Valticko/Milosrdní bratří

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

O řádu Milosrdných bratří[editovat]

Řád Milosrdných bratří založen byl r. 1534 svatým Janem z Boha. Týž narodil se v Montemor-o-Novo, v dioecesi Evorské v Purtugalsku, dne 8. března 1495 z chudých rodičů; otec jeho, zbožný poctivý řemeslník, slul Ondřej Ciudad. 4/
Když ctnostná matka zemřela žalem, poněvadž malý Jan se neznámo kam, otec jehou vstoupil jako františkánský bratr do předměstského konventu v Lissaboně, kdež také zemřel smrtí příkladnou. 4/
Zatím Jan, jenž jako dítě asi osmileté následoval hostě rodičů svých, jakéhosi kněze, oslněn byv jeho vypravováním o velikých městech španělských, vyrostl v nejrůznějších poměrech životních, až konečně roku 1529, tudy ve 34. roce věku, vstoupil do vojska. 4/
Císař Ferdinand I., mladší bratr císaře Karla V., shromažďoval tehdy sbory vojenské proti Turkům, kteří pustošili Uhry a ohrožovali Vídeň. 4/
Don Fernando Alvarez de Toledo měl tehdy živou účasť při výpravě, a hrabě Oropesa sbíral pro něho vojsko, ve kterém nalézal se také Jan, jenž válku proti nevěřícím měl za podnik posvátný. 4/
Když pak Soliman po velikých ztrátách ustoupil a smlouvou zajištěn byl Uhrám mír, Španělé vrátili se do vlasti, kamž také Jan přibyv, úplně neznám a po nejrozmanitějších života proměnách, zkouškách a pokušeních, jež seslal na něho Hospodin, dostal se konečně jako chorý poutník do hospitálu v Ayamontě, kdež Prozřetelnosť položila milostivě v duši jeho základy k velikolepým skutkům milosrdenství. 4/
O založil první hospitál v Granadě ve Španělích roku 1538, a zemřel pak tamtéž dne 8. března 1550 smrtí blahoslavenou kleče a třímaje obraz Ukřižovaného. 4/
Tak skončil se život nejvyšší horlivosti kajícné, život nekonečného strádání a obětování se za život bližního, život největší zbožnosti. 4/
Ve studiu jeho životopisu nalézáme vše, co nám křehkým lidem, synům jeho může býti ku potěše od mládí až do stáří v řádovém životě, chceme-li jinak jako věřní jeho následovníci dostáti úloze té, kteréž se zaslíbili ku blahu bližšího a ku spáse duše své. 4/
Od papeže Urbana VIII. Jan z Boha prohlášen byl blahoslaveným dne 29. září 1630. Na přímluvu pak císaře Leopolda, královny španělské a portugalské, krále polského Jana Sobieského a celého řádu následovalo dne 16. října 1690 za papeže Alexandra VIII. jeho prohlášení za svatého. 4/
Papež Innocenc XII. vydal pak dne 15. července r. 1691 dotyčnou bullu. 4/
Ctihodný převor Rodrigues de Siguenza vyslal do Říma zbožného spolubratra Šebestiana Ariase, aby prosil svatého otce Pia V. za potvrzení řádu; spolubratr ten představen nyl vznešeným hrdinou donem Juanem d´Austria. 4/
I byl potvrzen řád bullou téhož papeže ze dne 1. ledna 1572. 4/
Bratřím byla dána řehole svatého Augustina a předepsán černý hábit se škapulířam a kapucí, hábit přepásaný koženým řemenem. 4/
Znak řádový jest granátové jablko s křížem a trnovou korunou, nad tím hvězda v modrém poli. 4/
Rozšíření řádu bylo za tehdejších časů v různých směrech jak blahodárné tak potřebné, ale také rychlé ku podivu. 4/
Nemocní, choromyslní a nuzní všeho způsobu neměli tehdy ještě domova ni útulku v míře ani zdaleka potřebám odpovídající, i musily teprve cesty hledány a připravovány býti pro duševní i tělesné ošetřování jako pro slitování nad touto bídou, bylo teprve získávati srdce milosrdná, opatřovati prostředky a činem probouzeti důvěru. 4/
Ve 30 létech po potvrzení řádu byly jen ve Španělích a v Italii pod dvěma generaláty již 33 hospitály s 1202 postelemi a skoro 400 bratry řádovými. 4/
Mužové vysokého stavu a vzdělání přistupovali k řádu, a tak působnosť jeho neobmezovala se jen na lásku křesťanskou a na účinné obětování se a sebezapírání, nýbrž také pokrokové principie vědecké došly v řádu hned od počátku chvalitebného pěstění. 4/
Brzy po zavedení řádu našeho v zemích rakouských poznáváme z motivace císařského jmenování prvního našeho přestaveného (byl to P. Jan B. Cassinetti) komisařem občanských nemocnic v říši v jak špatném tyto stavu tehdy se nacházely. 4/
Naši bratří činili hned podrobné zápisy o ošetřovaných nemocných, o způsobech a průběhu nemocí, jakož i událostech a záležitostech domácích. 4/
Mezi příslušníky konventu mnozí vynikají, jak mnohdy se sebezapřením své povinnosti bratři plní, které v opakovaných případech s obětavostí až do krajnosti září ušlechtilými příklady. 10/72
Tyto záznamy provinciálové hned od počátku periodicky přehlíželi. 4/
Tenkráte neměli ani světští úřadové ani věda lékařská zvláštního zájmu pro podobné zápisy. 4/
Prvnější nemohli starati se o blaho nemocných v tomto smyslu, ježto byli zaměstnáni ustavičnými válkami a jinými bědami, a věda lékařská měla ještě málo porozumění pro vlastní pozorování u lůžka nemocných, - scházely také skoro veškery pomůcky, aby byly mohly jen s nějakým prospěchem studovati zjevy různých nemocí. 4/
Sluší tedy děkovati hlavně klášterní kázni, že existují nemocenské protokoly a záznamy pozorování, jakož ještě častěji v průběhu těchto dějin nalezneme mnohé vysvětlivky. Ve 130 letech od potvrzení řádu vidíme, že tento rozšířen jest na všechny čtyři strany světa. Oba generaláty Španělsko a Italie čítaly dohromady 18 řádových provincií s 240 nemocnicemi o 12.566 postelích. 4/
Počet bratří dosáhl již 2500; mezi nimi byli muži velice zbožní, proslavení neméně slávou ve vědách lékařských, jako horlivostí v povolání, jak uvidíme ještě dále ku své i všeobecné posile. 4/
Až do r. 1847, t. j. do smrti posledního španělského generála, stávalo dvé generalátův. 4/
Již tehdy jevila se snaha po sjednocení, ale teprve roku 1878, a to dne 3. dubna, vydán první dekret svaté kongregace biskupův a řeholníkův o sloučení, kteréž pak znovu potvrzeno v letech 1884, 1887 a 1890. 4/
Vzácný převor P. Konstantin Scholz zemřel v březnu 1696; byl to znamenitý lékař proslavené pověsti a byl později vysvěcen na kněze. Svatá kongregace ritův a biskupů v Římě ukazuje nám dlouhá tištěná pojednání a konečně papežskou dispens - breve papeže Innocence XI. od 25. října 1677 - již obdržel jako kněz ku vykonávání umění lékařského. Byl zde po 32 roky převorem a od r. 1674 až do 1677 provinciálem; jeho zbožnosť a láska k bližnímu jest patrna ve mnohých písemných o něm památkách. 4/
Takových mužů mateřský náš dům měl mnoho, velmi mnoho již od počátku, tak ku př. P. Patricius Wasserburger, jenž v různých konventech po 24 roky byl převorem, jsa váženým spisovatelem, jehož zbožná díla chováme ještě dnes, jako na př. chvalořeč o bratru Františku Camachovi, jenž dne 23, prosince 1698 v Limě zemřel v milosti a byl za blahoslavena prohlášen, v Králové Hradci obšírně tištěnou a vydanou Patriciem Wasseburherem, převorem v Kuksu (zemř. ve Vídni dne 13. října 1769). Muže takové řád náš vysýlal na vše strany ku zařizování nových konventů, zvláště do Němec a do Polska, kamž jsme poslali mnoho mužů plných odhodlání, některé i jako představené provincií. 4/
Setkáme se ještě častěji v těchto dějinách s případy, kdy lékaři později na kněze vysvěceni a požívali veliké vážnosti. 4/
P. Beatus Zintl byl Med.- a Phil,-Dr. a kněz, P. Ezechiel Nachlowski byl Med.- a Phil.-Der. a kněz, P. Castuius Franke Med.-Dr. a kněz, P. Constabilius Baranek Mag. Pharmac. a kněz, mnozí pak byli lékárníky. Všichni však byli pravými Milosrdnými bratry plni obětavosti a poslušnosti, jež nás povznáší, sledujeme-li činnosť jednotlivých těch mužův a oceňujeme námahy jich v práci i studiích, jež vytrvale pěstili. 4/
Mnoho záznamů nalézáme o spolubratru a ranlékaři R. F. Lazaru Nïbellovi, rodilém Sasovi, jenž složil slib řeholní 22. září 1715 ve Valčicích; setkáme se s ním ještě v dějinách jako s převorem; zemřel dne 18. června 1748 ve Valčicích. 4/
Se vší úctou přicházíme k jednomu ze svých spolubratří, o jehož svatém životě věnovaném vědě a službám nešťastných jediné celá kniha dala by se napsati, což ponecháno býti musí důkladnějšímu studiu a péru povolanějšímu. 4/
Mnozí, velmi mnozí mužové v dějinách naší provincie vnikají skvělými výkony, po našem soudu však níže jmenovaný převyšuje skromností, věděním a pílí všechny řeholníky,kteří před ním i po něm řádu zplna byli oddáni. 4/
Nezapomenutelný P. Norbert Boccius - totoť jest jméno muže toho. (viz samostatnou kapitolu osobností)
Jinak bylo později za převora P. Jáchym Raimann|P. Jáchyma Raimanna, jen byl také lékařem; z té doby ani o nemocnici o hospodářství nenalézáme zpráv příznivých. V cirkuláři provinciála z r. 1838 jest si stěžováno mnoho a trpce do smutných poměrů hospodářství valčického, jež od té doby, třeba často zlepšovány, již nikdy nechtěly se obrátiti ve prospěch náš. 4/
V létě roku 1869 přišel za převora do Valčic velice řádný řeholník P. Dismas Remenarik, jen byv uražen stál pouze krátký čas v čele provincie, ale brzy opětně bylo po něm zatouženo, aby řídil vratkou lodičku ve vlnobití, pak teprve byl vážen vysoce. 4/
Ldyž předčasně dne 13. března 1877 zemřel jako provinciál a kněz, bylo ho velice litováno a to plným právem. Zároveň se jmenovaným převorem P. Dismou byl do Valčic přesazen spolubratr a vrchní lékař R. F. Joannes de Deo Sobel, jemuž bylo uloženo, aby starý systém v nemocnici a její zařízení přeměnil dle nových požadavkův. 4/
Končíme touto vysokou návštěvou (2. března 1892) našeho nejvýš milovaného a nejjasnějšího pána a knížete Jana z Liechtesteina a na Liechtenšteině dějiny tohoto staroslavného domu, jenž byl matkou, která dala světu 40 dítek a 123 vnuků konventův a nemocnic k užitku a spáse trpícího člověčenstva, ze kterýchžto dítek předčasně sem zašlo pro nepřízeň doby. 4/
Nyní chceme ještě vzpomenouti si těch, kdož tolik vznešeného vykonali na tomto místě pro Boha a člověčenstev]. Od založení v roce 1605 až do dneška 212 bratří, mezi nimi 5 provinciálův a 4 aktivní převorové, povoláno bylo Bohem s tohoto světa, a to mužů, z nichž někteří byli nejvzácnější povahy, horliví, pilní a pobožní. A přeneslo se mnoho let, také takových, kdy i hrob jich byl zapomenut, ale nikoli dílka jejich, která i dnes září ještě tak jako dříve, poněvač byla pravá. 4/
Bratří! nic vás samy nebude více šlechtiti, než když ctíti budete památku svých šlechetných předchůdcův! - 4/
Bůh odplatiž jim všechnu jejich námahu!

Provinciální kapitula[editovat]

Za provinciála P. Michala Schwandy r. 1736 po zřízení místností v pražském konventu bylo usnešeno zříditi tamtéž druhý noviciát, poněvadž výhradné přijímání ve vídeňském noviciátě nemohlo více stačiti pro velikou potřebu tolika konventů, neboť jich bylo již 13. 4/
Zřízení třetího noviciátu v konventě břetislavském bylo usnešeno na provinciální kapitule ve Valčicích . 1797 za provinciála P. Matouše Ridigera a také provedeno. 4/
V generální kapitule, konané v Římě, ustanoveno přeložiti noviciát z Vídně do Valčic, aby novicové mohli nabyti na klidném, nerušeném místě více základu pro život duševní. 4/

Převorové valtického domu[editovat]

1. Od 1605 Joannes Bapt. de Cassinetti z Italie. zemřel 8. ledna 1627 v Praze. 4/
2. Vincentius Forstner 4/
3. Joannes Savonantius z Italie, zemřel 4. srpna 1678 v Praze. 4/
4. Ambrosius Charadona z Italie, zemřel 29. listopadu 1681 v Praze. 4/
5. Od 1643 Hyacinthus de Martinis z Italie, zemřel 6. března 1660 4/
6. Od 1647 Chrysostomus Bresnovsky z Čech, zemřel 13. března 1674 ve Štýrském Hradci. 4/
7. Od 1650 Vincentius Forstner ze Štýrska, zemřel 25. dubna 1681 v Neuburgu. 4/
8. Od 1653 Joannes Bapt. Bozzolo z Italie, zemřel 19. srpna 1679 v Břetislavi. 4/
9. Od 1659 Erasmus Schmid de Schwarzengorn z Cařihradu, zemřel 2. května 1701 ve Valčicích. 4/
10. Od 1662 Constantinus Scholz ze Slezska, zemřel 23. března 1696 ve Valčicích. 4/
11. Od 1688 Hilarius Rossi z Vídně, zemřel 26. března 1712 v Praze. 4/
12. Od 1692 Constantinus Scholz ze Slezska, zemřel 23. března 1696 ve Valčicích. 4/
13. Od 1698 Antonius Iberer z Bavor, zemřel 19. ledna 1701 ve Valčicích. 4/
14. Od 1701 Fridericus Klinger ze Štýrska, zemřel 29. srpna 1718 ve Štýrském Hradci. 4/
15. Od 1707 Wolfgangus Heiliger z Tyrol, zemřel 16. května 1716 v Novém Městě na Moravě. 4/
16. Od 1713 Romanus Schrott ze Špýru, zemřel 1. září 1724 v Praze. 4/
17. Od 1719 Godefridus Alt. 4/
18. Od 1724 Lazarus Nöbel. 4/
19. Od 1727 Godefridus Alt. 4/
20. Od 1733 Godefridus Goiginger ze Solnohradu, zemřel 3. srpna 1739 ve Valčicích. 4/
21. Od 1733 Patricius Wasserburger z Čech, zemřel 13. října 1769 ve Vídni. 4/
22. Od 1736 Godegridus Alt z Čech, zemřel 25.ledna 1748 ve Valčicích. 4/
23. Od 1742 Lazarus Nöbel ze Saska, zemřel 18. června 1748 ve Valčicích. 4/
24. Od 1748 Jeremias Ditsche. 4/
25. Od 1751 Raphael Wagner z Vídně, zemřel 10. června 1787 ve Vídni. 4/
26. Od 1754 Jeremias Ditsche ze Švýcar, zemřel 8. června 1759 v Těšíně. 4/
27. Od 1760 Matthaeus Grim z Čech, zemřel 12. srpna 1764 v Praze. 4/
28. Od 1763 Theophilus Tobenz. 4/
29. Od 1766 Norbertus Boccius. 4/
30. Od 1769 Theophilus Tobenz ze Španělska, zemřel 19. února 1772 ve Valčicích. 4/
31. Od 1772 Morbertus Boccius. 4/
32. Od 1781 Eusebius Fallnitz z Vídně, zemřel 6. května 1792. 4/
33. Od 1784 Adauctus Paul z Čech, zemřel 10. června 1814 v Kuksu. 4/
34. Od 1788 Theophilus Schramek. 4/
35. Od 1791 Guarinus Haelbling z Vídně, zemřel 10. února 1816 v Břetislavi. 4/
36. Od 1794 Theophilus Schramek z Prahy, zemřel 3. srpna 1803 v Letovicích. 4/
37. Od 1797 Norbertus Boccius z Uher, zemřel 14. července 1806 ve Valčicích. 4/
38. Od 1806 Bnetictus Ranisch z Brandenburska, zemřel 25. října 1824 ve Valčicích. 4/
39. Od 1825 Sulpitius Waldmann z Čech, zemřel 1. srpna 1827 ve Valčicích. 4/
40. Od 1828 Demetrius Preysinger z Dolních Rakous, zemřel 5. prosince 1840 v Vídni. 4/
41. Od 1835 Joachim Raymann. 4/
42. Od 1841 Florus Killar z Čech, zemřel 19. prosince 1851. 4/
43. Od 1844 Joachim Raymann z Uher, zemřel 20. dubna 1874 v Budíně. 4/
44. Od 1850 Nicomedes Grünert z Čech, zemřel 18. června 1880 v Hütteldorf. 4/
45. Od 1859 Eucherius Woczadlo z Čech, zemřel 19.června 1866 v Letovicích. 4/
46. Od 1862 Nestor Doležal z Čech, zemřel 12. listopadu 1869 v Laa. 4/
47. Od 1862 Raymundus Přihoda z Moravy, zemřel 30. ledna 1877 v Prostějově. 4/
48. Od 1869 Dismas Remenarik z Uher, zemřel 13. března 1877 ve Vídni. 4/
49. Od 1872 Mariophilus Fülbir ze Slezska. 4/
50. Od 1884 Florentus Herzog z Čech. 4/
51. Od 1887 Michael Czerny z Moravy. 4/

Noviciát[editovat]

Skutečně také 3. srpna 1772 novicmistr P. Auremund Tirpek se svými novici do Valčic, kde pak noviciát zůstal až do r. 1781, kdy opět přeložen byl do Vídně. 4/
Když pak roku 1781 noviciát byl opětně přeložen do Vídně, poněvač nutné rozmnožování noviců zaujímalo více místa, a ve Vídni bylo zapotřebí víc a více ošetřovacích sil, P. Norbert zařídil počínaje tímto rokem systematický dvouletý běh pro všecky mladé bratry, jichž pravidelně šest tam bylo vysýláno a tudy jich také každý rok šest vystupovalo. 4/
Pravým požehnáním pro naši provincii, což nemůže býti dosti znovu a znovu připomínáno, byl tento vzdělávací ústav, jenž potrval až do roku 1854, ne snad pouze k vůli odborným naukám nebo k vůli průpravě pro medicinsko-chirurgické studium na některém veřejném učilišti nebo na universitě, nýbrž k vůli dobrému duchu řádovému a pro lásku k řádu našemu, kterou v sebe pojali a množili tito mladí muži po boku svých zkušených otcovských učitelův; seznamovali se s tradicemi a příklady našich předchůdcův, a abych v nich takto probouzena horlivosť vzájemným povzbuzováním se, jak snadno každému vysvitne. 4/
Ovoce tohoto vychování zříme dostatečnou měrou v uvedených příkladech jednotlivých konventův. 4/
Byty noviců bývaly mansardy nad nemocnicí, nevytápěné a zcela chudičké. Těch užívali později i studující, a pro svou vysokou polohu byly zvány "Hradčany", ale starší spolubratří, kteří tu bydlívali a konali svá studia, vyprávěli o spokojených dnech, jichž zažili tu ve stálé touze po vzdělání. 4/

Knihovna[editovat]

Knihovna z 20. března 1763 byla znovu vysvěcena a otevřena 1890. 4/

Byty představených[editovat]

V prvním poschodí jest (1890) mimo byt provinciálův, sekretářův a převorův ještě 13 světnic pro bratry. 4/

Dějiny konventu a nemocnice[editovat]

(...ve Valčicích jako domu mateřského až k nynějšímu jich rozšíření novými stavbami.) 4/
Přicházejíce ku prvnímu osídlení se v rakouských zemích hrdě nazýváme konvent valčický svým domem mateřským; týž byl založen panem Karlem z Liechtenšteina, jenž měl předtím, jsa vyslancem císaře Rudolfa II. v Římě, příležitosť poznati řád náš při veliké péči, které mnozí ze služebníků jeho stali se účastnými onemocněvše nebezpečnou zimnicí. 4/
Zvláštní obliby u velmože toho došel P.Jan Babt. de Cassinetti, kněz řádu našeho a vysoce nadaný muž z rodu starých Cassinettů, který při té příležitosti zhusta pomáhal a na bratry dohlížel, tudy často do domu zavítával. 4/
Jmenovaný Karel I. z Liechtenšteinu stal se prvním katolíkem z rodu svého a od r. 1618 prvním knížetem z Liechtenšteina a na Liechtenšteině, zároveň také prvním vladařem veškerého domu Liechtenšteinského; ten pak povolal, vrátiv se do Rakous, několik spolubratří, mezi jinými též P.Jana Babt. de Cassinetti, do Valčic, kdež jim byl dne 10. února 1605 prozatím vykázán stávající již, ale nanejvýš chudičký a malá lazaret u sv.Barbory, na místě, kde nyní stojí hlavní oltář chrámový, strana epištolní. 4/
Pozitivní data o prvním vývoji konventu valčického nám scházejí, to však si vysvětlujeme tím, že celé pole působnosti bylo rozšířeno v prvních 50 letech na nově založené konventy: vídeňský, štýrsko-hradecký, pražský, neuburský na unaji a terstský, jakož i na ošetřování nemocných v lazaretech při vřavách válečných a epidemiích, zvláště r. 1619, kdy Gabriel (také Gabor) Bethlen (1580-1629) s povstalci zemi pustošil a ohrožoval Vídeň, r. 1620 po bitvě na Bílé hoře a ve válkách švédských r. 1645; byl to nepřetržitý řetěz válek a nemocí pro zevnější činnosť ve službách prokazovaných nemocným a raněným, kterážto činnosť rozprostírala se až k nejzazším hranicím říše. 4/
Prvních 50 let bylo tudy sídlo naše také tak nuzným, že zde jen několik málo bratří mohlo přebývati a ti ještě byli nuceni částečně v jiných domech bydleti; toho důkazem jest, že za tu celou dobu zemřel ve Valčicích jen jediný spolubratr, Florenčan, jménem Fr.Leopoldus Bertholdi, a že za celých padesát let žádný tu slibu neskládal, ačkoliv době této provincie 153 bratry byla přijala. 4/
P.Jan Babt. Cassinetti zemřel již roku 1627, dne 8. ledna (téhož roku jako vznešený jeho příznivec kníže Karel I.); v posledních letech zdržoval se pražském konventu, ježto hodnověrný bratr a spisovatel P.Josef a Cr. Crichten výslovně uvádí v tištěném díle z r. 1691 jeho úmrtí. 4/
P.Bagriel hrabě z Ferrary nebyl ze začátku ve Valčicích, ale přišel, byv z Říma P.Cassinettim povolán, přímo k založení vídeňského konventu; pouze jednoho vynikajícího muže, P.Vincentia Forstnera, shledáváme v těchto padesáti letech býti převorem valčickým, z čehož souditi lze bezpečně, že zde bylo nanejvýš obmezené pole místní působnosti, kteréž z počátku neskytalo ničeho pozoruhodného. 4/
První protokoly, z počátku vlasky psané, také k tomu poukazují, neboť teprve od r. 1613 vyskytují se pozvolna zprávy souvislejší. 4/
Dne 19. srpna 1659 přišli čtyři spolubratří - v jich čele převor P.Konstantin Scholz, vzácně obětavý muž - aby sesílili konvent valčický, ale i ti z počátku, nenalezše dostatečné prostory, aby mohli zadosť učiniti požadavkům nemocných ve vlastním bytě, bydleli částečně v domech soukromých. 4/
Roku 1854 stihla konvent nehoda; utrpělť velikou velikou škodu požárem, neboť sýpka a kolna shořely; avšak v brzku Jeho Jasnosť daroval všechno potřebné dříví, aby budovy ty mohly znovu býti vystavěny. 4/
Postele s nebesy byly odstraněny, bylo zjednáno dosti vzduchu a světla vhodnými, vydatnými ventilacemi, a rovněž byla chirurgie se všemi pomůckami uvedena na novou dráhu. Výsledky léčení při operacích a poraněních byly rozhodné a pobádaly k dalším adaptacím. 4/
Jeho Jasnosť nehrozila se žádných výloh, aby mohlo být dosaženo kýženého účelu. Jednak nezdar pokusů zabrániti rostoucí vlhkosti zdí základních, jednak přísné požadavky hygieny, právě tehdy velice rychle se vyvíjející. způsobily veliké ono dílo, jak je nyní zříme před sebou, dílo, jež jediné munificencí Jeho Jasnosti panujícího knížete z Liechtenšteina a na Liechtenšteině může býti vzorem nemocnice - v knížecí podobě.- 4/
Roku 1881 zemřel věrný přítel konventu, důstojný pan farář z Pušdorfu, Antonín Haresser, ustanoviv konvent svým universálním dědicem. Dědictví obnášelo na hotovosti 1800 zl. a 517 věder vína. Bůh odplatiž mu to na onom světě. Za jeho podobiznu budiž panu faráři L. Hüttnerovi dík. 4/
Rok 1884 přivedl nového převora P.Florentius Herzoga, lékárníka, na toto čestné místo. 4/
Působnosť jeho, jež zračí se v tom, že zasáhl pevně do vnitřního ústrojí na všech stranách, byla sice zdánlivě nepatrnou, ale s velikým užitkem; dále jsou to za něho provedená zdravotní opatření, jež činí nároky solidnosti a tudy jsou také trvalých účinkův. 4/
Nejdrahocennější za jeho vedení byla dobrá kázeň, jež budila důvěru a jíž také požíval u Jeho Jasnosti v té míře, že dosáhl od něho mnohé milosti. 4/
Roku 1887 přišel za převora P.Michal Czerný do tohoto staroslavného domu mateřského; předcházela jej sem pověsť ustavičné, neochabující činnosti a smyslu pro kázeň, a nová perioda vešla s ním v tyto staré prostory. 4/
Od doby založení konventu valčického dovršil se právě počet padesáti převorův a nový tento převor následuje v řadě jich jako padesátý prvý. 4/
Kéž jeho poctivé snahy provází požehnání Boží, aby vnitrnou cenou neochabující věrnosti v povolání a potřebné zbožnosti spolubratří jeho vedení vzrůstala a množila se vážnosť a odůvodněná důvěra. Budiž nový domov útočištěm chudých a trpících všeho způsobu, a nechať nemocní dojdou svědomitého a pokročilého ošetřování dnem i nocí, a nalézají tělu i duši pomoc,jíž hledají a k vůli níž nám se svěřují. Nechať píle, kterou získáváno jest si vědomostí potřebných ke stálému skytání pomoci, zmocní se znovu bratří našich, jež poslušnosť zvláště volá v tato místa, aby naučili se v sebezapírání plnou měrou vážiti si veliké důvěry knížecího domu a ji oceniti, aby naučili se ctíti a dále šířiti dobrou pověsť jako dobří dědicové velikých našich předchůdcův, aby stali se v pravdě hodnými, pravými následníky svatého Jana z Boha, jenž kázal nám a učil svými skutky, že jediné ve znamení kříže a v nebesích jest naše odplata. 4/
Již roku 1888 dne 23. června bylo podáno Jeho Jasnosti memorandum ve příčině přestavění všech poškozených komínů v komíny válcové a rozpočet též nejmilostivěji povolen. 4/
Roku 1889 byly práce tyto jako pravé dobrodiní pro ústav provedeny úplně. 4/
Uzavírám (1902) zprávu o klášteru milosrdných bratří ve Valticích, k tomu ještě dodávám, aby mateřský dům se 49 obyvateli zůstal, od roku 1892 napočítáno již 645 řádových bratří, 4261 postelí, 37.639 nemocných leželo, kteří 1,065.327 dnů se zde léčili. 10/74

Hospodářství klášterní[editovat]

Ve srozumění s usnešením definitoria (poradců) provincie a s jednohlasným usnesením konventu byl ustanoven čas, kdy mají býti Jeho Jasnosti knížeti Janu z Liechtenšteina Jana Liechtenšteině podány předlohy v příčině žádaného a Jeho Jasnosti přislíbeného převzetí hospodářství za přírodní dávky. 4/
Důvody prosby za převzetí jsou tyto: 4/
1. Všechny stáje třeba jest pro jich chatrnosť znovu vystavěti, z čehož by vyplynuly ztráty citelné. 4/
2. Jest potřebí při rozmnoženém počtu nemocných a při dnešních požadavcích ošetřování a pořádku, aby úplná pozornosť celého konventu s převorem v čele obracela se jediné a výhradně k vlastnímu účelu ošetřování nemocných, což doposud díti se nemohlo. 4/
Tyto uvedené důvody byly převorem nynějším v audienci dne 13. února 1892 nejuctivěji předneseny Jeho Jasnosti knížeti z Liechtenšteina a na Liechtenšteině, při čemž Jeho Jasnosť po uvážení svolil, aby byly podány předlohy, kteréžto otcovské laskavosti musíme uměti vážiti si. 4/

Stodola[editovat]

Touže dobou (1890) musilo se též pomýšleti na obnovení velice již chatrné stodoly, doškami kryté, vystavěné roku 1741, a aby se to mohlo uskutečniti, provinciální pokladna řádová poskytla konventu valčickému 3000 zl. zálohy, kteréhož obnosu také bylo užito k onomu účelů. 4/

Studna nová[editovat]

Ke konci roku 1891 bylo započato s kopáním a vyzdíváním nové studně, aby mohl celý ústav pomocí motoru, hnaného ohřátým vzduchem, opatřován býti dostatečným množstvím vody jak pitné tak i k jiným potřebám. Při dvou metrech průměru bylo třeba 23 1/2 m hloubky, aby se došlo na dostatečné množství vody. 4/
Díky Prozřetelnosti byl nalezen silný pramen a jest tudy oprávněna naděje, že bude ústav vydatně vodou opatřován. 4/

Lékárna[editovat]

Lékárna jest veřejná a náleží konventu. 4/

Zahrada veliká[editovat]

Zahrada byla r. 1820 za převora P. Benedikta Ranische zakoupena od Antonmína Nehammera za 5000 zl., ale cena zdi a budov k tomu přistavěných nikterak neodpovídá očekávání nějakého výtěžku. Jmenovaný převor, jenž byl zároveň také lékařem, byl nejen zbožný ale také úplně počestný karakter; své příjmy jako lékař obětoval počlivě pouze ku zlepšení domácích záležitostí, jak o tom svědčí zprávy provinciálovy. 4/
Roku 1856 byla po 13 letech dokončena zeď kolem veliké zahrady a rovněž také domek zahradní. Tři převorové o ní budovali, a týž zedník prováděl stavbu; skončiv ji pak zemřel. 4/

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  • 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 3/ Obec Hlohovec http//www.hlohovec.cz[Kategorie:Morava]]
  • 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří. (Vydáno v němčině i v češtině)
  • 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.
  • 8/ Gemeinde Rabensburg http//www.rabensburg.at
  • 9/ Regionální muzeum v Mikulově http//www.rmm.cz
  • 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.
  • 11/ Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler, Victor Fleischer, Wien und Leipzig 1910.