Chemický slovník/Kahan

Z Wikiknih

Kahan je laboratorní pomůcka používaná k ohřevu, vytváří směs plynu a vzduchu, která se na konci kahanu spaluje.

Při laboratorní práci s kahanem se postupuje následovně:

  1. Uzavře se přívod vzduchu do kahanu.
  2. Následně se otevře přívod plynu a současně se zažehne externí zdroj plamene (zapalovač nebo sirka).
  3. Kahan se zapaluje tak, že se hořící sirka přikládá z boku (nikoliv shora) k ústí kahanu.
  4. Jakmile kahan hoří, otevře se přístup vzduchu tak, aby vznikl tzv. modrý nesvítivý plamen.[1]


Bunsenův kahan[editovat | editovat zdroj]

Bunsenův kahan
Bunsenův kahan

Součásti Bunsenova kahanu tvoří mísící trubice opatřená dvěma až třemi kruhovými otvory ve spodní části. Na její vnější straně je zde navlečena otáčivá prstencová objímka, jejímž otáčením lze regulovat přístup vzduchu nasávaného plynem proudícím z plynové trysky. Průměr plynové trysky, mísící trubice a vzduchových otvorů je volen tak, aby se plyn mohl smísit asi s 60 % vzduchu.

Směs vzduchu a plynu zapálená na konci mísící trubice hoří klidným, nesvítivým plamenem, při čemž nad ústím mísící trubky lze pozorovat vnitřní nazelenalý redukční kužel, který se odlišuje od vnějšího namodralého nesvítivého obalu. Vlivem neúplného spalování je v redukční oblasti plamene nižší teplota. Uzavřou-li se otočením objímky vzduchové otvory, přestane se plyn mísit s primárním vzduchem a plamen se stane svítivým.[2]

Tecluho kahan[editovat | editovat zdroj]

Tecluho kahan

Tecluho kahan má vylepšenou konstrukci Bunsenova kahanu; obvykle má vlastní regulaci pro přívod plynu a umožňuje také spalování směsi s větším obsahem vzduchu. Přívod plynu se reguluje šroubem umístěným proti přívodní plynové trubici. Přívod vzduchu se ovládá šroubovým kotoučem, který se pohybuje po závitech vyříznutých na vnější straně trysky.

U Tecluho kahanu lze dobře regulovat velikost plamene, jeho teplotu i tvar a velikost vnitřního redukčního kužele. Čím více je přiváděno vzduchu, tím více se plamen zmenšuje a stává se výhřevnějším. Pokud přiváděný vzduch převýší příslušný poměr ve spalovací směsi, plamen může vyšlehnout do mísící trubice a hořet přímo v otvoru trysky, barva plamenem se přitom zbarví do zelené. Pokud kahan začne takto hořet, je žádoucí přerušit ohřívání, uzavřít přívod plynu a kahan znova zapálit.[2]

Mékerův kahan[editovat | editovat zdroj]

Mékerův kahan

Čím více vzduchu v Mékerově kahanu do plynu přimísíme, tím méně ho bude přirozeně zapotřebí pro dostatečné spalování na vnějším povrchu. Plamen pak bude méně objemný a produkce tepla koncentrovanější. Tyto podmínky splňuje konstrukce Mékerova kahanu.

Mísící trubice je u horního konce rozšířena a do jejího ústí je nasazen klobouček s mřížkovým roštem. Regulace přívodu vzduchu je podobná jako u Bunsenova kahanu s tím rozdílem, že vzduchových otvorů je více. Poměr vzduchu a plynu ve směsi je 5:1. Zpětnému šlehnutí plamene do mísící trubice zabraňuje mřížkový rošt, který rozloží vnitřní kužel plamene, takže se netvoří velký chladný redukční prostor. Objem plamene se zmenší a dosáhne se vyšší a stejnoměrné teploty.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústav chemie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita v Brně; Střední průmyslová škola chemická Brno, Vranovská, p. o.; Lužánky – středisko volného času Brno, p. o.. Laboratorní praktikum. první., Předběžné vydání pro jazykovou a redakční úpravu vyd. Brno : [s.n.]. 57 s. (Letní chemické soustředění.) (česky)
  2. 2,0 2,1 2,2 KADRNOŽKOVÁ, Jana. Chemická laboratorní cvičení anorganická chemie. první. vyd. Brno : Střední průmyslová škola chemická Brno. (136 s.) (Učební texty.) Bez jazykové a redakční úpravy. (česky)