Dichotomický klíč/41.pa63 (Biotop Wikicode)

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Germany, Bad Nenndorf, typ stanoviště 41.pa63
autor: Tortuosa, fotografováno dne 2004-07-16

Hierarchie[editovat]

Obdobné systémy typů stanovišť[editovat]

NATURA 2000: 9130 Asperulo-Fagetum beech forests
EUNIS: definuje typ stanoviště G1.63 Medio-European neutrophile [Fagus] forests, který je shodný s vymezením tohoto biotopu.
Palaearctic Habitat definuje 41.13 Medio-European neutrophile beech forests
Katalog biotopů České republiky: popisuje L5.1 Květnaté bučiny (Herb-rich beech forests) do kterých se řadí i květnaté jedliny.

Popis[editovat]

Poland, typ stanoviště 41.pa63
autor: Opioła Jerzy, fotografováno dne 2006-04-23

Bukové lesy na živnějších půdách nižších i podhorských poloh. Ve stromovém patře může být pouze buk, často však bývají přimíšeny další dřeviny. Na stanovištích blížících se k suťovým lesům bývá v příměsi javor klen i mléč, lípa srdčitá i velkolistá, jilm horský, habr obecný, jasan ztepilý a jedle bělokorá, v nižších polohách dub letní a ve vyšších polohách smrk ztepilý a jedle bělokorá. Les ve stadiu odrůstání je druhově chudší, naopak stadium rozpadu s dočasnými světlinami je typické přítomností statných bylin (samorostlík klasnatý, rulík zlomocný) a keřů (bez červený, zimolez pýřitý a černý). Vývojový cyklus přírodních bučin je poměrně rychlý, asi jen 200 letý. Vyšší koncentrace jelenovitých v lese ve fázi zmlazení konkurenčně zvýhodňuje smrk, javory a jasan před bukem, vyšší koncentrace prasat (rytí) zlepšuje podmínky pro uchycení jedle. Semenáčky buku, smrku a jedle se uchycují na počátku stadia rozpadu, ostatní dřeviny až při větším prosvětlení porostu, ale svým rychlejším výškovým růstem dokáží staršímu bukovému náletu konkurovat. Vtroušená jedle a za příznivějších okolností i smrk dokáží přečkat v podúrovni bukového hlavního porostu až do fáze rozpadu, kdy během formování nové generace bukového lesa získají nadúrovňového postavení, tyto stromy se pak dožívají 400 i více let, zatímco buky hlavního porostu jen 200 let. V případě většího nedostatku půdní vláhy, smrky, na které nedopadá rosa (v podúrovni), podlehnou konkurenci buku. Při rychlém rozpadu porostu (vítr), v kterém chybí nastupující generace lesa, se stabilizují náhradní společenstva bylin nebo keřů (měsíčnice vytrvalá, kopřiva, maliník, zimolez aj.), která dočasně blokují nástup nového lesa. Takovéto odchylky vývoje lesa jsou důležité pro zachování vysoké biodiverzity květnatých bučin, jejich dynamika není známa.

Druhové složení[editovat]

Dřeviny[editovat]

Dominantní a diagnostickou dřevinou je buk lesní Fagus silvatica, dále bývají přítomny. javor mléč Acer platanoides , javor klen Acer pseudoplatanus, líska obená Corylus avellana , jasan ztepilý Fraxinus exelsior , meruzalka srstka Ribes uva-crispa, růže převislá Rosa Vendulina, bez černý Sambucus nigra, bez hroznatý Sambucus racemosa, tis červený Taxus baccata, lípa srdčitá Tilia cordata, lípa velkolistá Tilia platypalloa, jilm drsný Ulkus glabra.

Byliny[editovat]

Diagnostickými druhy jsou: udatna lesní Aruncus vulgaris, netýkavka nedůtklivá Impatiens noli-tangere, hluchavka svrnitá Lamium maculatum, měsíčnice vytrvalá Lunária rediviva, kapradina laločnatá Polistichum aculeatum, pěchava vápnomilná Sesleria albicans. Z dalších druhů jsou časté sasanka hajní Anemone nemorosa, pitulník horský Galeobdolon montanum, mařinka vonná Galium odoratum a strdivka jednokvětá Melica uniflora.

Houby[editovat]

Štítovka stinná Pluteus umbrosus

Živočichové[editovat]

Martináček bukový Aglia tau, střevlík hladký Carabus glabratus.

Rozšíření[editovat]

Většina původních květnatých bučin v České republice byla přeměněna na kulturní smrčiny. Pralesovité bučiny se zachovaly jen na odlehlých místech v podhorských oblastech nebo balvanitých terénech ztěžujících v minulosti přiblížení dřeva. Na neutrálních půdách v celé Střední Evropě.

Externí odkazy[editovat]