Čeština/Písmeno ě

Písmeno ě (ije) patří k historickým prvkům českého pravopisu. Je pozůstatkem původní slovanské palatalizace. Nikdy se nepíše na začátku slova, tvoří totiž celek s předchozí souhláskou, na níž závisí výslovnost celé skupiny.

dě, tě, ně

Obdobně jako ve skupinách di, ti, ni písmeno ě značí, že předchozí d, t, n čteme měkce, tedy [ďe, ťe, ňe]. Nikdy nepíšeme ďe, ťe, ňe.

Příklady

dědeček [ďedeček], děti [ďeťi]

těsně [ťesňe]

bě, pě, vě, fě

Tyto skupiny vyslovujeme [bje, pje, vje, fje]. Skupina fě se vyskytuje jen zřídka (např. ulice Na Harfě, fěrtoch, žirafě).

Příklady

běžet [bježet]

pět [pjet]

vědět [vjeďet]

V některých slovech také píšeme bje a vje, a to tehdy, pokud dojde k setkání -b/-v + je- při tvoření slov, zejména po předponách ob- a v-:

ob-jem (od jímat), ob-jezd (od jezdit), ob-jednat (od jednat)

v-jem, v-jezd (viz výše)

Někdy se způsobem psaní rozlišují různé významy stejně znějících slov:

Milenci v objetí. (od objímat)

Válka si vyžádala mnoho obětí. (oběť)

Ve slově oběd nepíšeme bje, ačkoliv by se mohl nabízet jeho vztah k jídlu (jedl).

Skupina [pje] se vždy píše jako pě.

mě, mně

Obě skupiny vyslovujeme stejně, tedy [mňe]. (V některých nářečích se však ještě dnes můžeme setkat se starší výslovností mě [mje].)

Při rozhodování o tom, zda napsat mě, nebo mně, platí pravidlo, že mně píšeme tam, kde je skupina -mn- i jiných tvarech téhož slova nebo ve slovech příbuzných.

Příklady

jemně (od jemný), skromně (od skromný)

domněnka (od domnívat se), obdobně pomněnka, zapomněl, připomněl, vzpomněl atd.

V ostatních případech píšeme mě:

město, měsíc, v domě (od dům)

osamělý (od sám), tamější (od tam, nikoliv od tamní)

V tvarech zájmena já píšeme mě ve 2. a 4. pádě (jako tě), mně v 3. a 6. pádě (jako tobě). Krátký tvar mě dnes také nahrazuje již zastaralé mne (jako tebe):

viděl mě, podívej se na mě/mne, beze mě/mne

mně to neříkej, ke mně, o mně

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Palatalizace ve Wikipedii