Valticko/Pamětihodnosti

Značně zastoupen je ve fondu materiál o stavbách, opravách a adaptacích zámků, letohrádků, menších uměleckých staveb. 1/

Pamětihodnosti

Apollonův chrám (Apollotempel)

Na prosluněném břehu podél Mlýnského rybníku, již v Rakousku, nachází se stranou ležící obydlí podle cesty na jižním břehu, a ve stínu háje vede vzhůru k Apollonova chrámu postaveného v letech 1818-1820 podle plánů Kornhäusela (Josef 1782-1860). 10/87

Místo chrámové haly obsahuje budova výklenek s velkým reliéfem, vytváří Apollóna se slunečním vozem, na stranách stěn zobrazené reliéfy alegorických skupin z vodního božstva. 10/88

Je to jedinečný jen ojedinělý chrám s osmi sloupy, a obsahuje chrámovou halu, jednu Niffé s velikým plochým reliéfem, jehož středem je velmi odvážný obraz slunce. Na bočních stěnách jsou půlkruhové ploché reliéfy skupin vodních božstev; jednotlivé postavy jsou od Kliebera. Na chrámu nachází se galerie, z níž má člověk ucelený pohled na tři rybníky a dokonce i na část rybníku čtvrtého. 6/

Belveder (Belvedere)

Rozkošný zámeček obklopený anglickým parkem. Přes osmdesát pávů odkrývá své pestré lesknoucí se peří - podívaná, kterou nikde v Evropě nemůžeme nalézt - ještě vás pozdraví perlové slepice, zlatí a stříbrní bažanti, které chovají ve zdejší bažantnici. 6/

Čínská rotunda (Chinesischen Lufthaus či Rotunde)

Jdeme-li od zámku k levému okraji rybníku, ještě před akvaduktem je postaven pavilon, nazývaný dle tvaru také Rotunda. Uvnitř je vyzdoben pravými čínskými hedvábnými tapetami. Sloužily kdysi k výzdobě podobné zahradní besídky královských zahrad ve Versailes, kde byl za revoluce tam zbourán a tapety odvezeny jedním emigrantem do Vídně, od něhož je kníže Alois koupil. Jedna tapeta ztratila se při pěším cestování, byla ale (později) jedním Židem nalezena a nynější využití dosvědčuje, že se nalezla. 6/

Již v prostředí čínského pavilonu je hojná erotická flóra, ale zcela ze zámořských stromů a keřů *) 6/ z Kanady a štěpů podivuhodných uplatnilo se při budování parku. 6/

• Dvě stromořadí kanadských topolu vede od zámku k Minaretu,různé topoly a platany, Liriodendron a Artemisia, Cassia a Rhamnus, Zantoxylum a Hyppopäe, Staphylea a Bacharis, kromě 100 jiných stromů a keřů pořídil, vytváří zde opravdovou dendrologickou výuku. 6/

Dianin chrám čili Rendez-vous (Tempel der Diana)

(V Bořím lese je postaven monument - Dianin chrám, zvaný též Rendez-vous, který sloužil především hostům při loveckých snídaních.)

V zeleni Theimského lesa (Boří les) se vyzdvihuje, nad břehy zrcadlícího se rybníku Rendez-vous, ianin Chrám (Tempel der Diana), postavený podle projektu Hardtmutha (Josef 1758-1816) architektem Kornhäuselem (Josef 1782-1860 v letech 1810-1812. 10/86

Celý přírodní park je v rovinném terénu přístupný hned od Valtic, první nejkrásnější zařízení v lese, je na malé vyvýšenině nad stejnojmenným rybníkem. Je to v podstatě vlastně lovecký salon ve tvaru římského vítězného oblouku. 6/

Střední sloupy každé strany podpírají 2 obrovské postavy, které představují čtyři denní doby. V tomto nádherném paláci je byt myslivce a sál 60 stop dlouhý a 30 stop široký; další místnost je s vyobrazením tam střelených zvířat. Velice příznačný je nápis na jižní straně mezi plochými reliéfy: "Dianae venatrici ejusque cultoribus Joan. Princeps a Liechtenstein 1812" a na severní straně "Has tibi, blanda soror Phoebi, sacravimus aedes, Intactus semper crescat tibi lucus honori". 6/

Tento (36 stop vysoký 15 stop široký) se čtyřmi korintskými sloupy (30 stop výšky a 4 stopy průměru) nesený. Při bohatě ozdobeném trámoví umocňuje vysoká atika, která znamenitě vytváří plochý reliéf s 30 postavami a různými loveckými skupinami. Plochy po obou stranách oblouku jsou vyzdobeny postavami *) v životní velikosti. 6/

• Nahoře citovaného basreliéfu vidíme Fauna, mladého Bacchuse vyučujícího soubor hudebníků; Diana mazlící se se srnkami; Parforse a Bacchatina, Diana a Akteon a lov mědvěda. 6/

Je to lovecký zámek ve formě římského vítězného oblouku, s bohatě zdobeným trámovím se vznášejícím se Attilou, s velkolepým reliéfem, ve kterém se vyobrazují lovecké skupiny. Obě strany oblouku jsou bojově vyzdobeny rovněž s plastickými figurami, a na průčelí je Faun (v římské mytologii koza-člověk), mladý Bacchus (bájeslovný bůh vína) se učí hudbě, Diana (římská bohyně lovu) se mazlí se psem, štvanice na černou zvěř; na zadní straně: spící Endymion (řecký bájný lovec), Bacchantina, Diana a Akteon a lov na medvěda. Střední sloupky na každé straně jsou vyzdobeny obrazci zobrazující čtyři denní doby. Na jedné straně průčelí je nápis: "Dianae venatrici ejusque cultoribus. Joan, Princeps a Liechtenstein, 1812." Nápis na druhé straně: Has tibi,blanda soror Phobi, sacravimus aedes, Intaebus semper crescat tobo lucus honori." V češtině to znamená: "Lovkyni Dianě. Její ctitel Jan, kníže z Liechtensteinu." "Tobě, sličná sestro Phöbuse, je tento chrám posvěcený; Nedotknutý vždy působí k její cti a lesu." 10/86

Zcela nahoře, na ploché střeše triumfální stavby je překrásný výhled přes Boří les, partie pohledů z Lednice do Valtic divák si užívá za jasného letního večera, když dohasíná Slunce a naproti se skví sloupoví glorietu Kolonády na Homoli (Reisten). Mezitím Měsíc, než do noci se oděje a stoupá nad Karpaty, jeho stříbrná, pozvolná jasnost se nad hájem rozptyluje. Když si budete vytvářet svoji líbeznou fantazii vidí, jak starostlivý Osiris (slunce) jen marně hledá blednoucí Isis (měsíc), anebo mnohý objekt připomíná panenskou Dianu, zde živou. Skutečně by se nemohla Diana nalézt líbezněji než zde právě po honu. ---- Kromě toho jsme viděli v Bořím lese ještě menší oslavné pavilony jako: jelení, srnčí, jedlový. 6/

Z cimbuří (střechy) této nádherné budovy je půvabný výhled na zelenou krásu okolního velikého lesa. Za měsíčního úplňku se ukazuje, že panenská bohyně lovu, jen těžko hledá své zastavení. 10/87

Dianin chrám (1810-1812) v Bořím lese byl (za vlády knížete Johanna II. 1840-1929) podroben důkladné renovaci. 10/98

Farní dům

Fara, prostranná budova, stojí blízko kostela a zahrady.

Hradby městské

Ve starém popisu Valčic z roku 1839 čteme ještě o starých zdech městských a třech branách, jež objímaly 340 domův se 3000 obyvateli. 4/

Hraniční zámeček (Gränzmonument)

Tak jako rybník, budovaný jako archeologická vykopávka i navážka, s budováním ostrůvků a osazení více než milionu stromů a keřů, tak činil potíže i terén při budování této stavby. Na tomto místě byla bažinatá step. Nejdříve musel být rybník zvětšen a zemina navážena, než se mohl začít se stavbou na pilotách a na mokřinách, než mohl vzniknout tak nádherný palác. 6/

Původní moravsko-rakouskou hranici dodnes připomíná klasicistní Hraniční zámeček v Hlohovci postavený v letech 1816-1819. Nápis dodnes připomíná nápis "Zwischen Österrech und Mähren" (mezi Rakouskem a Moravou). 3/

Zámeček je postaven na pilotech a roštech na břehu Hlohoveckého rybníka podle návrhu Josefa Kornhäusela zednickým mistrem Josefem Popellackem. 3/

Za širokým parkem je zastrčený Hraniční zámek (Grenzmonument), kterým protéká malý potůček, vytékající z urny vodní víly a malým tokem ústí do rybníka; Na římsách budovy čteme nápis: "Hranice mezi Rakouskem a Moravou". V minulosti bylo celé okolí bažinatým krajem. Lidé zvětšující rybník, vytěženou zeminu použili k násypu a na něm postavili na základech pro tři velké otevřené oblouky provedli na pilotách a roštech. 10/88

Potůček protékající středem stavby stanovuje zemskou hranici mezi Rakouskem a Moravou a ústí do klidné vodní plochy a hranice přirozeně probíhá středem rybníku. Celá budova tedy stojí přesně polovinou v Rakousku a polovinou na Moravě a takto spojuje obě tyto země.6/

Tato budova je 210 stop dlouhá, má uzavíratelný příjezd 186 stop dlouhý. Základem stavby jsou uprostřed tři velké otevřené oblouky jako u haly, středem protéká tzv. Hraniční potůček a za stavbou tvoří kulisu zahrada se sochou vodní nymfy. 6/

K oběma halám na terase jsou z obou stran hranice samostatné, uzavíratelné, přístupové rampy. Vpravo i vlevo na terase jsou malé hranaté sály. U každého malého sálu je otevřená terasa 50 stop dlouhá a 22 stop široká jsou umístěny znaky obou území. Zde jsou vystaveny smyslné květiny připomínající visuté zahrady babylonské; Ze severozápadu jsou terasy chráněny zdí s dórskými pilastry. Střední hala je odskočena o 21 stop dopředu a v patře je pěkný sál s podlahou 216 sáhů čtverečních. Uprostřed stojí nasrelie s loveckou tématikou na vkusném mramorovém podstavci. Mezi volnými dórskými sloupy prosklenými dveřmi zavede nás na velkou terasu do altánu s jemnou litinovou mříží, od které je překrásný výhled na vodní hladinu s pokojně táhnoucími se labutěmi a ohromný park tak daleký až kam zrak dosáhne. Odvrátíme-li se od terasy a opět jdeme do sálu, tak nás překvapí opakující se snímek "visa-vis" prosklené dveře, ve stejně velkém tvaru zrcadlícího se obrazu. Čtyři dórské sloupy s kopulemi překlenutými nad altány. A na římsách nad kopulemi čteme nápis: "Hranice mezi Rakouskem a Moravou." 6/

Na bocích jsou vstupní rampy, z každé vstup do haly, kterou podpírají široké pilíře, uprostřed dórské sloupy. U hal jsou terasy, ze zadní zdí s pilastry a arkádami vyzdobené, kde se chránila květena před větrem. Prostřední velká hala je vkusně vyzdobena mramorovou vázou s loveckými motivy. Zasklené dveře mezi dvěma dórskými sloupy vedou na velkou terasu, ze které je výhled na velikou vodní plochu. 10/88

Magický je pohled na otevřenou terasu, kterou osvětluje západ slunce přes hladinu rybníku. Brzy z rána je ještě efektnější odlesk slunce od vodní hladiny a v lesku zrcadla může se purpurem vymalovat zdvojený obraz, znovu se objevující v sále. Impozantní je ale pohled na tento hraniční památník při východu slunce z hráze od silnice vedoucí z Lednice do Valtic. Sluneční paprsek než se odrazem od zrcadla na zadní stěně přes velké prosklené dveře, rozžhaví se celá budova jakoby ve žhnoucím plameni. 6/

Impozantní je pohled z hraničního monumentu, na hráz, přes kterou vede silnice do Lednice, při svitu vycházejícího slunce. Totéž záření je odrazem od zrcadlících se stěn, že se zdá, jakoby palác hořel. 10/88

(Současným majitelem zámku je firma DIXI-KAŠNÍK, která zde vybudovala komplexní společensko restaurační zařízení. /Propagační tisk/)

Hubertova kaple (Hubertuskapelle)

Kníže Alois I. Josef (1759-1805) nechal postavit v Bořím lese něžnou stavbičku Hubertovu kapli. Nahoře na oltáři stojí socha svatého Huberta, který podle pověstí byl vášnivým lovcem a až se mu zjevil jelen, mezi zlatým parožím ukazující zářivý kříž, hluboce ohromen se mysliveckých radostí zřekl. Protože byl zvolený za ochránce lovců, tak je pořádán, jako na všech knížecích dvorech, také ve Valticích každoročně 3. listopadu skvělý Hubertův lov - štvanice podle anglického vzoru. 10/89

Chrám Múz (Musentempel)

Při vstupu do velikého přírodního parku stál snad od roku 1809 Chrám Múz se svou umírněnou výškou ve východní části parku proti Oboře (Tiergarten) a Janova hradu (Hansenburg). Jeho jméno mu dal Klieber, který toto mistrovské dílo vytvořil. V roce (1816) byl přestěhován k rybníkům a tam pojmenován jako Tři Grácie (Grazien Cirkus). Tehdy opustily Múzy své výklenky s květinovými vázami a nyní jinde zaplňují nové výklenky. Zmíněný mistr také vypracoval basreliéf (Apollona se slunečním vozem), kde připomíná bývalý Chrám múz, který jen jako atrium ve vestibulu skleníku 27 stop širokého a 12 stop do hloubky a tvoří východ a po čtyřech schodech dolů. V parku konec konců vidíme z předsíně se čtyřmi sloupy chrám na zeleném pahorku postaveném. *) 6/

• Podle doslechu by měl být podle předběžných rozpočtových nákladů za 80.000 vystavěn nový skleník ještě velkolepější se skleněnými stěnami na nejlepším rezidenčním místě ve velkém parku. Také někdo kvůli vnitřním opravám a přestavbám zámku seznamuje, přitom ujišťuje, že žádné podstatné změny doposud rozhodnuty. Hormahrský archivu s. G. J. 1829: "Hezkou stavbu přes založenou zahradu Jeho Milosti knížete Jana (Johanna) z Liechtensteina," od J. H**, proto se mohlo věřit, že tyto duely uskuteční. 6/

Janův hrad (Hansenburg, Johannesburg)

• 1807

Byl vystavěn v roce 1804-1807 (správně 1801-1808) liechtensteinským architektem Hardtmuthem (1758-1816). Byl to takový oblíbený manýr zesnulého knížete, v tzv. gotickém stylu se čtyřmi věžemi, ta nejvyšší je kruhová, druhé čtyř, šest a osmiboké. Těmito věžemi je hlavní budova se dvěma vysokými zdmi s kamennými galeriemi, ve kterých jsou zaplněny strážními věžičkami, čímž vznikl ohraničený čtvercový prostorný dvůr. V přízemí je vlevo byt revírníka, u kterého dostanete (v roce 1840) na osvěžení mléko; vpravo se vstupuje do předsíně, kde jsou oštěpy, halapartny, palcáty, šišaté přilbice, prapory s letopočty 1716 až 1718 (pocházejí tedy z vítězných časů Evžena u Peterwardeinu) a byly zde vystaveny. Točité schodiště vede do malé předsíně, kde je rytířská zbroj, vystavená gigantická puška, a odtud vpravo se vstoupí do šedě vymalovaného rytířského sálu s parketovou podlahou. Je 36 stop dlouhý, 24 stop široký, obsahuje dvě významně vyzdobené truhly, jedna s čínskými obrazci, půvabné malé stolky s hodinami umělecké práce. Napravo i nalevo jsou přilehlé mnohoúhelníkové komnaty ve věžích; tamhle vpravo je skvostný stůl s mozaikou, s opálem a rubínem vyzdobený, naznačuje se kdysi oblíbená pekelná hra; pohodlné křeslo vyšívané matkou zesnulého knížete Jana. V levém pokoji s ovocem je pěkný rozhled na oboru, potom nejedna vyhlídka na Múzy a Apollónův chrám. Na nejvyšší věži si čáp vystavěl na samé špičce své hnízdo, v tomto pohledu je přiléhavá stafáž. Ten snímek je tak mírný, že se cizinec přibližující ke hradu ohlašuje lesním rohem . 6/

• 1840

Na velké louce kolem hradu se konají štvanice na černou zvěř. 6/

• 20.století

(Objekt je součástí Lednicko-valtického areálu. Dříve sloužil v době honů jako myslivna a lovecký zámeček.)

• 21.století

(Hrad byl postaven u lovecké obory, na místě tehdy obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Stavebníkem byl kníže Jan Josef I. (1760-1836) z Liechtensteina na počest Jana I. z Liechtensteina, který získal roku 1370 lednické panství. /Podle Památkového ústavu/)

(Napodobenina zdevastovaného rytířského hradu. /Propagační tisk/)

Kolonáda na Homoli (Kolonnade auf der Reisten)

V letech 1817-1823 vzniklo na Reistenském vrchu, na jehož stráních se dobrému vínu daří, na jeho nejvyšší části dubovým lesem pokryté, vybudován vyhlídkový pavilon (Kolonáda na Homoli) podobný Gloriettu u Schönbrunnu (ve Vídni). Na severní straně je umístěn nápis: "Syn otci, bratr bratrům". Na jižní straně jsou slova: "Mánům nezapomenutelný, jediný pozůstalý syn". Budovu dal vybudovat kníže Jan I. (Johann I. Josef 1760-1836) ke vzpomínce na svého otce Františka Josefa I. (Franz Joseph I. 1726-1781) a své bratry Filipa a Aloise. 10/84

Kníže Jan dal k památce svého otce Františka a svých bratrů Filipa a Ludvíka (?). Nápis na severní straně zní: "Syn otci, bratr bratrům"; na jižní straně "Na duše zemřelých jediný pozůstalý nezapomene". 6/

Střed budovy tvoří oblouk, dvě postranní křídla, 24 vysoké korintské sloupy a vytváří jeden celek. Zadní stranu ozdobují čtyři volná pole, druhou část budovy reliéf vztahující se k vládnoucím knížatům. 10/86

Do výklenků v průčelí uvedené budovy z pískovce jsou umístěny postavy původců a tří knížat, kteří se museli podílet na vznik tohoto odlehlého sloupořadí. 10/84

8 stop vysoké sochy na sloupech, do výklenků na severní straně kolonády zvěčněny jsou zesnulí zakladatelé, kromě sochy vlastní. Přece byl tento památník dokončen teprve v roce 1823. - Dvacet čtyři korintských sloupů 30 stop vysokých, ve dvou řadách ohrazují obdélníkovou stavbu 147 stop dlouhou a jen 15 stop širokou. Prostředek tvoří 14 stop široké oblouky se dvěma postranními křídly. 6/

Šestnáct plochých reliéfů v náklonu, aby byly viditelné, ploché poslední strany čtyř výklenků jsou obráceny k vkusnému anglickému parku. 6/

V budově jsou schody z pískovce, nalámaného v Úvalech (Garschönthal, Garschensthal), kterými se vyjde na plošinu či terasu, ze které jsou pro malíře potěšitelné výhledy. Zámek a město Valtice leží pod příjemným návrším, nahoře je les, louky, vinice - vše příjemné pro pohled. Přes Boří les (Thein, Theim) krásné Rendez-vous (Dianin Chrám), vidíme Břeclavské věže, táhnoucí se Karpaty, hraniční linii; přes Lednici pohled těká na pláně, pole a nad tím Dívčí Hrad (Maidenburg) a Růžovou horu (Rosenstein) na Pálavě až neméně romantický, vidoucí Mikulov (Nikolsburg) se svým hezkým zámkem, návrší s křížovou cestou (Kalvarienberg, Svatý kopeček), až oko ještě dále západně zahlédne zříceninu hradu Falkenstein, jako koncový bod našeho výhledu. 6/

Z terasy kolonády je nádherný dálkový pohled na Valtice, Úvaly a Schrattenberg, na tmavé lesy a zelená pole, na horizontu Pálavské vrchy a modrý řetězec Karpat, město Mikulov, hlušinu Staatzu a ruina Falkensteinu připomíná minulou historii kraje. 10/86

Lovecký dům (Jagdhaus)

Kolem parku a obory jsou lednické obecní louky, na kterých je zakázán i hon na prasata a také koňské dostihy. Pro tyto účely vystavěl kníže Jan 1805 přímo u obory Lovecký dům s portikusem vystrčeným dopředu, podepřený čtyřmi sloupy toskánského typu, v poschodí je galerie, ze které dámy přihlíželi honům. Tato galerie je osmiúhlá místnost, která může být vytápěna a pod ní v přízemí je byt lesníka. 6/

Lovecký zámeček (Katzelsdorfský)

Poblíž rakouské obce Katzelsdorf, těsně u hranic v ČSR. 1/

Katzelsdorfský lesík s loveckým domem (Jagdhaus) (jedna hala a několik kabinetů s hezkou výstavou trofejí) je půl hodiny cesty od Valtic. 6/

Minaret (Chiosk)

• 1797

Koloniálními zájmy se do zahrad dostaly i další orientalismy. (M. Pospíšilová, 1985)

Orientální věž s jeho mešitou, také nazývaná turecká nebo Kiosek . Vznik této věže je beztoho zvláštní. Kníže Alois chtěl zvěčnit své jméno významným architektonickým památníkem a tak přišel s plán a návrhem kostela. Jednal s lednickým obecním úřadem o určení místa pro jeho stavbu; poněvadž ale tento záměr úřadem nebyl pochopen a obec jejich dům proti nabídce nechtěla směnit, rozhodl se kníže namísto kostela - vystavět mešitu. Zvolil místo přesně přímo na severním okraji rybníku, naproti zámku, aby tak měli mešitu přímo na očích. Avšak kolem na dohled přes park a v okolí nenašel žádnou přirozenou vyvýšeninu, rozhodl se pro celkem přiměřenou výšku věže. Na půdě, na které měla vzniknout stavba, byla bohužel zcela bažinatá. Na podzim 1797 zahájeny obrovské práce, vedl je architekt Hardtmuth, vykopávání 100 čtverečních stop základů do hloubky 60 stop, přičemž v zimě zde pracovalo na 1000 pracovníků. Zatloukali 500 olšovými palicemi piloty délky 18 stop, nepřetržitě čerpadla odčerpávají vnikající vodu z Dyje -- zasadí na 96 dubových máčených pilotů, které co nejpevněji pospojují. Na tomto uměleckém základu přišlo na základ z kvádrů a vytvořila se podlaha, na té byla konečně stavěna věž až do výše 218 stop. V roce 1800 zděná konstrukce připravena pro další práce na schodišti. Kolem věže se ovinovalo dvanáctkrát šnekovité ochranné zábradlí a sestrojila se konstrukce pro tahání těžkých kamenů nahoru. Chevaurligerský kaprál prý s koněm vyjel až nahoru a znovu dolů, aniž by jeho kůň projevil strach. 6/

Mešita, čtvercová budova o 58 1/2 stopy výšky (62 metrů), spočívá na 12 toskánských, 12 stop vysokých a 3 1/2 stopy tlustých sloupech, obsahuje 8 kabinetů (o 12 stop vysokých a s podlahou 14 čtverečních stopách), dohromady s 36 okny. Čtvercové kabinety 6 stop vysoké, nad střechou z dutého plechu pozlacený znak půlměsíce; krytina střechy je rovněž plechová. Nad mešitou se vynáší věž se třemi galeriemi 155 1/2 stop výšky, až k druhé galerii osmiúhelníkové, dále ke špici v cylindru*). 6/

• K první galerii měřící 36 stop, k druhé 43 1/2 stop, ke třetí 48 stop, až po lucernu 30 stop. Věž je o průměru 30 stop, od mešity k první galerii 27 stop, až k druhé galerii 24 stop, dále pak 21 stop. 6/

První galerie má kamenné, poslední železné zábradlí, Na vnějších stěnách jsou znázorněny výroky z koránu, z věže lze pozorovat a vyhledávat následně dálkové výhledy. Kopule spočívá na 8 gotických a 6 stop vysokých sloupech. Samonosné šnekovité schodiště s 302 schody od mešity až nahoru. Neočekávaná podívaná je z cylindru, vysokého světelného bodu a se svítilnou hledáme, proto vylézáme nahoru, abychom současně viděli osvětlené body. Nikdo nelituje namáhavého výstupu do věže, zvláště v různých patrech vidí drahocenné komnaty, měkké otomany připraveny k odpočinku, nahoře pak nádherný výhled jako odměna za nepatrnou námahu. 6/

Romanticky zařízené interiéry u nás ještě neexistovaly. Tyto módní architektonické prvky použil Hardtmuth v minaretu, když v duchu islámských předloh již v roce 1798 použil keramické obklady s bohatě rozehranou hrou arabesek a mauresek. (M. Pospíšilová, 1985)

• 1802

(Tato náročná stavba na močálovém podloží byla dokončena až v roce 1802.)

• 1840

Jasná vodní hladina ležící v jednom ze čtyř útvarů parku až k zámku, který se nádherně prezentuje až k úpatí; mimo partie parku přehlédneme také půvabná zařízení v okolí Lednice, jako: Nový Dvůr, Tři Grácie, Hraniční zámeček, které ještě s Valticemi se spojují, když z Reistny sem Kolonáda hledí; Boří les, pak Břeclav i Podivín se svou vysokou gotickou věží se vynořuje za [w:Dyje|Dyjí]], romantický Sirotčí hrad na ostří svahů Dívčí hrady, podobné tvarem s Leopoldsbergen, s tržištěm Pavlov, Pálava, chřadnoucí pevnost Rosenstein, seskupení pro malíře lákavé, k návštěvám velkých přátel přírody. Karpaty, Wetterling až k Thebener Kogel, se zámky Blassenstein a Bailenstein, ohraničený ale na jihu často jako neobyčejná linie obzoru. Ne lehce se najde charakteristicky pohromadě tak soustředěný kus tří zemí, jak se to přehlédne z této věže a hýří s těmito požitky. Někdo pěstuje a zaručuje přesazování nás do Asie; kolem tytéž šumící stromy mají svoji vlast v Americe, hledí však na elegantní zámek s venkovským městečkem, na zříceniny hradu přesazeny opět do naší evropské rodné půdy. Odlučujeme se od tohoto hezkého bodu s přáním, že také stálá modrá orientální obloha, ať zůstane návštěvníkovi věrná! ---- 6/

Od Minaretu můžeme jít podél východního břehu rybníku parkem k zámku, od kterého je překvapující pohled na Minaret a také na vybájenou věž Podivína; nebo se vyplatí oklikou přes oboru a Janův Hrad zpátky k zámku. 6/

Nový dvůr (Neuhof)

Po půlhodince chůze od Apollonova chrámu u remízku je Nový dvůr, v roce 1809 vybudovaný statek se dvěma řadami budov a předním portikem. 6/

Nedaleko Tří Grácií, architekturou vybavený statek. Portikusem se vstupuje do zaoblené haly, odkud prosklenými dveřmi do stájí (koníren). Kníže Jan I. (Johann I. Josef 1760-1836) si zde rád užíval snídaně. 10/87

Jsou tam (1837) mramorová koryta pro dvacet vybraných švýcarských krav v půlkruhu ustájených. 6/

Statek se čtvercovými budovami zdobí arkády. Někdy se zde přechovávalo 1000 drahých ovcí dovezených ze Španělska do Rakouska - do země, kde platil zákaz dovozu - byl to neobyčejně dobrodružný postup. 10/87

Tento statek leží v blízkosti hráze oddělující Mlýnský a Prostřední rybník. 6/

Vzadu je postavena stodola. Jemně klenuté chodby krášlí křídla domu, každého 300 stop dlouhého. 6/

Pohansko (Jagdschloß Pohanska)

• 1810

Centrem obory v Dolním lese (Unterwald) je lovecký zámek postavený v letech 1810-1811 knížetem Janem (Johann).

(Lovecký empírový zámeček byl postavený na valu dřívějšího velkomoravského hradiště z 9. století.)

• 1837

Zámek má délku 42 sáhů (78,6 m), z toho střední neboli hlavní budova 16 sáhů (30,0 m) a šířku 7 sáhů (13,1 m). klenuté arkády mají šířku mají šířku jen 3,5 sáhu (6,5 m). Prostřední část má pět otevřených oblouků a dva oblouky s okny. Z těch pěti oblouků jsou dva krajní průjezdy, ale ostatní tři slouží jako komunikační chodby. 7/

• 1840

Arkády jsou využívány pro odpočinek. V poschodí je 60 stop dlouhý a 30 stop široký sál, vyzdobený basreliéfy. Na člověka velmi kladně působí arkády podpírající terasu. --- Nejlepší zde je zastávka před a po honu, odkud je pěkný přehled. Na jižní straně u budovy je příjemný rybníček. Na severní straně je velká, čtvercová, posečená louka a zde od zadržených psů nebo koní, vyráží jezdci na koních do honu a zde se také ukládá zastřelená zvěř. 6/

• 20.století

(V patře zámečku je stálá výstava "Slovanský památník" dokumentující dlouholetý archeologický výzkum lokality Velkomoravského Pohanska.)

Radnice valtická stará (1764)

Byla postavena v roce 1764, když předtím dne 11. října 1763 padla za oběť velkému požáru, při kterém shořelo 80 domů. Po častých a většinou nákladných adaptacích zůstávala budova stále nepraktická, takže po roce 1848 císařské úřady musely být umístěny v budově lesního úřadu (čp.6). Samotná budova, za kterou obec musela nynějšímu knížeti (Johann II. 1840-1929) platit nájemné, byla příliš malá a vlhká, že pozemkové knihy tam zvlhly, pročež nadřízený úřad žádal je přemístit do jiného místa. Obecní zastupitelstvo, věcně příslušné, muselo situaci řešit a nenašlo naprosto žádné řešení. Po průzkumu rozličných návrhů se usneslo, provést novostavbu na hlavním náměstí, nikoliv ale podle některých návrhů v ulici vedlejší. Byl vykoupen dům Wilh. Hagena vedle radnice. Všechno bylo již velmi pěkně promyšleno a naplánováno, ale stále chyběla hlavní věc, totiž peníze. Starosta obce se obrátil na Jeho Jasnost knížete (Johann II. 1840-1929) Liechtensteina, který pro svou dobrosrdečnost částečně obci, jak je navyklý v nezbytnosti vypomůže. 10/103

Radnice valtická nová (1888)

Dne 17. srpna 1887, den před oslavami narozenin Jeho Majestátu císaře (w:Franz Josefa I.Franz Josefa I. 1830-1916), byl položený základní kámen a budova byla do 16. září 1888 ve všech detailech dokončena. Od chodníku po vrchol věže je 38 m vysoká a dva mohutné portály jsou provedeny v renesančním slohu. Levým vstupem, nad kterým se skví městský znak, se vstupuje do obecního úřadu, přes pravý portál, nad kterým je císařský znak, provedený v kameni, vstupuje se do místností c. a k. okresního soudu. Zasedací síň obecního společenství je významně vyzdobena zvláštní vkusnou architekturou odpovídající krásnému území. V části pro c. a k. okresní soud je příslušná jednací síň pro slyšení svědků a vězeňská strážnice. 10/101

Věznice, jejíž praktičnost zvláště připomínáme, se nachází v samostatném dvoupodlažním dvorním traktu. Vězňové mohou být přivedeni přes zvláštní služební schodiště přímo do jednací síně, aniž by s někým přišli do styku. Dokonce pro vězně je pamatováno i na koupelnu. Ve dvorním traktu jsou také byty pro dozorce, berní služebníky a obecního tajemníka. Stupně hlavních schodišť jsou z Mannersdorfského (v Dolním Rakousku) kamene, tři venkovní stupně jsou zhotoveny ze žuly. 10/101

Věž úřední budovy je opatřena ochozem, ze kterého je nádherný výhled do širokého okolí. Ve vestibulu je umístěna busta starosty Haußnera (1843-1919) a radního Kreuziga (Eduard 1839-1912). Podobná budova měla být postavena ve Vídni na Ringstraße, byla blízká projektu budovy valtické radnice architekta Josefa Drexlera z Vídně. Realizaci stavby provedl stavbyvedoucí Otto Ditzel. Stavební komise, ve které byl starosta Haußner (1843-1919) a z obecní rady: Ed. Kreuzig (1839-1912), Wilhelm Hagn (1882-1897) a obecní výbor: ředitel rolnické školy Karl Sikora a Dr. Wolfschütz. Postavení budovy si vyžádalo nákladu zhruba 125.000 fl. K tomu kníže (Johann II. 1840-1929) Liechtenstein věnoval 50.000 fl., spořitelna 20.000 fl. a také úhradu zbývajících nákladů. 10/101

Dne 7. září prohlédl kníže (Johann II. 1840-1929) Liechtenstein za doprovodu architekta (Josefa) Drexlera novou budovu během 1 3/4 hodinové obchůzky, vystoupil i na věž a opakovaně architektovi projevoval uznání a chválu za praktické a účelné rozmístění, kromě architektonické úpravy a zdařilé provedení fasády. V neděli 16. září se ve Valticích slavilo dokončení díla. Městečko bylo svátečně vyzdobené, z věže nové budovy plál německý prapor. Významnými návštěvníky byl náměstek pro finance zemského ředitelství, dvorní rada Zimmermann, prezident krajského soudu dvorní rada Dr. von Maurer, okresní hejtman Bažant, c. a k. krajský lékař Dr. Muhr, okresní školní inspektor Franz Schmidt, delegace soudců a písařů. Také skoro všichni starostové z obvodu okresního soudu a také se přihrnuly masy obyvatel ze sousedních míst. Zejména příjemný dojem na návštěvníky působil pořádek a preciznost, se kterou se slavnost rozvíjela. Ukázalo se vnitřní pevné, prokazatelné, činorodé působení současného obecního zastupitelstva. 10/102

Přesně v 10 hodin se sestavil slavnostní průvod k cestě do kostela. Vojenská hudba se seřadila na místo podle pokynů hasičů, kteří vytvořili špalír a výtečným způsobem udržovali pořádek. Průvod vedla školní mládež; potom následovali cvičenci a cvičenky, starostové soudního okresu, všichni knížecí a c. a k. úředníci a 30 bíle oděných dívek, dvě dcery starosty Haußnera (1843-1919), které nesli městem na podušce v říšských barvách klíče od nové budovy a dcera obecního rady Kreuziga (1843-1919) nesla pamětní spis. Po skončení bohoslužby odebral se průvod ve stejném pořadí na slavnostně vyzdobené, drátěným pletivem ohrazené místo před úřední budovou. Mužský pěvecký sbor pod vedením učitele Reimosera přednesl chór: "Sláva Bohu" od (Ludwig van) Bethovena (1770-1827), načež starosta Karl Haußner (1843-1919) pronesl slavnostní řeč, ze které vyjímáme: 10/102

Dar knížete (Johann II. 1840-1929) byl nad všechna očekávání veliký; činil 50.000 fl. Spořitelna poskytla 20.000 fl. Potom starosta Haußner (1843-1919) poděkoval ještě úřadům a všem, kteří se provedení stavby účastnili, zejména řediteli Spořitelny Ed. Kreuzigovi (1843-1919), Dr. Braunhoferovi, správci statku panu Pawelkovi a architektu Drexlerovi, kterým patří vděk města Valtic a starosta svou řeč uzavřel slovy: "Podali jsme důkaz, že nechceme zaostávat a že spojenými silami mnoho vykonáme. (10/103) Nechť budova po staletí města Valtic slouží pro jeho blaho a je k okrasou, nechť je monumentem nynější architektury, věčné připomenutí na laskavého knížete, nechť máme na mysli výkonnost německého obyvatelstva. Zvláštní je naše potěšení, že nám bylo dopřáno tuto stavbu ukončit právě při oslavách čtyřiceti let panování našeho dobrotivého mocnáře. Nechť Bůh požehná ještě velmi dlouhá léta císaře Rakouska a zdraví jeho lidu, jeho lásky, věrnosti a poskytne jeho vznešenému rodu nehasnoucí slávu.“ 10/104

Potom ještě ceremoniálně dvorní rada Zimmermann jménem nadřízeného úřadu, okresní soudce Dr. Karl Schwarz jménem úředníků poděkoval a Dr. Braunhofer vyhotovil a do schránky uschoval pamětní spis, do zasedací síně města do schránky vložil, když se zástupce vlády podepsal do pamětní knihy. Pak defilovali hasiči a na 300 vojenských vysloužilců, kteří se z celého okolí zúčastnili slavnosti. 10/104

Kolem druhé hodiny byl pořádán banket pro 100 hostů, během kterého koncertovala vojenská hudba. Uspořádání sváteční tabule, jako vůbec všechno bylo výtečné. Starosta Haußner (1843-1919) vyzvedl Jeho Majestát císaře a dobrodince obce knížete Liechtensteina, dvorního radu Zimmenrmanna objal radostí kvůli ochotné podpoře obci. 10/104

Dr. Braunhofer oslavoval místo soudní, načež c. a k. okresní soudce Dr. Karl Schwarz s díky opětoval; ředitel Sikora vychvaloval architekta Drexlera, delegovaný rozhodčí soudce němectví a starosta Haußner (1843-1917), Dr. Puchy bankovního ředitele Ed. Kreuziga (1839-1912) a nadlesní Soukup ze Steunabrunnu delegáti soudci a zapisovatelé. Telegramy přicházely: od zemského maršála hraběte Kinského, od okresního hejtmana von Baden, pana E. Ofera, od zemského výboru Luftkandla, od provinciála milosrdných bratří a od poslance Garnhafta. 10/104

Večer se pořádala slavnostní zábava, kde bylo více než 300 návštěvníků a měla skvělý průběh. Kromě budování úřední budovy byla mezitím tříletá úřední činnost a ještě další úkoly starosty Karl Haußnera (1843-1919) i vzdělaného a pokrokově smýšlejícího obecního zastupitelstva. 10/105

Jest tu krásná nová radnice, jejíž stavba r. 1887-1888 umožněna byla jen knížecí minificencí. 4/

Rybářská chata (Fischerhütte)

Předeme-li přes alej z Lednice do Valtic do stromořadí vedoucí podél Hlohoveckého rybníku jsme po půlhodince u rybářské chaty. 6/

Je postavena (1840) z kmenů stromů (zřejmě roubený srub), v ní s emblémem rybářství. Spolu s lesknoucí se výzdobou, dostáváme se zpět do půvabného prostředí s překrásnými krajinnými obrazy okolí. Také o tom svědčí dva valy (rybí žebrování?). K této jakoby partii náležela založená zahrada - osm sádek. V několika minutách dosáhneme pokračování aleje, kde leží hezká starobylá vesnička Hlohovec (něm. Bischofswart) s jeho novým milým kostelem po levici a zaleskne se současně hladina rybníka, na jehož západním konci byl v roce 1827 postaven Hraniční zámeček. 6/

Rybniční zámeček

Od Lednice vlevo od aleje (dnes Bezručova alej) je u severního (moravského) břehu Prostředního - Lednického rybníku Sallet postavený v letech 1814-1816, v současné době (1840) obývaný zahradníkem. 6/

Původně byl určen jako myslivna u jmenovaného rybníku. 6/

V patře je sál, ze kterého je úžasný výhled na zrcadlící se vodní hladinu a přímo na protější návrší, kterému vévodí sousoší Tři Grácie. 6/

(Roku 1926 pronajat vysokým školám v Brně. /Propagační tisk/)

Tři grácie (Cirkus der Grazien)

Stinná cesta nás zavede ke Třem Gráciím (Zirkus der Grazien) vystavěného roku 1828 architektem Engelem (Josef Franz 1776-1827). 10/87

Tvoří sloupovou chodbu v půlkruhu, kterou vytváří dvanáct jónských sloupů, na zadní stěně právě tolik dórských pilastrů. Ve výklencích stěny jsou postaveny alegorické postavy umění a vědy, z dílny Klieberse (Josef 1773-1850) je skupina Grácií, bohyň rozkoše, přestavěné od háje tújí (zeravů) u paláce tam stojícího, mistrovské to dílo Fischera. Uvnitř stavby je síň s mramorovými stěnami a s masivní podlahou. Zde je postavena socha Psyché, Kieslingem (Leopold 1770-1827) odlitá z olova. 10/87

Uprostřed před cirkem upoutá pozornost skupina tří Grácií vytvořených z jednoho kusu kamene – mistrovské to dílo Fischera. V každém případě je sestavení důmyslné: přístup přímý k múzám je bezprostřední, Grácie se osvědčily a obstály, díky tomu nelze opomenout zručnost umělce. 6/

Venerie

Za hranicí zámku (již v předměstí) je Venerie či (štvanicový dům), kde pro parforsní lovy anglického způsobu chovají psy pro tyto panské hony. V tomto domu bydlí také dozorčí personál pro zajišťování lovů. Takový hon se koná na podzim, když jsou již pole sklizena, potom může přijít vřava honu. 6/

Zámek břeclavský

• 1041

(Břeclavský hrad byla založen knížetem Břetislavem I. mezi lety 1041-1050. Původně dřevěný hrad stával v místě dnešního zámku.)

(Přestavba dřevěného hradu na zděný provedena v 1. polovině 13. století za Konstancie Üherské, druhé manželky Přemysla Otakara I., a Oldřicha Korutanského. Byla zbudována obytná gotická věž.)

• 1384

(V roce 1384 Liechtensteinové přišli na břeclavslý zámek.)

• 1414

(V urbáři liechtensteinských panství z roku 1414, kde je vedle hradu zmíněn také pivovar a mlýn.)

• 1534

(Novými vlastníky hradu se stávají v roce 1534 Žerotínové a započali s přestavbou gotického hradu na renesanční zámek.)

• 1620

(Po roce 1620 je panství zkonfiskováno Ladislavu Velenu ze Žerotína, jako vůdci stavovských vojsk.)

• 1638

(V roce 1638 se opět stávají vlastníky břeclavského panství znovu Liechtensteinové.)

(V druhé polovině 18. století přestává být břeclavský zámek sídlem Liechtensteinských vládců a stává se sídlem patrimoniálních úřadů.)

(V zámku sídlil okresní soud, četnictvo a pod věží byla věznice.)

Podivuhodná stavba v této obci je stranou na okraji lesa s černou zvěří, udržovaný vrchnostenský zámek, přístupný od obce podél mlýnského náhonu s topolovou alejí. Je to podle typu rytířský hrad nanejvýš patrně stavěný v 17. století, dvoupodlažní stavba je šedě natřená s jednou zřícenou věží *), se zastřešenou chodbou (arkády), ve které jsou nevšední paroží jelenů, ulovených v blízkých lesích. 7/

• Stavba pochází zřejmě ze starší doby a mohla být v tomto století (19.) jako starší obnovena. 7/

Postaven je v době vlády Liechtensteinů. Gotická *) věž svými bizarními rohy a arkýřovými věžičkami není starší než 30 let (v r. 1840). 6/

• Nazýváme tu oblíbený název "gotický" každý nový, nikoliv správně, se pokoušíme naposledy napodobovat středověký německý "Banart". 6/

Starší a vyšší je druhá (západní) věž, na níž je možno vylézt po dřevěných schodech nad šindelovou střechou. Vyhlídka na tržiště na úpatí přes louky a Břeclav z jedné strany propojují přes kůlnu Boří les (Theimwald), přes listnatý pahorek turecký Minaret, přes Poštornou a Charvátskou Novou Vsí vidíme v severním pozadí Pálavské vrchy (Polauer Berge) a východně přes řeku Moravu (March) příhraniční Karpaty (Karpaten). To vše patří k panství, avšak ve srovnání s dalším putování se potěšíme a necháme si poradit. Jihovýchodně od zámku narazíme na anglický park táhnoucí se podél řeky Dyje (Thana, Thaya), rozdělený v části na oboru s četnými přírodními pohledy a po pěkných cestách přijdeme na Pohansko. 6/

V zámku se nachází několik kanceláří mimo úřednických bytů, pak vymalované patro vkusně zařízené, s výhledem do lesa s prosklenými panskými pokoji, které nebyly nikdy obydleny. Blízko zámku je budova pro vrchnostenského úředníka a sluhu, pivovar a válcový mlýn na obilí s 10 kameny a pohonem jednoho válcového stroje. Mimo tržiště směrem západním je velký vrchnostenský statek, od kterého vedou velmi hezká stromořadí do různých stran panství. 7/

Památky vytvářeli mistři

Projekty těchto staveb jsou z větším dílem geniálního architekta Josefa Hardtmutha (1758-1816), dílem pak od Josefa Kornhäusela (1782-1860).

Josef Hardtmuth (1758-1816)

Hardtmuth tvůrce vídeňské kameniny a továrny na tužky a zakladatel firmy L. a E. Hardtmuth. Už pod bratrem knížetem Aloisem I. (Josef 1759-1805 z Liechtensteinu) Hardtmuth stavěl orientální věž (Minaret) v parku v Lednici a ohradní zeď Obory v délce 4000 metrů a výšce 3 metry postavenou z umělého kamene odolného proti povětrnostním vlivům. (Viz kapitolu: Cihelna ve Valticích na Polní ulici.) 10/85

Josef Franz Engel (1776-1827)

Je považován za Kornhäuselova nástupce jako stavební ředitel i když byl starší. Jeho dílem je Chrám Tří Grácií (1824-1825) a také Hraniční zámek (1826-1827)

Josef Kornhäusel (1782-1860)

Kornhäusel, vídeňský architekt působil v prvních třech desetiletích 19. století jako stavitel s příchuti stavitelské formy vídeňské, která rozbíjela střízlivý jednotvárný sloh té doby. 10/85

(V letech 1818-1820 postavil Apollonův chrám. A pro zajímavost postavil 1825-1826 synagogu ve Vídni)

Martin Fischer (+1820)

Sochař Fischer pracoval u obou stavitelů Hardtmutha i Kornhäusela. Martin Fischer tvořil v návaznosti na Rafaela Donnera (1693-1741), toho hlavního sochaře Rakouska, v duchu antiku a smysl pro přírod, čímž barokní výstřelky zdařile rušil. Jeho hojné práce s použitím měkkého kovu (cín a olovo) odléval a zdobil paláce, kostely a prostranství ve Vídni. Zemřel 1820 jako profesor Akademie výtvarných umění ve Vídni. 10/85

Leopold Kiesling (1770-1827)

U obou stavitelů Hardtmutha i Kornhäusela pracoval sochař Leopold Kiesling (1770-1827). Kiesling, rozený Hornorakušan, měl do 21 roků mládí bídné při stolařině, kterou se živil, až ho jeho shora uvedený mistr (Fischer) vytáhl pro jeho nadání přiměl ho stát se sochařem. Jakmile se přes první roky v Římě zapracoval do antiky, vybral si za své stálé sídlo Vídeň, kde získal značné množství výborné tvořivé práce; zvláště tu měl výdělek, že se odvážil v tuzemsku používat umělý mramor. 10/85

Josef Klieber (1773-1850)

Také sochař Josef Klieber (1773-1850) pracoval pro Hardtmutha i Kornhäusela. Tvořil poněkud chladněji v klasicistním stylu té doby. Většina sochařských prací pochází od Tyroláka Josefa Kliebera (1773-1850),. Z kruté nouze, se kterou musel ve Vídni bojovat, ho vysvobodil kníže Jan I. (Josef 1760-1836) z Liechtensteinu, kterého svým jménem pro jeho další práci obeznámil. Za tohoto knížete měl nepřetržitě na stavbách za řadu let měl dokončit 170 basreliéfů a 30 kolosálních soch. Zemřel v roce 1850, když více než 30 let zastával úřad ředitele rytecké školy na Akademii ve Vídni. 10/85

Karl Weinbrenner (1856-1929)

(Rodák z Brna, profesor na pražské technice. Mimo jiných je také jeho dílem Nemocnice ve Valticích, Nemocniční úmrtní kaple a kostel sv. Bartoloměje v Katzelsdorfu.)

Odkazy

• 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 3/ Obec Hlohovec http://www.hlohovec.cz

• 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.

• 5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)

• 6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavi a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)

• 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.

• 8/ Gemeinde Rabensburg http://www.rabensburg.at

• 9/ Regionální muzeum v Mikulově http://www.rmm.cz

• 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.

• 11/ Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler, Victor Fleischer, Wien und Leipzig 1910.