Umělá inteligence: Zpracování informace lidským intelektem a počítačem/Přirozené nástroje

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jako filtr přirozeného poznání vytvořený přírodou slouží vágnost - rozmazanost, mlhavost, neurčitost, podrobněji v [1]. Projevuje se vágností vnímání a následného vágního zpracování informace v lidském vědomí (a asi i nevědomí).

Pro každou část reality, kterou člověk vnímá, si vytváří vnitropsychický kognitivní model oné části reality, sestávající z inherentně vágních znalostí. Jiné než vágní znalosti člověk svým přirozeným poznáním hmotného světa není schopen získat [2], a myšlení je s touto vágností inherentně spjato. Vágnost vnesenou do znalostí filtrem poznání označujeme jako vágnost vnitřní; je to vágnost primární [3], [4]. Vnitřní vágnost může tak existovat pouze v lidském vědomí (a asi i nevědomí), je to vágnost vnitřních (vnitropsychických) jazyků. Vnitřní vágnost jakožto vágnost vitropsychických jazyků, je neuchopitelná jakýmikoli dosud známými nástroji popisu entit, a tak je zatím nemožné ji modelovat. Jinak řečeno, v současné době nedovedeme vytvořit žádné umělé prostředí (model) vágního filtru poznání a následného vágního zpracování informace. Člověk má od přírody schopnost své vágní znalosti sdělovat dalším lidem (adresátům). Jazykové konstrukce (například věty) přirozeného jazyka tedy zákonitě musí mít vágní význam, vágnost jazyka je sekundární, indukovaná. Při sdělování lze do určité míry rozhodnout, jaký díl vágnosti adresátovi vyjevíme vhodnou jazykovou konstrukcí, tedy jak vágní bude sdělení. S vnitřní vágností lidské vědomí a asi i nevědomí vágně interpretuje (říkáme konotuje - konotaci někteří psychologové chápou jako vágní, subjektivní a emocionálně zabarvenou interpretaci [5].) jazykovou konstrukci přirozeného (obecně: neformálního) jazyka a tím jí přiřazuje význam – vnitropsychický kognitivní model. Vágnost sdělovacího jazyka, označujeme jako vágnost vnější [6], [7]. Ukazuje se, že uvedené dva typy vágnosti mají rozdílnou roli. První je skutečně niterná, veskrze prolínající lidské vědomí; je podmínkou a součástí myšlení, cítění a bytí člověka. Druhá, vnější, je produktem myšlení a doprovází informaci natolik zpracovanou, že tato může vnitropsychický kognitivní model opustit – být sdělena. Vágnost přirozeného jazyka se projevuje jednak vágní interpretací (říkáme jí konotace) jazykových konstrukcí (tu může adresát spíš tušit a odhadovat) a pak znejisťujícími a znepřesňujícími jazykovými konstrukcemi, např. neurčitými kvantifikátory: možná, přibližně, několik apod., které adresáta na neurčitost upozorňují. Sdělovacími jazyky neformálními či formálními lze tedy uchopit – modelovat, jen vágnost vnější. Hranice mezi oběma typy vágnosti je u neformálních jazyků nevyhraněná a do jisté míry pohyblivá.

Reference[editovat]

  1. Křemen, J.: "Modely a systémy", ACADEMIA, Praha 2007.
  2. Russell, B.: "Vagueness." The Australasian Journal of Psychology and Philosophy 1, June 1923, p. 84 – 92.
  3. Křemen, J.: Nový pohled na možnosti automatizovaného (počítačového) odvozování.
  4. Křemen, J.: "Modely a systémy", ACADEMIA, Praha 2007.
  5. Osgood, C. E, Suci, G., Tannenbaum, P.: " The Measurement of Meaning." Illinois, Urbana, University of Illinois Press, 1957.
  6. Křemen, J.: Nový pohled na možnosti automatizovaného (počítačového) odvozování.
  7. Křemen, J.: "Modely a systémy.", ACADEMIA, Praha 2007.