Průvodce úpravou vaší zahrady/Keře

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předchozí kapitola Stromy s oblou korunou

Keře[editovat]

Jako keře jsou označovány dřeviny bez kmene jenž se rozvětvují již odspodu , které dorůstají také obvykle menších rozměrů než stromy, a to nejen do výšky, nýbrž v celé hmotě. Mnohé keře lze pěstovat a tvarovat stromy, nebo pěstovat štěpované na kmínku jiného druhu rostliny. Jejich vlastnosti jsou pak poněkud odlišné a zejména růst bývá podstatně slabší. Právě pro odlišné vzhledové vlastnosti jako je výška a habitus je vhodné keře zmínit v tomto kontextu. Pěstování keřů se liší podle druhu dřeviny, společná je vyšší regenerační schopnost. Některé druhy křovin se rozrůstají z vedlejších kořenů; pak vytvářejí jednotlivé keře celý chomáč výmladků nebo se dokonce roz­růstají v porost, jako je tomu např. u pámelníků (Symphoricarpus). Tvar keřů je — po­dobně jako u stromů — závislý na délce a postavení větví, jejich dekorativní působení na počtu větví a na jejich tloušťce, způsobu a bohatosti jejich rozvětvení a olistění. Především velikost, tedy vzrůstnost, keřů bývá obvykle zásadní otázkou při způsobu jejich použití. Do menších zahrad je obvykle lépe použít i ve skupině více méně vzrůstných keřů než jeden silně vzrůstný. Do velkých ploch je vhodnější vzrůstné keře použít jako podsadbu na okraj skupin stromů a do složitějších kompozic v okolí cest. Zcela v popředí je pak místo spíše opět pro méně vzrůstné prvky, tedy mimo dřevin, které tvoří clony, kryt, anebo jsou nějak obzvláště pozoruhodné. Je to doporučení které vychází z obvyklých vlastností daných dřevin, jejich nejlepšího umístění pro pozorovatele a z technických důvodů.

Spodní větve velkých světlomilných keřů ve stínu někdy vyholují. Zde je však habitus keře je výsledkem působení dětí. (Tavolník Spirea vanhouttei, Brno Komín).
K zemi zavětvená svída (Cornus alba).
5.díl html m1f272b15.jpg

Mezi nejvzrůstnější keře patří keře, které samovolně přecházejí do stromovité formy jako je například černý bez (Sambucus) a střemcha (Prunus padus), hlohy (Crataegus) a některé druhy stromů pěstované jako keře. Vysoké košaté keře jsou vesměs pravidelně rozložené a buď stejně široké, nebo dokonce širší, než jaká je jejich výška. Některé jsou husté, jako např. lísky (Corylus), svída (Cornus sanquinea) šeříky apod., jiné řidší a méně pravidelné, např. bez černý (Sambucus), klokoč (Staphylea) a většina druhů rodu Viburnum.

5.díl html 17d2f885.jpg

Středně vysoké košaté keře jsou většinou široce rozložité, na obryse pravidelné. Husté a široce rozložité, mezi nimiž jsou např. zanice (Weigela florida) a některé druhy pustorylů (Philadelphus coronarius). Méně rozložité a málo pravidelné jsou některé skal­níky, např. Cotoneaster acutifolia, C. nigra, C. tomentosa, nebo hlošina. Ze stálezelených dřevin do této skupiny patří střemcha vavřínolistá (Prunus laurocerassus) a druhy rodu Rhododendron. Lehce stavěné, řidší keře, jsou japonské javory (Acer palmatum), zákula (Keria japonica Pleniflora), dřín květnatý (Cornus florida) a například některé kaliny (Viburnum tomentosum, Viburnum rhytidophyllum).

Za nízké jsou považovány keře dorůstající výšky do 1 m. Jako typický prvek v kompozici jsou zejména do skupin, nebo i jako dominanty menších kompozic používány husté, nebo řídce větvené keře s více či méně pravidelným habitem. Husté a pravidelné jsou některé tavolníky (Spirea bumalda), mochny (Potentilla dahurica), nebo meruzalka (Ribes alpinum). Řídce rozvětvené jsou kručinky (Genista), pustoryl malolistý (Philadelphus) a ze stálezelených dřišťál (Berberis darwinii) a mahónie. Keře spíše protáhlého vejčitého tvaru, tedy štíhlejší, mají převážně větve směřující vzhůru. Jsou někdy hustě rozvětvené, jako dřín obecný (Cornus mas) a většina vyšších skalníků (Cotoneaster) . Tyto keře působí vzdušně, přirozeně a pro svůj pravidelný tvar i jistým způsobem uspořádaně. Nepravidelně a jen slabě rozvětvené jsou keře jako např. komule (Buddleia), škumpa (Rhus) a tamaryšek (Tamarix). Velmi nepravidelné keře jsou světlé, ale nemají-li žádnou další hodnotu, tedy výrazné kvetení, tvar listů, barevné olistění či plody, jejich nepravidelný habitus a způsob větvení je často diskvalifikuje z použití pro zahradnické účely.

Mochna dřevitá je nízká dřevina tvořící brzy husté porosty. Kvete několikrát během celého roku avšak rychle stárne a prosychá. (OBI, Brno Komín)

Výmladkově rostoucí křoviny mají sice málo stálých větví, ale zato vyhánějí letorosty z vedlejších kořenů. Proto jsou celkově husté a někdy dovedou dokonce vytvořit samy celý porost. Jsou to zejména netvařec (Amorpha), mandloň nízká (Amygdalus nana), pámelník (Symphoricarpus), růže Rosa rugosa a z vyšších růže skořicová (Rosa cinnamomea). Tyto keře mohou zaplevelovat, jsou cenné jako výsadby u dálnic, byly používány jako nepravidelně rostoucí skupiny v panelových sídlištích, podrost v parcích a v ulicích měst. Avšak většinou tyto dřeviny vhodné spíše jako tzv. pionýrské dřeviny, dřeviny které jsou pouze dočasným porostem. Tyto keře obvykle rychle vystárnou. Což znamená že brzy špatně obráží, již nezmlazují, tvoří jen krátké nové přírůstky a víceleté výhony zcela usychají. Toho si patrně všimnete, když se děravé výsadby na veřejném prostranství stávají smetištěm. V zahradách se proto tyto keře uplatní zřídka.

Popínavé a oplétavé keře normálně nerostou zpříma, potřebují obvykle nějakou pevnou oporu, která pomůže vyrůstat vzhůru, neboť jinak se plazí po zemi. Toho lze však, jako v případě břečtanu, i využít. Břečtan Hedera helix se používá jako náhrada trávníku pro stinná místa. Plazivé a poléhavé keře zůstávají nízkého vzrůstu a rozšiřujícími se výhony přirůstají hlavně do šířky. Proto mohou být vhodně tyto dřeviny použity jako pokryvné, vytvářejí celé zapojené porosty.

Živý plot z výmladkovitě rostoucí růže Rosa rugosa.
Plevel, jakým bezpochyby černý bez často je, si dokáže snadno získat naše srdce, být krásnou ozdobou při pohledu z dálky i zblízka a omámit typickou vůní, stejně jako třeba šípková růže .


Mezi často používané pokryvné keře patří například barvínek (Vinca), některé skalníky (Cotoneaster dammeri, C. microphylla, C. prostrata, Cytisus decumbens), zimolezy (Lonicera nitida, Lonicera pileata), medvědice (Arcystaphylos), z jehličnanů jalovce, nebo poléhavé kultivary ostatních jehličnanů. Plazivé keře jsou také vhodné ke krytí svahů které je jinak obtížné udržovat.

Zahrada připomínající pietní místo. Ani habitus pečlivě udržovaných keřů růží není často nijak krásný. Kultivary růží rostou často jako velmi nepravidelné keře. Umělost kompozice je pak tím zřetelnější, čím větší spon ve výsadbě keřů zvolíme. Na fotografii je mimochodem zřetelný další problém - jakkoliv je půda pod keři udržovaná, není pohled na holou zem žádným potěšením. V dnešní době je jako mulč často zvolena štěpka nebo kůra, ačkoliv růže pak trpí více houbovými chorobami. Dříve býval mezi takové keře vybrán vhodný nevysoký podrost jiných keřů nebo květin. („Sylvester Manor“, Shelter Island, fotografie z knihy Beautiful garden in America od L.Shelton).

Mezi krásně kvetoucí keře patří vřesovce a vřesy. Během roku jsou ozdobné jako nízké zelené keře. V mulči z netkané textilie a barvené štěpky je údržba nenáročná a keře prospívají i navzdory jen malé vrstvě rašeliny. Svoji roli také jistě hraje vydatná zálivka. Ideální jsou vřesy a vřesovce pochopitelně do kombinací napodobujících les nebo s vřesovištními rostlinami. Jsou vhodné jako podrost i na větší plochy jakýchkoliv výsadeb do vhodného prostředí. Je však žádoucí se vyvarovat přílišnému mísení barev. Podobně lze využít také dabécii, irský vřes.


Pokračování v kapitole Byliny

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady