Průvodce úpravou vaší zahrady/Harmonické kombinace

Předchozí kapitola Barvy

Harmonické kombinace

V praxi však je možné získat příjemný dojem z barev celkovým sladěním(harmonií) a vyvážením několika málo složek. Má-li být skladba barev ve výsadbě harmonická, může toho dosáhnout tím, že bude mít některé společné složky. Takovou nejjednodušší kombinací jsou aranžmá a kompozice, kde je ústředním motivem určitá společná barva. Tedy použité prvky musí mít buď společný odstín např. načervenalý, při barvách růžové, fialové, oranžové a podobně), nebo podobnou hodnotu, tón, (vydávají přibližně stejné množství světla), popřípadě podobnou intenzitu (když jasnější barvy budou našedivělé), avšak musí mít jinou charakteristiku. To může být dobrá varianta pro začátečníky, protože zabrání chaosu příliš mnoha barev v kompozici.

Příklady harmonické kombinace
Harmonická kombinace v přírodě

Společnou vlastnosti takto sladěných barev je, že jde o barvy působící jako teplé či chladné. V praxi není určen příjemný dojem z barevné soustavy jen symetrií v barevném kruhu, ale i celkovým sladěním (harmonií) a vyvážením jednotlivých složek a náležitým střídáním odlišných barevných soustav. Postupnou změnu odstínu v jednobarevné kompozici lze použít u aleje dřevin jako sled. Postupné přechody odstínů v kompozici vytváří dojem pohybu. Celkově je tato varianta kombinace barev působí jemně a je dobře přijímána. Je li při výsadbě však toto barevné vyjádření příliš dokonalé, změní se harmonie v jednotvárnost a stejně jako směs silně intenzivních barev působí křiklavým dojmem.

Byť by taková kompozice nevadila u kytice květin,která v interiéru působí opět jinak a je třeba asociací svátku jara, nebo sv. Valentýna, bude rozhodně špatně působit u výsadby letniček, nebo dokonce dřevin. Lahodného a spolehlivě harmonického dvoubarevného seskupení barev dosáhneme výběrem dvou barev, ležících vedle sebe na barevném kole. Takové kombinace tvoří opticky harmonické a méně prudké barevné přechody.

Tři a více barev

Jako doplněk v případě příliš velkého kontrastu lze použít i další,třetí barvu a případně rozdílné barvy rozčlenit prostorově. Příjemně působí taková sestava, kde následují vedle sebe takové barvy, které jsou v barevném kruhu seřazeny symetricky, nebo v nějakém pravidelném rytmu tj. např. fialová, oranžová a zelená v kombinaci tří barev po třetinách kruhu. Nebo například červená, oranžově žlutá, zelená a modrofialová v kombinaci čtyř barev a podobně. To platí za předpokladu, že zářivější tóny zaujímají podstatně menší plochu oproti barvám méně intenzívním,nebo že jsou voleny v méně sytých odstínech než barvy málo intenzívní.

Vhodné kombinace lze dosáhnout i tím, uspořádáme-li barvy tak, aby se přibližně stejně odlišovaly od základního tónu. Kontrast může vznikat opět buď rozdílem v odstínech (např. žlutá a modrá skvrna na zeleném podkladě, zelená a oranžová na žlutém podkladě apod.), nebo rozdílem hodnoty (světle červená a tmavá rudá na zeleném podkladě), popřípadě rozdílem v intenzitě (např. jasně zářivá červeň s matnou červení na středně jasném podkladě). Ačkoli ale nelze zapome-nout, že intenzita barvy obyčejně závisí i na odstínu a jeho barevné hodnotě a kontrast by neměl přesáhnout přiměřenost. Slabé a nevýrazné kontrasty, splývající výsadby nemají tolik poutavosti pro pozorovatele.

Polychromatické kombinace

Polychromatické kombinace využívají všech barev, ale jsou pro vyladění kompozice stejně náročné a vyžadují tolik přemýšlení a experimentování jako ostatní přístupy. Barevný soulad, vyjádření totiž souvisí i s množstvím a umístěním barev. Výsledkem nevhodného ,nevyváženého, nebo nepromyšleného seskupení může být chaos. Barevné seskupení mají hlavní význam při vyvolání rovnováhy v obraze, a proto musíme zvláště dbát na to, aby barevné skvrny byly vyváženy i velikostí a umístěním. Barvy lze uspořádat i ve sledu. V takovém případě by změny měly změny progresivně postupovat od hodnoty nejjasnější k nejtmavší,např. od bílé přes různé odstíny růžové až do temně červenou, případně se v sledu některé rytmicky opakovat.

Takové sledy barev v úpravách trvalek preferovala a promýšlela například i G. Jekkylová. Velmi často spojovala s tlumenými a pastelovými odstíny barev málo nápadný šedivý podrost, který výraznost barev podpořil. Nejlepší účinek kvetoucích záhonů je však vždy vázán na vhodný termín společného kvetení a ten je u trvalek a kvetoucích dřevin obvykle nejvýše tři týdny. V různý termín kvetoucí rostliny jsou samozřejmě pro společné kombinace zcela nepoužitelné.

Příklady výrazných monochromatických kombinací, které jsou také realizovatelné. Šedá a bílá dokáže dobře spojit i dvojice různých barev.

Monochromatické kombinace

Tyto kombinace jsou více či méně kontrastními kombinacemi černé, bílé a různě šedé barvy s jinou. Jsou relativně jednoduché a vždy považovány za přiměřené, přestože světelný rozdíl může být značný. Kombinaci doporučuji i pro osoby bez vkusu a barvocitu, vhodnost těchto kombinací je obecně známa. Jako šedé či bílé zbarvení jsou používány například pestrolisté rostliny, šedavé jehličnany, levandule apod.

Barvy a jejich vlastnosti

Přestože to každý nevnímá, je různobarevnost i uvnitř škály běžně zelených rostlin kolem nás dosti vysoká od bělavé zeleně topolů až po nejtemnější zeleň olší, a je často doplňována ještě odlišnými odstíny dřevin při jarním rašení (narůžovělé, stříbřité, zlatožluté), nebo zbarvením dřevin před opadem listů na podzim (žlutá, oranžová, bronzová, hnědá, červená), nebo veškeré vegetace v různých světelných podmínkách.

Vyváženost a střídání jasu, kontrast, je často důležitější než barvy které jsou použity.
Díky jasu a světlým odstínům barev působí výsadba velmi intenzivně, ačkoliv v podstatě květiny splývají. Divák nevnímá vzor, je jen oslněn.

Účinek nasycení barev

Silné neředěné odstíny a barvy poutají pohledy a jsou výrazné z dálky, tedy je lze použít i na zbarvení větších vzdálených ploch, výsadby střední části a pozadí kompozice. Silné neředěné barvy jsou vhodné také jako výrazný doplněk dalších kombinací. Světlé tónované pastelové barvy prosvětlují kompozici a mohou být vhodně použity na výsluní a v popředí. Tmavé odstíny a odstíny s získané přidáním černé k původním barvám a polotóny získané přidání šedé barvy značně umocní dojem prostoru, jsou li použity na vzdálenějších místech kompozice, ale mohou v kompozici zanikat, nebo působit tlumivě.

Silné neředěné odstíny poutají pohledy a jsou vhodné jako popředí. Intenzivně přitahují pozornost.
Méně nasycené a studené barvy působí jako příjemné a zklidňující.
Pastelové a světlé odstíny vnímáme jako nenásilné. Dávají dostatečně vyniknout i okolním objektům.

Váha, hmotnost barev

Žlutá barva má nejnižší hodnotu, fialová má nejvyšší hodnotu (s výjimkami bílá a černá). Oko vnímá nejnižší hodnoty jako první. Je opticky žádoucí, aby byly lehčí barvy umístěny spíše výše, těžké barvy spíše níže v barevné kompozici, lehčí barvy na výraznější prvky, těžší barvy na potlačené prvky, nebo kontrastně.

Teplota barev

Červená, žlutá a oranžová jsou považovány za teplé barvy. Zelená, modrá a fialová, jsou považovány za chladné. Je však možné měnit teplotu, smícháním barev. Přidáním červené do fialové lze získat výrazně teplejší kombinace.

Studené barvy mají modrý podtón. Studené barvy vyvolávají dojem větší vzdálenosti. Vyjadřují chlad, odloučení, stabilitu a klid. Jen zřídkakdy odpoutávají pozornost od hlavního bodu kompozice. S doplňkovými barvami vytvářejí efektivní kombinace kontrastu a barevných variací. Teplé barvy mají žlutý podtón. Připomínají zbarvením předměty s vyšší teplotou, atraktivní jedlé plody a vyjadřují pohodlí a energii. Tyto barvy mají tendenci snižovat pocit vzdálenosti a budit dojem zdánlivého pohybu směrem k pozorovateli.

Kompozice se spíše teplými odstíny barev.
Kompozice se spíše studenými odstíny barev.
Rozdělení barev na teplé a studené je umělý systém. Je založený spíše na asociacích a pocitovém vnímání než vědomě na působení vln o určité vlnové délce. Lidé se snaží barvy rozdělit a pochopit od nepaměti.

Pokračování v kapitole Podmínky, které mohou ovlivnit působení barev

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady