Umělá inteligence: Zpracování informace lidským intelektem a počítačem/Formalizace

Setkáváme se s ní původně při výkladu formální logiky a nověji v umělé inteligenci. Obvykle se jí rozumí: jazykovou konstrukci přirozeného jazyka s inherentní vnitřní vágností nahradit jazykovou konstrukcí formálního jazyka s nulovou vnitřní vágností za podmínky zachování významu, tedy odpovídajícího vnitropsychického kognitivního modelu. Což je nemožné. Vnitřní vágnost poznání je inherentní, je neodstranitelná. Je to nedomyšlený pokus, lidský svět vágního poznání a myšlení modelovat exaktními nástroji, jak jsme uvedli na začátku.

Je třeba s obdivem říci, že Newton, o 250 let dříve než Russell a jiní, pochopil, že formalizace je možná, jen a jen když se s ní počítá již od počáteční fáze poznávání a vybudují se pro ten účel vhodné nástroje cestou zastupování reálných entit veličinami, parametry a vztahy mezi nimi. Tak dojde k použití filtru diskrétního místo filtru vágnosti. Toto nelze provést dodatečně, byl-li už použit filtr vágnosti, jak se o to pokouší formalizace. Nápad s formalizací připomíná známé úsměvné filmové rozbíjení atomu kladivem na kovadlině, tedy myšlenkový pohyb v nesprávném paradigmatu. Formalizace je blud šířený od třicátých let minulého století po současnost. Tento omyl vznikl v prvé polovině 20. století, kdy tvůrci formální logiky sice správně aplikovali logiku na matematické entity, logika se tak stávala metajazykem matematiky, ale posléze neuváženě rozšířili aplikační oblast na inherentně vágní znalosti a nedůsledně definovali výrok. Tento omyl přežívá do současnosti ve výkladu logiky i v umělé inteligenci