Přeskočit na obsah

Chemické pokusy/Důkaz halogenů v organických sloučeninách

Z Wikiknih
Důkaz halogenů v organických sloučeninách
Chemikálie různé halogenderiváty (např. PVC – lino)
Pomůcky kleště, (kádinka v případě kapalných halogenderivátů), měděný drát
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na uhlovodíky se mohou navázat mnohé prvky včetně halogenů. V halogenderivátech je vodík nahrazen halogenem, (obecný vzorec R-X), např. chloroform (CHCl3).

Halogeny (F, Cl, Br, I) v organických látkách se dokazují jednoduchým plamenovým testem nazývaným po svém objeviteli Beilsteinova zkouška.

Halogeny jsou součástí polymerů jako je PVC nebo halogenderivátů jako například chloroform, freony. Halogeny si ve sloučeninách zachovávají vlastnost barvení plamene, kterou mají i jako halogenidy mědi (Beilsteinova zkouška).

Nebezpečí pokusu

[editovat | editovat zdroj]
  • PVC (polyvinylchlorid) – za vyšších teplot uvolňuje toxické chlorované sloučeniny, hlavně HCl.
  1. Na konci měděného drátu (lze použít měděný plát, který se lépe drží a nezohne se při rýpání do PVC) uděláme smyčku (nebo ho rozklepeme). Uchytíme ho do kleští nebo připevníme ke skleněné tyčince, abychom se nepopálili.
  2. Připravený měděný drát žíháme v nesvítivé části plamene kahanu, dokud nepřestane barvit plamen a na jeho povrchu se nevytvoří černá vrstva oxidu měďnatého.
  3. Vyžíhaný drátek namočíme do roztoku halogenderivátu. Nebo pokud používáme PVC, zaboříme horký drátek do halogenderivátu. Drátek poté vložíme do nesvítivé části plamene a pozorujeme zabarvení plamene (modrozelená barva – důkaz halogenů).
  4. Drátek opět dobře vyžíháme a pokračujeme v testování dalších vzorků.