Švédština/Člen

Z Wikiknih

Na Wikipedii naleznete článek Člen (mluvnice).

Před podstatnými jmény stojí ve švédštině obvykle člen. Podobně jako jiné germánské jazyky má i švédština člen určitý a neurčitý.

[editovat] Neurčitý člen

Neurčitý člen má tvar en (společný rod) a ett (střední rod), používá se jen v jednotném čísle a má význam „jeden“.

en kvinna – (jedna) žena, en man – (jeden) muž, ett barn (jedno) dítě

[editovat] Určitý člen

Určitý člen, který má význam „ten“, je tzv. postpozitivní. To znamená, že se připojuje jako koncovka k podstatnému jménu. Většinou má tvar -en (spol. rod) a -et (střední rod), v množném čísle obvykle –na, někdy -en, -a. Končí-li slovo samohláskou, vynechává se obvykle e.

Příklady:

• stad – staden – städer – städerna (město)
• kvinna – kvinnan – kvinnor – kvinnorna (žena)
• hus – huset – hus – husen (dům)
• barn – barnet – barn – barnen (dítě)

Stojí-li před podstatným jménem ještě přídavné jméno (v určitém tvaru), přidává se ještě volný člen den, det, de. Podstatné jméno je tak determinováno dvakrát:

• den stora staden – (to) velké město
• det gamla huset – (ten) starý dům
• de unga kvinnorna – (ty) mladé ženy

[editovat] Použití členů

Neurčitý člen se používá:

• pouze v jednotném čísle;
• k označení osob a věcí, o kterých se mluví poprvé ani nejsou známé ze souvislosti:

Jag har en bok. – Mám (nějakou) knihu.

Jag ser ett barn. – Vidím (nějaké) dítě.

Jag har böcker. – Mám (nějaké) knihy. (v množném čísle bez členu)

• u podstatných jmen zatupujících celou třídu pojmů:

En fisk simmar i vatten. – Ryba (= každá ryba) plave ve vodě. (srov. dále)

Určitý člen se používá:

• k označení osob a věcí, o kterých se již mluvilo nebo jsou známé ze souvislostí:

Hon har en ny bok. Boken är stor. – Ona má (nějakou) novou knihu. Ta kniha je velká.

• k označení jedinečných pojmů:

Solen skiner. – Slunce svítí.

• k označení podstatných jmen zastupujících celou třídu:

Fågeln flyger, men fisken simmar. – Pták létá, ale ryba plave.

Hunden skäller. – Pes štěká.

• u abstraktních pojmů použitých ve všeobecném smyslu:

Tiden läker alla sår. – Čas všechny rány zhojí.

• u názvů dní, svátků a ročních období:

Jag älskar sommaren. – Miluji léto.

Julen kommer i December. – Vánoce přicházejí v prosinci.

• u názvů jídel:

Lunchen serveras klockan 12. – Oběd se podává ve 12 hodin.

Ale: Vad har vi till lunch idag? – Co máme dnes k obědu?

• k označení množství:

Dessa skor kostar en tusen kronor paret. – Pár těchto bot stojí tisíc korun.

• hovorově též u titulů:

Doktorn, kan du hjälpa mig? – Pane doktore, můžete mi pomoct?

• v názvech částí měst:

Gamla stan – Staré Město (ve Stockholmu, i v Praze)

Hötorget – Senné náměstí

• u jmen švédských řek, jezer, hor apod.:

Lagan, Mälaren, Thornedalen

Člen se nepoužívá:

• obvykle u vlastních jmen:

Hon heter Anna. – Jmenuje se Anna.

• obvykle u látkových a abstraktních jmen:

Vatten är en kemisk förening av väte och syre. – Voda je chemická sloučenina vodíku a kyslíku.

• u podstatných jmen v přísudku, pokud označují povolání, stav, národnost, náboženství apod. a nejsou-li blíže určena:

Han är lärare. – On je učitel.

Hon är svenska. – Ona je Švédka.

Ale: Han är en god lärare. – On je dobrý učitel.