtí na počest sv. Justa (Justus znám 627-631) mezi zdravými písní a dvěma velkými svícemi: procesí bylo odložené do příhodnější doby a sice na Zvěstování Svaté Matky Boží Marie, (čtyři týdny předem termín oznámení vedení města). 10/77
  • Při procesí, které vyšlo z farního kostela, (které dříve předem určil vyšší úřad a "Te Deum laudamus" se drželo), byl také přítomen nejjasnější kníže Antonín Florián (Antonius Florianus 1656-1721), jenž sám pěšky přišel pořed faru a čekal na všechna svěcení. P. Hubertus Gössinger kázal na téma "Lukáš, kap. 1. Invenisti gratiam apud Deum", -- Jsa od milostivého Boha uzdraven. Celá slavnost byla na tento způsob řízena. Za morové nákazy zemřelo 34 a vzadu umístěno bylo 27 osob; a to měli být kvůli různým návštěvách spolků již dříve zemřelí, když ne podle mučedníka sv. Justa (Justus znám 627-631) pak Božím milosrdenstvím by se navrátili." 10/77
  • 1740
V roce 1740 zesnul císař Karel VI. (Habsburg 1685-1740), zanechal velkou říši své mladé dceři Marii Terezii (Habsburg Maria Theresia 1717-1780). Ze všech stran se hlásili nepřátelé, Bavoři, Francouzi, Sasi, Španělé, do země kvůli snahám ji roztrhnout. Nebezpečný soupeř ale byl Friedrich Veliký (Bedřich 1712-1786 z rodu Hohenzoller, pruský král 1740-1786) , který zvítězil nad císařským vojskem v Rakousku a zmocnil se Olomouce a obsadil Moravu. 10/77
  • 1742
Dne 24. února 1742 obsazeno pruskou pěchotou a dělostřelectvem město Retz a 2. března do tohoto města vstoupil osobně sám Friedrich Veliký (1712-1786). Brzy se husaři polního generála Ziethena stáhli do Korneuburgu a Stockerau. I když se nepřátelé žádných zvěrstev nedopouštěli, tak přece jen obyvatelé B. U. M. B. (vyšší správní orgán v Rakousku) trpěli kvůli nuceným dodávkám potravin a placení výpalného. Valtice musely pruskému vojsku platit kontribuce ve výši 500 tolarů. 10/77
  • 1750
Dne 23. března se narodil Johannes Mathias (Jan Matyáš) Sperger (1750-1812) budoucí významný hudebník a skladatel. /Městské muzeum Valtice/
  • 1763
Za jeho (Josefa Václava 1696-1772) vlády propukl také ve Valticích strašlivý požár, vyhořelo 88 domů (1763). 10/78
Dějiny 19. století[editovat]
Francouzské války[editovat]
Nesmírné utrpení a strasti pro naši vlast i naše město přinesla doba francouzských válek. Více než dvacet let trvaly s malou přestávkou válečné časy a podrývaly blahobyt obyvatel. Rakouské úřady kladly vysoké požadavky na schopnosti města, které početné brance vyžadovaly a velké množství dodávek potravin, ale i výrazné sumy příspěvků na válečné náklady.
  • 1801
Ještě tíživější byly poměry, když velký požár v roce 1801 ublížil obyvatelům Valtic, jehož výše škod můžeme posoudit a požadavků obecního zastupitelstva na krajský úřad v Korneuburgu:
  • "Slavnému císařsko královskému úřadu!
  • Toho 9. března 1801 před úderem sedmé hodiny večerní objevil se ve stodolách za františkány požár, aniž byla dosud vypátrána příčina, s tím spojený hluk požáru byl tak silný bezmála všechny kouty vymetl, že ve velmi krátké době zasáhl 87 městských domů a číslovaných lisoven, 4 lisovny bez čísel a 14 stodol včetně Freymannova domu, jednu budovu v knížecím dvoře a jednu na Josefově, potom množství naturálních zásob a movitých věcí, mnoho domů z důvodu zakouření a vyčíslená škoda doposud činí 77.988 fl 30 kr. 10/80
  • Podepsaní neodkladně prosí ve jménu poškozených utiskovaného města:
  • 1. Prostá osvícenost dotčeného ubohého poplatníka na brzké poskytnutí dle daných možností.
  • 2. U vysoce nejvyššího úřadu všeobecného požární sbírky eventuelně vší dědické země můžeme dosáhnout.
  • 3. Toto nešťastné město k jeho zotavení osvobodit od všech ubytování vojsk, přípřeží, které do Vídně jedou, a z Mikulova do Vídně převést skladování potravin.
  • Město Valtice, dne 14. března 1801.
  • Franz Fabrich, starosta. Johann Michael Zischka." 10/81
Krajský úřad slíbil požární sbírku, ubytování a odlehčí podle možností přípřeže. Dále se obec obrátila na magistrát města Vídně, kvůli zahájení sbírky pro postižené obyvatelstvo a na arcivévodu Karla (Ludvík 1771-1847 Habsburg-Lotrin) ve věci přistavení 10 - 15 párů koní ve Valticích pro odtažení děl. Kvůli prosbě jejich odvozu usnadní krajský úřad, který může oprostit od placení mýtného. Konečně také kníže Alois I. (Josef 1759-1805 z Liechtensteinu) podpoří město půjčkou ve výši 12.000 zlatých a dodání stavebního dříví a stavebních hmot za snížení ceny. 10/81
  • 1805
Rok 1805 byl pro naše předky smutnou dobou. Nejdříve museli ubytovat rakouské a spojenecké w:Ruskoruské vojsko a zajistit jejich ústupový odchod na Moravu a mezitím pronikli do města Francouzi. Francouzské úřady stanovily dodávky z Valtic 4000 dávek chleba po 8 1/2 libry, 5 volů, 30 měřic ovsa a 100 dávek sena po 15 librách. Podvody v dodávkách se nesměly stát. Velké množství francouzsky psaných dokumentů v městském archivu obsahují potvrzení o přijetí naturálií, dokonce i 250 párů dobré obuvi a 30 párů vysokých bot pro francouzské vojáky museli do Břeclavi posílat; celková suma způsobených škod nepřítelem byla vyčíslena na 17.135 zlatých 54 kr. S největší námahou splnili milosrdní bratří své povinnosti při ošetřování zraněných a nemocných rakouských, ruských a francouzských vojáků, kteří ve velkém počtu ve zdejší nemocnici leželi a byli ošetřováni. Francouzským vojskem bylo požadováno nadmíru velké množství koní a vozů, takže častokrát se stalo, že ve Valticích nebylo jediného povozu. Po nešťastné bitvě u Slavkova obtížná doba prozatím skončila. Od 23. září 1805 do 8. ledna 1806 bylo ve Valticích umístěno 11.622 mužů a 5101 koní a počet ubytovacích dnů činil 70.
  • 1809
S nadšením naslouchali Valtičané hlasu arcivévody Karla k vytvoření domoobrany, která si v roce 1809 vysloužila krvavé vavříny. Po vítězné bitvě u Aspern následoval černý den u Wagramu. Nyní mělo celé Dolní Rakousko, jmenovitě ale B U M B mnoho od svévolných nepřátel trpět. Mnoho vesnic bylo zpustošeno, veškerá sklizeň zmařená a příspěvky na francouzské kontribuce ve výši 50 milionů zlatých, které muselo platit Dolní Rakousko, nanejvýš se upínala moc lidu; byly zavedeny osobní daně, které muselo platit i každé služebnictvo v celé zemi a to jeden a půl zlatých za hlavu.
V nemocnici leželo 104, v domech měšťanů 126 zraněných Francouzů a Rakušanů. 10/82
  • 1814
Nevyzpytatelný Napoleon nebyl poražen. Když v bitvě národů u Lipska byl poražen a francouzské vojsko muselo ustoupit, on musel se vzdát a Francie 30. května |1814 uzavřela první Pařížský mír. 10/83
Valtičané mohou zřídka pořádat slavnosti, ale tato oslava míru byla radostná. Výstřely z hmoždířů časně zrána a veliký průvod v našem městě, shromáždění kolem městského praporu, do kostela, kolem panstva poděkování, spása červené a žluté. A večer zářivý, z každého okna se lesknou svíce a zejména radnice zazářila ve třpytu a lesku četných světel. 10/ 83
Po francouzských válkách[editovat]
  • 1840
Městské hradby[editovat]
Třebaže se po francouzských válkách městské hradby Valtic opakovaně opravovali a městský příkop čistili přišli měšťané konečně k názoru, že brány a hradební zdi už nemohou občany před nepřáteli ochránit. Nejdříve bylo usneseno, které hradební zdi 3 - 4 sáhy (5,5-7,5 metru) vysoké mají, na 8 stop (cca 2,5 metru) se sníží a vyzískaný kámen se použije na opravu Sedlecké silnice. Obecní zastupitelstvo podalo na krajský úřad do Korneuburgu žádost o svolení ohledně úprav městských bran a věží. Dne 14. září 1840 byla žádost vyřízena; kníže Alois II. (1796-1858) měl dát nutné svolení, sám však nepovolil dát příspěvek na demoliční práce, protože on dle jeho hlediska litoval, že se starobylé věže, jsou nepochybně ještě ozdobou města, by měly být zničeny. 10/89
  • 1841
Dne 27. března 1841 byla veřejná dražba městských bran, eventuelně vyzískaného materiálu. Věž a brána v Sobotní na Mikulovské ulici byla za 200 zlatých, věž a brána na Růžové kolem 160 zlatých a Koupelnová věž u dnešní (1902) kavárny kolem 500 zlatých vydražena. Nebyla za nabídnutou cenu žádná poptávka za bránu v Sobotní. Dne 29. dubna došlo na druhou dražbu, při které brána na Růžové byla prodána kolem 100 zlatých Georgu Duschonetzi. Při třetí dražbě je Lázeňská brána a věž s příslušným prostranstvím prodána za 800 zlatých, přičemž se musel kupující zavázat, že do konce března 1842 demolici dokončí. Městská brána horní na Sobotní a opěrný oblouk byl snadno odklizen, ale starý stav ponechán. 10/90
Zrušení roboty (1848)[editovat]
  • 1848
Na obecní zastupitelstvo dne 1. dubna přinesl starosta Huber císařské Patenty z 15. a 19. března 1848 k seznámení. První obsahoval schválení svobody tisku, kterou ruší cenzuru a přislib ústavy. Při této příležitosti jak se dalo předpokládat také ve farním kostele byli slavnostně seznámeni občané se sdělením Nejvyššího úřadu a zároveň pořádáno Te Deum. Podobné bylo postavení národní gardy, ve které je přes 1000 obyvatel, pro svobodu obvodu Valtic odhodlaní, to ale muselo, jak zní usnesení rady, mezi národní gardou úplnou rovnost zavést a všichni budou rovní. Dne 8. května byla provedena volba šarží a o týden později byl Jiří Duschonetz zvolený velitelem Národní gardy. 10/91
Zejména ale obyvatelé uvítali císařský Patent kvůli zrušení roboty; neboť když také práce pro obecní společenství nebyla, pro vrchnost ani těžká nebyla, tak ale magistrát z toho důvodu s vrchností povede opětovně spory. Obecní zastupitelství bylo u knížete žadatelem, město bude na robotní výkony jen přihlížet, případně obec bude požadovat peníze za robotu. Vyřizování žádostí se protahovalo. Zatím byla svoboda Valtických šířena a nastupovala, aby více než dekret správa statku obec vylučovala, potřebné pracovníky si opatřovali sami. 10/91
Dne 27. května volili občané našeho města 5 mužů jako delegáty Frankfurtského parlamentu, který by měl sestavit jeho nové složení pro chatrnou Německou říši. 10/91
Podobné bylo vypsání voleb do ustavujícího Říšského sněmu. Dne 17. června byl výběr mužů z Valtic zvolený a v červenci se delegáti sjednotili mezi předsednictvo volit arcivévodu Johanna (Baptistum Habsburg 1782-1859). Zajisté neměl první Rakouský parlament určený dlouhý život, neboť již v příštím roce bylo vyvolané shromáždění říšského sněmu a ještě mnoho roků uplynulo, než lid Rakouska si vytvořil nové, trvalejší složení. 10/92
  • 1849
V roce 1849 byla patrimoniální (vrchnostenská) soudní svoboda zrušena. Až do tohoto roku měl pravomoc vykonávat tzv. soudcovský úřad magistrát ve Valticích, zatímco zemský soud měl pravomoc na základní, obecní, a soupis vrchnosti. V následujícím roce měli c. a k. okresní hejtmanství, okresní kolegium a okresní soudy pravomoc v ostatních a daňových věcech. Valtice, Mistelbach, Laa (Láva) a Zistersdorf (Čistějov) obdrželi krajské soudy a daňové úřady, okresní soud v Mistelbachu byl zároveň kolegiálním soudem a soudním dvorem se samostatnou prokuraturou pro uvedené soudní okresy. Okresní hejtmanství bylo zřízeno v Poysdorfu, avšak v justičních záležitostech podléhalo pod okresní soused ve Valticích. 10/92
  • 1854
Na sklonku roku 1854 přišly císařské úřady s novou organizaci krajských úřadů a pro politickou a justiční správu vytvořily jednotlivé okresní soudy a okresní úřady. 10/92
  • 1866
Bratrovražedná válka roku 1866 se dotkla také našich domovů. Na pochodu do bojiště v Čechách a při návratu císařských vojsk z nešťastné bitvy u Hradce Králové (Königgratz) bylo ve Valticích ubytováno císařské a saské vojsko. Když se občané dověděli přiblížení pruského vojska, srdce se bázlivě svírala; starší lidé pamatovali si ještě z doby francouzských válek zážitky a měli uschovány také nějaké upomínky. Dne 15. července ve dvě hodiny odpoledne se od Úval (Garschönthal) objevilo první vojsko nepřátelské armády. Na radnici, zámku a kostele byly vyvěšeny bílé vlajky. Následujícího dne přišel první větší vojenský útvar pod velením prince Alberta z Pruska (von Preußen) , který se ubytoval na zámku, 17. července následoval štáb prince Friedricha Karla, a 18. vojska generála Schmieda. Když byl v Mikulově (Nikolsburg) uzavřen mír, vydala se nepřátelská vojska na zpáteční pochod. Generál Steimetz s hůlkou přišel se svým vojskem 24. července do Valtic a držel se ve městě po dobu šesti dlouhých dní a 30. července ho následoval generál Mutins a 3. srpna generál Rose a příští dny ještě jiné části armády. 10/93
Brzy poslední pruští vojáci táhli naším městem. Množství pochodujících vojsk se čítá na 1587 důstojníků 45.012 mužstva s 13.320 koni. I když všeobecné nakládání s nepřítelem se může vést lidsky, tak poskytování ubytování četných válečníků a jejich zaopatření byl velmi obtížný úkol pro občany našeho města. V malých domech bylo často 20 mužů, četné předměty byly zabaveny v celkové hodnotě na 10.000 zlatých; vozy a děla odstaveny na polích, které plné snopů bylo zkrmeno anebo použita jako podložka na sedáky vozů, louky a jetel spásaly koně. Kolem 18. července propukla cholera, která postihla 72 Valtičanů. Ačkoliv občané nepřátelskou invazí trpěli, ponejprv příznaky vedení moderní války občané byli spokojenější a s nepřáteli nevycházeli ve zlém. Mezi považované návštěvníky vůdců nepřátelských armád, kteří často přijížděli z Mikulova (Nikolsburg) do našeho města patří císař Vilém (Wilhelm I. Pruský 1797-1888), populární korunní princ Friedrich, tvůrce Německé říše Otto von Bismarck (1815-1898) a veliký vojevůdce Moltke (Generalfeldmarschall Helmuth Karl Bernhard Graf von Moltke 1800-1891), kteří již dnes nejsou mezi živými. 10/94
  • 1868
Stávající uspořádání bylo 1868 předmětem sporu a znovu vytvořeno okresní hejtmanství v Mistelbachu. 10/93
  • 1870
Starosta (1867-1868) Sebastian Riegelhofer po přesvědčení obecního zastupitelstva a dne 7. května 1868 založili spořitelnu. Jakmile byl zvolený výbor, vypracoval stanovy a předložil obecnímu zastupitelstvu ke schválení, bylo rozhodnuto založit takovou instituci pod ručením obce. Ačkoliv místodržitelství stanovy schválilo, byly ale hlasité pochybnosti proti otevření spořitelny dne 1. ledna 1870; i přes ujištění občana Ignaze Gilberta, že eventuální ztráty jsou zajištěny ručením, bylo zahájení odloženo. Když se ale zjistilo, že všechno týkající se spořitelny je v nejlepším pořádku, bylo konečně rozhodnuto, a 1. července 1870 byla spořitelna otevřena. V tentýž den byly uloženy vklady v sumě 1390 zlatých. Když se obchodní styky v krátké době v obecní kanceláři rozvíjely, ukázala se brzy nezbytnost, vlastní kancelář v místnosti na radnici uzpůsobit. Nakonec byla stará radnice z rezervního fondu nákladem 40.091 fl. adaptována, čímž konečně získala vhodné prostory. 10/99
  • 1882
Dne 30. prosince 1882 zahájen provoz na železnici mezi Znojmem a Břeclaví. /Městské muzeum Valtice/
Starosta Karl Haußner (1885-1917)[editovat]
  • 1885
Po starostovi (1883-1885) Leopoldu Leimbachovi v roce 1885 byl zvolený zvěrolékař Karl Haußner (1843-1917) starostou města, který nese nyní již 17 roků břemeno s největším sebeobětováním. Byl to on, který s podporou vládnoucího knížete Johanna (II. 1840-1929) z Liechtensteinu, městskou spořitelnu, jedno rozumné rozhodnutí obecního zastupitelstva a pod čilou spoluprací všech občanů na vyšší stupeň povznesl, což ještě před dvaceti lety bylo nemožné. 10/98
V roce 1885 vznikla ve Valticích první lidová w:mateřská školkamateřská školka. (Městské muzeum Valtice)
  • 1887
První podstatné dílo, které započal po nástupu do úřadu starosta Karl Haußner (1843-1919), bylo postavení radnice; poněvadž úřední místo c. a k. úřadu, do kterého nastoupil, jevilo se jako nedostatečné, pročež komunální společenství vyzval, aby se postavila nová úřední budova. Poněvadž sice okresní soud sídlil v Poysdorfu, mohl se vybudovat společný okresní soud ve Valticích. 10/100
  • 1888
O realizaci stavby a o slavnostním vysvěcení podává následující zprávu a podrobné informace "Mistelbacher Boten" z 1. října 1888: 10/100
Valtice. Přívětivé městečko s téměř 3000 obyvateli, tvoří se skvostnou zámeckou rezidencí a v bezprostředním okolí stojících impozantních staveb knížete (Johanna II. 1840-1929) z Liechtensteinu vytváří pozoruhodnou oblast. Novou ozdobu dostane město vybudováním nové úřední budovy. 10/100
V roce 1888 přestěhovala se spořitelna do nové úřední budovy, postavené i s jejím značným podílem. Uvádíme zde některé údaje, které jasně ukazují zřejmý rozvoj ústavu: 10/99
  • 1. Vklady v roce 1870: 22.140,53 fl., vklady v roce 1901 22.495,94 K, vklady 1870-1901: 6,546.726,81 K.
  • 2. Stav vkladů v roce 1870: 21.868,45 fl., stav vkladů v roce 1901: 1,937.758,98 K.
  • 3. Hypotéční půjčky v roce 1870: 10.800 fl., hypotéční půjčky v roce 1901: 137.420 K, hypotéční půjčky 1870-1901: 4,446.940 K. 10/99
  • 4. Zálohy na osobní úvěry v roce 1884: 3670 fl., v roce 1809: 9665 K, zálohy na osobní úvěry 1884-1899: 447.410 K.
  • 5. Půjčky na cenné papíry v roce 1870: 2600 fl., v roce 1900: 1800 K, zálohy na cenné papíry 1870-1900: 63.238 K.
  • 6. Půjčky 1870-1901 cca 5 milionů korun.
  • 7. Rezervní fond v roce 1870: 918 fl. 73 kr., v roce 1901: 117.208,18 K. 10/100
Užitečnost bankovní organizace pro město je jasná z dodatečně oznámených milodarů pro obecně prospěšné účely, které v období za uplynulých 30 let dosáhly výše 372.916,06 K, za vynikající vedení ústavu patří poděkování zvláště panu Eduardu Kreuzigovi (1839-1912). 10/100
Stavěl se také chudobinec (čp.111), upravovala se značným nákladem zahrada obecního hostince (na Zámecké), odstraněn ošklivý brod pro koně uprostřed náměstí. Ve stejném místě zvětšena a zaklenuta nádrž, která pojme 700 hl vody nutné pro případ potřeby hašení ohně. Že překlenutím dřívějšího brodiště se přispělo ke zlepšení náměstí musí každý poznat. "Spojenými silami", říká starosta Haußner (1843-1919), "vykonáme mnoho" a Valtice se povznesou.
  • 1896
V roce 1896 otevřena chlapecká měšťanská škola. 10/105
  • 1898
Ačkoliv se císař v myšlenkách opakovaně objevuje, jubilea, která oslavuje, činností jeho je dobrodiní a nehlučné oslavy, Valtičané nepřipustí, aby padesáté výročí vládnutí mocnáře dne 2. prosince 1898 a 70. jeho narozeniny 18. srpna 1900 vznešeným způsobem neoslavili. Zejména poslední zmíněný slavnostní den v celé monarchii také v srdci občanů našeho města našlo odezvu. Budovy malebně vyzdobeny, chvojím ovinuty, prapory a erby vystaveny a předvečer svátku, také lampiónový průvod (Fakelzug), doprovod veselé hudby, na radnici ze všech oken zářivá světla od svíček. Starosta Haußner (Karl 1843-1917) ocenil význam slavnosti vzletným proslovem, který byl radostně přijat "SLÁVA" vysoce milovanému panovníku, dokončený pěknými slovy "Bože ochraňuj!" slavnostně zaznělo. Druhého dne občané pospíchali ke kostelu, aby svátečně Boha žádali, aby život knížat prodloužil až do nejzazší meze životnosti. 10/96
Dějiny 20. století[editovat]
Zahradní restaurace "Vinařský dům", náměstí Svobody 16
  • 1918
(V roce 1918 při rozpadu Rakousko-Uherské říše staly se Valtice součástí nově vzniklé Rakouské republiky.)
  • 1919
(Mírovou smlouvou z 10. září 1919 bylo rozhodnuto připojení Valticka k Československé republice.)
  • 1920
(Dne 31. července 1920 převzala Československá republika fakticky území, obsadila vojskem a |četnictvem.)
  • 1935
(V roce 1935 v parlamentních volbách ve Valticích zvítězila henleinova Sudetoněmecká strana SdP. když obdržela 56,7% hlasů.)
  • 1937
(Dne 21. září 1937 se obyvatelé města, obou národností, naposledy sešli a to ke smuteční tryzně za prezidenta T. G. Masaryka na valtickém náměstí.)
  • 1938
(Podepsáním Mnichovského diktátu z 30. září 1938 došlo ve Valticích k zásadnímu obratu.)
(Od 5. října 1938 se Němci uprchlí do Rakouska začali vracet.)
(Dne 8. října 1938 německý Wehrmacht obsadil město.)
(Plebiscitem provedeným dne 4. prosince 1938 se voliči rozhodli připojit kei.)
  • 1944
(V roce 1944 se město plnilo uprchlíky z Vídně, protože se fronta blížila a stupňovalo se bombardování.)
(Pro celou říši byl vydán dne 28. září rozkaz o povolání všech zbraněschopných mužů ve věku od 16 do 60 let do domoobrany (Volkssturm) pro zákopové práce.)
(Dne 20. listopadu 1944 byla bombardována Břeclav. Znamenalo to zvýšený příliv raněných do valtické nemocnice.)
  • 1945
(Dne 7. a 8. duben 1945 byla vyhlášena dobrovolnou evakuace.)
(Dne 15. dubna 1945 odjel z nádraží poslední evakuační vlak.)
(Ještě před osvobozením utekla část obyvatelstva do Rakouska.)
(Dne 21. dubna 1945 byly Valtice osvobozeny Rudou armádou.)
(Po válce zůstalo ve Valticích asi 2200 osob německého obyvatelstva.)
(Dne 29. července 1945 byl vydán dekret prezidenta republiky o konfiskaci liechtensteinského panství.)
(V srpnu 1945 začal organizovaný odsun německého obyvatelstva, který trval zhruba jeden rok.)
  • 1946
Z Mikulova vypraveno 17 transportů s 19.638 osobami. Třetí transport dorazil 8. dubna 1946 v 11:30 do Furth am Walde na w:Německoněmeckou hranici. V Německu byli ubytováni v dřevěných barácích v obci Vurtenbach bei Ulm. Stravování zajišťoval Červený kříž za pomoci organizace UNRA. /Městské muzeum Valtice/
(Ve volbách v roce 1946 zvítězila Komunistická strana Československa (KSČ) a řídila město až do února 1948.)
  • 1989
(Změna režimu po 17. listopadu 1989 pro město mnoho znamenala.)
  • 1996
(V roce 1996 vznikl dětský folklórní soubor Borověnka.)
  • 1997
(V roce 1997 začal pracovat přípravný výbor Valtické krojované společnosti.)
  • 1998
(V srpnu 1998 se konaly první novodobé krojované hody.)

Privilegia městu[editovat]

  • 1605
Zajímavé na poměrech řemesel v tehdejší době je privilegium, které Karel (I. 1569-1627) z Liechtensteinu vydal 3. dubna 1605 pro ševce z Valtic. Uvádím ve výtahu: 10/52
1. Přijde sem, a žádá stávajícího mistra, který je povinen řemeslníka vzít a nechat pod jeho živností pracovat jako podřízeného. To snad má také každý chce být mistrem, za živnost se platí 18 krejcarů a mladistvý 4 krejcary. .... atd.... 10/52
  • 1625
Kníže Karel I. (1569-1627) z Liechtensteinu hledal možnosti jak valtickým pomoci a to udělením privilegií za trpění svízelných činů, alespoň částečně utrpení odškodnit. Nejdůležitější je následující dopis udělující svobodu, které také nástupci Karla budou stvrzovat:
S Božím milosrdenstvím My Karel (Carl), vévoda Opavský (Troppau) a Krnovský (Jägerndorf), kníže a vládce domu Liechtensteinského, rytíř Řádu zlatého rouna, tajný rada římského císařského majestátu a zplnomocněný místodržitel v Království českém, přiznává a oznamuje všem tímto otevřený, dopisem: „Proto naši milovaní, věrní císaři, purkmistři, soudci a radní, jako celá náboženská obci našeho města Valtic (Felds-Perg) nám poddaným se dává, pokud masově Vás vždy všechny nám a našemu domu Liechtensteinskému nejponíženěji věrnými, ponížení, poslušní ...... atd." 3○(v němčině 16. století mnou nepřesně přeložitelné) 10/49-50
Nejprve: (uvolnění roboty) 10/50
Za další: (dostěhovávání občanů a Židů) 10/50
Potřetí: (péče zatoulané o děti a sirotky) 10/51
Po čtvrté: (rozvoj města se musí rozplánovat) 10/51
Po páté: (výroční trhy) 10/51
Dáno v Lednici (Eysgrub) dvacátého osmého června šestnáct set dvacet pět roků (28. 6. 1625). 10/52
Carl F. v. L. (kulatá pečeť) S. Buttwasser, kancléř. 10/52

Vzácné návštěvy[editovat]

Roku 1625 císař Ferdinand II. Habsburg-Štýrský (1578-1637)[editovat]
V roce (1625) navštívil naše město císař Ferdinand II. (Habsburg Štýrský 1578-1637) s jeho manželkou, kteří přijeli z Mikulova a dále pokračovali na Zistersdorf. 10/52
Roku 1848 říšský kancléř Klemens Wenzel von Metternich (1773-1859)[editovat]
Bouře roku 1848 vrhli také stín na naši obec. Dne 13. března propukla ve Vídni revoluce a kancléř Metternich, ten skvělý, ale žádnému pokroku přístupný diplomat, který málem po celou generaci vedl politiku, musel utéci z Vídně a dal se na cestu nejdříve na Moravu. Kníže Alois II. (1773-1859) poskytl přístřeší knížecí rodině v zámku ve Valticích, což starostu Hubera přimělo svolat rychlou naléhavou schůzi rady, kvůli obavám z dopadu zběsilosti obyvatelstva proti Metternichovi že by se mohli vzbouřit. Obecní zastupitelstvo se obrátilo na knížete Aloise se žádostí, že běžencům ochotně dopřál azylu a vyzvalo k jejich opuštění města. Současně měšťané tvrdili, že také vídeňský starosta Czapka, který rovněž musel opustit město, je ukrýván v bytě sklepmistra. Rodina Metternichova zde žádný delší pobyt ve Valticích nepředpokládá, odcestuje brzo a kníže Alois II. hledá v dopise, který občan Valtic to roztrousil, zatím co on poskytl požadovanou pohostinnost říšskému kancléři a jeho rodině. 10/90
Roku 1876 císař František Josef I. Habsburk-Lotrink (1830-1916)[editovat]
V roce 1876 měly Valtice vzácné štěstí, když do našeho města zavítal urozený panovník (Franz Josef I. Habsburg-Lotrink 1830-1916), když monarcha přijel na manévry konané v okolí našeho města. Obecní zastupitelstvo pod starostou Andreasem Hegerem vynaložilo vše a kvůli vysokému návštěvníkovi se připravilo slavnostní přivítání. Město zářilo vyšperkované, když dne 2. září císař s velikou družinou ohlašoval svůj příjezd výstřelem z hmoždíře a mezi vyzváněním všech zvonů. Z širokého okolí sem lidé spěchali, jen kvůli tomu, aby se podívali na milovaného panovníka. Kníže Johann II. (1840-1929) z Liechtensteinu uvítal panovníka na zámku, jehož prostory nově zářily. Zvečera se město třpytilo planoucími četnými světly. 10/95
Roku 1876 korunní princ Rudolf Habsburg (1858-1889)[editovat]
Dne 4. září uskutečnil také korunní princ Rudolf (Habsburg 1858-1889) návštěvu Valtic, jako i jeho vznešený otec byl od městského zastupitelstva a občanů s jásotem uvítán. 10/95

Odkazy[editovat]

  • 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 3/ Obec Hlohovec http//www.hlohovec.cz
  • 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.
  • 5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Městské muzeum č. 0782-62)
  • 6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Pracovní překlad vybraných kapitol. Kopie knihy Městské muzeum č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840)
  • 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.
  • 8/ Gemeinde Rabensburg http//www.rabensburg.at
  • 9/ Regionální muzeum v Mikulově http//www.rmm.cz
  • 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.
  • 11/ Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler, Victor Fleischer, Wien und Leipzig 1910.

Externí odkazy[editovat]

  • Kategorie Valtice ve Wikimedia Commons