České dějiny/Druhá republika a počátek okupace
Druhá republika je označení pro období mezi podepsáním Mnichovské dohody a vznikem protektorátu dne 15. března 1939. Celkově se jedná o neradostné období, většina Benešových spolupracovníků uprchla do zahraničí, protože tu na ně byl pořádán hon. Československo bylo po dlouhá léta budováno jako celek, s průmyslem v pohraničí a zemědělstvím ve vnitrozemí. S Mnichovskou dohodou jsme o celou jednu tuto složku přišli. Byla přeťata řada dopravních tepen. Z německých oblastí prchali Češi.
SdP se sloučila s NSDAP. Konrad Henlein se stal hejtmanem sudetské provincie. Čekal, že dostane vyšší funkci.
V Československu nastaly další významné změny. Ministrem zahraničí se stal germanofil Chvalkovský, který poukazoval na naši minulost ve Svaté říši římské. Benešovy ideje se zhroutily, hovořilo se dokonce o "odbenešení" republiky. Edvard Beneš přišel o vše, co se mu podařilo v zahraniční politice pro Československo získat - především o orientaci na Francii. Emigroval. Velkou potíží byl velký počet uprchlíků a situace na Slovensku. Už týden po Mnichovu vyhlásila HSLS (Hlinkovi katolíci) autonomii a během několika měsíců dospěla k diktatuře, přestože Slovenský štát vznikl až v březnu 1939. Na Slovensku zanikl politický život, došlo k výrazné fašizaci a nárůstu sympatií s Hitlerovým Německem. Spatřovali v něm cestu k samostatnosti. Hlinkova strana se militarizovala, byli vyháněni Češi, kteří rozšířili řady uprchlíků z německých oblastí.
Dalším důsledkem Mnichova byla hluboká krize české společnosti. Uzavření dohody bylo interpretováno jako prohra demokratických sil a na vzestupu byla strana, která jako jediná v Čechách vykazovala fašizující tendence - Agrárníci. To vše v době, kdy už v okolních státech vládly čistě fašistické vlády (Polsko, Maďarsko, Slovensko). Na sklonku 30. let jsme byli jedním z posledních ostrovů demokracie ve střední Evropě. Demokracie obecně začala být považována za přežitek.
Došlo rovněž k přeorientování našich zájmů na Sovětský svaz. Francie, Československo a Sovětský svaz měly spojeneckou smlouvu, která zaručovala, že pokud bude kterýkoliv z těchto státu napaden a jeden mu pomůže, tak pomůže i ten druhý. Protože nám ale Francouzi proti Němcům nepomohli (naopak byli jedním z hlavních strůjců Mnichovské dohody), tak nepomohli ani Rusové. Přesto alespoň nezradili.
Vládli Agrárníci, premiérem byl Beran, jedinou trpěnou opozicí byla Národní strana práce, kde bylo hodně lidí ze sociální demokracie. Komunisté byli zakázáni, ve společnosti narůstal antisemitismus. Prezidentem se stal Emil Hácha. Parlament si odsouhlasil zmocňovací zákon, takže vláda mohla sama přijímat zákony.
Někteří čeští intelektuálové i politici věřili, že je možné Němce nějakou cestou udobřit. Nevšímali si skutečnosti, že Hitler své požadavky účelově stupňuje a že jeho jediným cílem je úplná anexe Československa. Tento fakt je dnes již plně dokázán, neboť již zhruba po týdnu od zabrání pohraničí byl vydán rozkaz na spuštění akce Fall Grün, což byl plán na úplné rozložení našeho státu. Za nejlepší strategii rozebrání Československa zvolil Hitler cestu vnitřního rozložení, a to pomocí Slovenska. Hitler přímo nabádal Slováky k radikálnějšímu postupu při kladení požadavků na samostatnost. Jako odměnu za úspěšné rozbití Československa Hitler Slovákům nabídl, že je bude chránit před Maďary. Mezitím se v Čechách začínalo tušit, že Němci chystají velkou akci, v Sudetách se již shromažďoval Wehrmacht.
Několik dní před osudovým březnem 1939 si Slováci skutečně založili svůj stát, pro nějž se vžilo označení Slovenský štát a který je snad nejtemnějším obdobím slovenské minulosti. Hitler si po tomto kroku zavolal Emila Háchu do Berlína, kde jej nutil k podpisu žádosti o ochranu před občanskou válkou v Československu. Hitler celou záležitost prezentoval jako nespokojenost Slováku s Čechy a nabízel nám ochranu před konfliktem, který ve skutečnosti ale nehrozil.
Háchova role je často interpretována jednostranně. Bylo mu už asi osmdesát let a těšil se na důchod, chyběla mu pouze trocha odvahy. Beran si ho ale vybral a prosadil za prezidenta, sliboval mu, že jeho role bude pouze reprezentativní, namísto toho musel čelit tlaku dějinných událostí, po lidské stránce ale neselhal. Beneš Háchu po návratu z emigrace za cosi tvrdě potrestal, zemřel krátce po konci války ve vězení. Dokonce když Hácha v Berlíně viděl, co mu nabízí Hitler k podpisu, tak údajně dostal mrtvici, nakonec ale s pomocí stejně žádost podepsal. Smutný konec muže, který se už za monarchie vyznamenal jako vynikající právník. 15. března 1939 přijel Hitler s Heydrichem na Hrad. 16. března byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava, Slovenský štát vznikl 14. března. Celá okupace Československa byla interpretována jako snaha Německa o zachování pořádku, měla nám být dána autonomie a vlastní prezident. Armáda ale byla kompletně zabavena, bylo nám ponecháno pouze lehce ozbrojené vládní vojsko. Prezidentem zůstával Emil Hácha, skutečnou moc ale držel protektor - prvním byl Konstantin von Neurath. Po celou dobu protektorátu tu bylo početně zastoupeno Gestapo, SS i Wehrmacht.
V dubnu 1939 se premiérem stal Alois Eliáš. Byl to bývalý generál československé armády a legionář, reprezentant starých prvorepublikových pořádků. Byla to ale pouze volba naoko, jako ukázka pro lidi a pro Západ, že vlastně k žádné okupaci nedošlo a že jde skutečně pouze o ochranu.
Druhou významnou postavou naší politiky zůstával prezident Emil Hácha. Nebyl zrovna z nejodvážnějších, po morální stránce ale dobu protektorátu přestál bez úhony. Nikdy nikoho neudal, osobními přímluvami se snažil zmírňovat represe vůči konkrétním lidem. Čas od času popřál nějakému nacistickému pohlavárovi k narozeninám, protože si dobře uvědomoval, že místo něj samého mohl být prezidentem někdo mnohem horší. Chtěl se udržet. Naprostým šokem, který znamenal konec všeho, byla pro Háchu heydrichiáda a vypálení Lidic. Tehdy se naplno ukázalo německé zlo. Od té doby se Hácha nezmohl již ani na ten nejmenší odpor a raději pouze přitakával jejich plánům.
Naproti tomu premiér Eliáš se zachoval hrdinsky. Do různých, byť méně významných funkcí, dosazoval své kamarády, kteří fungovali jako informátoři. Informace, které získávali, šli přes Eliáše na Západ. Občas se mu podařilo dokonce zpronevěřit nějaké peníze, které posílal odbojovým organizacím. V červnu 1942 byl popraven na kobyliské střelnici.
Neurath byl v září 1941 nahrazen Heydrichem, Neurath byl oficiálně odvolán ze zdravotních důvodů. Existovaly ale spekulace, že udržoval dobré vztahy s českými politiky, protože údajně moc nevěřil ve vítězství Němců ve válce. Za jeho působení se hodně rozrostl český protiněmecký odboj. Proto musel přijít Heydrich, který byl mnohem tvrdší. Časem ale váha úřadu protektora stejně upadala, většinu pravomocí přebíralo speciální německé ministerstvo pro Čechy a Moravu.