Valticko/Liechtensteinská panství/Mikulov

Rodové panství Mikulov (Nikolsburg)

Poloha a popis panství

Většina části terénu je rovinná a je složena z naplavených hornin, v kterém se, jako například u Mušov (Muschau), Věstonic (Wisternitz), Pavlov (Polau) atd. čas od času se nacházejí zbytky ze čtvrtohor. Jen od Pavlov se táhne až k městu Mikulov, od severovýchodu na jihojihozápad v srpovitém tvaru a v délce bezmála 1 1/2 míle (11,4 km) mohutné rozplývající se pohoří přechodného vápence (vápencová hora), jehož nejvyšší zaoblený kopec je Dívčí hora, Klentnické vrchy, Hornověstonické vrchy, Turold a Svatý kopeček. 7/

Z nerostů známe doposud jen vápenec (kalcit) a úlomkovitě pazourek (rohovec) - jen ale velmi vzácně, - dolomity (u Mikulov) a krásné vápencové výtvory (na Turoldu), nalézáme také mimo fosílií živočichů a zkamenělého dřeva (u Klentnice, Mušova, Mikulova a Pavlova), a 1790 našel někdo mezi městem a obcí Sedlec v blízkosti kamenolomu zkamenělé, jinak vzácné konchilie (jistý druh ulit) v množství, jaké po celé 17. století nebylo nalezeno. 7/

Mikulovské panství sousedí (1837) na východě s panstvím Lednice (Eisgrub) na Moravě, na jihu jsou Valtice (Feldsberg) a Steinebrunn (v w:Dolní Rakousko|Dolním Rakousku), na západ je panství Kounické (Kanitz) a Drnholec (Dürnholz) a na severu panství Židlochovice (Selowitz). 7/

Knížecí Dietrichsteinský fideikomis panství Mikulov sestává (1840) z městysů Uherčice (Auerschitz), Mušov (Muschau), Strachotín (Tracht), Dolní Věstonice (Unter Wisternitz); vesnice Perná (Bergen), Klentnice (Klentnitz), Bavory (Pardorf), Pavlov (Polau), Popice (Poppitz), Bulhary (Pulgram), Sedlec (Voitelsbrunn) a Židovské město Mikulov. 6/

Dějiny panství

Snad tudy již od paleolitu procházela obchodní "jantarová stezka". Od konce 11. století zdejší území patřilo k Moravě. 9/

Dějiny 13.století

• 1249

V roce 1249 markrabě moravský Přemysl Otakar II. (1233-1278) daroval, asi z vděčnosti za získání Rakouska, vesnici Mikulov se vším příslušenstvím Liechtensteinovi, osvědčenému hrdinovi a příteli v době válek s pohanským Pruskem i proti Uhrám a Kumánům Jindřichovi I. (+1265/6) (Heinrich) proti zvykovému právu Němců. 7/ Současně s Mikulovem dostal Jindřich i Drnholec.

Jindřich z Liechtensteina založil druhou větev rodu "Mikulovskou".

• 1262

V roce 1262 potvrdil toto vlastnictví také král i jeho potomkům obojího pohlaví. 7/

Dějiny 14.století

• 1332

V roce 1332 příslušel k Mikulovu Sirotčí hrad (Waisenstein), (Schwoch, rakouský historik) mylně nazýval Rosensteinem, a Hartneid byl zemským knížetem od dluhů osvobozený. 7/

• 1334

V roce 1334 dostal vnuk Jindřicha (Hartneid) II. z Liechtensteinu od českého krále Jana náhradou a díkem za pomoc ve sporech s nepřátelským Polskem, Uhrami a Rakouskem, čímž na svých statcích utrpěl. Také "Spodní dům pod Dívčím hradem" s tržištěm mezi zahradami u Dolních Věstonic (Unter Wistanitz), ves Pavlov (Paulow, Polau), vesnici Stahnitz (již (1837) neexistující), s mlýnem a dalším příslušenstvím, jako královské léno. 7/

• 1348

Dle stvrzujícího listu Karla IV. (1316-1378) z roku mají k Mikulovu, kromě Sirotčího hradu, také náležet vesnice Klentnice (Klempnicz, Klentnitz), Perná (Bergen, Pergen), Bavory (Paudorf), Mušov (Muschau), Sedlec (Foidesprun, Voitelsbrunn, Fondaspur), Bulhary (Pulgram, Pulgarn), hrad a ves Nejdek (Neidegg), ves Lednice (Eisgrub), Milovice (Milowic), Bohumilice (Pachmalicz) a Ungendorf (asi ve Štýrsku, Murau ?). 7/

• 1362

Výše uvedený Harneid (Hertlin) se v roce 1362 písemně zavázal své ženě Anně, dceři Matouše (Matthäus) ze Šternberka, zde na lenní závazek, totiž na město Mikulov, 9 lánů a 47 dvorců, té části od lázní, ovocných sadů "Urbární pole", mýtné, maso a chlebovou banku a 1/2 krmiva. Další vesnice Sedlec (Foidesprun) na 8 lánů, 1 dvorec, lázně, 6 částí krmiva a "urbární pole" na lenním statku v Lednici, Nejdek (Neidegg) a Milovice (Milowitz, nesprávně Milonicz) (viz panství Lednice). V obci Bulhary (Bulgarn) ryby. V Klentnici (Glampticz, Klentnitz) 6 dvorců, s 1 lázní mimo 1 šestiny urbárních polí i s krmivem. V Perné (Pergen, Bergen) 7 lánů s 1 šestinou krmiva a urbární pole. V Mušově (Mussow) 12 lánů, 13 dvorců, mýto, krmivo a ryby, 1000 Mk jako věno. 7/

Po jeho úmrtí následoval jeho syn Jan (Johann) I., který zemřel 1399 bez potomků a na Moravě tak jako i v Rakousku jsou vzrůstající državy, dědici se staly synové jeho staršího bratra Jiřího (Georg) II. Matouš (Matthäus), Jan (Hanns), Jindřich (Heinrich) a Hartlin. 7/

Dějiny 15.století

Potomek z postranní větve rodu, Kryštof (Christoph) V. (syn Bernarda (+1534), vnuk Kryštofa IV (+1506), pravnuk Jindřich IV. (+1444) 7/

Dějiny 16.století

• 1560

Město a panství Mikulov (Nikolsburg patřili Lichtenštejnům až do roku 1560.

Pravnuk Jiřího II., Kryštof IV. "Marnotratný" prodal kvůli dluhům (a pro neschopnost) alodium Mikulov a Dívčí hrad v roce 1560 maďarskému baronu Ladislavu z Kereczeny a Kaniafeld, hejtmanu a vojevůdci, který již o 6 let později, když byl velitelem uherské pevnosti Giula, dostal se do tureckého zajetí, a brzy nato do Bělehradu, kde v nelidských podmínkách skončil. 7/

• 1572

Po něm jeho syn Kryštof V. (Christoph) se stal držitelem Mikulova, ale 1572 bez dědiců zemřel. Panství přešlo nyní jako odúmrť na císaře Maxmiliána II. (1527-1576), který jednu část města i s poddanými na předměstí, která odedávna patřila pod statek Lednice, a nejmenovaný úrok, pak 1/4 mýtného v Bulharech, Mikulově, v Dolních Dunajovicích a Mušově, některé vinohrady, 2 rybníky ("Pfassen a Lelissteich"), čtvrtina chudobince ve městě, s vápenkou a solivarem. 7/

V roce 1575 prodáno Adamovi (1527-1550) z Dietrichsteina přímo dědičný majetek, ale také zbytek při příležitosti návštěvy zemského knížete v Mikulově za lenní poplatek kolem 90,000 fl rýnských. 7/

Lenní poplatek trval z hradu a 3/4 města Mikulova, 2 dvorů, pivovaru (v Dolních Věstonicích), 2 rybníků a 2 větrných mlýnů, z ovocných sadů a chmelnic, cihelen, solivaru a obory; městeček Dolní Věstonice, Mušov s kroji a patronátem, a vesnice Pavlov, Perná, Klentnice, Bavory, Bulhary s patronátem, Horní Věstonice a Sedlec, také i Dívčí hrad a pustý zámek Neuhaus a Sirotčí skála; další 2 mlýny. 2 rybníky a 2 větrné mlýny, pivovar v Dolních Věstonicích, cihelna a vápenka, mýtné etc. 7/

• 1577

Císař Rudolf II. držbu v roce 1577 nejen potvrdil, ale i z léna propustil. 7/

Adam z Diechtrichsteina, císaře Maxmiliána II. přítel a Rudolfa II. učitel, přivedl téměř celou vyhaslou katolickou víru zase na své panství. Zaplnil fary katolickými duchovními pastýři v Mikulově, Sedleci, Perné a Dolních Věstonicích. Poslední dny jeho velmi činorodého života strávil na jeho milovaném hradu Mikulov v potěšení a radosti, jakou společenství tehdy poskytovalo. 7/

• 1590

V okruhu jeho přátel byl přednosta císařské dvorní knihovny Hugo Blotius (znám 1590) a velký orientalista Anger Gislain Busbek (znám 1590) zařídili v jeho den 5. února 1590, aby jeho tělo bylo v Praze pohřbeno k věčnému klidu vedle císaře Ferdinanda I. a Maxe II. 7/

• 1591

Po smrti Adama si tři synové rozdělili panství. Sigmund prodal 1591 Pernou a Bavory bratru Maxovi a 1596 zbytek oběma bratrům, Franz se rozhodl pro duchovní cestu a tak svůj podíl věnoval 1598 bratru Maxovi, který tím získal celé panství. 7/

Druhé obce zůstaly neustále pod hlavní, nehledě k dělení jaké někdy po smrti majitele mezi jeho syny nacházejí si místo. Jako například na Adama z Dietrichsteina, když syn jeho bratra Sigmunda padl, vesnice Perná s farou a Bavory s vinohrady v roce 1591, Dívčí hrad ale s 1 loukou a k tomu les "Magdeburgholz", další opevněná ves Bulhary s patronátem, dvorem, ovčínem, mýtem a cihelnou,Sedlec s patronátem a mlýnem, Pavlov a Horní Věstonice s vinohrady. 7/

• 1596

V roce 1596 koupeny kolem 74,743 fl moravských. 7/

Dějiny 17.století

(Významnou historickou osobností byl František Dietrichstein, kardinál a gubernátor Moravy. Za jeho vlády byl hrad přestavěn v luxusní zámek.)

• 1602

Sigmund zemřel v roce 1602 se závětí na syny Maxe II., a Max I. Následuje po bezdětném dne 29. března 1611 do úmrtí. Padlo tedy panství bratru Františkovi a jeho synovci Maxi II., který pak získaný podíl nahradil penězi Františkovi, který stejně o nic nepřišel. František se narodil 22. srpna 1570 v Madridu, stal se 1599 kardinálem a 1600 biskupem v Olomouci. 7/

Panství přešlo nyní na císaře Maxmiliána II., který jednu část města i s poddanými na předměstí, která odedávna patřila pod statek Lednice a nejmenovaný úrok, pak 1/4 mýtného v obcích Bulhary, Mikulov, v Dolní Dunajovice a Mušov, některé vinohrady, 2 rybníky ("Pfassen a Lelissteich"), čtvrtina chudobince ve městě, s vápenkou solivarem. 7/

• 1613

Roku 1613 potvrzen kardinál z Dietrichsteina dříve již držitel města, jakož i jeho vinohradů podle starého urbáře, kteroužto držbu vyrovnal tehdejším obvyklým způsobem vyrovnání úhradou dřevem, čímž byl zproštěn (s výjimkou některých úprav šířky polí v několika ročních splátek), ponecháno pěstování vinné révy, dosavadní povolený obchod se solí a volné nakládání se sirotčím fondem k slavnostním pohřbům. 7/

• 1619

Pozbyl je sice v roce 1619 rozhodnutím nekatolických stavů moravských, obrátil se ale do boje na Bílé hoře, a dostal je nazpět. 6/

Od vojsk vzbouřených moravských stavů utrpělo město v letech 1619 a 1620 takovým způsobem, že obecní společenství vypočítalo velmi vysoké škody na majetku občanů. 7/

• 1621

Po zprostředkování přijel císař v roce 1621 do Mikulova uzavřít mír mezi císařem Ferdinandem II. a Gaborem Bethlenem, ve kterém se Gabor zřekl titulu krále uherského. Ve stejnou dobu byl kardinál František (Franz) dokonce místodržitel Moravy, a nabyl 1624 titul říšského knížete a pomohl za jediného prvorozeného mužského potomka svého bratra, spolu s Uherčicemi, Pouzdřanami a Popicemi zvětšit panství primogenituře svěřený fideikommis (nedělitelné panství). Jeho rukou staly se císaři Matyáš Mathias a Ferdinand I. českými králi, ten také odvážil svatou uherskou korunou se korunovat; Matyáše, Ferdinanda II. a III. 7/

• 1636

Ferdinand III, a jeho sestra Anna jím byla pokřtěna; kardinál působil při volbě tří papežů: Leo....., Pavel V. a Řehoř XV. a byl leckdy duší nejdůležitějších obchodů v oněch bouřlivých časech, pod záštitou tří císařů katolických, vytvořil hráz proti učení nekatolickému. Jeho dědictví získal 1636 syn jeho bratra, Sigmund Max, posledním následníkem 1655 jeho syn Ferdinand a 28. listopadu 1698 a jeho starší syn Leopold následoval vládu panství. Zemřel ale již 13. července 1708 bez mužských potomků, kterým tato přímá linie rodu vyhasla. 7/

Lenní poplatek trval z hradu a 3/4 města Mikulova, 2 dvorů, pivovaru (v Dolních Věstonicích), 2 rybníků a 2 větrných mlýnů, z ovocných sadů a chmelnic, cihelen, solivaru a obory; městeček Dolní Věstonice, Mušov s kroji a patronátem, a vesnice Pavlov, Perná, Klentnice, Bavory, Bulhary s patronátem, Horní Věstonice a Sedlec, tak i Dívčí hrad a pustý zámek Neuhaus a Sirotčí skála; další 2 mlýny, 2 rybníky a 2 větrné mlýny, pivovar v Dolních Věstonicích, cihelna a vápenka, mýtné etc. 7/

• 1645

V průběhu třicetiletých válek Švédové při svých nájezdech proti Vídni s 90 muži přepadli 6. dubna 1645 město, dobyli ho i když se týden bránilo a ukořistili na zámku děla v počtu 54 kusů. 7/

• 1698

Zemřel 28. listopadu 1698. Jeho starší syn převzal následně panství.

Dějiny 18.století

• 1708

Zemřel ale již dne 13. července 1708 bez mužských potomků. Následoval jeho mladší bratr Walther Xaver, částečně v pozůstalosti koupil panství Boskovice, Sokolnice a statek Purschitz (?), a 4. listopadu 1738 zemřel. 7/

• 1738

Panství přešlo na jeho mladšího bratra Františka (Franz) Xavera Walthera a 1738 na jeho syna Karla Maxe, který tři roky před následnictvím 1784 zemřel, panství pak přešlo na jeho syna Jana Karla (+25. května 1808). Od té doby vládne jeho nejstarší syn František (Franz) Josef kníže z Dietrichsteina. 6/

Jeho starší syn Karel převzal primogenituru - fideikomis, zakoupil statky Židlochovice (Selowitz), Velké Němčice (Gross Niemtschitz) a Cvrčovice (Urspitz). Zdědil dále po matce nároky pod pruskou Výsostí ve Slezsku. nynější Proflauste (?) majorát panství Proskau (?) a Chrzelitz (?) i s rodovým znakem a jménem v roce 1769. 7/

• 1781

Odešel ale kvůli "tělesné křehkosti" dne 20. prosince 1781 od panování a předal vládu svému staršímu synovi Janu Karlovi a zemřel 1784. 7/

• 1785

Po katastrálním měření z roku 1785 činí plocha panství, s výjimkou oblasti města Mikulova, 21,537 jiter a 2 1/6 sáhů. 7/

Dějiny 19.století

Současný (1837) držitel c. a k. komory František Josef (Franz Joseph), kníže z Dietrichsteina-Proskau-Leslie, jako vládce rodu 25. května 1808 po zemřelém jeho knížecím otci Janu Karlovi (Johann Karl), c. a k. plukovníku-štolbovi a tajnému radovi, jako nejstarší syn převzal dědičné panství. 7/

Pálavské vrchy (Polauer Berg)

(Nejvyšší vrchol Pálavských vrchů je Děvín nad zříceninou Dívčího hradu zvaného také Děvičky. /Propagační materiál./)

Na jihovýchodní stranu (nejlépe hned od velké věže s třaskavinou narušenou klenbou) stoupá se nahoru a dolů po úzké kamenité stezce, hned se rozšíří přes louku, potom mírně stoupajícím lesem na západ, po půlhodině vede proti vrcholu 1080 stop (340 m) vysokých dívčích - běžně Pálavských vrchů. Když vyjdeme z lesa, vidíme vpravo na kamenný kužel hory, označený na jeho vrcholu křížem, červeně natřeným*). 6/

• Příliš náročné pro poutníky. 6/

Na severní a jihovýchodní stranu se příkře dolů skály sklání. Vrchy nejsou ani tak vysoké kopce, jaké se z nich nabízejí vyhlídky: v popředí se díváme na Dívčí hrad z prohlubně vážný, Pavlov nahoře přívětivý s jeho vinicemi; oči pronásledují tok Dyje od Znojma až k jeho soutoku s Moravou, téměř nepřetržitě, a ještě pod soutokem níže lesknoucí se hladinu řeky Moravy. Louky této řeky sdružují se s parky lednickými a valtickými kopci. Ojedinělý je pohled dolů na celý půlměsíc Karpat a Tebenerkogel naproti elegantní hranice. Zámky Blassen a Vailenstein, mezi oběma širokými pohořími, dále zašpičatělý Etterling a Burian, velké Esupi u Skalice v Uhrách, dají se vyhledávat i další kopce. Hradišťský Buchlov září rozvětvené výšky Moravy, ze kterých se dostaneme až na brněnský Špilberk. Malebné seskupení jižně Klentnice se zříceninou Sirotčího hrádku, a Mikulov se Svatým kopečkem. 6/

Postupujeme ve čtvrthodince přes bylinnou říši, kolébavě, fádně dolů k jihozápadní skále, obvykle nazývané Vyhloubený kámen (Höhlenstein). Přímo dole, kde se skála zřítila je asi 3 sáhy vysoký i prohlubeň (je zvláštní, z jakého důvodu k tomu zřícení došlo, proto se nanejvýš opatrně pohybujeme). Pod touto skalní stěnou svažuje se cesta od Dolních Věstonic do Klentnice. Malebná je zde stěna po vyhloubeném kameni, dále skupiny starých stromů a vyššího lesa, nad nimiž se tyčí Pálavská skála se svým křížem. 6/

Dívčí hora (Maidenberg) je vysoká 288 m, věž kaple Svatého Sebastiána 191 m a návrší města 115 m trigonometricky určeno. Turold ukrývá pozoruhodnou jeskyni obtížně přípustnou a ve všeobecném přehledu není obšírněji posuzována. 7/

Na západ od Dívčího hradu po půlhodince dost pozvolna přijdeme na vrchol vyšší a stoupající Dívčí hory, jejíž výška od vodní hladiny Dyje činí 180 sáhů (337 m). 7/

Na severozápad a jihovýchod jsou strmé skalní stěny, hořejší povrch tvoří ale nepřímá úroveň, s rozmanitě vrásčitými podobnými bylinami. Odtud je vyhlídka tam na Radhošť a Hostýn a na Moravě jediné třpytivé vrcholy. Roztomilé skupiny vpadají města a obce pod úpatím, a z modré dálky vidíme Brno, Znojmo, jako uherskou Skalici atd. Dále vidíme bleděmodré vysoké české hraniční hory, Karpaty, vrchy Dunajského pohoří a další výhledy. 7/

Východ je na tomto kopci úchvatný za úsvitu, kdy krajinu osvětlují sluneční paprsky . 7/211

Strmá skála, vysoké podivně formované kamenné masivy, široké plochy pokryté s nesourodou drolinou, pustý, smutný, ohromný, měnící se v tmavé přívětivé houštině, ve výškách tohoto pohoří, je vzácné, lze vidět jen v dálkách severních zemí nebo v alpských údolích ve Švýcarsku. Daří se zde domácím bylinám. 7/

Poněvadž tento vápencový masiv, vystavuje se svou polohou a některé části jsou silně pokryté hlínou. Některá strmá místa mezi hlínou a skálou podemílá voda a stávají se kluzká, takto je to zejména ve vsi Pavlov. V letech 1715, 1730, 1763 a 1774 došlo k zvláštním jevům, jak nově stavěné domy se nenadále pozvolna sedali a otevírali se rozsedliny, které se postupně rozšiřovali. 7/

Polesí a lov zvěře

Vrchnostenské lesní plochy jsou rozděleny do 9 revírů. Jmenovitě Mikulovský, Sedlecký, Bulharský, Pavlovský, Strachotínský, Pouzdřanský, Uherčický, Klentnický a Mušovský. Výjimkou je revír v Bulharech, kde se také vyskytuje jehličnatý les, spolu s listnatými dřevinami, v čemž převládají duby a buky. 7/

Od té doby se nalézaly u Mikulova dřívější obory a také bažantnice. Tehdy se dělávaly jen malé lovy na srnce, zajíce, bažanty a koroptve a často na lišky. 7/

Řeky a rybníky

Z tekoucích vod na panství jsou řeky Jihlava (Iglawa), Svratka (dříve Švarcava, Schwarzawa) a Dyje (Tana, Taya). První zmíněná (Jihlava) na severu, nad Mušovem, tvoří hranici panství, druhá (Svratka) vstupuje z blízkého teritoria Uherčice, a tvoří tak z největší části hranici mezi dominiem Mikulov a Židlochovice, až se spojí s Jihlavou severně nad Mušovem, a odtud proudí uvnitř panství až k jejich ústí do Dyje. 7/

Posledně zmíněná (Dyje) teče rovněž v jižní blízkosti od Mušova, do panství, za 1/4 míle (1.9 km) od tržiště (Mušov) se spojuje s Svratkou a teče potom východním směrem pod Dolní Věstonicemi pryč pod patou Dívčího kopce, který oplachuje, do městyse Bulhary a mezi Lednickým panstvím protéká dále. Že tyto řeky jsou bohaté na ryby a raky, postřehli již budovatelé dominia. 7/

5 rybníků, ten velký Nový (Portz), Šibeničník ("Galgen"), "Hechten" (štičí), "Kudler" a "Střelický" (Střelitzer) rybník leží na jihu panství mezi Mikulovem a Sedlecí. 7/

Zemědělství

Statek mikulovského panství má šest dvorů se samostatnými správci: Mikulov, Sedlec, Bulhary, Dolní Věstonice, Strachotín a Pouzdřany. V některých letech je i pronajímají a nevěnují se zemědělské činnosti. Včelařství na panství je nepodstatné. 7/

Hlavním zdrojem výdělku je zemědělské hospodaření a s tím spojené vinařství, živností a obchodu. Pro zemědělské hospodářské účely jsou k dispozici použitelné plochy a to: orná pole, louky, rybníky (jen panské), pastviny, vinohrady, ovocné sady, lesy (panské). 7/

Zemina na rovných pláních se skládá z velice silné vrstvy nanesené ornice, kde se pěstují všechny druhy obilí a jiných užitečných hospodářských plodin. 7/

Celková plošná výměra obcí na severu pod mikulovským panstvím, na západě s dominiem Drnholec (Dürnholz) a na jihu při hranici s Rakouskem podle katastrálního měření v roce 1785 činí výměra 7221 jiter a 194 Qu sáhů úrodné zemědělské půdy jednak panské i občanské. 7/

Vinohradnictví a vinařství

Již ve 13. století se pilně provozovalo pěstování vinné révy. Také v přítomné (1837) době je to bohatý zdroj výdělku a je bezmála ve všech obcích oblíbený a s dobrými úspěchy. 7/

V roce 1576 vrchnost vydala souhlas k vysázení vinohradů v trati "Brunnelsberg". 7/

Zejména obyvatelé Pavlova a Popic se sdružují při výrobě velmi dobrého vína. Na jihojihovýchodě na úpatí Dívčí hory je Pavlov, kde se vyrábí značkové dobré chuťi smyslné víno srovnatelné s burgundským. Mimo to je také snaha víno šlechit. Získané výnosy se odhadují na 20,000 věder ročně. 7/

Sadařství

Co se týká sadařství, tak se zpravidla provozuje současně s vinohrady a upřednostňují se broskvoně, meruňky, ořechy a třešně. V Klentnici má zřejmě již vychválené úspěchy, a zde i jako v Perné dokonce - jinak na Moravě zřídka - se ve významném množství sladí kaštany. Také Popice jsou známy kvůli výrobě značného množství sladkého dřeva. 7/

Chov dobytka

U poddaných je (1837) při zemědělském hospodaření velký stav dobytka: 457 koní, 2476 ks hovězího dobytka, 4321 kusů ovcí, společně měli někdy i koně. 7/

Části panství

Město Mikulov (Nikolsburg)

(Kouzelná vlašská enkláva v našich zemích, jehož dominanta tak okouzluje příchozí. Město je rozloženo uprostřed tří návrší: Zámeckého vrchu, Kozího hrádku a Turoldu, pod charakteristickým Kopečkem. /Medek M. 1973 Městské muzeum č.2925-91/92/)

• 1173

(Z roku 1173 známe první historickou zprávu, kdy vystupuje Mikulov na kolbiště dějin. Z označení "Mikulov" je vidno, že běželo o slovanské sídliště. /Zemek M. 1973/)

• 13. století

(Město se rozložilo ve 13. - 14. století na důležité obchodní cestě, která od nepamětných století byla významným místem, spojujícím Balt s jihem, tj. na jantarové cestě. /Zemek M. 1973/)

• 1249

(V roce 1249 Přemysl Otakar II. odevzdal Mikulov Liechtensteinům, kteří vytvořili novou etapu budování Mikulova. /Zemek M. 1973/)

• 15. století

(Kozí Hrádek (něm. Knieberg) odedávna kontroloval strategickou cestu z Brna do Vídně. Německý název je odvozen od záhybu, jež tvořily zde obchodní cesty. Na vrcholu kopce byla v 15. století vybudována dělostřelecká věž s ochozem a střílnami. Z věže je pěkný výhled na Pálavu a městský areál Mikulova.)

• 1468

Schwoh z kronik vyprávěl: že přívrženec maďarského krále Matyáše, a osobní nepřítel tehdejšího držitele Mikulova, Wilhelm von Tettan, v roce 1468 se ctí částečně proti českému králi Jiřímu bavil uhersko-rakouské pány, když městský člověk v noční době chtěl vylézt nahoru, ale psí vytí je vzkřísilo a úmysl byl znemožněn. 7/

• 1597

Udělena nadace Franze z Dietrichsteina z roku 1597 pokud jde o vinobraní. 7/

• 1613

Roku 1613 potvrdil kardinál z Dietrichsteina všechny předchozí přislíbené nadace městu, stejně tak i desátky držení jejich vinohradů a orné půdy (s výjimkou několika šířek u polí), rovněž zůstal povolen obchod se solí a svobodné spravování sirotčích dávek na každoroční obdarovávání na jmeniny, svátky a konání pohřbů. 7/

• 1619

V letech 1619 a 1620 město trpělo v důsledku neklidu a bouřením vojsky, obec z těchto důvodů zjišťovala údaje o způsobených škodách obyvatel města. 7/

• 1621

V roce zase 1621 sedmihradská vojska Gabriela Bethlena napadla město, ale ještě 21. prosince téhož roku kardinál s tímto nepřítelem Rakouska uzavřel mír. 7/

• 1837

Město Mikulov dříve (Niklasburg, latinsky Nikolsburgum, moravsky Mikulow) je pod vrchnostenskou ochranou. Leží na úpatí Svatého kopečka (Kalvarienberges), Turoldu a Zámeckého vrchu (Schloßberg), sice v kopcovitém terénu, ale příjemně uspořádané. Je vzdáleno 6 1/2 míle (49,3 km) jižně od Brna, na poštovní cestě do rakouské Vídně a 1/4 míle (1,9 km) od hranice s Rakouskem. 7/

Povrch terénu na sever a východ je hornatý. Vyzdvihuje se tam malý cyklus s domy zastavěný "Gaisberg", nadšený vrcholek nad převislou skálou se směle postavenou strážní věží, zde ale dříve zarostlá křovím, nyní k pastvě využívaný vápencový pahorek "Kalvárie nebo Sebastianberg" s výškou 191 sáhů vysoký. Napravo je povrch terénu zvlněný. 7/

Podle kroniky domu kapucínského husité v roce 1426 město vypálili. 7/

Mikulov, duchovní život a kostely

• 12.století

(Ke konci 12. století snad v Mikulově existoval románský kostel.)

Na nejnižším bodě města stála dříve velmi pěkná, se dvěma věži kamenná kaple s portálem se špicí, který nechal Dietrichstein postavit. 7/

Byla to dcera kolegiálního kostela, v jehož středu stával lauretánský dům s obrazem Panny Marie. Celoročně byl velmi často navštěvována, poutníky zbožňovaná, u níž byla schválně přistavena pokladnice, do které se dávaly drahocenné dary, jako zlato, stříbro, drahé kameny u ukládaly se sem kostelní obleky. 7/

• 1276

Již před rokem 1276 v tomto místě (dnes kostel sv. Václava) stávala fara pod vrchnostenskou ochranou kláštera v Kounicích. 7/

• 1426

(Je známo, že v roce 1426 byl husity vypálen kostel, předchůdce proboštského kostela sv. Václava.)

• 1500

(Kolem roku 1500 byla pravděpodobně majiteli mikulovského panství Liechtenstejny započata výstavba proboštského kostela (sv. Václav)a).

• 16. století

V 16. století Mikulov proslul jako útočiště pronásledovaných kacířů "novokřtěnců, kteří z Mikulova vytvořili své středisko, aby se odtud rozšířili po celé jižní Moravě. (Zemek M. 1973)

(V letech 1500-1520 postaveno v kostele sv. Václava kněžiště /presbytář/, spodní část věže a obvodové zdi trojlodí.)

• 1520

Mikulov se již 1520 rozhodl pro nekatolické náboženské učení, stal se sídlem různých sekt *), až do doby usazení habánů. 7/

• Husité, luteráni (evangelíci), zwingliani (?), kalvínisté (reformovaní evangelíci, helvéti), moravští bratři, habáni atd. Moravští bratři mají známý "Bratrský dům" až do dnešních dní zachovaná památka svědčící ještě o stopách jejich dřívější svatyně. 7/

• 1526

(V roce 1526 přišli do města také novokřtěnci, náboženští emigranti ze Švýcarska. Během stoletého působení zde se zasloužili o rozvoj řemesel a vinařství. Byli známí svým keramickým fajánsovým nádobím. Rovněž v Mikulově působila také jejich tiskárna, v níž bylo vydáno sedmnáct spisů.)

• 1528

Nejedny hodiny kazatelů Bartoloměje Hubmayera nebo Friebsbergera byly působivé, avšak hlava této sekty 10. března 1528 ve Vídni byla upálena, protože již od roku 1526 šířila tato učení tiskem ve vlastní tiskárně *). 7/

• Od počátku: "Soud o křtění mladých dětí", L. Hubmör, 1526 a více dalších. 7/

• 1575

Adam (znám 1575-1589) z Dietrichsteina povolal si v této věci vídeňského kazatele a učeného jezuitu Michaela Kardamoruse, aby mu v dobrém posloužil. Zdařilo se to, protože učení víry katolické se na město a panství vrátilo, načež 24. června 1575 katolický olomoucký biskup Stanislav Pawlowský (+1598) zde obnovil kostel tak, jako v sousedství. 7/

• 1583

V 16. století byl kostel v držení pravé církve až do roku 1589, když Adam (znám 1575-1589) z Dietrichsteina přešel na tuto víru, a olomoucký biskup Stanislav Pavlovský kostel i jiné v kraji od 23. června 1583 přešly zase zpět. 7/

• 1584

(Gotický charakter kostela zachován do roku 1584, kdy při požáru vyhořela věž kostela.)

• 1585

(V roce 1585 započata přestavba kostela sv. Václava do renesančně-manýristického slohu.)

• 1611

(Kardinál Dietrichstein podporoval stavbu kapucínského kláštera s kostelem. Klášter i s kostelem 1784 podlehl požáru a už klášter nebyl obnoven, kostel až v polovině 19. století přeměněn na rodinnou hrobku.)

• 1623

(V roce 1623 založena loretánská kaple. V roce 1784 kaple podlehla požáru a již nebyla obnovena.)

Loretánskou kapli (Lorettokapelle) zvaná proboštská s podřízeným seminářem pro 9 chlapců, které nazývali "lauretánští" a také "modrokabátníci" k službám v této kapličce, a vykázal jim k obživě, mimo základní jmění dvůr ležící v České ulici nazvaný Lauretánský (Lauretanerhof) s mnoha pozemky. 7/

(V roce 1623 založil kardinál František (Franz) Dietrichstein při kapucínském klášteře tzv. Loretu.)

• 1625

Kardinál František (1570-1636) z Dietrichsteina vytvořil zcela znovu v roce 1625 nynější kolegiátní klášter. 7/

Mikulov je sídlem kolegiátního kláštera s farou. Kardinál a biskup olomoucký Franz (1570-1636) kníže z Dietrichsteina věnoval farnímu kostelu sv. Václava dne 22. srpna 1625 proboštství se 4 kanovníky a potřebného kostelníka na nějakou dobu s příslušným kapitálem. Proboštství vykázal pro obživu jeden dvůr nazvaný "Kapitulní" (Kapitelhof) s mnoha pozemky na dolním předměstí. 7/

• 1629

Když snad v roce 1629 přišli do Mikulova Piaristé předal jim seminář i s celým dvorem. Založil službu pro kolegiální kostel pro dalších 10 chlapců, nazvaných "Václavských nebo červenokabátníků". Kromě malého kapitálu přidělil 20 sáhů dřeva z panských lesů, pak 1/2 měřice kukuřice a 3 měřice zrní ze statku Jiřice (Irritz) ze Znojemska. 7/

(Uvedením řádu piaristů do Mikulova. byl to první vstup tohoto řádu do českých zemí.)

Tento chrám vytoužených piaristů, mimo shora uvedeného učiliště, také kníže Karel z Dietrichsteina zpočátku přivedl 9 chlapců - zpěváčků do Loretánské kaple a později 12 chlapců - muzikantů, pro které zřídil dotaci kardinála Franze (1570-1636) z Dietrichsteina kolem roku 1629 (ještě za života zakladatele řádu Josefa von Ealasanze (?), na místě zřídil Johann potřebný Spital, jako první tohoto typu nejen v císařství, ale i v Německu. 7/

(Vytvoření kolegiální kapituly při kostele sv. Václava zdůraznilo důležitost Mikulova a pro duchovní život mělo velký význam založení piaristického gymnázia (1631).)

V tomto mateřském klášteře řádu, se provádí volba představeného řádu, ojediněle v českomoravské provincii. 7/

Kardinál nechal postavit novou nemocnici a povolal do Mikulova předchozí řádové muže, pro které již dříve připravili zařízené byty s kostelem svatého Jana Křtitele, a jako první vyrostla dnešní částečně přízemní a částečně dvoupodlažní kolegiální budova. 7/

Kardinál obdaroval toto zařízení pozemky, desátky, horním právem atd. jaké do té doby patřily k nemocnici sv. (Johanna), potom ještě zvýšil pole, k nim habány, k tomu ještě 1000 fl z vrchnostenského důchodu na věčné časy. 7/

Brzy poté převádí se již nahoře přetřásaný laretánský seminář i se založeným statkem, do kterého z počátku přichází 9 klášterních chlapců (mezitím se staví stavby kolegia) a bydlí zde také řádoví muži. 7/

• 1634

Poslední měl od Jáchyma staršího von Lissaw (?) v roce 1626 kolem 5000 fl. moravských koupit a v roce 1634 proboštství daroval a naproti tomu čtyřem kanovníkům musel odstoupit Kapitulní Dvůr. 7/

Probošt Johann Eechotti von Ehrensberg (+1761) v závěti určil kapitál pro zřízení pátých kanovníků, které nazval "Eechottisté". Dědické nároky brzdily brzy nato bylo použito zákonné snížení na 4 kanovníky. Provedení této nadace se přece jen s mírným příspěvkem knížete Karla a pomoci kapitulní pokladny uskutečnilo. Loretánská kale a kostel sv. Sebastiána zařídili, jak kolegiální kostel se vylepší, dosadili pak 2 vikáře a Eechottistické kanovníky a sloučili s kapitulním děkanstvím zejména farní službou a s pomocí druhé kooperatury. 7/

• 1635

Již v roce 1635 se na gymnáziu vyučovalo češtině a na němž působila řada učených profesorů (Gelasius Dobner, Adaukt Voigt atd.) i žáků (např. J. E. Purkyně, J. Sonnenfels). (Zemek M. 1973)

• 1645

Rok 1645 byl pro zámek, město i kolegium zhoubný. Duchovní byli Švédy vyhnáni, obytné budovy zpustošeny, pozemky opuštěny. 7/

• 1656

(Roku 1656 postaven a vysvěcen kostel sv. Anny nad Loretou a později byl kostel později přestavěn na hrobku.)

• 1678

Od té doby Kollegium zřizuje nadace a jiné každoroční přílivy pro svou moc, přesto se poměry jen málo lepšily, že jim kníže Ferdinand 1678 přidává další dvorec a místo pro stodolu . 7/

• 1679

Na místě dnešního kostela sv. Jana Křtitele stál špitální kostel, vysvěcený 12. července 1679

Druhý kostel a současně farní úřad pro předměstí, je v jižní periferii u kolegia otců, sloužící také pro školáky, je zasvěcen sv. Janu Křtiteli. 7/

• 1701

V letech 1701-1708 kníže Leopold z Dietrichsteina na počest svaté Anny nechal postavit filiální kostel. 6/

• 1760

(Až do roku 1760 si kapitulní kostel sv. Václava ponechal podobu, jakou získal v 1. polovině 17. století.)

V letech 1760 - 1767 obohatila prostor piaristického kostela velkolepá freska nejčelnějšího podunajského malíře Františka Antonína Maulpertsche; sochařské práce jsou dílem Pavla Trogera a mikulovského Josefa Adolfa. (Zemek M. 1973)

• 1761

(V letech 1761-1773 působil v Mikulově jako jedenáctý probošt František Filip, za jehož působení v úřadu kapitulkní chrám sv. Václava obdržel nynější podobu.)

• 1768

Kostel byl rovněž pod vrchnostenskou ochranou, zřízenou kardinálem Franzem (1570-1636) z Dietrichsteina, ale nynější (1837) podobu má z roku 1768, kdy byl dokončený. 7/

• 1771

(V kapitulním chrámu sv. Václava instaloval v roce 1771 brněnský varhanářský mistr Jan Výmola barokní varhany, které se dochovaly ve funkčním stavu dodnes.)

• 1784

Dne 1. září 1784 byl farní úřad zmocněn, aby příslušné děkanství bylo samostatné, k čemuž patří hlavní část předměstí již 20. ledna 1789 převzalo poslední kanonisty, které s podporou 2 kněží uvedeného řádu zde dosud působí. 7/

(Od poloviny 17. století až do požáru 1784 byli v kostele sv. Anny pohřbíváni Dietrichsteinové.)

Dne 14. září 1784 vzniklý požár tento překrásný kostel (sv. Anny) zničil. V chrámu byla prý velice velká malba Kristovy rodiny jako oltářní obraz. Od té doby zůstalo stát jen obvodové zdivo velice pěkné. 7/

V kapli je po požáru v roce 1784 obraz zachráněný váženou lauretánskou pannou. 7/

Kostel sv. Anny z Loretou byl při požáru 1784 značně zničen a částečně obnoven Jindřichem Kochem na Dietrichsteinskou hrobku. (Zemek M. 1973)

Je v něm boční kaple, 6 oltářů, na nich obrazy i výzdoby, které měl provádět vážený umělec Ant. Mautbertsch a Felix Leichner. 7/

Kostel je v souvislé řadě s váženým kolegiem piaristů, které přivedl kardinál Franz (1570-1636) z Dietrichsteina, za což jsou mu vděčni *). 6/

• Více najdete o celém panství ve výborném, zde často použitém díle: Markrabství Moravské, místopisný, statistický a historický výklad od Řehoře Wolného, benediktina a profesora. II. kniha II. oddíl, s. 182-232 (viz odkazy pod č. 7/) 6/

Protože ale farní kostel pro tolik obyvatel byl příliš malý: tak byla v roce 1784 v piaristickém kostele sv. Jana byl zřízen farní úřad a zařízeno, aby proboštství se čtyřmi kardinálovými kanovníky od sv. Václava, děkanství u sv. Jana zajišťuje farní službu, do posledního skonu, ale vždy poslední anebo Eechotičtí kanovníci se o tento úřad starají, pokud to stačí. 7/

Z dalších budov je za zmínku poblíž kostela sv. Václava stojící proboštský dům. 7/

• 19.století

(V polovině 19. století byl vyhořelý (1784) kostel sv. Anny přebudován na rodinnou hrobku Dietrichsteinů.)

• 1831

Na benefiční přípravy má Mikulov, mimo již zmíněné vrchnostenské nemocnice, klášterní chlapce - zpěváčky u kolegiálního a piaristického kostela, také chudobinec, kde každodenně podělí 51 potřebných tím. Co jim poskytnou zámožní. Mimo dále poskytují nadaci pro chudé, například zemřelý c. a k. hejtman Leopold svobodný pán z Vees dne 20. září 1831 zřídil nadaci na úhradu vzdělání pěti jmenovitě určeným chlapcům. 7/

• 1837

Z kostelů si nejprve zaslouží zmínku kolegiální kostel sv. Václava, který je současně mikulovským kněžištěm stejnojmenného děkanství. Je postaven v gotickém slohu má pěkně upravený prostor pro kanovníky a kněžiště. Je dlouhý 20 sáhů (37.4 m), šířky od 3 1/2 až 11 sáhů (6,6 až 20,6 m), 2 vestavěné kaple, 2 sakristie, 2 věže a dvě oratoře, ke kterým knížecí vrchnost věnovala pěkně vyzdobený knížecí erb. Zvenčí vede kamenné schodiště s 28 stupni. 7/

Oltář vysoké knížecí rodiny je mimořádně pěkný, vyřezávaný ze slonoviny, údajně od Michaela Angela, umístěný k veřejnému uctívání jako vložka do oltáře v kapli 5, souhrnně se štukovou výzdobou a dřevořezbou od Andrease Schweigela, 3 obrazy jsou ale od Adolfa von Frenthal. 7/

V několika rozích kostela jsou vystaveny válečné prapory z dob třicetiletých válek a pod nimi rodinné krypty knížecí, je podivuhodné, že od roku 1617 jsou zde téměř všichni Dietrichsteinové pohřbeni. 7/

Počet nynějších (1837) zde žijících řádových mužů, o kterých byla řeč, jim bylo svěřeno zdejší učiliště, sestávalo z 21 mužů, z toho 14 kněží, 5 katolických duchovních a 2 dobrovolní bratři. 7/

• 1840

Nejblíže zámku je postaven, svatému Václavovi zasvěcený, kolegiální kostel; objemná stavba, jejíž současný (1840) vzhled odpovídá prvnímu čtvrtině 17. století. 6/

• 1845

(V letech 1845-1852 ruiny kostela sv.Anny a ruiny Lorety přestavěny na hrobku Dietrichsteinů.)

• 1852

(V roce 1852 bylo sem navráceno 45 rakví s tělesnými pozůstatky členů rodiny Dietrichsteinů, které byly od požáru roku 1784 uloženy v kostele sv. Václava.)

Mikulov, město

• 1362

V roce 1362 se připomínají v době předhusitské městské lázně v budově Palavy. (Zemek M. 1973, Městské muzeum č.2925-91/92)

• 1561

(Roku 1561 na náměstí byl postaven dům "U Rytířů", vyzdobený v 16. století sgrafity.)

• 1570

Roku 1570 obdržel Mikulov od Wolf. z Liechtensteina a Christopha von Keretschin potvrzena vlastní stará městská práva, týkající se policejního řádu. 7/

• 1606

V roce 1606 zakoupila obec od Max. z Dietrichsteina radnici. 7

• 1622

Mikulov byl v této době významným střediskem manýristické italsko-španělské kultury i strediskem politického dění, kde se rozhodovalo o osudech českého státu - např. o míru mikulovském v roce 1622. (Zemek M. 1973)

• 1625

V roce císař Ferdinand II. (vládl 1619-1637) propůjčil Mikulovu nový znak (hrad s kruhovou zdí v modrém poli a pod tím Dietrichsteinský znak), na přímluvu kardinála se vesele čepovalo "k obnově zničených městských hradeb a příkopů". 7/

• 1626

Samotné město bylo vedle potvrzení četných privilegií i výsadu pečetění červeným voskem a vylepšení svého proslulého znaku v roce 1626. (Zemek M. 1973)

• 1645

Nešťastným rokem v životě byl rok 1645, kdy Švédové vnikli do města, pobořili je a zapálili; tehdy vychválené město zahrad, zeleně vinohradů se dlouho nemohlo vzpamatovat ze svých běd a ran. Také ve 12 sudech Švédové odvlekli proslulou mikulovskou knihovnu. (Zemek M. 1973)

• 1680

Z roku 1680 je náměstí ozdobeno kašnou Pomony. (Zemek M. 1973 Městské muzeum č.2925-91/92)

(Autorem je snad Ferdinand Gross, který ve městě pracoval v roce 1703.)

• 1722

Na svažitém, dosti zúženém tržišti, dal kníže Walter 1722 postavit kamenný památník - mariánský sloup nacházející se poblíž radnice. Od té doby však okolí významně zkrášlují měšťanské domy. 7/

• 1724

(V roce 1724 vytvořil sochař Ignác Lengelacher morový sloup - monumentální sousoší jako mariánský sloup. Na volutách křídel podstavců odnože jsou usazeni tři andělé, symboly víry, naděje a lásky. Na podnoži jsou reliefy andílků s hrozny, kartuše s erby Dietrichsteinů a reliéf města. Před sloupy jsou postaveny sochy světců: sv.Jan Nepomucký, sv.František Xaver a sv.Karel Boromejský - ochránci před morem.)

Sloup nejsvětější Trojice z roku 1732 je z dílny Langelacherovy. (Zemek M. 1973)

• 1837

Pospícháme kolem dvoupatrových obytných budov na náměstí, kde vlevo je Poštovní ulice, odkud se jede do Vídně, vybudovanou alejí, kterou jsme za hodinu na rozcestí: vlevo do kopce směrem na Lednici, nebo napravo na Sedlec a odtud po špatné polní cestě dosáhneme Valtice. 6/

Pod vrchnostenskou ochranou je municipální město Mikulov s 638 domy a 1901 obyvateli (2274 mužských a 2627 ženských) katolíků, a mimo to židovské město má 168 domů a 3520 obyvateli (1738 mužských a 1782 ženských). 6/

• 1840

Vrchní vrchnostenský soudce; městský magistrát tvořený 1 purkmistr a 3 radní (1 ověřovatel a současně syndik); c. a k. pošta; c. a k. celní stanoviště (1 výběrčí, 1 kontrolor a 2 dozorčí úředníci). 7/

• 1866

Do popředí vstoupil Mikulov v roce 1866, kdy bylo podepsáno v Mikulově 26. července 1866 příměří po prohrané rakousko-pruské válce. Byla to pro Mikulov poslední větší chvíle. (Zemek M. 1973)

• 1918

Rok 1918 byl pro část obyvatel nepochopitelný a poroto odmítli připojení k Československu. (M. Zemek 1973)

• 1920

V letech 1920 a 1921 radikální zemědělci sebevědomí uplatňovali v zemědělských stávkách. (M. Zemek 1973)

• 1938

Nadešel 8. říjen 1938 po mnichovském diktátu a Mikulov byl odtržen od republiky a připojen k župě dolnorakouské. (M. Zemek 1973)

• 1945

Sovětská armáda 22. dubna 1945 ukončila vládu hnědého moru nad městem. (M. Zemek 1973)

• 1952

(V roce 1952 byl Mikulov prohlášen Městskou památkovou rezervací

Mikulov, požáry a jiné nehody

• 1536

Odjakživa opakované požáry, nejvíce však v letech 1536 shořelo vše. 7/

• 1561

Město trpělo velkými elementárními nehodami, tak jako například ve dnech 2. a 3. července 1561, kdy na předměstí jedna oběť podlehla při požáru, přičemž mnoho lidí utrpělo škody na majetku. 7/

Již třetí den nato 6. července 1561 krupobití způsobilo strašnou spoušť v polích a vinohradech. 7/

Po požáru 1561 vyrostla zde řada městských renesančních domů s podloubím a s mázhausy i s arkádami. (Zemek M. 1973 Mětské muzeum č.2925-91/92)

• 1584

A v roce 1584 jen v samotném městě schvátil mor až 500 lidí. 7/

• 1622

(V roce 1622 opět mor poznamenal Mikulov a jeho okolí mor, tehdejší metla lidstva. K jeho odvrácení nechal kardinál Dietrichtein postavit na kopci Tanzberg zvon a kapli sv. Šebestiána - ochránce před morem.)

• 1625

Morová nákaza 1625 a 1708, na kterou nelze zapomenout. 7/

• 1663

Požár v roce 1663. (Zemek M. 1973)

• 1688

22. května 1688 podlehlo ohni 52 domů. 7/

• 1690

30. října 1690 když vyhořelo 65 domů. 7/

• 1713

Požár v roce 1713. (Zemek M. 1973)

• 1719

10. října 1719 přišel ničivý oheň na Židovské město a oheň také zchvátil zámek takovým způsobem, že všechen mobiliář shořel, a čtvrté i potom třetí poschodí se zřítilo. 7/

• 1784

K zamyšlení je požár roku 1784, kdy pěkný kostel sv. Anny pohltil oheň a v necelé hodině zcela vyhořelo 350 domů, obrovská část města, mimo většiny předměstí také kapucínský klášter i s kostelem, radnice, banka a nemocnice. 7/231

Mikulov značně utrpěl v roce 1784, kdy strašným požárem bylo zničeno 350 domů, kdy kapucínský klášter vzal úplně za své, kostel sv. Anny s Loretou byl značně poškozen. (Zemek M. 1973)

• 1834

A ještě 30. srpna 1834, kdy přímo Jeho Veličenstvo císař František I. (1768-1835) projížděl městem cestou do Brna propukl požár, ale naštěstí zničil jen tři domy. 7/231

Mikulov, Svatý kopeček

(Dne 2. července 1623 byl vysvěcen základní kámen a byla vybudována cesta na vrchol kopce.)

(V letech 1626-1630 kolem cesta zřízeno sedm pašijových zastavení a postavena kaple "Božího hrobu".)

V roce 1630 zde (na vrchu Tanzberg vystavěl kardinál z Dietrichsteinu kapli sv. Šebestiána) se střechou pokrytou plechem. 7/

(Kopec byl přejmenován na Svatý kopeček.)

(Roku 1631 byla vybudována samostatná zvonice. Původní stavby na kopečku byly několikrát přestavěny, protože trpěly povětrnostními vlivy a opakovaně také zasaženy bleskem a několikrát vyhořely.)

(V roce 1663 při zhoubném požáru původní kaple sv. Šebestiána opět vyhořela.)

(V letech 1672-1679 na pokyn knížete Ferdinanda z Dietrichsteinu postaven a vysvěcen kostel větší, který stojí dodnes.)

V roce 1679 dostal Svatý kopeček charakteristickou dominantu s ryze italským vzhledem kostela a zvonice. (Zemek M. 1973 Městské muzeum č.2925-91/92)

(Po polovině 18. století byl soubor původních sedmi pašijových zastavení doplněn dalšími sedmi kapličkami křížové cesty. Šest jich bylo zahloubeno do skály na západním svahu kopce.)

V roce 1786 za vlády Josefa II. byl celý poutní areál odsvěcen a znepřístupněn. 7/

• 1837

Východně od města na příkrém návrší zvaném Svatý Kopeček, nebo také Taneční hora (Tanzberg), od paty kopce 1. května se vystupuje po obloukovité cestě kolem 16 vyzděných pašijových kapliček a svatého hrobu nahoru. 7/

V samostatně stojící věži visel 77 centů těžký zvon, později přenesený do kolegiálního kostela. 7/

(Roku 1861 po nástupu Augustina Bartensteina do úřadu probošta se poutní místo opět oživilo. V letech 1862-1865 byla celá křížová cesta, včetně kostela sv. Šebestiána im zvonice opravena a v roce 1865 obnoveny opět pouti.)

Mikulov, tržiště

• 1569

V témže 16. století obdržel Mikulov více důležitých nadací od zemského knížete, jmenovitě v roce 1569 od císaře Maximiliána II, kvůli rychlejšímu rozvoji po utrpěném požáru čtvrtý jarmark 8 dnů po svátku Nanebevzetí Panny Marie. 7/

• 1577

V letech 1577 a 1579 od císaře Rudolfa II. povolen jarmark na neděli po Marii Hromnici přes 8 dnů, se svolením s červenou pečetí potvrzený. 7/

• 1837

Obchodní styk byl při sedmi výročních trzích: na sv. Fabiána a Sebastiána, na sv. Lotara (Latare), o svatodušních svátcích, po Margaretě, na Nanebevzetí P. Marie, na Věnceslava a sv. Martina; také 3 předběžné trhy (4 dny před prvním trhem, 8 dní před druhým trhem a 4 dny před sedmým trhem s koňmi a jiným dobytkem), další 2 týdenní trhy podle předpisu daného vrchností pro jednotlivé cesty. 7/

Pro pohoštění cizinců je určen hostinec ve městě "U zlaté růže" a tři na předměstí podle potřeby. 7/

Mikulov, významní občané

Z mnohých literátů a umělců, kteří se v Mikulově narodili, nebo jen zde žili, alespoň něco o těch některých devíti:

• Jiří (Georg) a Jan (Johann) Stephan, oba odsud, byli v letech 1386 a 1408 doktory světa moudrosti na pražské univerzitě. 7/

• Učenec piarista a česko-rakouský provinciál řádu Aleri (*1678 v Mikulově, +1761 ve Vídni), autor několika bohosloveckých děl. 7/

• Významní Židé:

• Aaron Samuel, také Kaidenauer zvaný (*1682). 7/
• David Abrahám Oppenheimer (*1697 ve Wormsu, představený mikulovské školy, +1737 jako vrchní rabín v Praze). 7/
• A je tu vítězný rabín Abrahám Bruda ze Schaul (+1717). 7/

• Slavný, zde narozený osobní lékař císařů Leopolda I., Josefa I. a Karla VI., Matyáš (Mathias) (+1710) Hertodt z Todtenfeldu, autor několika lékařských spisů. 7/

• V 17. století tu žijící malíř Adolf z Frenthalu, autor velikého obrazu na plátně v jídelně knížecího zámku. 7/

• V mládí se zde vzdělával probošt regul. kanovnického kláštera v Klosterneuburgu Floridus Leeb (*8. května 1731, +13. srpna 1799). 7/

• V roce 1733 se zde narodil, později znám jako císařsko královský vrchní rada ve Vídni a 26. dubna 1817 zesnulý, obchodník a spisovatel stejně vysoce vzdělaný Josef ze Sonnensfeldu, jehož krátký životopis a uznání je v písemnostech Rakouska, v národní encyklopedii ke čtení. 7/

• A konečně 11. prosince 1742 ve Velkých Heralticích (Gross Herrlitz) v Opavském knížectví narozený, v Mikulově působící vyšší úředník a zemřelý 10. října 1806, topograf Moravy František Jan (Franz Johann) Schwoy, jehož zásluhy jsou trvalé. 7/

• Také poslední syn regul. kanovníka v Klosterneuburgu František (Franz) Xaver Schwoy (*1784 Mikulov, +30. srpna 1832 při koupání blízko Vídně), byl zasloužilý teologický spisovatel. 7/232

• Spisovatel beletrie, znalec spisovny císařsko královské dvorní kanceláře, Emanuel Straube, je rovněž (4. prosince 1800) narozený v Mikulově. 7/

Mikulov, zámek

• 1218

V roce 1218 se poprvé připomíná mikulovský královský hrad na Zámeckém vrchu, který střežila od severu válcová věž z poloviny 13. století. (Zemek M. 1973, Městské muzeum č.2925-91/92)

• 1249

(Královský hrad v roce 1249 získal za své služby jako královské léno Jindřich z Liechtensteinu.)

Nezapomenutelnou stavbu vidíme nejdříve na východ od města a na západě obklopenou židovským městem, již v roce 1249 dokončený knížecí zámek. Je postaven na strmé vápencové skále, 50 sáhů (86 m) nad hladinou řeky Dyje. Podle jeho velmi tlustých zdí musel být postaven velmi dávno a postupně přistavován. Je to velká masivní budova, má více nádvoří, kterými se musí projít až po úzké skalní štěrbině vstoupíme do vlastního mohutného hradu čtvercového tvaru, který obsahuje 100 komnat a je ozdoben vysokou věží, trčící jako hromosvod. Zámek je bohatě zásobený z pramenů vzdálených 2000 sáhů (3,7 km). Horní samostatný zámek kromě masivního přízemí má ještě 1 poschodí, a obsahuje mimo množství sálů a dvora, mnoho, sice starodávných, avšak velmi okouzlujících místností. Podivuhodné je, že přízemí je v menší míře postavené na vysokých pilířích. Odvážné je na skále 5 1/2 sáhu (10,3 m) vysoké, postavena 9 1/2 sáhu (17,8 m) vysoká zeď podpírající terasy a altány, které 15 stop (28,1 m) leží dole. Knížecím přátelům pro všeobecnou zábavu je příjemná zámecká zahrada, která vyniká překrásnými vyhlídkami a prostranstvím pro stovky lidí na promenádách. 7/

• 14.století

(Liechtensteinové přikročili k přestavbě románského hradu na hrad gotický. Postupně se pod jejich vládou se stalo město důležitým hospodářským centrem Moravy.)

• 1380

Zámecká kaple od bratrů Jana (Johanna) a Jiřího (George) z Liechtensteina z roku 1380, je vysvěcena svatému Janu Evangelistovi v botách, má dva oltáře. 6/

Bohatý Jan (Johann) z Liechtensteina a jeho bratr Jiří mají v roce 1380 na počest sv. Jana Evangelisty koupit mlýn u Bohumilic (Pachmelitz) a potom okleštěné panství i s desátkem na Staré hoře; Mikuláš (Niklas) von Wische byl prvním zámeckým kaplanem. 7/

• 1384

Roku 1384 je historicky doložena mladší válcová, ve vyšších patrech osmiboká věž, ve které je hradní kaple. (Zemek M. 1973)

• 1471

V roce 1471 utekla do Vídně Perchta z Rožmberka, manželka prostopášného manžela Jana z Liechtensteina, protože nemohla snášet nesmírné utrpení, strádání a příkoří. (Zemek M. 1973)

• 1476

V roce 1476 zemřela ve Vídni Perchta z Rožmberka, manželka Jana z Liechtenteina a je pochována u Skotů. (Zemek M. 1973)

• 16. století

Z 15. a 16. století jsou unikátní tisky v tzv. Hofmanské knihovně, kterou byl zámek obohacen. Knihovna byla předním knižním skvostem. (Zemek M. 1973)

• 1515

V předsíni kaple jsou vymalovány dva staré pozoruhodné výjevy, jeden ze svatby Sigismunda z Dietrichsteina s Barbarou von Rottal z 22. července 1515, konané při přítomnosti císaře Maxmiliána I., králů Wladislawa Uherského a Sigismunda Polského a jiných vladařských osobností. Druhý zachycuje rytířský turnaj, konaný na jejich počest, druhého dne ze slavného rytířského boje byl Vilém Bavorský a Kazimír Braniborský vyznamenáni. 7/

V předsíni kaple jsou dva spolu patřičně zajímavé obrazy: 1) svatba *) zmíněného Sigmunda Dietrichsteina s Barbarou z Rottal, dne 12. července 1515, (císař Max I., a bratři a králové Wladislaw z Uher a Sigmund z Polska a více dalších vysokých návštěvníků zúčastněných slavnostní hostiny, jak nápisy mimo erbů oznamují nad těmito osobami). 6/

• Zobrazené v Hormayrsově příručce z 1821. 6/

Mnoho místností i chodeb je vyzdobeno rodinnými portréty i jinými obrazy od různých, proslulých mistrů. Ze všech sálů upoutá nejvyšší pozornost knihovna, obsahující rodinné obrazy. 7/

Malby zde prováděli také neznámí cizinci, údajně Nizozemec Peter Breugheld mladší (1510-1570), jehož malby nebyly dosud dostatečně popsány. 7/

• 1540

(V letech 1540-1550 byly vybudovány v rozích obranných zdí na jihovýchodní, jihozápadní a západní straně mohutné a pevné bastiony.)

1560

(V roce 1560 slábne moc Liechtensteinů a majitelem města se stává uherský válečník Ladislav Kerescenyi z Kanyaföldu.)

• 1561

(V roce 1561 Kereczenyi začíná s přestabou hradu na renesanční zámek.)

• 1575

(V roce 1575 vlastnictví panství přechází do rukou rodu Dietrichsteinů. Ti pokračují v přeměnách zámku.)

Roku 1575 tu hostil Adam (znám 1575-1589) z Dietrichsteina císaře Maxmiliána II. 7/

U okna zámecké kaple vidíme dodatečně dodělanou vlaštovku, prý na památku vlaštovky, která sem z Říma doprovázela kardinála Františka (1570-1636). 6/

Velmi tlusté zdi 10 stop (přes 3 m) budované na příkré skále ukazuje, že až do posledního podstřešního prostoru bylo dílo budováno a sloužilo proti nepřátelům. 7/

• 1611

(V letech 1611-1618 nabývá hrad podoby pozdně renesančního sídla. Zmíněné bastiony jsou na zadní straně zaklenuty a zvýšeny o jedno patro. Přestavba se protahuje až do roku 1633.)

• 1612

Roku 1612 kardinál přijal pohřební doprovod císaře Rudolfa II. při cestě z Prahy do Vídně za císařem Matyášem. 7/

• 1620

Pro kardinála Františka (1570-1636) byla vybudována skrytá kaple, kterou mu v roce 1620 zřídili pro jeho nejtěžší dny jeho života a poskytovala mu útěchu. 7/

Zámek utrpěl v průběhu doby nesporná všelijaká trápení, zvláště za potyček mezi Čechy, Maďary a Rakušany. Ze zpráv z těch dob je těžké hodnotit, co jsou skutečnosti a co jsou pověsti. V roce 1620 v době moravských válek násilně vnikl do zámku válčící lid, odnesl odtud 38 děl, všechny zásoby zboží, vína, obilí, mouku atd. a nemilosrdně vše odnesl. 7/

Knihovna obsahuje mimo evidovaných, také ještě nezapsané, ponejvíc nové vlastní tiskařské stroje, také 9753 rozličných spisů velmi starých, ze všech vědních oborů, kromě 675 rukopisů svázaných do 440 svazků, s nimiž si ještě mnoho odborníků a znalců bude hledat, nacházet, a používat jejich vzácností. 7/

• 1622

(V roce 1622 byl zde uzavřen mír s Gaborem Bethlenem.)

• 1643

Ve sklepě byl sestaven sud s 22 obručemi, každé v průměru 700 Pfd (394 kg) těžkými opásán; délka 19 a 2/4 stopy (6,1 m), střední toušťka 15 a 3/4 stopy (4,9 m). Tento sud nechal v roce 1643 zhotovit Christophorus Specht, bednář a bankovní soudce z Brna. Sud sloužil svému účelu po dobu půl století, pak ale zde zůstal uložený jako vzácnost. 7/

Největší sud vybudovaný Konrádem Spechtem v roce 1643 o kapacitě 1010 hl se stal jen exotikem. (Zemek M. 1973)

• 1646

Všechny tyto knihy jsou teprve po roce 1646 rozpracovány. 7/

• 1684

Probošt Václav (Wenzel) s představenou kláštera Kounice (Kanitz) dostal 1384 povolení a papež Bonifác IX. 1389 a 1391 měl se pomodlit v této kapli; tento stánek býval velmi navštěvovaný. 7/

• 1719

Když v roce 1719 uchvátil židovské město požár, byla provedena nástavba patra a k tomu ještě nesouvislá přístavba čtyř nových křídel zámku. 6/

Stejně jako zámek Valtice taktéž i Mikulov se chtěl stejnou nádherou dostihnout, tak se vzhledem historicky důležitým na tuto dobu vzpomíná. Jako přátelská, blízká rodina mnohých Dietrichsteinů byla ovlivněna postojem Liechtensteinů. Proto migrací tohoto zámku nám jakoby se otevřela vlastenecko-historická galerie. Jmenujeme bez protlačování toliko: rodinná síň, ve které jsou portréty v životní velikosti Sigmund Dietrichstein a jeho hezká manželka Barbara (1515-sňatek) z Rottal; zato kardinál František (1570-1636), ukrytý v tajné kapličce roku 1620, v jeho nejtěžších dnech života dostával prudké rány a poskytoval útěchy. 7/

(Po ničivém požáru 1719 a barkní přestavbě zámku a úpravě nádvoří byl zámek oživen sochami, které vyhotovil rakouský sochař Ignác Lenhelacher, který nejen v Mikulově. ale i v jeho okolí vytvořil mnoho jeho děl. Sídelní město Dietrichsteinů s jejich zámkem se stalo reprezentativním místem jednání státního významu.)

(Po požárech v roce 1719 dostal zámek novou podobu v duchu vrcholného baroka. Architekt Gustav Alexander Oedtl změnil třípatrovou budovu na dvoupatrovou - výška zůstala zachována. Na východní straně je zbořena hradební zeď a na jejím místě vystavěna letní jezdecká škola se schodištěm do zahrady.)

• 1723

Z roku 1723 je Forsterova zámecká brána. (Zemek M. 1973)

• 1724

Deset stop tlustá historická klenba této síně, v níž jsou historickými motivy, ke kterým se odvolávají skutky kardinála, zobrazeny činy kardinála v obrazech; ostatní je fresková malba, práce z rukou Josefa (znám 1724) Preinera, dvorního malíře císařovny Amálie z roku 1724. 7/

Kníže Walter nechal odbourat horní patro, postavil zato 4 celá nová křídla domu od základů a postavil znovu do roku 1724 celý palác. 7/

Následující den, na počest těchto novomanželů, byl uspořádán rytířský turnaj. Jedna místnost obsahuje portrét krále z Pruska Friedricha (Bedřicha) II. Velkého, další dva portréty císařovnu Marii Terezii jako dítě a princeznu, a jejího syna Josefa II., rovněž jako dítě i císař. 7/

• 1728

(Roku 1728 byla dokončena jízdárna (dnešní hlavní sál), pod ní stáje a deputátní budovy. Na východní straně vzniká místo krytého altánu terasa na mohtných arkádách.

• 1753

(V roce 1753 na mikulovském přijala Marie Terezie hold moravských stavů.)

• 1756

V roce :* 1756 přijímala hold moravských stavů císařovna Marie Terezie. (Zemek M. 1973)

• 1770

Zachráněny jsou pěkně upravené a ve vlastních prosklených skříních vystavené sbírky nerostů, zkamenělin a fosílií nasbíraných do roku 1770, oceněné na 24,000 fl. Jsou zde také popelnicové džbány, jehlice, kroužky, oštěpy z pohanské předhistorické doby, které byly nalezeny u Klentnice. 7/

• 1784

Od roku 1784 zámek přestává být běžným obydlím knížecí rodiny, je navštěvován jen zřídka, bez ohledu na vysoké náklady na provoz zámku. Častěji to byla pocta uvítat zemská knížata k rozhovorům. 7/

Také se někdy déle zde zdrží zvláštní hosté v císařském podivuhodném apartmánu, neboť tento zámek poctili návštěvou: 1575 Max II., 1612 Matyáš, 1753 císařovna Marie Terezie, 1808 císař František a císařovna Marie Luisa, 1817 nyní panující Veličenstvo císař Ferdinand jako korunní princ. V rohovém pokoji na severozápad s vyhlídkou na poštovní ulici mezi Vídní a Brnem, přenocoval 1805 po bitvě u Slavkova (Austerlitz), císař Napoleon. Knihovna byla uchráněna kromě ještě nezapsaných knih, zvláště nový tiskárenský stroj, 9753 neporušených starých listin, ze všech oborů učenosti, vtom mnoho prvotisků a cenných rukopisů ve 440 svazcích. Též uvnitř skleněných skříní je sbírka nerostů, zkamenělin a růzností; několik popelnicových džbánů, prstenů a oštěpů z pohanské předhistorické doby, vykopaných u Klentnice. 7/

V sále zbraní je mnoho hezkých loveckých a jiných pušek ze dvou minulých století, tedy jako meče Sigmunda z Dietrichsteina, konečně několik indiánských zbraní. 7/

Ještě za zmínku stojí malba síně a sousední dva pokoje mají dále dobré kousky uchráněné pro prohlídku, která v krátké době bude možná a udělají také zajímavý katalog. V zámecké zahradě jsou velké altány, které poskytují sličnou vyhlídku přes město a do jeho okolí. 6/

• 1805

(V prosinci 1805 po bitvě u Slavkova tu začala francouzsko-rakouská mírová jednání za účasti Napoleona Bonaparte. V důsledku propuknutí epidemie tyfu, byl mír nakonec uzavřen v Bratislavě.)

Od rozsáhlejších údělů města k lepším časům, protože lidé nic, nanejvýš obecně vzato, protože město opakovaně bylo obsazováno Francouzi v letech 1805 a 1809, přičemž zejména zámek obydleli vojáci (vojenský špitál), ti však tam trpěli velkými bolestmi a bylo mezi nimi také mnoho obětí. 7/

V roce 1805 řádili zde Francouzi; i Bonaparte v těchto zdech pobyl několik hodin, zatímco gardista na koni vjel do haly s početnými strážemi a zajišťovali i dělem jeho bezpečnost. 7/

Kníže Karel přijal císařovnu M. Terezii. 7/

• 1808

Dne 30. listopadu 1808 kníže hostil císaře i císařovnu M. Luisu. 7/

• 1809

Roku 1809 byl zámek využitý jako nemocnice pro rakouské a brzy poté pro francouzské vojáky. Byl velmi poškozen; škody tehdejší kníže při obou invazích na panství ohodnotil na 700,000 fl. 7/

• 1817

Také v roce 1817 vládnoucí kníže přijal Ferdinanda jako korunního prince. 7/

Obrovský sud velikostí soupeří s Klosterneuburgským, ale je již rozeschlý. 6/

Na zámku je také uchráněný archiv knížecího rodu Dietrichsteinů. 7/

Zámek je vybavený mnohými měřícími i cestovními přístroji, je zde zámecká kaple se dvěma oltáři, a vlastní také zařízení pro jejich podivuhodného knížectví. 7/

Na jihovýchodní straně zámku, na jeho úpatí, byl v roce 1817 přeměněn anglický park na zámeckou zahradu. 7/

• 1866

V roce 1866 zde probíhala mírová jednání prusko-rakouská.)

• 1945

(Roku 1945 byl zámek ustupujícími nacistickými vojsky podpálen a změnil se v trosky.)

• 1947

(Roku 1947 započata obnova zámku do dnešní podoby.)

Mikulov, Židovská obec

• 15.století

(V 15. století se ve městě usadili Židé a postupně se židovská obec objevila v čele moravského židovstva. Z té doby také pochází Horní synagoga, nazývaná také "Stará synagoga", nebo "Dómská synagoga" v domovní zástavbě Husovy ulice.)

• 16.století

(Od poloviny 16. století až do roku 1851 zde sídlil zemský rabín.) Židovská obec je na Moravě značně rozšířena, ve městě Mikulov stojí v čele obce vrchní rabín, zvaný "běžné země rabín". 7/

• 1553

(V letech 1553-1573 v Mikulově působil také věhlasný rabín Löw a údajně zde založil vysokou školu židovské náboženské teorie.)

• 1605

(Až z roku 1605 jsou náhrobky, které se nalézají na židovském hřbitově v Mikulově. Hřbitov o rozloze 19.180 m2 patří k největším na Moravě. Je zde na 4 tisíce náhrobků. Na hřbitově je část vyhrazená pro phřbívání místních rabínů as od 16. století jsou zde také zemští rabíni.)

• 1719

Dne 10. srpna 1719 došlo v židovské ulici k požáru, který také částečně zachvátil zámek. 7/

(Po požáru v roce 1719 došlo v době renesance k přestavbě Horní synagogy na dnešní barokní podobu. Na její výzdobě se podílel zámecký sochař Ignác Langelacher.)

• 1784

Uvnitř je sice malé, ale rozsáhlé předměstí se souvislým židovským městem, uzavřené třemi bránami. Dvě jsou prastaré, třetí byla ještě v roce 1784 otevřená a dodnes (1837) existuje. 7/

• 1837

Konečně jsme ve stejnojmenném městě s panstvím v Mikulově v Židovské obci, kde je (1837) 168 domů, 3520 obyvatel (1738 mužů a 1782 žen). V následujícím popisu budeme o nich hovořit. 7/

Zdejší vrchnost je přímo nadřízená všem Židům, odděleným od křesťanů, kolem západní paty zámeckého kopce bezprostředně v sousedství města. Stojí zde 2 synagogy, kromě školy a sídlo vrchního rabína pro Moravu. Kvete zde čilý obchod s rakouskou a uherskou vlnou, jakož i s drobným zbožím ve velkém či malém a to i pro snaživé návštěvníky výročních trhů v Brně a dalších blízkých městech. 7/

• 1938

(Po obsazení Mikulova německou armádou v roce 1938 skončila bohoslužebná funkce Horní synagogy.)

(Také na židovském hřbitově se v roce 1938 přestává pohřbívat.)

Občanská vybavenost

Obchody

Obchody v Mikulově jak v židovském městě tak i v ostatních částech města: s dřívím 1, galanterie 3, hedvábí 1, koloniální zboží a výrobky 9, koňský handlíř 1, ovoce 4, podomních a krámkářů 48 střižné zboží 7, textilní zboží 4, vetešník 6, železo 2 obchody. 7/

Mikulovští Židé mají jeden rozporuplný obchod s rakouskou a maďarskou vlnou, kramářským zbožím ve velkém i pro malé provozovatele. Dodávají na všechny výroční trhy do Brna i okolních osad. 7/

Obchodní krámy jsou roztroušeny mezi katolíky i Židy; včetně 5 speciálních, 2 železářských, 1 galanterii a střižného, 1 prodejna knih, cetek a již zmíněný počet židovských obchodníků. 7/

Obyvatelstvo

Všichni obyvatelé Mikulova jsou jednak katolického vyznání a s pokřiveným německým jazykem. Bydlí a žijí v celkem 638 domech s 4901 obyvateli (1374 mužů, 2657 žen). 7/

V Židovském městě je 168 domů s 620 rodinami a 3520 obyvatelí (1738 mužů a 1762 žen). 7/

Obyvatelstvo v panství mluví vesměs německy (jen v Uherčicích jazykem smíšeným, méně německy než moravsky). Obyvatel je 10501 Katolíků (4906 mužů, 5595 žen) a 3520 Židů (1738 mužů, 1782 žen).

Infrastruktura

Silnice

(Roku 1727 byla vybudována císařská silnice z Brna do Vídně.)

Mikulovské dominium (panství) je velmi bohatě protknuto silničními komunikacemi a sídlo panství i město má dobré spojení s Brnem i Vídní (Wien). Mikulov leží na poloviční cestě z Brna přes Pohořelice, Mušov a Mikulov do Vídně, kam vede důležitá poštovní silnice ve velmi dobrém obchodním směru a lepším stavebním stavu. 7/

Z Mikulova přes Sedlec do Lednice a Valtic vede další silnice přes Sedlec a tím propojuje další dvě panství. 7/

Druhá silnice vede Mikulova na panství Drnholec. 7/

Třetí silnice je z Mikulova přes Pernou, Horní Věstonice a Dolní Věstonice, Strachotín směrem do Hustopečí, nebo také do Velkých Němčic a do Ivaně. 7/

Čtvrtá silnice z Mušova do Eibis (?) a poštovní silnice do Rajhradu. Obzvlášť ty dvě posledí jsou v létě používané jako zkratky. 7/

Pošta je ve městě Mikulov. 7/

Železnice

Město doplatilo na neschopnost Dietrichsteinů, kteří nedovedli v letech 1836 - 1838 obhájit budování železnice z Vídně přes Mikulov na Brno, kdy takto zákrokem Liechtensteinů byla vedena přes Břeclav. (Zemek M. 1973 Městské muzeum č.2925-91/92)

Vybudováním železnice v 19. století bylo obdobím úpadku, neboť vzaly za své formanské cesty a obchodní význam úplně převzala blízká Vídeň. (Zemek M. 1973)

Školství

Z veřejných učilišť se v Mikulově nalézá:

• v roce 1807 založil probošt Mathias Liesnek Brnu podřízené filozofické učiliště s 1 vice ředitelem, 1 biskupským komisařem pro náboženství a 5 profesorů z piaristického řádu; 7/

• gymnázium s 1 ředitelem (vždy krajský hejtman), 1 vice ředitel, 1 prefekt a 7 profesorů, tak jako 7/

• německá škola (u piaristů) s 1 ředitelem, 1 katechetou a 4 učitelé z piaristického řádu a 7/

• 2 dívčí školy se světskými učiteli. 7/

Katolická mládež má 13 škol (Uherčice, Perná, Klentnice, Mušov, Bavory, Pavlov, Popice, Bulhary, Strachotín, Sedlec, Horní a Dolní Věstonice), židovská jen jednu školu (v Mikulově). 7/

Zdravotnictví

Každé obročí dostává přidělený kapitál, který jmenovitě rozděluje mezi chudé. Mimo to se v Mikulově nachází od 6. září 1698 knížetem Ferdinandem (1636-1698) z Dietrichsteinu klášterní špitál pro vrchnostenské služebníky a nemocné měšťany, v níž je 25 lůžek. Poskytnutý kapitál je určený také na příbytek, oblečení a ošetřování i se zamýšlenými ročními dodávkami na potraviny, které tito potřební dostanou. 7

Živnosti a řemesla

Zaměstnáni jsou vesměs v židovském městě, celkem je zde 265 mistrovských provozoven a to 13 řezníků, 10 pekařů, 1 cukrář, 1 sládek, 6 výčep, 6 hostinských, 5 bednářů, 3 fiakry, 2 sklenáři, 15 kovářů, 7 vápeníků a cihlářů, 2 mydláři, 4 zámečníci, 31 krejčích, 33 obuvníků, 41 Fasszieher (stahovák sudů ?), 12 stolařů, 1 vývrtkář, 1 jirchář, 1 sedlář, 5 kolářů, 1 kloboučník, 2 Gradler (?), 1 vařič potaše, 1 provazník, 1 hodinář etc. 7/

Živnosti¨ve městě Mikulov provozují následující mistři: 1 barvíř, 5 bednářů, 1 brusič, 1 cetkař (Tandler), 4 cihláři, 12 cínař, 1 cukrář, 1 deštníkář, 3 hodináři, 1 holič, 5 hospodských, 1 hrnčíř, 1 hřebenář, 1 jirchář, 1 kavárník, 1 klempíř, 2 knihaři, 3 koláři, 1 kominík, 1 košíkář, 4 kováři, 1 kožař (Lederer), 2 kožešníci, 11 krejčích, 1 květinář, 2 malíři, 1 malíř karet, 1 mědikovec, 3 mydláři, 2 obchodníci s moukou, 2 obchodníci se dřevem, 12 obuvníků, 1 palič kořalky, 1 pasíř, 2 perníkáři, 1 pilnikář (Feilhauer), 3 provazníci, 2 puškaři, 3 rukavičkáři, 2 řemenáři, 8 řezníků, 3 sedláři, 1 sítař, 1 sklenář, 1 soustružník, 1 střihač sukna, 3 šenkýři piva, 2 tesaři, 6 truhlářů, 2 uzenáři, 1 varhanář, 3 zámečníci, 4 zedníci a pokrývači, 1 zlatník - stříbrník a 1 zvonař - slévač. 7/

Jsou zde také informace o vyrobě ortopedických náhrad končetin, s čímž byl velmi čilý provoz po Moravě a po sousedním Rakousku. Avšak podrobnosti k tomuto jsou méně spolehlivé. Věhlasná jsou však mikulovská husí játra, s obzvláštní přípravou přežívanou u Židů a jakož i oni také různé zboží rozesílali široko daleko svým souvěrcům. 7/

Bavory (Pardorf)

Za 1/2 hodiny po úpatí Klentnických vrchů je (1837) obec Bavory: 99 domů, 515 obyvatel (250 mužů, 265 žen). 7/

Kostel má tři oltáře a byl podle příslibu kvůli odvrácení moru na obecní náklady 3017 fl. na blízkém návrší v roce 1740 trvale vystavěn a 15. listopadu 1742 ke cti svaté Kateřiny posvěcený. 7/

Na náklady obce dokončena 12. července 1764 v lokalitě (mikulovského děkanství) dostavba kostela, který i se školou je pod základní vrchnostenskou ochranou. 7/

Bulhary (Pulgram)

Kdysi se místo jmenovalo Pulna, později moravsky Pulgar, německy také Pulgarn. 7/

Leží 2 hodiny podél okraje lesa a nepravidelného břehu toku Dyje, přejdeme dřevěný dobře promyšlený most bez pilířů. 7/

V roce 1170 byl vrchností kostel postaven a podléhal hustopečskému děkanátu. 7/

Přes Bulhary vidíme k roku 1244 také na majitele Nejdeku (Neudek) v panství Lednice. 7/

Kdysi se místo v roce 1276 se jmenovalo Pulna. Tehdy již zde byla fara v témže roce pod patronátem kounického (Kanitz) kláštera; bylo zde právo mýtné, místo opevněné, dvůr, ovčín a cihelna. 7/

V roce 1310 prodává toto místo Hartmann z Falkenbergu Hanuši (Hanus) z Liechtensteinu 7/

Roku 1359 přesazuje Jindřich (Heinrich), Jiří (Georg), Hartneid a Jan (Hanns) z Nikolčic (Nikoltschitz) 4 v Bulharech ležící léná k Nejdeku. 7/

1364 prodáno Leonhartu z Parth na Stefana (Stephan) Apela 1/2 léna k Bulharům. 7/

V roce 1370 jeho sestra Kunigunde Pergerin převádí na bratry Jana, Hartneida a Jiřího z Liechtensteinu 1 1/2. V následujícím roce ale ještě jednou 1 1/3 léna. 7/

V roce 1372 konal Friedrich Frümschichel proti J. z Liechtensteinu, vzdal se kvůli odděleného dvora Bulhar, a 1377 zakoupil tentýž Jan od Jindřicha (Henrich) Sulzbek (?) volné léno (výpis knížecího archiváře, H. Wenzelidese). 7/

V letech 1596 a 1601 byla fara v nekatolickém držení. 7/

V roce 1619 toto místo obsadila vojska nekatolických stavů moravských a 6 domů lehlo popelem. 7/

Kolem 1630 patřilo místo pod faru Sedlec (Voitelsbrunn). 7/

Místní kostel je zasvěcený sv. Egidiovi, Oltářní obraz vysoko pověšený namaloval a okrasné prvky navrhl Martin Schmidt z Kremže (Krems). 7/

Pro kostel i školu byl v roce 1785 sjednaná pro místo ochrana náboženským fondem. 7/

Dříve byl také součástí statku vrchnostenský lovecký zámek. 7/

Nad obcí je jedno místo na vyšším pahorku, zarostlé houštím, kde stával tak zvaný "pustý zámek", obehnaný opevněním. 7/

Dne 13. října 1827 shořelo 23 domů a 9 stodol. 7/

I v roce 1833 vyhořelo 29 domů a 5 stodol. 7/

Obec má (1837) 127 domů, 728 obyvatel (338 mužů, 390 žen). V současné době je zde ještě statek. 7/

Je zde (1837) také výrobna potaše, který se připravuje ve čtyřech kotlích. 7/

Dívčí hrad (Maidenburg)

Na severovýchodním okraji kopce je zřícenina romantického hradu (Maidenburg) - Dívčí hrad (zvaný také Děvičky). 6/

Hrdě nad vsí Pavlov proti západu, ze tří stran značně příkrá sedlina Maidel či Maberges, na jehož vrcholku nesmírně masivní zdivo kdysi tak pevného zámku Dívčí hrad (Maidenburg) - v listinách také Maitperch, Magdeberc Meideberg, Maiburg a moravsky Diewczý hradý *), nyní běžně Pavlovský zámek převažuje. 7/

• Na G. D. M. Stabs Karte (Noviny okolí Znojma) jmenují mylně Maydenstein. 6/

O stavitelích Dívčího hradu není v dějinách žádná zmínka. Přece jen se objevuje v listině již z roku 1222 "Burgravus de Maideberc" (pravděpodobný držitel tohoto hradu). (Hrad byl postaven na ochranu brodu přes řeku Dyji a zemské cesty, která vedla z Rakouska do vnitrozemí. /Propagační materiál./) Tak je tedy celkem nepochybné, že tento hrad stojí a byl v držení zemských knížat, příslušným správcem hradu byl říšský úředník, městsky oblečený. 6/

Mohutné zbytky staršího hradu nad nivou pokrývají okraj kopce jako zřetelné stopy minulých století; od jihovýchodní části pod klenbou tohoto hradu, poškozené podzemní chodby, silné zdi brány, jsou vstupem dolů do vesnice Pavlova, která je mezi Dyjí a velkými loukami spojnicí s řekou Moravou pod Břeclaví. Skvělý zážitek se naskytuje tím obrazem, když slunce svou pískovou barvou třpytivě vystupuje nad Karpaty. Ke starším částem tohoto hradu patří na okolní skále samostatně stojící tzv. prachová obranná věž. 6/

První doposud známý člověk byl 1222 a 1223 Stephan a ke konci roku 1234 Leopold ("Leopold, Lupold"), stolník Znojemského knížectví. Dále jsou známí nějací 3 bratři, jejichž jména zatím neznáme. Ale takoví se objeví ještě v letech 1235 a 1237 *). 7/

• V listinách klášteru Rajhrad u roku 1234. 7/

Eyro je uveden 1228 jako stolník markrabství a tentýž Eyrek je také ve vyprávění Schwocha: byl spolu s pulkrabím blízko Sirotčího hradu (viz také Rajhrad *) za války vévody Friedricha z Rakouska svárlivý s maďarským králem Belou a společenský druh českého krále Václava a břeclavského knížete Ulricha. 7/

• Domělý syn Weiense z Ořechova, z něhož byl proslulý pán z Boskovic. 7/

Ale 1241 je již nějaký Eyro či Eyrill nazývaný jako "Castellanus de Meidwek". 7/

Kolem 1306 byl Zdenek, spojenec Raimunda z Lichtenburgu a vrchní dozorce královských lesů v Čechách a na Moravě. 7/

V roce 1320 byl zde purkrabí Phil. z Jakoban. 7/

Zde roku 1330 se stává Anežka z Maydburgu, jako vdova po Simonu z Dubé zvaném. 7/

Konečně 4 léta poté (1334) tento hrad s příslušenstvím jako léno dostal Hartneid z Liechtensteina. 7/

(V polovině 16. století byla vybudována mohutná dělová bašta bránící přímé palbě na hradní komplex. /Propagační materiál./)

Kostelní věž snad z roku 1480 na Dívčím hradu je (1837) zachována. 7/

V roce 1619 obsadil kardinál Franz (1570-1636 z Dietrichsteina pod neustálou pevnou uzávěrou s dostatečným počtem vojáků, a prý i s Mikulovem, má okolní usedlé nekatolické stavy pobuřovat. 7/

V roce 1645 byl hrad Švédy dobyt i s Mikulovem. (Po celý rok zde sídlila švédská posádka. Po jejím odchodu byl hrad tak zničen, že hrozilo jeho zřícení a od té doby již nebyl opravován.) /Propagační materiál./) 7/

Po odvážné obraně obou hradů, ten prvý pod lstí zajat a na zámku Steut (rakouský Staatz ?), kam byl odvezen, hrozně mučen a pod kapitulací donucen hrady odevzdat zadarmo. 7/

Již v dalším roce (1646) je znovu v císařských rukou pod Ludvíkem ze Souches, byl ale od té doby ponechán chátrání a úpadku. 7/

Od té doby chřadne a 1784 je zcela zničený, kdy také podivuhodná studna vyschla. 6/

V roce 1784 je zničený úplně a podivuhodná studna je zasypaná. 7/

Lichváři Epheu, Gisteln a Nosseln chřadnou v komnatách, vysoké zdivo, velmi tlusté, je obklopeno bylinami a křovisky. 7/

V posledních letech se bránila hradní věž, ještě se zvonem (který teď v Klentnici se nachází v kostelní věži), ze které tehdy ve zřícenině bydlící obsluha předznamenávala přicházející bouře, či v okolí vznikající požáry. 6/

Zachovaly se jen dvě klenby stropů, vše ostatní bylo již před rokem 1784 beze střech, kromě jednoho bytu ve dvoře, ve kterém žila obsluha, která pozorovala vznikající bouřky nebo požáry na druhé straně kopců. Ve staré zámecké věži visel zvon *), kterým se dávalo znamení a upozornění. 7/

• ) Nyní je umístěný v kostelní věži v Klentnici. 7/

Ve věžičce prý visel až do roku 1785 zvon se stříbrným zvukem. 7/

Též do toho času. snad do roku 1809, když trosky hradu nedávno Francouzi opět vypálili, tito ubozí lidé jen pod dvěma stříškami zde zůstali bydlet. 6/

Výhledem z ruiny je překrásný výhled na severní a východní nivu s dalekým dohledem. Přímo pod oknem jsou šedivé ve stínu se krčící křoviny, také šedivé skály nahoře tyčí se majestátně při pohledu zdola.

Pověsti, báje a básně o hradu

Není rouháním udržovat lidové pověsti, podle které došlo k rodičovskému trestu, kdy dcery stavitele zámku vyhodily oknem jeho oblíbené štěně a byly proměněny ve skály. 7/

Obhajuje se však jiná pověst, jak 3 tatarské princezny viděli naši neznámou zemi a přišly na zdejší hrad. Zvrhlý hradní pán je přijal - snad pohostinně - v bouřlivé noci, ale v úmyslu tato mláďata zavraždit. Mrtvoly oknem vyhodil na skálu dolů do lesa, odkud došla pomsta vzhůru a uražený host jeho proměnil ve skalisko. 7/

Po mnoha letech nějaký tatarský král, z jehož rodu pocházely ony zavražděné dívky a s žalostným nářkem skončily; a proto on okamžitě s velikým vojskem přišel s krvavou odplatou a strašně pustošil naši malou zemi *). 7/

• V básni "Jaroslav" je příčinou mongolského tažení na Západ skutečně vražda tatarské princezny, není ale zmíněno místo tohoto strašného zločinu. 7/

V tom eposu bodláky a malé keře v rozsypávajícím se hradním zdivu, naskytuje se široká překrásná vyhlídka z okna hradu na sever a východ, zatím co pod ním se stmívá, houští, mechem porostlé skály stejné velikosti, kromě čtvrté, mnohem nižší skále, která se významně na hrad upřeně dívá. K tomu ději se spojují dvě báje. První je o rouhání a rodičovské kletbě a oblíbeném štěněti, kdy dcery zakladatele tohoto hradu zkameněly, odtud název hradu; mezitím jiný vyprávěl, že Pán hradu, kdysi tři tatarské (mongolské) princezny, na jejich pouti do cizích zemí, snad pohostinně přijal, v noci se ale rozhodl, že je všechny i se psem zavraždí a oknem vyhodí ze skály do lesa, mrtvá těly vzhůru odsoudila a za porušení práv hostů jeho v pevnou skálu proměnila*). 6/

• Báseň: "Jaroslaw" je v královnině dvoře rukopis, jak Mongolové táhli proti Západu (1241) a opravdu došlo k zavraždění jedné tatarské princezny. 6/

• Také je užitečná balada s titulem: Vražda hosta na Maidenburgu, vydaná v roce 1821. 7/

Dolní Věstonice (Unter Wisternitz)

(V minulosti se také užíval název místa Wistanicz.)

Jednu a půl míle (11.4 km) po pravém břehu Dyje na úpatí Dívčí hory leží Dolní Věstonice (také zvané Dolný Wiestonice). 7/

(Ve výkopech provedených v šedesátých letech 20. století byla odkryta kulturní vrsva pavlovienu se zbytky otevřených ohnišť, čtyřmi lidskými kostrami a četnými artefakty. Stáří bylo určeno na 27.000 až 28.000 let. Komlex sídlišť mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem tvoří jedno z nejvýznamnějších civilizačních center tehdejšího světa. /Propagační materiál/)

(V době Velkomoravské říše se zde usadili staří Slované. Zdejší brod po zániku říše byl chráněn malým hradiskem s mohutným valovým opevněním. /Propagační materiál/)

(Ve 13. století se v původně slovanské osadě objevili první němečtí kolonisté, jejichž etnikum postupně převládlo. /Propagační materiál/)

(Z roku 1312 je první písemná zmínka o obci (Wistanicz). /Propagační materiál/)

V roce 1334 byl mlýn obydlen jedním zahradníkem. 7/

(Již v roce 1389 je připomínána raně gotická část kostela s věží. /Propagační materiál/)

V 15. století zde byla fara a škola pod vrchnostenskou ochranou a mikulovským děkanátem. 7/

Ves dostala od krále Jiřího (Georg) (z Poděbrad 1420-1471) na přímluvu Jindřicha (Heinrich) z Liechtensteina v roce 1460 povolení k trhu, který již dříve v obci býval, ale přes válečné doby byl zaveden týdenní trh na každé pondělí. (Ves byla povýšena na městečko) 7/

Že zde bylo v 16. století mýto, dobře majitelé nahoře věděli. 7/

(Na počátku 16. století přišli do obce Habáni. Žili uzavřeným způsobem života. Jejich keramika byla pověstná, ale vynikali i lékařstvím a vinařstvím. Habáni byli příslušníky pronásledované víry ze Švýcarska, Německa, Holandska a Itálie. /Propagační materiál/)

(Letopočet 1545 je dokladem o stáří dochovaného kostelního zvonu. /Propagační materiál/)

(V roce 1575 byl Habány pro Liechtensteiny vybudován mlýn. /Propagační materiál/)

Místo samo bylo již v roce 1577 úspěšné pod vrchností s pivovarem pro celé panství, dále mlýn s 9 kameny a 1 tabulí. 7/

Kolem roku 1580 horlivý jezuita Eardanus přišel do zdejšího kraje šířit luteránskou víru, předtím však fara byla v držení katolického duchovního. 7/

Zdejší kostel sv. Michala má pět oltářů, 2 krypty a 1 zvon (z let 1545 a 1585). Kostel byl 1582 nově přestavěný. 7/

V roce 1619 proběhla blízko Strachotína bitva mezi císařským vojskem pod generálem Dampierem a nekatolickými stavy Moravy pod Bedřichem (Friedrich) z Teussenbachu, zápas nevýhodný, ve kterém je 1500 pěšáků a 4 prapory jezdců a pod Dampierem bojuje generál Montecuculi a vévoda Franz von Sachsen-Lauenburg, který byl zraněn. (V bitvě Moravané porazili Dampierovo vojsko.) 7/

(V roce 1620 vyvrcholilo soustavné pronásledování novokřtěnců (w:Habáni|Habánů) králem Ferdinandem (I. Habsburským 1503-1564) jejich vypuzením ze země. /Propagační materiál/)

1724 byl kostel rozšířen a spodní část z 15. století zůstala. 7/

V Dolních Věstonicích je (1837) 132 domů se 766 obyvateli (369 mužů, 397 žen) a potřebné pozemky: pole, louky, pastviny, vinohrady, ovocné sady, 24 koní, 188 hovězího dobytka, 547 ovcí, 143 vepřů a neuvedené kozy. Nedokončena je nákladná stavba mostu a hrází s průchody, vedoucí přes Dyji a nivu do Strachotína. 7/

(V roce 1924 zahájil brněnský badatel profesor Karel Absolon (1877-1960) zde archeologický výzkum. V roce 1925 nalezl 11 cm vysokou sošku Věstonické venuše. /Propagační materiál/)

Horní Věstonice (Ober Wisternitz)

Moravsky se nazývaly Horný Wistonice. 7/

Že zde již v 16. a 17. století stál kostel (snad také fara) a křtitelnice (křtění prováděno v moravské řeči), to dokazují nápisy na dvou zvonech z roku 1615 a 1660. 7/

V roce 1769 postavený kostel byl za pomoci vrchnosti, děkanátu i obce přestavěn do nynější podoby. 7/

Dne 12. prosince 1781 sjednaná dohoda vrchnosti a mikulovským děkanátem o převzetí ochrany nad školou a kostelem Nanebevzetí Panny Marie se třemi oltáři. 7/

Půldruhé hodiny pěší chůze přes pahorek podle pohoří Pálavských vrchů leží (1837) ves Horní Věstonice. Je zde 129 domů, 725 obyvatel (332 mužů, 393 žen). 7/

Na vlnitém vrcholu těsně u Horních Věstonic, za nimiž jsou vápencové kopce jsou velmi malé zbytky tzv. "Nového domu", citovaného v dopise zemského knížete, který předává hrad na pány z Liechtensteinu. 7/

Klentnice (Klentnitz)

Hodina cesty pěšky východně mezi ovocnými sady a vinohrady leží půvabná obec Klentnice nazývaná dříve také Glampticz, Glampnicz, Klempnitz, Klentice, Klentitz, Klentnitz, . 7/

V roce 1362 byl nějaký soud ohledně lázní. 7/

Obec v roce 1783 vystavěla kostel na vlastní náklady, byl bohatě vyzdobený, hlavní oltář od Winterhaltera a štuková výzdoba od Andr. Schweigela. 7/

Pro obec byl v roce 1785 zřízen c. a k. náboženský fond na ochranu této podřízené lokality, se školou a kostelem svatého Jiří (Georg) se dvěma oltáři a pod mikulovským děkanátem. 7/

Že ve zdejších zahradách na úpatí kopce rostly lahodné kaštany, bylo již dříve uvedeno. 7/

V obci je (1837) 90 domů a 437 obyvatel (202 mužů, 235 žen). 7/

Mušov (Muschau)

1 míli (7,6 km) severoseverozápadně u levého břehu, plazící se a často vystupující z břehů - řeka Dyje, nedaleko se do ní vlévá Svratka táž, která leží na poštovní cestě do Brna. 7/

V souladu s pověstí vyprávěnou Schwohem zde, u soutoku řek Jihlavy a Dyje v předkřesťanských časech bylo prospěšné římské sídlo, a boje s Markomany se zde odehrávaly na severním "Vinném pahorku". Na tomto místě se nacházely římské mince ze zlata, stříbra i neušlechtilých kovů z prvého a 2. století po Kristově narození. Toto je asi pravděpodobné, nelze to však zaručit, kolik je v tom řečeném pravdy. 7/

Mušov byl ještě v roce 1362 vesnicí s farou, mýtem, právy s hojnými rybáři. 7/

Ve starověku zde byla fara, uprostřed 16. století se dostala do vlastnictví katolíků. V roce 1582 byl kostel, jakož i kostely v obcích Sedlec, Bulhary, Perná, Dolní Věstonice a Strachotín znovu vysvěcené biskupem Stanislavem Pavlovským (Stanislaw Pawlovsky). 7/

Od roku 1656 vlastnili (Roßtauscherovi) stavovský významný "Rostauer Freihof", nebo nepřidělený mlýn u Mušova. 7/

U Dyje stojící mlýn, dříve nazývaný "Färbermühl", mohl kdysi patřit k okrsku pusté vesnice - Pomeritz - a patřil mnoha pánům. Už počátkem 16. století byl v držení rodu Roßtauscherů ze Streihofen; jeden z tohoto rodu, Franz Sigmund Georg, prodal knížecí vrchnosti dne 16. října 1665, protože v květnu téhož roku byl značně zadlužen. 7/

V roce 1761 rozvíjí se za pomoci vrchnosti také zde školní vyučování. Kostel zasvěcený sv. Leonardu se třemi oltáři je také pod ochranou vrchnosti a patří pod mikulovský děkanát. 7/

V roce 1803 byl mušovský mlýn prodán. 7/

Pohroma přišla 13. října 1804, kdy větší část (50 domů) vyhořela. 7/

Kdy a od koho byly trhy povoleny a prováděny, nebylo nikde uvedeno. 7/

Mušov má (1837) 85 domů, 1 obecní dům, 1 hostinec, 1 výběr mostního mýta a 1 mlýn. Obyvatel je 549 (261 mužů, 288 žen). Pro obživu mají zde pole, louky, pastviny, vinohrady, ovocné sady, 48 koní, 123 krav, 249 ovcí a 180 vepřů. 7/

Most přes Dyji má 24 průchodů, celková délka mostu je 127 sáhů (237,7 m) a hlavní most přes proud řeky má délku 36 sáhů (67,4 m). 7/

Pavlov (Polau)

1 míli na úpatí stejnojmenných vrchů leží malebná obec. 7/

Z Lednice se dosáhne kočárem za dvě, pěšky do 3 hodin přes Nejdek, Bulhary a Milovice. Pavlov, velká vesnice patřící pod mikulovské panství se 190 domy a 935 obyvateli (417 mužských a 518 ženských). 6/

(Podle archeologického výzkumu bylo zde osídlení již v období 29.000 let před n.l. Lidé, kteří zde žili, byli závislí na lovu mamutů.)

Dne 26. a 27. září 1619 byl celý Pavlov zapálen vojsk nekatolických stavů. 7/

Kostel zasvěcený svaté Barbary má tři oltáře byl již obcí postavený 1658. 7/

Obec v roce 1740 sjednala s c a k Náboženským fondem pro příslušnou lokalitu pomoc s kostelem a školou (mikulovský děkanát). 7/

Dne 25. listopadu 1742 byl kostel rozšířen a znovu vysvěcený. 7/

Na svazích kopců vysadili obyvatelé Pavlova vinnou révu. 6/

Vyrábělo se zde červené věhlasné víno výborné kvality. 7/

Dne 9. června 1833 vyhořelo zde 40 domů. 7/

V Pavlově je (1837) 190 domů, 935 obyvatel (417 mužů a 518 žen). 7/

Stále se po staletí pozorují sesuvy půdy a hledají se příčiny zřícení domů, jak již bylo zmíněno. 7/

Perná (Bergen)

Hodinu cesty pěšky z úředního místa na úpatí Klentnického kopce v malebné zahradě leží obec Perná (také Perna). 7/

Od roku 1262 zde bylo vlastníky velmi rozvinuté pěstování vinné révy. 7/

Biskup (olomoucký) Bruno (1205-1281 ze Schauenburku) na přímluvu německého řádu v roce 1277 dostal za odpustky. 7/

Tato obec byla v letech 1305 a 1332 v držení Liechtensteinů (listinami doloženo). 7/

V roce 1362 byl zde nějaký soud. 7/

Kolem 1515 povstávalo se brzy proti nekatolické držbě. 7/

Roku 1591 zde byla fara. 7/

V roce 1600 se projevovala touha po katolické víře. 7/

V roce 1621 znovu nastupuje farář Ramens Laurenz Hirsch z Hirschfeldu. 7/

Posledně zmíněná vypálená (a že asi také obec) opětovná jizva v letech 1702 a 1799. 7/

Konečně zjištěno, že na svahu Hornověstonických hor stála nádherná kaplička sv. Antonína z Padua a v roce 1783 byla znesvěcena. 7/

V Perné je (1837) 163 domů (645 mužů, 486 žen) a fara, která je i školou, kostel sv. Mikuláše (Nikolaus) se třemi oltáři, vrchnostenskou ochranou, patřící pod mikulovský děkanát. 7/

Pohořelice

(V roce 1727 nastal postupný rozmach města v době, kdy majiteli panství Pohořelického byli Dietrichsteinové.)

Popice (Poppitz)

Ve velmi dávné době bylo území zalesněno a byla zde známa také pevnost u Popic, která stávala uprostřed dnes vinného pohoří, které je osázeno vinnou révou a pahorek je nazván "Hrádek" (Burgstall), jak pojmenoval Schwoy ruiny snad kdysi zde stojícího hradu. 7/

K roku 1291 je majitelem vsi držitel Pouzdřan. 7/

V roce 1327 se objevuje v listinách Černín (Czernin) z Popic, jehož syn Jan (Johann), Czirnin a Hartleb prodává královskému klášteru na Starém Brně nějaký majetek v Zbraslavi. 7/

Zdejší víno, pěstované již v roce 1341 s úsilím pěstitelů dosáhlo lahodné chuťi a je významné v panství, i ovoce pěstované ve vinohradech ukazuje bohatství obyvatel, také je zde velmi hodně sladkého dřeva, které se dodává do Uherska i Rakouska. 7/

První z nich jmenovaný drží tuto ves a zastavuje 1349 nějakou část za 100 Mk na Benesse z Bytowicz (?), a písemně se zavazuje 1359 jeho dceři Anně a jejímu manželu 4 Mk roční nájemné v ceně 40 Mk. 7/

V roce 1361 dohodnou se bratři Budek a Hartmann z Popic, pokud se týká jejich vinohradů, polí atd., že předají 1 lán jejich bratrovi Martinovi a nějaký jiný, mimo 1 vinohradu, bratrům Pržesko a Pessek z Beylowicz. 7/

Nedbaje toho napíše Jan (Johann) z Popic 1366 jeho paní zde 175 Mk. k vdovství, jaké dostane a "starou Horu" v Popicích prodává bratrům Teodoriku (Theodorich) a Bočkovi (Boczek) z Wessele. 7/

V roce 1378 ukázal se Hartmann a Václav jako majitel z Popic, toho posledního paní Kaczna (?) tam 12 Mk se zavázala, a o 7 let později nazýval se také Petr (Peter), Jakub a Woislaw, zároveň kvůli jejich majetku se sjednotili a posledně zmíněný prodává svůj podíl na vsi 1392 na Jana (Johann) z Morkovic (Morkovicz), musí ale 2 jiné podělit, protože on již po 6 letech jeho paní Elišce (Elsska) 60, a nějaký Petr Horwejl 88 Mk písemně převzal. 7/

Tentýž Horweyl prodal tu 1406 bratrům Janu (Hanns) a Jindřichu (Heinrich) z Liechtensteinu 88 Mk nájem 3 1/2 lánu a 6 vinohradů, ačkoliv bez souhlasu syna Wojslava (Woyslaws) v Popicích, poskytl Petr tutéž částku písemně na církev. 7/

V tomtéž roce (1406) uzavřel písemnou smlouvu Petr Bílý (Byely) držený jeho majetek na svou paní Kateřinu (Katharina) 60 Mk a 1 rok nato daruje mu markrabě Jodok slíbená práva na vinné desátky a horní právo z hor u Popic, dvorní práva faráři z Ratay Stephanovi, jakož i tomu Pessikovi z Rozhowecz (?). 7/

V roce 1437 Jiří z Popic vzal vdovu po Wereyrz z Chrlic (Chirlicz) do Popic ke společenství, prodal totéž po dalších 10 letech Kunkovi z Paczowa a Janu Babkovi ze Senicz, jako svobodný nepřidělený dvůr. 7/

Tentýž Jan (Johann) Babka dostal 1451 od Joh. z Lechowicz 2 tyto lány a měl svého syna Jindřicha (Heinrich) přivést k dědictví. Na jeho běsnění K. Vladislavu bere jeho nedospělým dětem plukovník komoří, Jan (Johann) z Lomnicze do spoluvlastnictví několik vesnic, čímž také vzal i Popice. 7/

V roce 1567 byla ves na dědičku Annu z Lomnice bratry Thas a Ludwig z Lomnice zapsána do pozemkových knih, čímž se sloučila se statkem Velké Němčice (Gross Niemtschitz). 7/

Kostel, u kterého 1618 byl farní úřad, je věnován sv. Ondřeji, má tři oltáře, je velmi pěkně vymalován a patronu vyzdobený, je zde nečitelný náhrobek. 7/

Jako poslední v roce 1618 byl prodán v Popicích farní úřad a 1 velký vrchnostenský sklep. 7/

Když císař Ferdinand II. kvůli rebeliím zjistil, že statek Velké Němčice pustne, prodal ho na Štefana Schmidta jako nepřidělený v roce 1626 kolem 90,000 fl rýnských, po odstoupení vsi od Schmiedta převedl na kardinála Františka (1570-1636) Dietrichsteina výměnou za ves Bojanovice. 7/

V roce 1696 na náklady obce byl kostel v Popicích rozšířen. 7/

Za tři hodiny cesty po rovině dosáhneme do obce Popice. Je zde (1837) 192 domů, 1252 obyvatel (561 mužů, 691 žen). Od 8. ledna 1767 byla poskytnuta vrchností ochrana, která se týkala kostela a školy, náležející pod Hustopečské děkanství. 7/

Pouzdřany (Pausram)

Také Pauzdran i Pauzdraný, dvě míle (3,7 km) severně po mnoha zakřivení toku Svratky stranou leží obec a je zde v provozu vrchnostenský mlýn. 7/

Pouzdřany, byly kdysi samostatným statkem. 7/

Klášter Pannen řeholnic v Brně dostal od svého zakladatele v roce 1240 nějaké vinice klášterní v Sársku a vinné desátky, které Heralt z Obřan a jeho manželka Bětka v závěti dostala dva ze tří dílů těchto vinohradů. 7/

Již v roce 1240 bylo rozšířeno pěstování vinné révy. 7/

V roce 1291 prodal Jindřich (Heinrich) z Liechtensteina Pouzdřany a Popice proboštu Gerlacherovi (písemný výňatek). Později chtěl probošt protiprávně desátek od zdejšího faráře Bohunka, který se dostal do sporu s klášterem, což se táhlo až do roku 1391, kdy odsouzenému bylo uznáno odškodnění. 7/

Kostel zasvěcený sv. Mikuláši má tři oltáře a byl i s farou postaven již v roce 1344. 7/

Již dříve 1368 totiž Hincz z Lippe prodal tuto ves na Mixe Dytie, který si zde 1373 spolu s Friduss z Drahotuss a Drslaw ze Stralek a jejich ženy se spojili, ale stejně po smrti Fridusse posmrtnou vdovu Evu a Adam z Pouzdřan si vzal, a jeho ves Drslawovi ze Stralek zůstala. 7/

O prospívajícím nepřiděleném dvoře jsou zde následující informace: již 1375 byl samostatný (viz nahoře), jak pomalu plynula doba protestantské víry, dostal se do světských rukou. 7/

Z dalších osudů farního úřadu je popsáno u Uherčic, tedy jen krátce. Již 1375 byla zde bohatě vyzdobená mariánská kaple (snad hradní), dokazuje to jak držitelé byli pokrokoví. 7/

V roce 1378 se stává Riklas z Pouzdřan dobrodincem dominikánského kláštera v Brně. 7/

Roku 1381 prodává výše uvedený Drslav se svou ženou Annou polovinu této vsi s 1/2 opevnění, 1/2 dvora, 1/2 patronátu a polovinou lesů, mlýn, viniční (správně: horní) právo a rybářství markraběti Jodokovi kolem 600 Mk. 7/

Roku 1381 zde existoval mlýn, dvůr, horní právo a opevnění, které Bedřich starší z Žerotínů budoval a kardinál Franz (1570-1636) z Dietrichsteinu obnovoval a zvětšoval. 7/

V roce 1384 od Jodoka všechno toto dostávají bratři Jan (Johann), Hertlin a Jiří (Georg) z Liechtensteinu, kteří současně dostávají také polovinu od Erharda z Drahotuss. 7/

Datum 1494 na jednom pilíři kostela proti farnímu dvoru dokazuje, že v tomto roce byla provedena obnova nebo vylepšení chrámu. 7/

Jeden z asi 1800 vykopaných náhrobních kamenů informuje: Wolf Christoph von Liechtenstein v důsledku pádu z koně dne 29. června 1553 v Pouzdřanech zemřel a v kostele byl snad pochován. V polovině 16. století byla fara v držení luteránského kazatele. 7/

Georg Hartmann z Liechtensteina prodává v roce 1556 Pouzdřany Ambrosi z Ottersdorfu, královskému zemskému prokurátoru na Moravě, po jeho smrti následovala držba na jeho nedospělého syna Jan (Johann) jako majetek zemského knížete stalo se lénem. 7/

Císař Max II. přenechal Bedřichovi (Friedrich) ze Žerotína-Židlochovic za 18,336 kop míšenských a 1575 doživotně potvrdil. 7/

V roce 1585 byly Pouzdřany městysem, když dva roky předtím zemským knížetem a na přímluvu Žerotína povýšeny. Byl zde také pivovar a právo mýta. 7/

Ten se písemně zavázal městečko s pivovarem, mlýnem a dvorem 1585 na jeho manželku Magdalenu z Chlumu a Roschenberg na 1500 fl morav. vdovství a v poslední vůli z roku 1598 zanechal Pouzdřany (také mýto) i s městečkem Troskotovice a ves Uherčice téže manželce. 7/

Zanechané dědictví syna z prvního manželství s Janem ze Žerotína, Jana Dionys z Židlochovic, který 1615 své manželce Anně ze Žerotína dal do společenství, ale jeho brzy poté následovala smrt bez potomků, přešlo na jeho příbuzné Kašpara Melichara ze Žerotína, to, jak již řečeno (viz Uherčice) v roce 1630 prodáno kardinálu Františku (Franz) (1580-1636) z Dietrichsteina. 7/

Podle zanechaného rukopisu odešel poslední luteránský kazatel v roce 1628; ministry byli dosazeni jiní jako v obcích Uherčice, Popice, Pohořelice a Vojkovice. 7/

Při tatarském vpádu roku 1663 vzplálo celé místo a majitel Gaiman, Narrhans, Senat, roku 1663 byl Turky zavražděn, přičemž Pouzdřany i s dvorem vypáleny, jeho manželka Veronika převzala; 1671 Riklas Franz Ruffek, 1682 Sidonia Isabella hraběnka Lipská, 1687 Jindřich Bedřich (Georg Friedrich) Schierl z Schirndorfu, 1695 Lepold Podstatský svobodný pán z Ranošova, 1699 Leopold Max Gränzer z Gränzenbachu, koupil kolem 4700 fl., 1712 Schubert z Blauenfels, 1717 Karel Zillinger, jehož dědicové 1737 dvůr na Tomáše Kremera prodali, jehož žena 1749 převedla na Gabriela Franze Brevise. 7/

Roku 1758 obsadil ho Jakub Gerzabek, poté (viz 1764) Kajetán, svobodný pán ze Saternegg koupil kolem 9800 fl.; tento přenechal 1785 hraběti Johann von Waffenberg za 19200 fl., který ho 1789 a 1790 parcely u Dyje prodal. 7/

Dvůr byl předmětem zemského dělení dominikálních majetků; dvorním dekretem z 18. května 1793 byl jako rustikál zapsán v zemských dskách na Mikulovské panství. 7/

V obci je (1837) 174 domů, 1029 obyvatel (469 mužů, 560 žen), kteří vlastní pole, louky, pastviny, vinohrady, ovocné sady, 60 koní, 260 krav, 604 ovcí a 160 ks dalšího dobytka. Místo bylo kdysi obzvláště důležité, kromě statku jsou zde pozůstatky dřívějšího zámku. Pod vrchnostenskou ochranou je farní úřad a škola (hustopečský děkanát). 7/

Obec má 4 výroční trhy (pondělí po sv. Marii Světel., pondělí po Eantate, pondělí před Petrem a Pavlem a pondělí před Egid). 7

Sedlec (Voitelsbrunn)

Dříve také Foidasprun, moravsky: Selecz. 7/

(Obec leží v údolní nivě, v nadmořské výšce 178 m, na břehu největšího moravského rybníka Nesyt (322 ha). Ze severu je chráněna vápencovými vyvýšeninami Pálavských kopců, Mušlovským, Liščím a Studánkovým vrchem. Na opačné straně lemuje horizont vápencový hřeben Skalky a Paví kopec, náležející k Valtické pahorkatině. Středem kotliny protéká Sedlecký potok. O osídlení lokality již od pravěku svědčí nálezy nástrojů pravěkých lovců mamutů ze starší i mladší doby kamenné. Byly zde taé nalezeny kostrové hroby unětické i laténské kultury. /Propagační materiál/)

(Z roku 1305 jsou první písemné zmínky o obci, kdy Přemyslovský král Václav III. (1289-1306) postoupil osadu Ortlíbu Hendíkovi. /Propagační materiál/)

(Od roku 1332 náleží Sedlec k mikulovskému panství. /Propagační materiál/)

Je tu 14 1/2 stopy (4,5 m) hluboká studna se sirnatým pramenem pro obzvláště osvědčenou léčbu revmatických onemocnění a kožních chorob. 6/

Lázně jsou tu v provozu již od roku 1362. 7/

(Původní gotický kostel stál na návsi a byl zasvěcen sv. Oldřichu. /Propagační materiál/)

(Fara byla v obci již v době předhusitské a v letech 1557-1559 jsou v obci uváděni novokřtěnci. /Propagační materiál/)

Na křtění se roku 1585 používal pramen léčivé vody držitele. 7/

(U vchodu do kostela je vzácká kamenná křtitelnice s označením letopočtem 1585. /Propagační materiál/)

1596 a 1601 se pěstovala vinná réva a ovocné sady. 7/

(Na počátku třicetileté války byl kostel vypleněn uherskými vzbouřenci. /Propagační materiál/)

Velkého stáří (1672) je kostel a pod vrchnostenskou ochranou fara (mikulovský děkanát), kostel barokně upravěn se třemi oltáři je zasvěcený sv. Vítu. 7/

(Z dobového dokumentu z roku 1780 čteme: "naproti vjezdu do lázní jsou dva sklepy na víno a pivo pro hosty a pohodlím převyšují mnohé známé lázně na Moravě." Sedlecké lázně se využívaly až do roku 1950. /Propagační materiál/)

Mezi Sedlecí a Mikulovem v kamenolomu jsou zkameněliny různých typů mušlí ve velikém množství. 7/

V této vesnici je kamenolom, ve kterém v 17. století nalezli zkamenělé kostry člověka a velmi veliké množství kostí, v roce 1790 ale také množství zkamenělin a konchilií. 6/

V roce 1833 zde vyhořelo 32 domů. 7/

Půl hodiny úvalem z Mikulova na Lednici tu vede silnice. V Sedleci je (1837) 153 domů, 857 obyvatel (406 mužů, 451 žen). 7/

Dnes (1837) je tam ještě, kromě vrchnostenského mlýnu, lázeňský dům se 14 koupelnami a 12 hostinských pokojů. Voda je využívána a osvědčena na léčení revmatických nemocí a dny jako domácí léčba. 7/

(V roce 1855 při stavbě železnice z Břeclavi do Hrušovan nad Jevišovkou byla část Nového rybníka (Portz) vysušena. /Propagační materiál/)

(Mezi památkové objekty je zařazena i bývalý sýpka. /Propagační materiál/)

Sirotčí hrad (Waisenstein)

(Sirotčí hrad je situován na skalní vyvýšenině nad obcí Klentnice.)

Dosáhneme Mikulov v údolí mezi třemi skálami, přitom s kopci se zámkem, Svatým kopečkem a Strážní věží a zvláště z Klentnické strany nanejvýš malebně ukazuje se Mikulov. 6/

Vystupuje jako jedna z příkrých stěn masivu, který je uprostřed rozštípený a tvoří hlubokou trhlinu a údajně v hloubce je ukrytá těžko přístupná jeskyně. 7/

S nejvyšší pravděpodobností byl v tomto kraji kolem 1240 bohatý, zámožný sirotek "(Orphanus)" Sigfried, stavitel tohoto hradu, podle něhož je pojmenovaný. 7/

(Na počátku 14. století nechal hrad postavit rytíř Siegfried Orfanus Waise. Po jeho smrti se hrad stal královským majetkem a patřil k pohraničním pevnostem.)

Dle pověsti přes tuto trhlinu byl ohromný odvážný natažený obloukový most, který spojoval navzájem oddělené části hradu. Kvůli nynějšímu (1837) stavu je jedna polovina zbytků hradu velmi tlustých zdí stávající zříceniny nyní nepřístupná. 7/

(Po vymření Přemyslovců po meči přešel hrad do vlastnictví Liechtensteinů.)

Liechtenstein zemřel bez dědiců a bez závěti 1305 zdědil hrad jeho strýc Hartmuth z Liechtensteina. 7/

V roce 1332 král Jan léno propustil Hartneidu z Liechtensteina. 7/

Kolem roku 1446 objednal olomoucký biskup (Pavel (znám 1434-1450) z Miličína (Miliczin) na žádost Jana z Liechtensteina duchovního pro hradní kapli. 7/

Hrad sám se ještě v třicetiletých válkách proti Švédům bránil, ale pravděpodobně byl zničen. 7/

(Až do roku 1575 osidlovali Liechtensteinové hrad. Potom začal hrad pustnout.)

Hradní kaple byla až v roce 1782 pro její ošumělost odsvěcena. 6/

Směrem západním od obce Klentnice nacházely se popelnicové urny a jiné starožitnosti z pohanské předhistorické doby (zobrazil je 1836 Dr. Klement) a nastupuje doba trosek Sirotčího hradu, mylně také nazývaného Rosenstein. *)

• V kopiích listin se také vyskytuje Wasenstein a moravsky: syrotci hradek. Na mapě c. a k. Generálního štábu Dolního Rakouska je uveden zámek (zřejmě jako tisková chyba) Wasenstein. 7/

Uherčice (Auertschitz)

Obec postupně nazývaná (1220-Uhricic, 1267-Hursit, 1459-Aurcicz, 1459-Uherčice, Auersit, Auertschitz). Městys leží 2 1/2 míle (19 km) severně od úředního místa Mikulova na levém břehu Svratky na rovinném terénu. Je zde (1837) 173 domů, 983 obyvatel (447 mužů, 536 žen), kteří žijí ze zemědělství. Obec má (veškerou ochranu vrchnosti a Hustopečského děkanátu), je zde škola a kostel sv. Jana Křtitele, u kterého již byla v roce 1267 fara. 7/

(Přemysl Otakar I. daroval v roce 1220 obec hraběti Konrádu z Hardeggu. / http://www.uhercice.cz /)

Ve 13. století patří klášteru velehradskému, ale fara benediktinskému opatství Vilímov v Čechách, a pro faru patří také patřičný vinný desátek. Mezi zakladateli obce ale vznikl spor v roce 1267 řešený v Kremži (Krems) byl urovnán. 7/

Brzy poté přišla ves o část, protože roku 1340 Karel z Určic 3 volné lány mimo jednoho dvoru dostal doživotně. 7/

Od té doby tvoří Uherčice s vesnicemi Lesltz, Narnitz (obě pusté), Eywan (Eybis), Litobratřice (Litobraczicz), Malé Židlochovice, Litobratřice (Leipertitz) a Valeč (Waltsch) vlastní opatství, také s vlastním proboštstvím zřízené, které Husity 1420 bylo zničeno i s klášterem matek. 7/

Znovu byl obnoven mužský řád v roce 1438, dosavadní převor z Vilímova Riklas opatem zvolený, který kolem 1430 podruhé se vzdává po zničení Vilímova. Od 1438 do 1540 ale také trvalo proboštství benediktinského řádu. Než měl dojít probošt vítězná farní a proboštská budova shořela, proto farář přesídlil do Pouzdřan. 7/

Opat Riklas, který proboštskou budovu rozšířil, zemřel v roce 1442 a na jeho místo ihned dosazen dosavadní farář z Uherčic - Martin, který až do té doby byl na farním úřadu a s proboštem společná shromáždění z s převorem tvořili ale již v roce 1453 Martin zemřel. 7/

V Uherčicích jsou příležitostně pohřbíváni probošti z Rajhradu (Raigern) a Komárova, Jindřich a Jan, a olomoucký biskup Vilém zvážil z pověření jenom 3 bratrů stávajícího konventu, aby dosavadní farář z Valče (Waltsch) Riklas II. se stal proboštem. Za osmnáctileté spravování kláštera, vnímání ran nekatolickými majiteli sousedních rodů mnoho trpěli. 7/

Tak rýsoval český maršál Jindřich z Lipé, současně majitel panství Moravský Krumlov, ves Litobratřice i s farností a dvorem se rozpadla a po další žalobě od probošta sice pocítil zemské právo ten druhý a odkázal na dobrodiní krále Jiřího. 7/

Boczek z Kunštátu-Polné ves Valeč během války mezi králi Uherska a Čech, Matyášem a Jiřím, zastavili první statek Uherčice jejich stoupenci Ladislavu z Boskovic. 7/

Poté táhl zuboženého opata Riklase s několika bratry do Rajhradu, kde pod žalem a utrpením při mučení v neštěstí v roce 1481 umírá. 7/

Přeživší bratři se ubírali alespoň z dřívějšího majetku zachráněného probošta Simona k vilímoverskému opatství, probošta z Uherčic na čem po uplynutí pěti let, mezitím co Wilimoverského bratra v klášteru Rajhrad zdržovali, Ladislav z Boskovic (v důsledku bojů mezi králem Matyášem a Vladislavem) obce Uherčice a Gybis (?) bez zaplacení proboštu a pouze zaštítěním přesto statek mimo 2 rybníků vyhradili. 7/

Brzy potom následovala smrt opata Simona, do Uherčic se vracejí bratři, tamější farář Riklas III. je proboštem, kterého král Vladislav 1490 jehož držbu správně potvrdil, ale také ujištění dal, stejně nikoho do zástavy nedal, než utiskování po posledních šesti letech výše uvedeným Ladislavem z Boskovic vrchnost přesto držbu uvedených 2 rybníků zůstalo. 7/

Když probošt Riklas brzy na to zemřel, kosil Wilimowsko-Uherčické bratry jejich poslední představený Petr IV, který podléhal rozšiřovanému nekatolickému učení, na které probošt nespoléhal a přesídlil do Rajhradu, odkud mlýn bratrům Jakubovi a Wolfgangu Vielhauerovým kolem 50 kop (Schck) grošů prodal. 7/

Mezitím také Ladislav z Boskovic a jeho zástavní právo na obce Uherčice a Cybis na Viléma z Pernštejna předal, ačkoliv teprve 1526 koupil kvůli držení městyse Uherčice mezi Janem z Pernštejna a Janem z Boskovic-Černohorským, co se týká druhých byl ale v jednom roce postavený mezi Dobesse z Boskovic a Jana z Pernštejna. 7/

Probošt Petr zemřel 1541 v Rajhradu, kde si u brány vně kláštera na vlastní náklady postavil domeček, a byl pohřben v klášterní kapli sv. Ondřeje. 7/

Toto místo, které již 1526 bylo městečkem, má Jan (Johann) z Pernštejna (1548). 7/

Císař Ferdinand I. Propůjčil 1560 Uherčice Vratislavu z Pernštejna jako záruku za 7000 fl. takovým způsobem, že když statek klášteru Wilimow vrátí zpět, může mít nahrazeno 7000 fl. 7/

V roce 1562 Janu Zdánskému ze Zástřizl kvůli 10,000 fl., a takto to šlo v témže roce v tomto případě podle práva Jaroslavu ze Zástřizl. 7/

Ale nakonec 1565 na Bedřicha ze Žerotína-Židlochovic. 7/

Prospěch z toho měl císař Rudolf II. a v roce 1581 statky označil jako přímo dědičné. 7/

Vdova Magdalena, obsažená v závěti 1598 dostala Pouzdřany. 7/

Roku 1614 zemský kníže vymohl pro obec 2 roční jarmarky. 7/

V roce 1615 Jan Dionys ze Žerotína dostal společně s jeho manželkou Annou ze Žerotína pevnost a městečko Pouzdřany a Uherčice jako dědictví. 7/

Kašpar Melichar ze Žerotína prodal v roce 1630 pevnost a městečko Pouzdřany i s dvorem, pivovarem, mlýnem, cihelnou i patronátem, mimo městečka Uherčice kardinálu Františku z Dietrichsteinu kolem 70.000 fl., který vše spojil s Mikulovem. 7/

Místo vlastnil Jan (Johann) Ždánský ze Zástřizl (1672). Některé výsady propůjčil Jan (Johann) Dionys ze Žerotína. 7/

Farář byl vážený ve společenství obce i u vrchnosti a zdejší kostel zůstal jako sesterský až do 1. prosince 1718, když současná lokalita byla založena. 7/

V roce 1785 ještě třetí trh dostala obec. Má být v pondělí po Třech králích po svaté Trojici a pondělí, po Františku (?), týdenní trh v pátek pro služebné a volný. 7/

Velký dvůr (u Pohořelic)

(Roku 1743 hrabě Leopold z Dietrichsteinu zakoupil židlochovické panství a s ním i statek Velký dvůr. Krátce poté nechal postavit lovecký zámeček "Leopoldsruhe". Jeho tvůrcem byl významný moravský architekt František Antonín Grimm.)

Odkazy

• 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 3/ Obec Hlohovec http://www.hlohovec.cz

• 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.

• 5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)

• 6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavi a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)

• 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.

• 8/ Gemeinde Rabensburg http://www.rabensburg.at

• 9/ Regionální muzeum v Mikulově http://www.rmm.cz

• 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.