Rodina ve starém Římě/Typy manželských svazků

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sňatkem s mužem se žena stala manželkou (uxor). Nad každou manželkou musel mít někdo moc – područí (manus). Buď se po svatbě dostala do područí svého otce (tj. zůstala v jeho otcovské moci), nebo přešla do područí manžela.

Pokud zůstala v moci svého otce, tak pro ni bylo manželství poměrně volné. Nestala se členkou manželovy rodiny, tudíž vůči ní neměla za žádných okolností dědické právo. Zato ale mohla volně nakládat se svým majetkem. Mohla dokonce manželství sama svou žádostí jednostranně rozvést.

Manželský vztah, kdy se manželka dostala do područí manžela, byl často tvrdší. Manžel nad ní získal moc rovnající se moci otcovské. Manželka přešla do manželovy rodiny, stala se jeho agnátem. Právě v tomto případě se o manželce hovoří jako o matce rodiny (mater familias). Pokud však byl manžel sám pod mocí nějaké osoby (např. svého otce), byla držitelem moci nad manželkou tato osoba (nikoliv manžel).

Existovaly tři způsoby uzavření právoplatného manželství, které zaručovaly manželovi moc nad manželkou (manželka byla mater familias):

  1. První způsob byl označován jako confarreatio. Byl provázen obětí špaldového koláče Jovovi (špalda je odrůda pšenice). Dělo se tak v přítomnosti nejvyšších kněží. Tento způsob nejčastěji využívali patricijové. Pro tento obřad byl pro nevěstu typický žlutý oděv. Nevěsta vyslovila větu: „Ubi tu Gaius, ego Gaia“ (kde budeš ty, budu i já), čímž slíbila manželovi věrnost. Poté následovalo odvedení nevěsty do ženichova domu. Ženich přenesl nevěstu v náručí přes práh domu, aby náhodu při vstupu nezakopla. Pověrčiví Římané by to totiž považovali za špatné znamení. Ke konci republiky význam confarreatio upadal. Později se používal jen pro sňatky mezi kněžími a kněžkami.
  2. Druhý způsob byl označován jako usu. Manželství bylo uzavřeno, žila-li nevěsta rok se svým ženichem. Pokud během tohoto roku opustila společný dům na déle než tři po sobě jdoucí noci, zůstala v moci svého otce. V opačném případě nad ní získal moc ženich.
  3. Třetí způsob (coemptio) spočíval v symbolickém odkupu nevěsty od jejího otce. Ženich se musel dotknout za přítomnosti pěti svědků kouskem mědi vah. Tento způsob preferovali zejména ti snoubenci, jejichž sňatek vycházel alespoň do určité míry z jejich svobodné vůle.

Pro uzavření volnějšího manželství (nevěsta zůstala v moci svého otce) se využíval obřad, který neměl žádný striktně daný scénář. Jedinou nutností bylo podepsání svatební smlouvy. Obvyklým jevem také bylo symbolické odvádění nevěsty do ženichova domu. V menší míře se volnější manželství uzavíralo způsobem usu.

Ženám byla postupně udělována další a další práva. S tím souviselo i preferování takových manželských vztahů, které je manželkám zaručily. Proto se postupně dostala četnost volnějších manželství do většiny vůči tvrdšímu. Tento trend byl logicky doprovázen úpadkem tří výše popsaných způsobů uzavření sňatku a rozvojem obřadu bez určitého scénáře.