Rodina ve starém Římě/Zásnuby

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sňatek a soužití muže a ženy byly v antickém Římě v porovnání se současnou západoevropskou či americkou kulturou posunuty do odlišné roviny. Hlavním rozdílem je to, že staří Římané sňatky uzavírali čistě z materiálních důvodů. Velmi důležitým kritériem pro výběr nevěsty proto byla výše věna.

Budoucí manželé si byli zasnoubeni už v útlém věku. Bylo žádoucí, aby otec zasnoubil syna s dívkou, kterou si sám vybral. Vůči zásnubám mohla protestovat i dcera. A to pokud se jí zdálo, že ženich vede nepočestný život. Toto ale byly spíše výjimečné případy. Většinou se na názor snoubenců nehledělo. Svatební smlouva a veškeré ostatní detaily byly zcela v rukou otců. Z hlediska snoubenců tak bylo často vše dáno předem.

Samotné zásnuby byly pouze symbolický akt. Nebyly žalovatelné a každá ze stran je mohla kdykoliv jednostranně vypovědět, aniž jí hrozila pokuta nebo jiný postih.

Zásnuby (sponsalia) neměly přesně danou formu. Nejčastěji sestávaly z pouhého ústního slibu ženicha (sponsus) a nevěsty (sponsa), že se hodlají vzít. Dělo se tak za přítomnosti rodičů a celé řady hostů. Ženich poté daroval nevěstě železný nebo zlatý prsten, který si navlékla na prsteník levé ruky.