Zapoljarnyj

Z Wikiknih
Přejít na: navigace, hledání

Cesta na sever[editovat]

Pozor na záludnosti cesty. Cesta z Prahy na sever je dosti úmorná. Cestovat letadlem lze přes Moskvu nebo Petrohrad do Murmanska.V Praze na letišti Vám rádi odbaví zavazadla přímo až do koncového města. Pozor, nikdy ale takovou chybu neudělejte! V Moskvě Vám zavazadla zadrží celnice a vy přicestujete bez kufrů. To se stalo i mně. Pak mi nezbylo nic jiného, než se pokusit z Murmanska telefonicky s Šeremtěvskou celnicí vyřídit propuštění zavazadel. Předem jim samozřejmě musíte poslat kopie všech dokladů co máte u sebe. Dovolat se z Murmanska na celnici nebylo jednoduché – trvalo to ½ dne. Když se Vám pak podaří váhající celníky na dálku přesvědčit, aby propustili Vaše kufry, je to skvělá výhra! Nemusíte totiž jet osobně pro kufry zpět do Moskvy! Živě si ještě vybavuji vedoucí směny na Murmanském letišti, jak se mi smála „Nic si z toho nedělejte, to se stává skoro každému, kdo přijíždí ze západu.“

Tundra[editovat]

Z Murmanska Vás čeká ještě dlouhá 3 hodinová cesta poskakujícím autem po špatně udržované cestě asi 180 km dlouhá. Při své 1. „květnové“ cestě byly okolo ještě zbytky sněhu a jezera okolo byla zamrzlá (týden před tím prý byla tato cesta zcela zavřená kvůli sněhu). Cesta vede kamenitou krajinou s mnoha rybníky a jezery. Okolo řídce rostou stromy, převážně mladé břízy spíše keře. Ve skutečnosti to ale nejsou mladé břízy. Vlivem tvrdých podmínek a krátkého léta nikdy nevyrostou a kmínky nepřesáhnou asi 10 cm tloušťky. V době kdy u nás kvetly stromy byly zde břízy ještě zcela holé. Když jsem v Murmansku nasedl do UAZu a vydal se na sever, ještě nevěděl že zdaleka není všem trablům konec. V polovině cesty do Zapolyarneho je jakási vnitřní hranice. Nejdříve jsem tomu nechtěl uvěřit. Prý to byla dříve zakrytá oblast a po uvolnění hranici zachovali a udělali zde hraniční pásmo se západem. Já jsem se zde ocitl ve 2 hodiny ráno s turistickým vízem a bez jakékoliv dalšího povolení „bumažki“. Stal jsem se zřejmě krajně podezřelým, a tak mě zadrželi a odmítli pustit dál. U nás byla v té době černá noc, ale zde byl normální jasný den. Strážní budka byla jak návrat do minulosti. V malé oprýskané budce měli hlavní spojovací prvek - starý drátový vojenský telefon s kličkou. Škoda, že jsem nemohl udělat fotku. Po pohnuté diskuzi a po obtelefonování všech možných čísel co jsme znali, mě nakonec po hodině dohadování propustili.

Zapolyarny[editovat]

Původně se zdálo, že návštěva města Zapolyarny, jednoho z nejsevernějších měst Evropy, bude velmi zajímavá. Toto území patřilo v historii střídavě Rusku a Finsku. Teď je to ruské území. Barentsovo moře je odtud několik desítek kilometrů, ale Golfský proud má na tuto oblast stále ještě velký vliv. Díky němu moře v zimě nezamrzá a celkově je zde teplejší klima než by odpovídalo této severní šířce. Zimy jsou zde však přesto tuhé a dlouhé. Prý tu občas je i „sorok“ tj. -40 st.C, normálně prý ale jen okolo -20 st.C. Když po dlouhé zimě přijde jaro, dochází k rychlému prodlužování dne a to až o čtvrt hodiny denně. Zanedlouho je tu po polární noci nekonečný polární den.

Živobytí na severu není nijak jednoduché. Lidi tu drží pouze průmysl - hlavně těžba a zpracování rudy. Nikl se zde těží od nepaměti. Jen po vytěžení nejkvalitnějších zásob rud se těžba během času odstěhovala z povrchu pod zem, do hlubinných dolů. Těžební a zpracovatelská firma KGMK zajišťuje práci pro většinu obyvatel města. Komu se to nelíbí, má zde jen jedinou možnost – odstěhovat se. V okolí dolu jsou obrovské zásoby niklu, a tak tu vzniklo v nedávné době i město. Zapolyarny byl založen v r.1956. Předtím tu byla jen jakási „děrevnja“, prý to bylo pouze pár dřevěných baráků. „Rozkvět“ města začal v době „nejhlubšího budování komunismu“. Dodnes tu mnoho lidí vzpomíná na zlatou éru. Nechcete-li se dostat do nepříjemností, je lépe se při rozhovorech exkurzům do historie vyhnout.

Těžba a výroba niklu je velice lukrativní obor. Zabývá se jím místní mamutí firma KGMG. Je to velice bohatá firma. Nikl se prý prodává v současnosti velmi dobře, za příznivé světové ceny. Výrobní náklady jsou zde malé, prý nepřesahují ani 20% z prodejní ceny niklu! Kvůli průmyslu je zde ale okolí silně zdevastované a lze zde najít prakticky jen haldy po těžení a obrovská kalová jezera. Ekologické chování sem ještě nedorazilo.

Na závěr[editovat]

Oblíbený místní vtip je samozřejmě na domácí téma. Obecně lze říci, že zařídit zde cokoliv rychle je přinejmenším neobvyklé, ne-li téměř nemožné. Buďte tedy na pozoru, slíbí-li Vám někdo, že vše bude vyřízeno přes noc tj. hned do příštího dne. Polární noc je zde dlouhá vy se můžete klidně dočkat výsledku až za několik měsíců. K podobné situaci může dojít v létě. Slunce zde pouze krouží po obloze a noci se nedočkáte.

Externí odkazy[editovat]