Jak zvládnout sama sebe
Někdy partneři, manželé, milenci spolu víceméně jen bydlí a v tom lepším případě ještě se i milují. Ale ta příjemná komunikace, popovídání si, chvilky, na které se člověk v práci těší, ty jsou v nedohlednu. Tak jak je zavolat zpátky?
Dobře, milá neznámá, zkus tohle...
[editovat | editovat zdroj]Měla bys se na setkání s partnerem připravovat stejně, jako dříve na rande. Nemyslím, že by vaši komunikaci vylepšily černé krajkové podvazky, latexový korzet, jehlové střevíčky a případně i péro v drdolu. Naopak. Měla bys být stejná jako dosud (pokud tedy nejsi doma v něčem zrovna hnusném, vytahaném :-)). Ale změň svůj přístup k němu.
Nevím, jaké jsou vaše domácí rituály, konkrétně tím myslím, jak to vypadá, když se setkáte. Jsi doma dříve ty, nebo on? Popíšu jednu vzorovou situaci, když tak si to přizpůsob podle vašich poměrů. Dejme tomu, že ty jsi doma dříve, i děti. On přijde, ale ty nejdi hned za ním („Jé, podívej, Pepíček zase zmlátil sousedovic kluka, Anežka má teplotu, maminka to říkala, že to tak dopadne, to ty si jí tahal v tom dešti, koupil jsi ty brambory? Že si na ně zapomněl? To sem mohla vědět, ty seš ale absolutně k ničemu, já to všechno sama nezvládnu.... atd. atd. ) Ne - zadrž, vydrž. Nech ho, aby přišel on za tebou. (I kdybys v předchozím monologu měla absolutně pravdu! Teď ti jde o něco jiného, než o brambory atd.) V pohodě vyčkej. A nezačínej sama mluvit, vydrž to. Klidně i hodinu, buď trpělivá. A pak, až nějak vycítíš, že už je klid, tak se ho na něco zeptej. (Tuhle otázku si promysli v práci. Měla by se týkat něčeho, co ho zajímá, čemu rozumí, co ho baví.)
On ti (pevně doufám) odpoví a ty projev zájem a snaž se mu dát případně ještě nějakou rozvětvující otázku. Prostě abys docílila toho, že on bude povídat, vysvětlovat, mluvit o tom, co ví, zná, zajímá ho. A - pak ho zas nech bejt... Případně můžeš ještě v průběhu večera dát do placu nějakej super vtip, na který si "jako" vzpomeneš... Taky neškodí, když se ho zeptáš na něco ohledně jeho práce - a zase: nech ho mluvit a mluvit... Docílíš tím, že si s tebou popovídá o tom, co jeho baví; výsledek: bude mu příjemně. Bude mu příjemně s tebou....
Ale - stále opakuju: netlač na pilu! Nic nepřeháněj. Klidně chtěj rady ohledně věcí, které máš třeba už dávno vyřešené, pokud se mu povede se trefit, pochval ho, jak je to báječné, že ty sis myslela něco podobného, ale on řek báječný řešení... Nu, a tohle pomalu a nenápadně praktikuj následující dny. On si zcela jistě zvykne na to, že si s tebou může povídat o těch "obyčejných" věcech, o jakých si jinak povídá s jinými - s kamarády, v práci, případně s těmi "babami z internetu". A - když se mu bude příjemně hovořit s tebou, věř, že to hodně změní váš vztah k lepšímu.
A teď k tomu vašemu pošahanému sexu. Nemyslím, že je vhodné spolu rozebírat kvalitu a způsob provedení, zvláště, když jsou vaše vztahy spíš na úrovni "sousedka a domovník" (i tam jsou mnohdy vášnivější). Musíš to zkoušet navozovat nenápadně - klidně si najdi nějaký ten hodně hodně nepřístupný vtip, který pak vhodně uplacíruješ... Nebo si k němu sedni, i když čučí na televizi (pokud je doma), snaž se být milá. Tím nemyslím, abys ho např. ve vypjaté situaci při fotbalu začala nějak svádět, to by šlo asi všecho "do kopru", ale jen a jen být příjemná. Občas pohlaď, snaž se o navozování kontaktu - ale zase: musíš si dávat pozor, jak to bere, pokud by se "ošil" a nějak dal najevo, že je mu to nepříjemné, raději přestaň. A naopak. Svádět ho můžeš nenápadně v posteli... Co takhle k ránu, když ještě spí, mu navodit zlehounka nějaký "zajímavý sen"?
Vydrž, i když to třebas nebude mít hned úspěch a správnou odezvu. Uvědom si, že pokud je tahle „špína zastaralá", tak to žádnym kouzlem nezměníš za jeden večer! Jak říkám - omez se zprvu třeba jen na nějaké příjemné letmé dotyky: pohladíš ho, když půjdeš kolem... Ale jak říkám, jen tak nenápadně, nesmí to vypadat v žádném případě jako něco nuceného...
Láska se nikdy nedá vynutit, sex sice ano, ale to pak není z citu, z lásky, z touhy... Věř, že když si budete spolu povídat, když se budete spolu smát (a o to se snaž co nejvíc), tak i laškování a láskování bude následovat...
Uvědom si:
[editovat | editovat zdroj]- kopáním hrobu na jakékoliv vztahy je vyčítání, hádání, ublížený a tragický brek, hysterické vyhazování chlapa, kterého bys pak, když se fakt sbalí, zase prosila, aby tě neopouštěl... atd.
- Přímo průůůser (ano, to se jinak fakt napsat nedá) je, když mu vlezeš do mobilu, počítače, do tašky, do kapes - kamkoliv, kam se lízt nemá a najdeš tam něco, co bys vidět rozhodně neměla - tak přímo skokem z Nuseláku bych nazvala následné ztropení hysterické scény na celosvětové úrovni. Jednak pak z toho MUSÍŠ vyvodit nějaké ty důsledky, protože když ne, tak by to znamenalo, že to hodláš tolerovat, a druhak: o tom, co bys měla požadovat, třeba sama ani nevěříš, že by to splnil...
- Takže - když na něco přijdu: honem se někam zašiju a vydejchám, promejšlím, co s tím. Jestli zvládnu se zachovat tak, jak bych se - v případě, že to na něj vyřvu - zachovat měla. Pokud ne, dej si studenej hadr na čelo a vydrž, než se uklidníš. Vždycky se lepší řešení hledá s klidnou hlavou. V takové situaci víc než kdy jindy platí „Třikrát měř..."
- A - stejně jako u dětí: NEDŮSLEDNOST. To je obrovský průšvih, který zavinil mnoho rozvodů, nezvládnout sama sebe. Proto - když už něco řeknu, tak si za tím stojím!