Valticko/Liechtensteinská panství/Břeclav (Lundenburg)

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Břeclav, panství (Lundenburg)[editovat]

(K osídlení území slovanským obyvatelstvem došlo od příchodu starých Slovanů na konci 5. nebo počátkem 6 století.)
Panství leží v jihovýchodním cípu země moravské na hranici Uher (dnešní Slovensko) a Dolních Rakous při soutoku řek Dyje (Taja) s Moravou (March). Na východě sousedí s panstvím Hodonín (Göding), panstvím Holíč (Holitsch) v Uhrách a panstvím Schloßberg. Na jihu v Dolním Rakousku s panstvím Valtice (Feldsberg) a dominiem Lednice (Eisgrub) a na severu s panstvím Pavlovice (Pawlowitz - dnešní Velké Pavlovice). 7/
Knížecí liechtensteinský fideikomis panství Břeclav, o rozloze přes 31.011 jiter, mimo to v městečku kostel s tržišti Břeclav, Týnec (Teinitz), Tvrdonice (Turnitz) a Lanžhot (Landshut) a patřící vesnice Kostice (Kostitz), Hrušky (Birnbaum), Stará Břeclav (Altenmarkt), Velké Bílovice (Bilowitz), Nikolčice (Nikoltschitz), Ladná (Rampersdorf) a Moravský Žižkov (Žižkov) (Zichkow), jsou pro své dobré půdy významné pro dějiny Moravy. 6/

Povodí Moravy (March) a Dyje (Thaya)[editovat]

Významné pro celou oblast jsou řeky Dyje a Morava. Dyje přitéká od Lednického (Eisgrub) panství, nedaleko města Podivína (Kostl) křížem několika panstvími na hranicích Dolního Rakouska (Niederoesterreich) a rozlévá se nekontrolovaně na několik ramen. Městys Břeclav zadržuje část vody řízené v mlýnském náhonu. Hlavní rameno však protéká obcí, kde jsou dva mosty spojující oddělené části obce a potom se řeka křiví a ohýbá lesním porostem na jih, kde se u Hohenau vlévá do Moravy. Tok Moravy patří do povodí Hodonína (Göding) a vstupuje do břeclavského panství u Mikulčic, plyne velmi klikatě stále jako hraniční řeka mezi Uhrami (dnešní Slovensko) a Moravou až po Lanžhot a dále do Rakouska přes panství Rabensburg. 7/
Obě řeky způsobují časté povodně a následně škody zvláště na loukách, polích i lesním porostu. Obzvláště řeka Morava se na týdny ztrácí a rozvodňuje do mnoha ramen a musí se o ni pečovat. Mohlo by se blížit technické řešení, které by záplavám částečně zabránilo. 7/
Proudy obou řek přináší kapry a sumce (ty již se loučí), více ale bílé ryby a raky. Zejména Morava dodává větší ryby a častokrát vidíme změřené ryby délky až 6 vídeňských stop (asi 1,70 m). Výjimečně se objevují i ryby lososové, které se dávají do malého bazénu u obce Moravský Žižkov (Žischkow). 7/

Dějiny panství[editovat]

Dějiny 9.století[editovat]
  • 864
Krajina, s výjimkou Velehradu, kde se na Moravě zakořenilo křesťanství mezi lety 864-900 věnoval tehdejší kníže Olomouci kostel sv. Petra a kapli sv. Klementa. Později byl však tento dar směněn. 7/
  • 890
V letech 890-908 byly pohanské Uhry i Velkomoravská říše zpustošeny a nakonec úplně zničeny. Zasáhlo to také Břeclavské území a celá oblast zůstala v držení barbarů. 7/
Dějiny 10.století[editovat]
Po zániku hradiska na Pohansku došlo k osídlení dnešní Staré Břeclavi.
Dějiny 11.století[editovat]
  • 1026
Barbaři drželi území do roku 1026, kdy je vévoda Břetislav z dnešní Moravy vyhnal. 7/
  • 1028
Břetislav sám vyprávěl do jedné listiny, kterou dával na vědomí jak naložit s dolní krajinou země na uherské hranici podle toku [w:Morava[Morav]]y, kde se do ní vlévá Dyje, se všemi obyvateli obce Moravský Týnec, kvůli vzdálenosti od Olomouce zaměnit na žádost olomouckého děkana Bogumila tento okres za jiný v Přerovském okrese, který se v Hostýnských kopcích nalézá u toku Rusavy až k hranici a lesu zvaném Dubrava. Tato listina z let 1028-1052 je uložena v bance olomoucké jako "Codex diplomaticus er epistolaris Moraviae, ab Ant. Boczek etc., Olomouc, 1896, Ato Tom, I Pag 112.). 7/
V roce 1041 po uzavření míru v Řezně (Regensburg), který uzavřel kníže Břetislav s německým císařem Jindřichem III.. Hranice se ustálila přibližně na řece Dyji a proti Uhrám.
V polovině 11. století je podle dokumentů Břeclav nazývána na Moravě místem druhého řádu. Při dělení Moravy králem Vladislavem mezi své syny Vladislava a Břetislava, který dostal Břeclav, tehdy jmenovanou "Provinzia Przetslawiensis", jejíž dosavadní vláda stačila, rovněž Velehrad a Thana (český název Dyje, německy nyní Thaya) velikostí vyhovovala. 6/
Od té doby byla tato oblast zemským knížetem budována a rozmnožována o sousední dominia. 7/
Dějiny 13.století[editovat]
  • 1237
Konstancie, vdova po Otakaru I. přišla do tohoto kraje několik let před smrtí českého krále Václava I., který 1237 propůjčil jeho synovci Oldřichovi (syn vévody Bernharda z Korutan a české princezny Jutty).
  • 1256
V roce 1256 po smrti Bernharda byl zaveden zemský právní pořádek také v Korutanech a Krajině. 7/
  • 1267
Protože z jejich bezdětného manželství vévodství Korutanské zdědil Přemysl Otakar II. 6/
Stalo se tak dne 4. prosince 1267, kdy byly českému králi Přemyslu Otakaru II., předány všechny državy. 7/
  • 1269
Tak přešlo břeclavské panství 1269 na vévodu Ulricha. 7/
  • 1278
Následně po tom smutném konci 1278 v bitvě u Dürnkrut (Suchých Krůt), stala Břeclav dědictvím jeho druhé manželky Kunhůty (Kunegundy), která se svým druhým manželem, tím hezkým, udatným a chytrým (či vychytralým?) Závišem z Rosenbergu (Zawisch von Rosengerg), žili na tomto zděděném panství. 6/
  • 1290
Panství zůstalo ve vlastnictví Kunhůty až do spiknutí Záviše proti králi Václavovi, který nařídil v roce 1290 na zámku Hluboká provést jeho popravu. 6/
Dějiny 14.století[editovat]
  • 1336
Nyní měl Václav tento kraj v držení a převedl ho na císařského prince Rudolfa, ženatého s jeho sestrou Anežkou, a Břeclav zůstala v držbě rakouských vévodů Albrechta a Ottu až do 1336. 6/
  • 1399
V průběhu téhož století se Břeclav nakrátko stává majetkem rodu Liechtensteinů, když ale zemřel w:Hartneid II. Jan Hartneid II. Jan 1399 bez dědiců, Mikulov, Lednici atd. Zemské dsky Brna i Olomouce o tom mlčí a z údajů jsme vyrozuměli, že připsáno bylo ve prospěch malomocných, což zveřejnil tehdejší "Brněnský večerník v roce 1825 v článku: Základní rysy dějin Břeclavi. 7/
Ve druhé polovině 14. století přešla Břeclav na Jana (Johann) z Mikulova (Nikolsburg). 6/
Dějiny 15. století[editovat]
  • 1423
V letech 1423 a 1424 dostala se do rukou husitů. Vévoda Albrecht V. (1397-1439) se několikrát z tohoto obležení dostal, ale někdy jeho snahy byly marné.
V roce 1423 vévoda obléhal pevnost Břeclav (Lundenburg), neboť také na Moravu, jakou zemi císař svému zeti chtěl přinést, husitská víra pronikala vpřed.
  • 1426
Než ale válečné tažení skončilo pro obránce své země, postupovali však husité kupředu a znovu Břeclav dobyli a udrželi ji až do roku 1426. 10/29
(Mezi léty 1426-1434 sídlila v Břeclavi husitská posádka.
Pro nedostatek potravin se již chtěl vzdát Břeclavi, tu se objevil proti všemu tušení podporovaný Žižkou, Prokop Malý (Prokůpek zemřel asi +1434) a razil si cestu za zásobami potravin. Obava, že mocný (Jan (1360-1424) Žižka z Trocnova (a Kalicha) může přitáhnout, přiměla Albrechta k ústupu.
  • 1435
Přece se ale podařilo v roce 1435 Břeclav dobýt. 10/29
  • 1485
V roce 1485 koupil od Liechtensteinů Břeclav Jan ze Žerotína. 6/
(V době pohusitské mezi válkami českého krále Jiřího z Poděbrad (1458-1471) a uherského krále Matyáše Korvína (1443-1490 zaniklo na desítku vesnic v okolí.)
Dějiny 16.století[editovat]
  • 1526
Je to v každém případě chytré, že 1526 král Ludwig pevnost a město Břeclav, mimo Starou Břeclav, přenechal za lenní poplatek na Medic. Dr. Jana z Doubravy a Hradiště. Tento chtěl brzy poté prodat na Bartoloměje ze Žerotína a Strážnice. 7/
  • 1578
Po smrti Doubravy zdědil syn, ještě chlapec Jan , kterému císař Maxmilián II. povolil dědické právo, následně byl v závěti uvedený v roce 1582. 7/
Dějiny 17.století[editovat]
Ladislav Velen v závěti požádá synovy poručníky, že v poctivosti a bohabojnosti budou jeho vychovávati. 7/
  • 1620
Tento Ladislav Velen ze Žerotína se jak známo částečně zúčastnil na povstání v roce 1620, byl zvolený nekatolickými stavy zemským náčelníkem, před bitvou na Bílé hoře, ale uprchl. 6/
  • 1628
C. a k. komora zabavila jeho veškeré jmění, a Břeclav dědicové c. a k. komora přenechala 7. září 1628 Ferdinandu z Meggau za pohledávku 190.000 fl rýnských. 6/
  • 1638
Císařská komora přenechala panství Esther von Meggau za pohledávku 190,000 Thalern, od ní přešla Břeclav na jednoho svobodného pána Kuhn von Velas, od kterého 1638 ji koupil Karel Eusebius (Karl Euseb) z Liechtensteina. 6/
  • 1645
Jezdecký pluk švédského vojska generála Torstensona se zmocnil roku 1645 břeclavského panství a obsadil je k ležení. 10/57
Dějiny 18.století[editovat]
  • 1742
Přes pustošení Táboritů, Švédů a sedmihradských vojsk Gabora Bethlena, chátrající ubohé tržní místo 1742 zachvátil požár a celé místo zničil. 6
  • 1748
Po úmrtí knížete Jana Karla Boromejského (Johann Karl Boromäus) dne 22. prosince 1748 majorát a vládu rodu přejímá tehdejší držitel panství Břeclav, kníže Josef Václav (Johann Wenzel). Podle rodinných kontraktů dosavadním statkům bez lenního závazku vládne panství Břeclav jeho bratr kníže Emanuel. Měl by odstoupit, tedy přenechat toto za to (následkem týkajícího se vyrovnání z 1. června 1722. 7/
  • 1749
V roce 1749 směnil kníže Josef Václav Liechtenstein za majorát Moravský Krumlov. 6/
  • 1751
Dne 20. března 1751 sice majorát příslušel panství Moravský Krumlov (Krumau v kraji Znojmo). Panství Břeclav s majorátem však zůstalo. 7/
Dějiny 19.století[editovat]
Držitelem panství dnes (1837 Je Jeho Jasnost kníže Alois z Liechtensteinu, vládce knížecího rodu. Velikost panství činí 31,011 jiter (Joch) 3 a 1/4 Qu sáhů. Plochu tvoří, s výjimkou Moravské Nové Vsi (Neudorf) a obcí Velké Bílovice dráhu proti panství Velké Pavlovice průběžně a jako vinohrady na návrší, téměř rovinnou planinu, na kostelní věž Moravské Nové Vsi na 100, zámecká věž městyse Břeclav na 84, a pole Kostic na 83, stanoveno trigonometricky. 7/
Všeobecně na panství kvete značný obchod. Na týdenních trzích v Břeclavi se každoročně 80 až 100,000 obchodů uzavře s obilím všeho druhu od místních obyvatel i cizinců, jak na křesťanských i židovských obchodech, většinou z Rakouska. Totéž platí o ovoci a drůbeži, které se ve velkém množství dováží z Vídně a ostatního zboží z Dolních Rakous. Stejně tak zde kupuje vídeňský řezník také hodně vepřového dobytka, který zdejší poddaný částečně sám vykrmí a částečně i koupí z hradišťského kraje. Velmi živý styk žene zejména břeclavské a podivínské Židy do obchodu S obilím a hrubým dobytkem do Rakouska a ovládá okresní trh se střižním zbožím (metrovým). -- Nechybějí zde dobré cesty k jakékoliv dopravě, zejména z Břeclavi přes Valtice do Vídně, jiná přes Hustopeče do Brna a třetí spojí přes Hodonín Uhry, tak jako Slavkov poštovní cestou z Brna do w:HaličHaliče (Galizien). Další poštovní místo je Mikulov a Ezeitsch (?). 7/

Stará Břeclav (Altenmarkt)[editovat]

(Stara Bředslawa), vesnice půl hodiny trvající cesty po levém břehu Dyje je na rovině, má (1835) 138 domů a 798 obyvatel (359 mužů a 407 žen). 7/
Obec mohla být dřívější součásti města Břeclav, ale v letech 1526 a 1636 byla ještě tržištěm, jak se zjistilo v přehledu držitelů Břeclavi. 7/
Na obecní náklady 1833 si postavili kapličku s věžičkou, mají 1 hospodu a na okraji vidíme velmi hodnotnou budovu vrchnostenské ohnivzdorné sýpky, do které se uloží 30,000 Mez. (?) obilí. 7/

Břeclav (Lundenburg)[editovat]

Dějiny města[editovat]

Dějiny 14.století[editovat]
Břeclav byla ve 13. století střediskem stejnojmenné provincie. Zda královna vdova Konstancie zámek postavila, nebo již stávající přestavěla, není známo, byla však jeho majitelkou. 7/
  • 1331
V knihách je zapsán vévoda Otto Úsměvný z Rakouska v roce 1331 nad územím města a okolí jako držitel. 7/
Dějiny 15.století[editovat]
  • 1423
Obec velmi těžce snášela husitské vichřice, kdy pozbylo vše a nic ani na zub nezbylo. V roce 1423 prý (podle kronik) mocný houf českých Táboritů Břeclav násilně vzal a uvnitř zůstal. 7/
  • 1424
Teprve v roce 1424 je s velkými ztrátami porazil arcivévoda Albrecht z Rakouska. Snad tehdy snad nynější staré tržiště, které podle pověstí vytvořila starou část města Břeclav (Brzedslaw), vesnici dole. 7/
Dějiny 16.století[editovat]
  • 1526
Sama Břeclav s trhem jako taková 1526 se skutečně vyskytuje (s držitelem). 7/
Každopádně Břeclav na hranici mezi dvěma zeměmi ležící, byla často nepřátelským rozpustilostem vystavena. 7/
(V 16. století se Břeclav dostala do rukou mocného moravského rodu Žerotínů, kteří zde vytvořili centrum svého panství.)
Dějiny 17.století[editovat]
  • 1619
Také v roce (1619 (?) zmocnil se obce císařský generál Dampiere, nikoliv bez značných ztrát svého vojska. 7/
V roce 1636 prodává hraběnka z Oppersdorfu, rozená z Meggau, břeclavské tržiště, pivovar, statek a mýtné. 7/
  • 1638
(V době pobělohorské Žerotínové o své břeclavské panství, které pak Liechtensteinové připojili ke svým rozsáhlým enklávám.)
  • 1686
Břeclav je sídlem vrchního úřadu stejnojmenného panství od 1686. Lokalita s kostelem sv. Václava se třemi oltáři, školou pod vrchnostenskou ochranou a církevním děkanstvím. 7/
Břeclav je rodištěm Jana Inocence Aleše (9. prosince 1738), kněze piaristického řádu, který napsal a vydal tiskem latinské básně. 7/
Dějiny 18.století[editovat]
  • 1789
Od roku 1789 zřídil kníže Jan (Johann) Adam z Liechtensteinu nadaci s kapitálem v obnosu 400 fl pro řízení trhu Břeclav a pro židovskou obec sobotní modlitby, pomoc učitele pro ubohé děti a svatební výbavy v hodnotě 1150 fl. 7/
Dějiny 19.století[editovat]
  • 1831
Také neštěstím bylo postižení ještě (1831) rozšířením nákazy úplavice. 7/
  • 1837
Břeclav 1837 (Lundenburg a také Lundtenburg, Bředslawa, dříve Brzeczlaw a Brachislaw), vzdálená 6 poštovních mílí (asi 46 km) jihovýchodně od Brna a jen 1/4 hodiny od hranice Rakouska. V rovině mezi hlavním korytem Dyje a mlýnskou strouhou leží městys, s 241 křesťanskými a 51 židovskými domy, ve kterých žije 1728 katolíků (804 mužů a 924 žen) a 428 Židů (218 mužů a 210 žen). 7/
K ochraně dopravy před každoročními několikerými povodněmi řeky Dyje jsou v ulicích zřízeny hráze a do všech směrů nad hlavním proudem je nataženo 11 mostních obrovských přechodů přeneseně nazvaných "banánové". 7/
Obyvatelé žijí částečně z živností, dílem z obchodu (nejvíce Židé) a zvláště ze zemědělství.
Vpadlá a zaběhlá je dosud, mimo Břeclav ještě osada Altenmarkt (nynější náměstí) - přirozené obchodní místo, v jehož středu čtvercové plochy na rovině je dobře postavený kostel, pokrytý již pálenými střešními taškami. Kolem náměstí jsou domy, mezi nimi také dvoupodlažní pronajímaný vrchnostenský zájezdní hostinec a také škola s bytem pro učitele, což má veliký význam. 7/
  • 1839
Přívětivý je pohled vlevo od nádraží na chodník vybudovaný 1839 na náklady vládnoucího knížete Aloise Liechtensteina. 6/
S tímto knížecím elegantním dílem kontrastuje řada chudobných domů, které se nehodí na toto místo, chybí také městské domy kolem kostela. 6/
  • 1840
Tržní místo (1840) (městys) Břeclav (něm. Lundenburg, moravsky Brzedslaw), bezvýznamná obec s 292 domy a 2156 obyvateli (1628 křesťanů -- většinou Slováků -- a 418 Židů), nadto mezi zástavbou je nepříjemný písek, loužemi a bahnem pokrytá země. Je to třetí stanice "Ferdinandovy severní dráhy" a pro nás cílem a také vstupem do nejkrásnějších a zajímavých partií. 6/
Zemědělské městečko se stalo první železniční křižovatkou rakousko-uherské monarchie.
  • 1872
Statut města Břeclavi vydal 1. září 1872 císař František Josef I..

V jihovýchodní části města v roce 1872 postavena rafinerie cukru, která sloužila do roku 1929. Nyní je v tomto prostoru podnik Gumotex.

  • 1892

V nynějších Sadech 28. října 1892 byla postavena naproti gymnázia Kaple svatého Rocha. Další stavbou je Hájenka Kančí obora. Projekty vypracoval Karl Weinbrenner (1856-1929).

Dějiny 20.století[editovat]
  • 1928
(Historie muzea a galerie v Břeclavi sahá do roku 1928, kdy byl zde založen muzejní a vlastivědný spolek.)

Břeclav, židovská obec[editovat]

Synagoga stará[editovat]
(Starou synagogu zničili Švédové v roce 1645.)
Synagoga nová[editovat]
(V letech 1671-1672 postavena nová synagoga, která se z důvodu nekvalitní stavby v roce 1697 zřítila a na stejném místě byla od základů postavena synagoga nová.)
(V roce 1888 ji vídeňský architekt Max Fleischer renovoval v novorománském slohu s použitím maurských prvků v interiéru. Prostor sálu nahoře uzavírá plochý trámový strop a malbou.)
Židovský hřbitov[editovat]
(Založen pravděpodobně v druhé polovině 17. století. Na ploše o výměře 7136 m2 je zhruba 400 náhrobních kamenů. Nejstarší je z počátku 18. století.)

Břeclavský velkostatek[editovat]

Dominikál, obhospodařovaný dvory, měl roku 1791 tento rozsah: pole 685 jiter, vinice 58 jiter, louka 403 jitra, zahrady 30 jiter, lesy bylo pokryto 5590 jiter. 1/
Schweickhardt zaznamenal rozsah celého panství (dominikál s rustikálem): orné půdy 13.827 jiter, vinice 1580 jiter, louky 1213 jiter, rybníky 1118 jiter, lesy 5777 jiter (z toho soukromé lesy 21 jiter). 1/
Hospodářskými otázkami se obírají vedle ústředních liechtensteinských cirkulářů a normálií nejednou také cirkuláře břeclavské inspekce, jíž podléhaly i Valtice, z let 1841-1862. 1/
R. 1863 bylo při dvorech s připachtovanými pozemky od cáhnovského a břeclavského lichtenštejnského velkostatku celkem 2982 jiter pozemků. 1/
V letech 1883-1885 byl dočasně spravován valtickým velkostatkem též velkostatek rabensburský (Dol. Rakousy). 1/
Dnem 1. května 1885 došlo ke spojení valtického velkostatku s lednickým lichtenštejnským velkostatkem, pozemky bývalé lednické správy byly částečně propachtovány, částečně ponechány ve vlastní režii (Dolní pole). V roce 1885, po smrti tehdejšího lednického lesního pojezdného Josefa Witaska, došlo na čas k připojení lednického lesního okrsku k okrsku valtickému. 1/
Roku 1886 byly sice oba lesní úřady opět osamostatněny, ale v roce 1889 byl 1. května lesní úřad ve Valticích zrušen a sídlem společného lesního úřadu pro lesy spojených lichtenštejnských velkostatků Valtice a Lednice a pro les dřívějšího lichtenštejnského lesního úřadu v Eibesthalu v Dolních Rakousích se stala Lednice. Lesy valtického velkostatku měly z uvedených tří celků největší rozlohu, přes 3240 ha, lesy lednického velkostatku zaujímaly přes 2020 ha a eibesthalské přes 920 ha. V Lednici zůstával exponovaný úředník valtické správy s titulem lučního hospodáře. 1/
Většina písemností fondu je ovšem zaměřena na hospodářskou činnost, a to i více spojených velkostatků. Orientaci o majetkové držbě, zejména pozemků a budov, a o využití pozemků v 2. polovině 19. a počátkem 20. století dávají knihy, umístěné hned v popředí fondu. Vlastnickými záležitostmi se zabývají mimo jiné rovněž spisy o hranicích velkostatku se sousedními velkostatky a rozličné smlouvy, uzavřené panstvím v 18. století. 1/
V roce 1920 v Břeclavi byl ponechán důchodní úřad pro břeclavský velkostatek a umístěn lesní úřad pro lesy nově spojených velkostatků Valtice-Lednice-Břeclav. 1/
Fond valtického velkostatku obsahuje dokumenty od r. 1920 též břeclavského velkostatku. 1/

Obce břeclavského panství[editovat]

Dluhonicze[editovat]

Obec v roce 1527. 7/

Hrušky (Birnbaum)[editovat]

Jednu hodinu po cestě do Moravské Nové Vsi leží obec zvaná také (Hrussky) se 151 domy a 862 obyvateli (422 mužů a 440 žen) a 1 velký vrchnostenský statek a 1 obecní výčep (1837).
Postupný vývoj názvu obce: Hrusska, Hrussky, Hrusský, Birnbaum, Birbaum. 7/
V roce 1317 daroval Jan z Meziříčí (Mezeržic) několik polí klášteru Saar.
V roce 1409 prodal tu Přemek (Przemek) z Riesenburgu 7 1/2 lánu - mimo dvou mlýnů manželky Jana Puklicze - Jutě (Jutta), která všechno toto přenechala v roce 1411 klášteru. 7/
Jan Puklicze v roce 1448 celou zpustošenou ves dával na 70 let Mikuláši (Niklas) Bystržicze z Vynicz, pod známou podmínkou, který to zase přenechá 1465 písaři Václavu z Koryčan. 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala obec se statkem. 7/

Kostice (Kostitz)[editovat]

Název obce také Kosticz. Půldruhé hodiny na rovině je obec s 208 domy a 1062 obyvateli (506 mužů, 556 žen) a je zde 1 výčep (1837). 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala obec. 7/

Ladná (Rampersdorf)[editovat]

(Název obce se několikrát změnil: Reinprechtsdorf, Reimprechtsdorf, Rampersdorf, Lansstorf, Lanštorf i lidově Prechov a konečně Ladná). 7/
Hodinu cesty podél břehu Dyje přímo leží Ladná (1837) s 49 domy a 569 obyvateli (278 mužů, 291 žen) velkými a silnými jako kladivo. Stojí zde 1 vrchnostenský statek, 1 mlýn s 10 kameny a 1 obecní výčep. 7/
Vdova po Konrádu z Weitra (Vitoraz) Ludmila darovala královně klášter na Starém Brně (Alt Brünn) v roce 1334 kolem 100 Mk s tím, že zastavuje za to její sídlo v Ladné: 13 lánů, 13 dvorů, 1 statek o dvou brázdách a 1 mlýnem s osmi kameny a třemi koly. O tři roky později koupila tytéž jeptišky od Jindřicha (Heinrich) Rauschera z Lednice. 7/
V letech 1355 a [1360] byl tu také, po kterém není ani památky.7/
Podstata patronátů byla v roce 1492 potvrzena králem Vladislavem a nahradila dosud platnou starodávnou prebendu církve olomoucké. 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala obec. 7/
U Ladné je místo, které dodává ročně 5 - 8 tisíc divokých kachen. 6/

Lanžhot (Landshut)[editovat]

Půldruhé hodiny jihovýchodně od Břeclavi v písečné rovině u uherských hranic leží (1837) městys s 324 domy a 1937 obyvateli (929 mužù a 1008 žen), urostlými obyvateli slovenského původu, na svou čistotu a oděv hodně drží. Žijí většinou z povoznictví do Rakouska a pak ze zemědělství. Zdejší farnost nejjižnější se starým kostelem Povýšení sv. Kříže se třemi oltáři, mimo náhrobního kamene prvního faráře Stephana Buczicze zemřelého 5. března 1658. Škola je pod vrchnostenskou ochranou a církevního příslušného děkanství k tomuto místu. Je tu dobře zařízená vrchnostenská hospoda, 1 lesní provozovna - byt revírníka, 1 vrchnostenský mlýn s 6 kameny, mimo to 1 pila, ke které mnoho vody z Moravy přivádí příkop se stavidlem (dodnes místní používají místo se jménem šlajza). 7/
Také jako (Lanczhut) byl znám již ve 14. století spolu s dávno postaveným hradem Týnec, dům Holštýnských a Voka z Holštýna. 7/
Markrabě Jodok novou vesnici v roce 1384 zapůjčuje na Hynka z Valdštejna a po následující dobu jako vlastník uveden držitel Lanžhotu. Obec měla již roku 1384 mýto a také faru, která sloužila až do konce 16. století. 7/
Podle nápisu na zmíněném náhrobním kamenu byl farní úřad, kostel a snad také obec kolem 1603 Uhry zpustošena. 7/
Teprve 1649 vrchnost zřídila novou faru. 7/
Také 1706 utrpěl tento kraj neštěstí způsobená uherskými vojsky. 7/
V letech 1807, 1822 a 1826 opět přicházejí značné požáry. 7/
V roce 1831 přijdou orientální raubíři, vezmou sebou 137 lidí, zatímco okolí leží ladem a trh po dobu jednoho měsíce vojenskými kordony je uzavřen.

V roce 1890 byl postaven zámeček, projekt vypracoval w:Karl Weinbrenner (1856-1929).

Mikulčice (Mikultschitz)[editovat]

(někdy nesprávně Nikoltschitz), zvaná také (Mikulczicz), ves s patronací známá 1131 ve spojitosti s Olomoucko-Břeclavskými kostely. Obec byla založena vrchností pro obranu území. Jak to bylo dříve, nevíme. 7/
Za 2 1/2 hodiny po písčité rovině směrem k panství Hodonín jsme v Mikulčicích, které (1837) mají 359 domů s 819 obyvateli (397 mužů, 422 žen). 7/
Ve 14. století byly již ve světských rukou, protože 1353 Václav z Mikulčic (Mikulcz) vlastnil čtvrtinu vinice. Jak on i jeho otec Bartoloměj (Bartolomäus) prodal kvůli dědictví, na Annu z Kostic za 40 Mk. V témže roce z Ezeneka z Lippa pevnost a ves Mikulčice (Mikultschicz) s polnostmi a patronátem přešla dědičně na Jana z Popovic, který městys již o,dvou letech prodal kolem 300 Mk na Pány Jindřicha (Heinrich) z Rewogicz (?) a Ebenek z Ezessicz (?), Ebenekova paní Zdinka poté písemně převzala. 7/
Dříve (1353) zde byl opevněný dvůr, v roce 1437 zpustlý, a také mlýn. 7/
Uvedený Jan musí později obec opět předal i s pevností 1360 svému bratru Czierin. V roce 1397 prodává Tassauer (?) farář Adam z Popovic toto místo na Arkleba z Větéřova (Wetersow) a jeho sestru Kláru. Arkleb se písemně zavázal poté i pevnost 1398 na svou ženu Elsstu za 200 Schck grošů převést. 7/
Neuvážene 1415 prodal s pevností, svobodným mlýnem a patronátem Pánům Oldřichu a Marquardovi z Duban. Marquard z Duban 1420 přenechal zbytek na Sulika z Konic, jehož nástupce Petr z Konic tytéž dobré statky s Lanžhotem spojené v celek 1437 prodal markraběti Albrechtovi. 7/
Je zde škola a kostel Nanebevzetí Marie se třemi oltáři. U kostela dříve (1353, 1437, 1636) byla fara až do 1680. 7/
Když farář přesídlil roku 1794 do Moravské Nové Vsi (Neudorf), do sesterského kostela, aby zaškolil jiné v panství Hodonín. Mimo toho je v tomto místě rozšířena úplavice, kterou obyvatelé s obtížemi snáší. 7/
Okolí je pokryto loukami a lesem a nyní se zde odrnuje obehnané místo, kde by měl dle pověsti být starý klášter. 7/

Moravská Nová Ves (Neudorf)[editovat]

(v dávnověku se jmenovala Waltersdorf). Za dvě hodiny po rovině přijdeme do obce. Je zde (1837) 316 domů a 1510 obyvatel (733 mužů a 777 žen). 7/
Náležela 1257 ke klášteru Velehrad, ale pustá. 7/
V roce 1315 Otto starší z Parczs a jeho synové Kadolt a tříletý Otto dostali pod podmínkou, že tu zůstanou a potom by ves převedli znovu na klášterní majetek, avšak ponechají se to s vědomím rozhodčího soudce, v dřívější svobodě 1 dvůr, 4 lány, 7 rybník, pro prvních osm let polovinu. Druhou polovinu by měli dělit na soudce a nové osadníky - kolonisty. 7/
V roce 1384 se už jmenovala Nová Ves u Týnce (Neudorf bei Teinitz). 7/
Roku 1446 byla připsána klášterem na Ezebek Papak z Mossnow na Hodoníně a jeho syny Jana, Jiřího (Georg) a Haralta za 1000 fl moravských. 7/
V 15 a 16. století zde byla rovněž fara. 7/
V roce 1528 vyměnil ves (s dvorem, správou a patronací) opat František na Alfs Lasskowský z Schwabenicz za obec Tučapy (Tuczap) a hned převedl na Jana staršího ze Žerotína-Strážnic. 7
Kolem roku 1640 fara zanikla, protože vznikla kostelní komenda mikulčického faráře. 7/
Až 1 července 1680 je zde znovu byl přijat vlastní farář. Pro velká shromáždění lidí byl kostel nedostatečný. 7/
Ochránce 1770 měl postavit a do 1773 nynější kostel značně větší. 7/
Fara s kostelem svatého Jakuba se třemi oltáři. 7/
Pěkná velká škola vesměs pod vrchnostenskou a církevní děkanskou ochranou, ke které přináleží také ještě Týnec a Hrušky. Kromě toho má obec 1 obecní hostinský dům a 1 bydlení pro důstojníka. 7/

Moravský Žižkov (Zischkow)[editovat]

Jednu a půl hodiny cesty po rovině od Staré Břeclavi (Altenmarkt) hezkou topolovou alejí dojdeme na obchodní silnici z Brna do Hodonína a jsme v obci se 77 domy a 473 obyvateli (224 mužů a 249 žen), jaké jsou i ostatní podaní oděni v odlišných krojích. 7/
Obec vznikala kolem 1789 osídlením dominia vrchností s polnostmi a loukami, kterých byl dostatek. 7/
V roce 1828 postavena nová škola, 1 empírový hostinský dům přímo proti jihu kromě 1 myslivny nahoře u vrchnostenského dvora "Prechow", který podle dokladů dříve byl ale již 1553 pustý a stála tam také vesnice stejného jména. 7/

Nikolčice (Nikoltschitz)[editovat]

V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala obec s patronátem. 7/

Opatovice (Opatowiecze)[editovat]

Podivín (Kostl)[editovat]

Užíval se také název moravsky Podiwje, Kostel, Kostl a konečně Podivín. 7/
Municipální město Podivín (Kostl, původně Kostel, moravsky Podiwin), nejjižnější vrchností chráněné a leží 5 mílí (37,9 km) jihovýchodně od Brna a 1 míli (7,6 km) západně od Břeclavi, uprostřed široké roviny, mírně se vznášející pahorky od dominia Břeclav a Lednice a které obklopují Velké Pavlovice. 7/
Ve městě je (1837) 259 domů s 1480 (700 mužů, 780 žen) katolického obyvatelstva moravského a částečně německého jazyka, mimo 52 židovských domů s 437 obyvateli (207 mužů. 230 žen), kteří jsou podřízeni úřadu v Břeclavi. 7/
Poblíž radnice je podzemí s nějakou studnou a kapličkou a podle pověsti zde vykonávali bohoslužbu svatí apoštolové moravští Cyril a Metoděj a od těch dob je kaplička nazvaná "Cyrilka". Historicky je nepochybné, že Podivín původně patřil pod Olomouc dříve než Břeclavské území. 6/
Dlouho moravské biskupství s pražskou diecézí zůstalo spojené (983-1063) a statek v Podivíně patřil biskupu pražskému, až do obnovy moravského biskupství bylo jmenováno českým vévodou Wratislavem v roce 1063 a 12 hlasy byl pražský biskup zvolen a musel platit 100 marek ročně zemské knížecí komoře, avšak již po pěti letech brněnský vévoda Konrád kvůli dosud neuhrazeným platbám od pražského biskupa vymáhal, až najednou odešli a hrad Podivín byl blízkým přátelům městem zakázaným. 7/
Hrad Podivín již v letech 1099-1121 vévoda Břetislav a Vladislav museli přestavovat. Ve sporech krále Jana z Čech a Karla z Uher proti Bedřichovi Pěkném (Friedrich Schönen). 6/
Později sympatický olomoucký biskup Jan (Johann), právní mudrc, ale v tomto případě s tím pražským biskupem (Přemyslovcem) Jaromírem (Gebhard znám 1068-1090) ve zdlouhavém sporu, který řešil i papež Gregor VI., ale teprve 1144 byl ukončený. Pražský biskup Otto sice na Moravu došel, ale zato vévoda Wladislav II. dostal okres Selau (?) v Čechách a touto výměnou byl Konrád spokojený. 7/
Nepřátelé tento kraj soustavně pustoší, a 1158 ministerský vévoda Heinrich Jasomirgott Rakouský opevněného místa Podivína se zmocní a vypálí. 7/
V roce 1195 jeví se jako purkrabím v Podivíně Ramen Ruprecht. 7/
V roce 1222 přijde Bořuta se stejnojmenným synem a prefekt jim předá listinu Markraběte Vladislava (Jindřicha). Posledně jmenovaný shledává, že na zdejší faře a v kostele došlo k loupeži, jak to oznamuje biskup Robert a dosazený soudce vyzval tehdy faráře Godefrieda, ale ten se zhroutil. Následoval roku 1238 Vrchoslav. 7/
Mezi lety 1328-1332 byla zpustošena rakousko-moravská hranice a hlavní držbu Podivína dostaly Čechy. 6/
V roce 1330 zvítězili Rakušané nad spojenými Čechy a Uhry. 1426 byl Podivín dobyt husity pod strašlivým krveprolitím. 6/
Shora jmenovaný hrad ještě v roce 1400 prospíval, protože Proczko z Krutnicz (?) "Hejtman von Gostel" radil tenkrát darování 1/2 vinice v Malých Němčicích (správně v Mikulčicích) jedním zdejším občanem na zámek Pustiměř (Pustomier) a fara v tomto století je prázdná. 7/
Mezitím král Vladislav v roce 1492 olomoucký kanovník, Václav Hortulan, staré prebendy obnoví a ustavuje také patronát do Podivína i s obilními desátky ze všech polí (s výjimkou církevních). 7/
V roce 1492 potvrzena králem Vladislavem podstata patronátu, místo starodávné prebendy olomoucké církve. 7/
Sesterský kostel v Rakvicích souhlasí kromě desátku z vína na kopci Gaiselberg, další desátek z ovoce od obce Velké Pavlovice s obnoveným patronátem, a také obec Ladná slyší. Údaj Schwoha o císaři Zikmundovi, že město Podivín s hradem na vzdálené příbuzné Harteida, Jiřího (Georg), Jana (Johann), Kryštofa (Christoph) a Oldřicha (Ulrich) z Liechtensteinu dává jako zástavu (nikoliv dědičně, jak říká Schwoh), a že jejich potomkům stejně Erasmus a 1517 a 1522 ponechá. 7/
V roce 1547 Jan (Johann) z Liechtensteina držel město Podivín i hrad, 1553 prodal držbu Kryštof (Christoph) z Liechtensteina, a 1601 sloučený Podivín s panstvím Břeclav, které na Liechtensteinský rod přešlo 1638. Nyní (1840) má kostelní věž, postavená za minulého vládce, dnešní podobu. 6/
Je zřejmé, že v roce 1547 obdrželo město za císaře Ferdinanda I. od držitele Jana (Johann) z Lichtensteinu 2 výroční trhy (na Jakuba a Kateřinu), mimo 1 týdenního trhu na všechny středy. 7/
V roce 1553 prodává Kryštof (Christoph) z Liechtensteinu se souhlasem vládce domu Jiřího (Georg) Hartmanna, jeho léno, totiž pustý hrad s městem Podivín a obce Ladná, pustý Prechow (s obilními desátky), Mikulčice s vinohrady, mlýn a pivovar, část od Zaječí (Saitz), mimo 4 čtvrti vinohradů v Přítlukách a mnohé plochy od Velkých Bílovic kolem 11,500 fl moravských na Václava z Ludanic (Ludanicz). 7/
Synové toho posledního, Jan (Johann) a Hynek přenechají zase držbu (mimo nahoře uvedenou také pustou vesnici Mutendorf nazývanou) v roce 1559 synovi Bartoloměje ze Žerotína, Janovi, kolem 7750 Schck Gr, které jsou spojeny s Břeclaví. 7/
Jeho syn Ladislav Velen propustil to císaři Rudolfu II. kolem roku 1601 proti sumě 6000 fl moravských z lenního poplatku, a od té doby zůstal v Břeclav trvale. 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala město, kromě ovocných sadů Jakuba Khuena z Palassy hraběte z Liechtenbergu. C. a k. komora koupila kolem 140.000 fl rýnských, a totéž již 1638 Karlovi Eusebiovi, vládci rodu Liechtensteinského prodala za 250.000 fl rýnských. 7/
Dříve již, totiž dne 17 Sept 1637 pochován císař Ferdinand III. uzavřena smlouva mezi vrchnosti a městem (jaké "přes různé válečné události privilégie se ztratily"), v důsledku toho poslední povoleny byly, zdmi obklopeny a jak před časy brány postavené, jakož i bez vrchnostenských škod směla i voda z Dyje příkopy vést do města. 7/
Za Ladislava Velena ze Žerotína (když ne již dříve) slovo protestantského učení se zde usazuje a jednota bratrská dokonce i do Trkmanického (Trkmanitz) pohoří (panství Pavlovické) dále vinohrady, držitele z Hodonína v roce 1642 konfiskovány a přenechány pod rukama. 7/
V roce 1708 obdržel Podivín od císaře Josefa I. ještě 1 výroční trh, hořelo ale později na východě dole. 7/ :Dne 18. listopadu 1774 vyhořelo 65 křesťanských domů, 40 židovských domů, mimo i se všemi farními budovami a 20 plných stodol. 7/
Zdejší farní úřad zajišťuje školní vyučování mimo Podivínský diecézní okrsek ještě pro Ladnou. Bylo to tak jako prebenda olomoucké kapituly mezi patronátem tamějšího kanovníka roku 1791, když císař Leopold II. převzal pod svou ochranu na spadnutí kostel a až 1794 dal nově postavit. 7/
Konečně lze si všimnout, že Podivín ještě do nedávné doby byl obehnán příkopy a velkou hradební zdí a zbytek kromě brány teprve v roce 1823 byl zbourán. V okolním prostředí při čištění se často nacházely staré zbraně, ale někdy i staré šperky (například velký zlatý prsten Bernarda ze Žerotína). Místo, kde stával přetřásaný starý hrad nikdo v současné době nezná. 7/
Dne 1. dubna 1825 přišla velká vichřice a oheň během 1/2 hodiny 73 křesťanských a 21 židovských domů shořelo a také 6 lidí přišlo o život. 7/
Je vhodné si povšimnout budovu náležející, kromě 1 poschoďové radnice oproti nevzhledných rodinných domů obklopujících křivě náměstí, pod ochranou c. a k. náboženského fondu stojící přímo: farní kostel*) zasvěcený svatým apoštolům Petru a Pavlovi, se třemi oltáři, byla před několika lety na náklady vrchnosti postavena velká věž v gotickém slohu, další vedle stojící teprve 1834 nová a dobře přestavěna a účelně zařízena jednopatrová budova fary. 7/
  • K církevnímu děkanátu patří farní úřady Lednice, Podivín, Lanžhot, Moravská Nová Ves, Přítluky a Zaječí. Lokality Velké Bílovice, Břeclav, Mikulčice, Prušánky, Rakvice a Tvrdonice patří pod kooperaturu Milovice.
Podivín původně patřil do držav olomoucké církve *). 7/
Podle Kosmy dotčený tok Zuratka (Swratka / Svratka, tudíž starý název "Schwarzawa" / Švarcava - že Kosmas zemřel 1125 zaměnil Dyji, do které Švarcava dříve vtékala) není nic jiného, než bývalé rameno Dyje, zřejmě skupina toků na západní hranici správního území města se teď ještě rozeznat dá. Podle Dobrovského pod Podivínem se do Dyje vlévá Svratka a způsobuje její rozlití v obrovské jezero, které dosahuje až do katastru Rakvic a spojuje se na východě s vodami Dyje, dále se vytvářejí jezera a močály na západ od Podivína, kde se pojmenovávají "Kniezowska woda" (knížecí voda) --- když částečně na jihu se Dyje dostává až pod faru. 7/
Existoval zde hrad „Podiwin“ s mincovnou probošta sv. Václava, nějaký dvůr opevněný před hradbami Podivína s příslušenstvím, a dále beze stopy dávno zaniklé tržiště "Sliwnice". 7/
Město má starostu a tři radní (pak ověřovatel a současně syndika) v úřadě. Občané žijí částečně z živností a také ze zemědělství. 7/
Jako první je zde 1 prodejna koloniálního zboží, materiálu a smíšené zboží, 2 pekaři, 1 bednář, 1 řezník, 4 rybáři, 1 perníkář, 1 sedlář, 3 provazníci, 2 kováři, 9 krejčích, 3 zámečníci, 10 obuvníků, 28 hrnčířů, 5 truhlářů, 1 kolář, 2 tkalci a 1 koželuh; dále jsou zemědělské provozovny. 7/
Pozemky v držení města mají celkovou plochu 2774 jiter 323 sáhů jílovité i písčité, smíšené a různorodé zeminy. Zemědělci mají 190 koní, 248 hovězího dobytka a 349 ovcí. 7/
Židé zde mají synagogu a živí se obchodem, podobně jako v dominiu břeclavském. 7/
Jsou tu ještě 2 hospody a 1 k panství Břeclav náležející statek. 7/
Na podporu chudých je zde ústav, jehož základní jmění je ale tak malé, že nestačí pro chudé, kteří jsou mu posláni. 7/
Zdravotnickou péči (1837) zajišťuje 1 křesťanský a 1 židovský zubní lékař, mimo dvě křesťanské jsou ve stejném počtu i židovské porodní báby. 7/
Město má dva vydatné prameny sirnaté vody. 7/
Je tu 6 výročních trhů, totiž na Pavla obrácení, na Filipa a Jakuba, úterní před Petrem a Pavlem, na Jakuba Většího před Michalem a na Kateřinu, potom 2 trhy (na Pavla obrácení a Kateřinu) kromě jednoho týdenního pro všechna zastavení. 7/

Rakvice (Rakaut)[editovat]

Král Vladislav potvrdil v roce 1492 podstatu patronátu, namísto starodávné prebendy olomoucké církve. 7/

Rendorf (?)[editovat]

V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala obec s patronátem. 7/

Stikwicze[editovat]

Stlýczko[editovat]

Roku 1527 pusté. 7/

Trukmanice[editovat]

Tvrdonice (Turnitz)[editovat]

Užíval se také název Turnicz, a Turowitz. Městys má (1837) 245 domů a 1254 obyvatel (608 mužů a 646 žen), kteří se živí výhradně zemědělstvím. 7/
V letech 1270-1387 se objevuje Frahoslaw z Tvrdonic jako svědek na listinách týkajících se kláštera Velehrad. 7/
V roce 1384 je ve Tvrdonicích 1 svobodný mlýn a patronát byl zde farní úřad, 7/
V roce 1389 mlýn a 1 svobodný dvůr. 7/
Osadu zdědil Boczek z Kunštátu-Poděbrad a prodal ji 1416 Sulíku z Konic, jehož starší syn Petr. 7/
V letech 1416, 1437, 1589 vidíme jako držitele z Lanžhota. 7/
V letech 1582 a 1636 je uváděn držitel z Břeclavi. 7/
Roku 1582 mělo místo již tržní právo (viz držitelé Lažhotu a Břeclavi). 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala městys s patronátem. 7/
Dne 5. ledna 1705 napadli obec maďarští vzbouřenci. 7/
Vrchnost zde v roce 1762 založila lokální školu pod církevním děkanstvím, kostel sv. Mikuláše (Niklas) se třemi oltáři a samostatnou kapličku. Jinak je zde také vrchnostenská myslivna a obecní vinný výčep. 7/
V roce 1831 úplavice si vyžádala více obětí. 7/

Týnec (Teinitz)[editovat]

Vývoj názvu městysu: Tyn, Tein, Tynecz, Zeinicz, Teinitz, Tetwitz, Týnec. 7/
Jedna a tři čtvrtě hodiny po písčité rovině pod návrším leží (1835) městys se 140 domy a 637 obyvateli (329 mužů, 308 žen), které se živí zemědělstvím. 7/
V roce 1030 byl pustý v držení zemského knížete zvaného z Břeclavi (podle Kosmy). 7/
V roce 1292 jde Konrád a Petr od Týnce přes hranici mezi Přítlukami a Rendekem (?). 7/
Stála zde fara již v roce 1286, a ještě později, asi 1384 a 1416 (viz držitele Lanžhotu). Zmizela beze stopy. V roce 1384 zřízeno tržiště a poté hrad, 1416 a 1437 opevněný. 1636 ale postaven zámeček a statek. Na vše držitel vidí shora. Jiné osudy obce jsou neznámé. V každém roce koná roční a týdenní trh. 7/
Již ve 14. století byl dávno postavený hrad, dům Holštýnských. Vok z Holštýna prodá hrad. 7/
Jodok v roce 1384 vytvořil celek, v Týnci je znám jeden mlýn a patronát. 7/
Toto nejlepší místi s mlýnem a patronátem zde zanechal markrabě Albert. Zeměpán však musel později místo opět prodat, v roce 1472 potvrdil král Matyáš prodej zámku Týnec mladému Jindřichu (Heinrich) z Liechtensteinu od Jana z Mossnow. 7/
V roce 1527 prodává bratranec Linhart a Jan z Liechtensteina na na Jana Žerotína-Strážnice osamělý hrad Týnec i s městečkem. mýtem, dvorem, mlýnem a patronátem. 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala městys se zámkem i statkem. 7/
Obec je nově postavená. Roku 1760 kníže Josef Václav kníže z Liechtensteinu nechal postavit malý kostel se hřbitovem. Kostel je zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Dole je postavena jako dcera kostela nová fara. 7/
Mezi budovami stojí za zmínku: škola nově postavená v roce 1834, 1 vrchnostenská myslivna a obecní výčep. 7/
Další soupisy chybí stejně jako u Lanžhotu. 7/


Velké Bílovice (Bilowitz)[editovat]

Kdysi nazývaná obec "Palwicz", vzdálená 2 hodiny cesty pod kopcem s vinicemi, má (1835) 234 domů s 1659 obyvateli (795 mužů, 864 žen). 7/
Již 1353 a 1415 zde byla fara. 7/
Kdysi, totiž v roce 1415 zde byla zpustlá pevnost, kromě nepřidělených dvorů, 1 mlýn a 3 rybníky. 7/
V letech 1582 a 1636 byl zde statek, 1608 a 1636 znovu vybudované opevnění.
Jan (Johann) z Liechtensteinu prodal vše 1524 zase na Zibržida z Bobolusk, od kterého to 1531 převzal Bernard starší ze Žerotínů, jenž 1549 jeho manželku Elssfu písemně zavázal k úhradě 2000 Schck grošů. 7/
Ladislav Velen ze Žerotína vybral nádherný pahorek u Bílovic vhodný pro rodinnou hrobku, kterou by rád vystavěl, manželka Kunta z Boskovic napíše Bílovice s dvorem, leguje místo Tvrdonice synům staršího Žerotína, tomu mladšímu Karlovi a Janu Disnys, vyřídí dědický pořádek, kdyby její syn zemřel etc. 7/
V roce 1565 Bedřich (Friedrich) ze Žerotína. 1582 bylo již spojeno s panstvím Břeclav. Ladislav Velen ze Žerotína písemně předal v roce 1608 své manželce Bohunce z Kunovic vítěznou pevnost, ves, dvůr, 3 rybníky a vinné desátky za 17.500 fl moravských. 7/
Roku 1636 byly zde dokonce dva prosperující kostely, přes všechny další úděly nás zpravují. Kostel i se školou je pod ochranou církevního děkanství a je zasvěcený Narození Marie, má 3 oltáře, a byl prý postaven Habány (pro řecké obřady) v roce 1564 a později zpustošený. Ke školnímu obvodu patří ještě Moravský Žižkov. 7/
V roce 1636 hraběnka Esther z Oppersdorf, rozená z Meggau, prodala obec se zámkem, statek a dokonce dva prosperující kostely, přes všechny další úděly nás zpravují. 7/
Kostel i se školou je pod ochranou církevního děkanství a je zasvěcený Narození Marie, má 3 oltáře, a byl prý postaven Habány (pro řecké obřady) v roce 1564 a později zpustošený. 7/
Ke školnímu obvodu patří ještě Moravský Žižkov. 7/
V letech 1639-1640 snad mají zdejší svobodný dvůr posedlí Pánové Ambris a Adam Reutz. 7/
Lokalita byla v roce 1731 založena z vrchnostenských důvodů. 7/
Teprve 1765 kníže Jan Václav (Johann Wenzel) z Liechtensteinu opět kostel znovu vybudoval a zvětšil jeho vzhled. V každém případě je dnešní stav kostela pěknou památkou na zbožný knížecí rod. 7/
V obci je vrchnostenský statek, který je tak velký, že byl rozdělen na dvě části. Ta jedna s úřednickým bytem, vinařským lisem a hospodářskými stavbami pro dobytek, ta druhá sloužila jen pro chov ovcí. 7/
Velká část obce je dobře vybudovaná, je zde 1 obecní výčep, 1 empírový již prodaný hospodářský dům, který byl před krátkou dobou přeměněn na ubytování. 7/