Valticko/Liechtensteinská panství

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Liechtensteinská panství[editovat]

Ve středověku nebylo toto pohraniční panství, pro svou polohu nejednou za válek vypleněné, zaokrouhleným územím. Patřilo k němu daleko více obcí než později, a to směrem jihozápadním do Rakouska. Svědčí o tom urbář liechtensteinských panství, ležících na jižní Moravě a na severovýchodě Dolních Rakous. 1/
  • 1414
Urbář z r.1414 vydal B. Bretholz pod titulem Das Urbar der Liechtensteinischen Herrschaften (Urbář Liechtensteinských panství) Mikulov (Nikolsburg), Drnholec (Dürnholz), Břeclav (Lundenburg), Falkenstein, Valtice (Feldsberg), Rabensburg (Ranšpurk), Mistelbach, Hagenberg a Gnadendorf vydaly Sudetendeutsche Geschichtsquellen, Band 3, Liberec a Chomutov 1930. Některé obce však nepříslušely k panství celé, nýbrž panství v nich náležely pouze určití poddaní nebo vymezená práva. Během 15. a 16. století nabylo panství rozsahu, s jakým se setkáváme ve většině písemností fondu. Odpadly vzdálenější obce, u jiných bylo dosaženo plného jeho vlastnictví. 1/
  • 1617
Zajímavý je dokument o zjišťování hranic mezi Moravou a Dolními Rakousy, které provedl na příkaz dolnorakouské vlády Jiří Hartman z Liechtensteina na Mikulově dotazováním svých i jiných poddaných (presentační datum 22. březen 1617). 1/
V konečné podobě bylo územní panství vymezeno obcemi: Valtice, Herrnbaumgarten, Hlohovec, Charvátská Nová Ves, Katzelsdorf, Poštorná (Unter Themenau), Reinthal, Schrattenberg a Úvaly (Garschönthal). V obcích Falkenstein, Guttenbrunn, Kleinschweinbarth, Poysbrunn, Stützenhofen a Walterskirchen příslušeli k panství někteří poddaní, resp. práva. Valtice byly městem, Herrnbaumgarten městečkem. 1/

Adamov, železářský podnik[editovat]

Aloisov, železářský podnik[editovat]

'BRANNÁ(Goldenstein)

Černá Hora[editovat]

Červený Hrádek v sev, Čechách[editovat]

Feldkirch ve Vorarlbersku[editovat]

V roce 1697 nechal kníže Hans Adam I. von Liechtenstein postavit ve Feldkirchu, Schlossergasse 8 kancelářskou budovu v barokním stylu. Později dům vlastnil Christian Getzner (1782-1848).

Fischhorn v Dolních Rakousích[editovat]

V roce 1862 kupuje zámek Fischhorn i s pozemky ve výměře 4597 ha kněžna Sophie von Löwenstein - manželka knížete Johanna II. z Liechtensteina (1840-1929). Ve vlastnictví rodu byl ještě v roce 1914.

Frauenburg (ve Štýrsku)[editovat]

Viz hrad Steinschlos. Jde o totožný hrad

Hodonín (Göding)[editovat]

Judenau-Baumgarten[editovat]

Panství Judenau-Baumgarten u Tullnu v Dolním Rakousku o výměře 1523 ha získal Johann (Hans) Adam I. Andreas z Liechtensteina (1657-1712).

Judenburg (Korutany)[editovat]

U Judenburgu postavili Liechtensteinové hrad. Nejznámějším byl Ulrich von Liechtenstein.

Karlovec (Karlsberg)[editovat]

(Dnes zaniklá obec - na dně přehrady Slezská Harta, bývala ve vlastnictví Liechtensteinů)

Kostelec nad Černými Lesy[editovat]

Lanšpersko-Lanškroun (Landskron)[editovat]

(Česká Třebová, Dolní Libchavy, Rudoltice)

V roce 1622 Zdeslav Hrzán z Harasova prodává panství Karlovi I. z Liechtensteina (1569-1627). Hrad Lanšperk, odlehlý od Lanškouna byl zpustlý. Zkáza hradu dále pokračovala a zdivo zpustlého hradu sloužilo jako stavební materiál pro výstavbu ve vsi pod hradem. Devastace skončila za knížete Aloise I. Josefa z Liechtensteina (1759-1805), který zrušil lanšperský dvůr pozemky přenechal poddaným. Hradní zřícenina náležela Liechtensteinům až do roku 1922, kdy se po pozemkové reformě stala majetkem obce Lanšperk, nyní součásti obce Dolní Dobrouš.

Liechtenstein (v Rakousku u Mödlingu)[editovat]

Již v první polovině 12. století získal panství Liechtenstein Hugo von Liechtenstein a vystavěl hrad. Ve 13. stoletíse dolnorakouská část rozdělila na syny Dětřich von Liechtenstein (1180-1201) na tři větve.

Louka (okres Hodonín)[editovat]

Gundakar (1588-1658) koupil v roce 1625 renesanční zámek w:Louka (okres Hodonín).

Maria Enzersdorf[editovat]

Panství a hrad w:Liechtenstein znovu koupil Johann I. z Liechtensteina (1760-1836) a okolí opět zalesňoval.

Moravská Třebová (Mährisch Trübau)[editovat]

Moravský Krumlov (Mährisch Kromau) [editovat]

Murau (Štýrsko)[editovat]

Ve 12. stoletíse oddělila tzv. štýrská větev rodu Liechtenstein-Murau. Posledním majitelem panství Murau byl Kryštof († 1580). Sňatkem s vdovou Annou Neumann von Wasserleonburg získal panství Jiří Ludvík hrabě zu Schwarzemberg. Jeho potomci zámek vlastní dodnes.

Nový Zámek u Rudoltic[editovat]

Nové Zámky u Litovle[editovat]

Odvoz smrkových semen na velkostatek Valtice. 1/

Pernštejn (Pernstein)[editovat]

Petronell (u Hainburgu)[editovat]

Již v první polovině 12. stoletízískal panství a hrad Hugo von Leichtenstein.

Třetí větev rodu Petronell založil Albrecht von Saint Petronell (1234-1285). Jeho potomci vymřeli ve třetí generaci, na počátku 14. století.

Plumlov (Plumenau)[editovat]

Prostějov (Prosnitz)[editovat]

(Prostějov i s Plumlovem byl v majetku Liechtensteinů v letech 1599-1848)

Rabensburg (Ranšpurk)[editovat]

Rabensburg (překlad: Havraní hrad, moravsky: Ranšpurk a jeho okolí bylo pradávným sídlištěm s nekonečnými lesy a velkým bohatstvím ryb v řece Dyji (Thaya). 8/
Předpokládá se, že již počátkem 12. století vzniklo toto sídliště. Ve 13. století první písemná zmínka o tomto místu. 8/
V roce 1394 vlastnil Liechtenstein panství. 10/26
Kvůli zabránění dalšího pronikání nepřítele, byly u Rabesburgu prováděny opevňovací práce v roce 1683, jak vyplývá z vyúčtování dělníkům. Příslušná faktura zní: "Z rozkazu císařské generality muselo 28 osob 15. července 1683 nastoupit do Rabensburgu budovat šance na 4 dny, dále 29. navíc 20 osob na 8 dnů, těmto osobám bude dáno denně 20 kr., celkem 60 starých zlatých rýnských. Dáno ve Valticích 20. srpna 1683." 10/69
Na počátku 18. století území podél řeky Moravy (March) a Dyje trpělo obzvláště častými přepady uherských Kuruců. Uprostřed 18. století, z důvodů válečných zmatků, obyvatelstvo Rabensburgu se rozrůstalo. 8/
V počátku 19. století se obyvatelstvo Rabensburgu dožilo velkého hospodářského rozvoje a vzkvétající obce. Roku 1837 začalo budování Severní Ferdinandovy dráhy (Kaiser Ferdinand Nordbahn). Stavba dráhy přinesla pro mnoho obyvatel Rabensburgu novou obživu; stali se železničáři. 8/
V roce 1868 dostal Rabensburg poštovní úřad a škola rozšířena na pětitřídní. V roce 1890 založen Sbor dobrovolných hasičů (Feuerwehr). V roce 1896 poštovní úřad dostal telegraf. V roce 1898 koupila obec dům sousedící se školou a umístila zde mateřskou školu; v tomtéž roce byla také otevřena. 8/
V roce 1908 se začalo s dlážděním rolnických ulic, dokončena byla 1919. V roce 1918 zřízena v Rabensburgu četnická stanice. 8/
Rozhodnutím z 28. srpna 1920 byla řeka Dyje určena státní hranicí. Upřesnění hranice bylo provedeno teprve 31. března 1921. 8/

Kostel[editovat]

Vznik kostela v Rabensburgu sahá do 12. století; snad byl postaven v románském stavebním slohu a zasvěcený svaté Heleně. 8/
Teprve 1765 byl vystavěný dnešní kostel - s dřevěnou věží a se třemi zvony, který je znovu zasvěcen svaté Heleně. 8/
V minulých letech tato stavba zazářila po několikaleté opravě v novém lesku a 2004 renovovaný interiér i s oltářem byl znovu vysvěcený. 8/

Velkostatek[editovat]

Fond valtického velkostatku obsahuje z let 1883-1885 dokumenty rovněž k historii Rabensburgského velkostatku. 1/

Zámek[editovat]

Pro Rabensburg pozoruhodnou zvláštností. Nejstarší části zámku pocházejí až z 11. století. Původní dřevěný hrad se kolem roku 1200 dočkal první kamenné přestavby. 8/
V roce 1385 Jan z Liechtensteinu koupil Rabensburg a došlo k vzestupu zámku a celého panství. Hluboký vodní příkop obklopoval kruhovitě hrad. 8/
Kvůli poloze panství v příhraničí byla velikost panství limitována a na vrcholu dosáhla v 15. století, kdy obsahovala celkem 25 vesnic. 8/
V 16. století postavena druhá pozdně gotická věž se zvláštním pozoruhodným točitým schodištěm. Cennou pozoruhodností jsou také ve vnitřním nádvoří renesanční arkády táhnoucí se přes tři podlaží. V roce 1633 Maximilian z Liechtensteinu (1578-1643) učinil Rabensburg svým bydlištěm tako proto, že to byl jeho oblíbený zámek. 8/
V období třicetiletých válek v roce 1645 byl zámek přepaden švédskými vojsky pod velením generála polního maršála Torstensona (1603-1651) a ti se ho chtěli zmocnit. Teprve po agresivním dobývání kanony a odvážném odporu se musel vzdát, jinak by hrozilo jeho značné poškození. Přitom byl zámek krátce předtím nově opevněný. 10/59
Následovník Maximiliana (1578-1643) již v zámku nebydlel a zámek pomalu chátral. 8/
V 18. století zde sídlil nějaký vysoký úředník. Po roce 1848 byla zde zřízena továrna na výrobu parket. Přestavbou bylo mnoho fresek a hodnotných částí stavby zničeno nebo porušeno. Štukový strop ve velkém společenském sále se bohužel nedochoval. 8/
Později továrna zanikla a zámek Liechtensteinové odkoupili zpět. 8/

Rohrau (Dolní Rakousy[editovat]

Poprvé je zde uváděné panské sídlo Dietricha de Rorow z rodu Liechtensteinů. Tato linie rodu vymřela Dietrichem III. v roce 1278. Jeho dcera přinesla panství věnem na Leutolda I. von Stadeck (†1292/95).

Tato větev rodu vymřela vnučkou Dětřicha Diemuthou (†1309/19), 1. manžel byl Leutold von Stadeck, 2. manžel Ulrich von Walsee.

Ruda nad Moravou (Eisenberg)[editovat]

V 17. století z tamního polesí byly převáženy do Valtic jedle a smrky pro vysazování Bořího lesa (Theimwald). 6/

Steinschlos (nazývaný Frauenburg)[editovat]

Liechtensteinové ze štýrské větve vystavěli hrad.

V roce 1503 prodal tehdejší vlastník z rodu Liechtensteinů z rodové větve Murau, hrad Steinschloss klášteru svatého Lambrechta.

Schottwien (Dolní Rakousy)[editovat]

Panství Schottwien v Dolním Rakousku o výměře 3460 ha koupil v roce 1824 Johann Josef I. z Liechtensteina (1760-1836)

Steyregg v Horních Rakousích[editovat]

Sňatkem po 1406 přešel zámek Steyregg do vlastnictví Liechtensteinů. Tento šlechtický rod hrad i panství rozšířili. Další se dostali kolem roku 1535 pod soudní správu.

Škvorec[editovat]

Zamek náležel Liechtensteinům až do roku 1923, kdy se po pozemkové reformě stala majetkem obce Škvorec, nyní patri soukrome osobe.

Šternberg[editovat]

Šumperk (Mährisch Schönberg)[editovat]

Uherský Ostroh (Ungarisch Ostra)[editovat]

Uhříněves[editovat]

Uničov (Mährisch Neustadt)[editovat]

Velké Pavlovice (Pawlowitz-Groß)[editovat]

Bořetice, kostel (Boretitz)[editovat]

Na kopečku stojí kostel sv. Marie, který postavila kněžna Marie Antonie z Liechtensteinu, který je nyní (1837) ve velmi chatrném stavu. Je dcerou Pavlovického kostela a jemu je také podřízen. 2/278

Trkmanský Dvůr (Trutmanicz)[editovat]

Když Linhart a Johann (Jan) z Liechtensteinu prodali roku 1527 Týnec Janu staršímu (1481-1531) ze Žerotína-Strážnic prodali současně i Trkmanský Dvůr (Trutmanicz). 7/277

Velké Pavlovice, kostel[editovat]

Pawlowitz-Groß (Hrubé Pawlowice). Podle nápisu u hlavního vchodu byl farní kostel Nanebevzetí Marie se 4 oltáři, držitele z Hodonína hraběte (Bedřicha) z Oppersdorfu (1649-žil), postaven jeho dcerou. Kněžna Marie Antonie z Liechtensteinu, provdaná hraběnka z Ezoboru, založila k tomuto místu dne 4. května 1726 patronát k faře a k současnému okrsku tvořený Pavlovicemi a Bořeticemi (Boretitz). 7/276

Zábřeh (Hohenstadt)[editovat]

Ždánice (Steinitz)[editovat]

Odkazy[editovat]

  • 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 3/ Obec Hlohovec http//www.hlohovec.cz
  • 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.
  • 5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)
  • 6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavi a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)
  • 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.
  • 8/ Gemeinde Rabensburg http//www.rabensburg.at
  • 9/ Regionální muzeum v Mikulově http//www.rmm.cz
  • 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.

Kategorie[editovat]