České dějiny/Metternichův absolutismus a revoluční rok 1848

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V Rakousku zavládl po Vídeňském kongresu tzv. Františkovsko-Metternichovský absolutismus. Metternich byl absolutně konzervativní. Myslel si, že Rakousko už svého vrcholu dosáhlo v minulosti a že je proto potřeba současné podmínky udržet. Každá změna pro něj zaváněla reformou a tím pádem i revolucí, prostě vstříc ke světlým včerejškům.

Metternich se domníval, že počátkem revolucí jsou vždy tajné spolky prosazující změny. Proti nim bojoval nasazením armády špionů a omezením svobody slova.

Metternichův konzervativismus se projevil také v roce 1835, kdy po Františkovi I. prosadil na trůn Ferdinanda. Měl legitimní nárok na trůn, ale místo něj mohl vládnout kterýkoliv z jeho schopnějších bratrů. V roce 1848 došlo k nepokojům ve Vídni, protože stát byl zkorumpovaný a v hospodářské krizi. Povstání vedli studenti, kteří požadovali odstranění Metternicha. Ten se lekl a sám raději emigroval do Anglie. Císař přislíbil ústavu a okamžitě zavedl základní svobody.

Toho okamžitě využili čeští intelektuálové, kteří sepsali petici se třemi základními okruhy požadavků: jazykovými, státoprávními a liberálními. Do dějin vešla jako Svatováclavský výbor. Němci nechápali, že se tímto de facto dotvářel nový národ. Početně byli v menšině, ale byli bohatší a vyspělejší. Češi byli v jejich očích pouze chudí sedláci a na naše nároky se dívali spíše s posměchem. České snahy zatím nevyvolávaly s Němci žádné konflikty. V této době odeslal Palacký do Frankfurtu odmítavý postoj k Velkoněmecké koncepci sjednocení Německa. Tím se ukázalo, že Češi jsou ve svých snahách sebevědomí, což vyvolalo u Němců hněv. Korunu tomu všemu nasadil Palacký, když se veřejně přihlásil ke svému slovanství. Pro Němce to byl šok, protože i když byli bohatší, pořád byli menšinou. Císař Ferdinand navíc na české požadavky přistoupil.

V červnu 1848 byl do Prahy svolán Všeslovanský sjezd, na kterém byl deklarován austroslavismus - tedy záměr slovanských národů setrvat pod křídly Rakouska. Na sjezdu se sešly všechny slovanské národy sdružené v monarchii. Během sjezdu došlo k celkem nevinné potyčce v Celetné ulici, při které zahynula manželka generála Windischgrätze¹. Prahou se rozšířil strach z reakce a v ulicích se začaly objevovat barikády. Generál Windischgrätz nechal povstání rozstřílet děly.

V červenci byl svolán celohabsburský sněm, na kterém byli i zástupci Čechů. Tento sněm měl ústavodárnou funkci. Do této doby již platily dvě ústavy, obě však byly sepsány císařem nebo zástupci vlády. Nikdo je neodsouhlasil a byly pouze provizorní, teď byl vznesen požadavek na definitivní ústavu.

Velmi radikální průběh měla revoluce v Maďarsku. To nepostihla centralizace tak tvrdě jako Čechy, protože uherská šlechta kdysi pomohla Marii Terezii při válce o rakouské dědictví. V Maďarsku také existovaly menšiny, které začaly prosazovat své racionální požadavky. Jelikož jsme jako Češi soucítili se Slovany v Uhrách: Slováky, Slovinci a Srby, tak jsme zásah monarchie proti těmto národům tvrdě odsoudili.

Paralelně s těmito událostmi probíhaly i nepokoje ve Vídni, kde se celohabsburský sněm konal. Situace tam v krizi přerostla poté, co se svými požadavky přišli nejchudší obyvatelé. Sněm musel být přesunut do Kroměříže a ve Vídni zasáhl generál Windischgrätz. Vídeňany také naštval tvrdý zákrok proti liberálům v Maďarsku. Panoval strach, že až se vypořádají s nim, tak dojde řada i na liberály ve Vídni. Pouze Palacký se překvapivě postavil proti povstání v Maďarsku. Bál se případného útlaku Slovanů poté, co by vzniklo samostatné Maďarsko. Revoluce v Maďarsku nakonec skončila bitvou u Villagoše, kde zasahoval ruský car. Byl to poslední záchvěv svaté aliance. Kroměřížský sněm nakonec ústavu dokončil. Zrušil privilegia šlechty, zrušil trest smrti a zavedl rovnost před zákonem. Ještě před dokončením ústavy se uklidnila všechna povstání a byl klid. 7. března 1849 byl sněm rozpuštěn, aniž by ústava vešla v platnost. Robota byla zrušena už v roce 1848 a teď ji již nikdo neobnovil.

Mezitím se také vystřídali císaři. Ferdinand předal v Olomouci moc Františku Josefu I.. Ten ve své nástupnické řeči řekl, že moc dostal od Boha, čímž se vlastně distancoval od liberálních slibů Ferdinanda. Ústavu si přijal, rozhodně však nebyla z nejliberálnějších. Nacionalistické ambice všech menšin nadlouho utichly, následoval tvrdý centralistický bachovský režim.

¹ čti [Vindiškréts]