Valticko/Kláštery

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kláštery[editovat]

Z archivních fondů možno studovat činnost valtických klášterů, zejména známého kláštera milosrdných bratří s nemocnicí, založeného r. 1605 a nejstaršího v bývalé rakousko-české řádové provincii. 1/
Karel I. (1569-1627) z Liechtensteinu byl nadšený ve Valticích pro výstavbu kláštera a špitálu pro milosrdné bratry. 6/
V roce 1626 byl již Karel pro františkánské kvardiány, kvůli opětnému dosazení jejich řádu do uprázdněného kláštera ve Valticích. 6/
Jakkoliv měli mniši mnoho nepřátel, jejich řehole všechny útoky přečkala a je tu (1902) řád milosrdných bratří a sester. 10/70

Klášter milosrdných bratří[editovat]

Řehole, která trpícím lidem významně pomáhá, byla založena Portugalcem Janem (Johann 1495-1550) z Boha. Tento byl prospěšným, čestným řemeslníkem. Jako chlapec odešel Jan z rodného domu a vydal se na cesty. Matka zemřela žalem, otec vstoupil do františkánského kláštera, kde zemřel. Poté statečný mladík spolubojoval proti Turkům, vrátil se zpět do svého domova, musel ale jako nemocný poutník vyhledat útočiště v útulku, kde se rozhodl založit řád, který bude pečovat o nemocné. 10/70
V roce 1538 založil Jan z Boha nemocnici v Granadě ve Španělsku, kde také zemřel. 10/71
Papež Pius V. (1504-1572) potvrdil řád, předepsal mu řád sv.Augustina (354-430) a předepsal bratřím černý hábit s kapucí, přepásaný s koženým řemenem. Jako erb řádu určil granátové jablko s křížem a trnovou korunou, nad níž se nachází hvězda v modrém poli. 10/71
Karel I. (1569-1627), první kníže rodu Liechtensteinského, když byl vyslán císařem Rudolfem II. (Habsburg 1552-1612) do Říma, poznal obětavost členů řádu, když jeho sloužící onemocněl malárií. Rozhodl se, že řád, jehož nejlepší členové se ve válečném období horlivě starají o nemocné, povolá do Valtic. 10/71
V roce 1605 se objevil ve Valticích vysoce postavený kněz P.Johannes Bapt. Cassinetti s několika bratřími, kde jim kníže předal malý, chudobně vybavený nepříjemný lazaret u sv.Barbary, který se nacházel v místě hlavního oltáře dnešního (1902) klášterního kostela. Tím byla založena první pobočka milosrdných bratří v Rakousku a Německu. 10/71
Přestože byly poměrně omezené prostory, bratří museli být umístěni v soukromých domech, získal si již řád v prvním časovém úseku svého působení maximální zásluhy, zejména v dobách válečných při maďarském vpádu pod Gáborem Bethlenem (1580-1629) a v dobách švédských válek. Ve stejném roce jako mecenáš, zemřel také Cassinetti. 10/71
Na předměstí při cestě z Lednice je ve Valticích postaven klášter milosrdných bratří, jako první v Německu. Když kníže Karel Liechtenstein v rámci obchodů doprovázel císaře Rudolfa II. do Říma, onemocněl jejich sluha a od tohoto řádu dostal zvláštní péči, takže z vděčnosti v roce 1605 nechal ve Valticích zřídit klášter v lazaretu svaté Barbory; 6/
Jeho vdova Blažena (Beatrix), rozená kněžna z Dietrichsteina, nechala v roce 1668 postavit nynější klášter i s kostelem svatého Augustina. 6/
Bylo v něm zřízeno dvacet jedna nemocničních lůžek, pak velmi malé anatomické a patologické muzeum; v chodbách se nacházejí vyobrazení všech, kdo se podíleli na zřízení kláštera v Rakousku a hlavně zakladatel řádu Jan z Boha. Biografie z minulého století převora kláštera bratra Firmiana Schrödera zachycuje přímo románovými příběhy a okamžiky z jeho života. Rozený Berlíňan, nastávající lékař přišel se svým bratrem do Rakouska, dostal se do Uher, ale z důvodu tamních zoufalých podmínek se rozhodl -- stát se milosrdným bratrem. Brzy rozhlášený jako milovník umění a v jeho zaměstnání, byl povolán tvůrcem rakouského dělostřelectva knížetem Václavem (Wenzel) Liechtensteinem do Valtic. Jednou kníže si ve Vídni uvědomil, když potkal důstojníka dělostřelectva, oblíbence knížete a poznal bratra převorova. Tato scéna jejich setkání byla předmětem rozhovorů v rezidenci, takže tento podivuhodný bratrský pár byl také představen Marii Terezii. 6/

Předmluva[editovat]

Blížíme se ke konci třetího století, co konvent Milosrdných bratří ve Valčicích a zároveň a zároveň také naše i jiné pobočné provincie řádu děkují počátek svůj spanilomyslnému knížecímu rodu z Liechtensteinu a na Liechtenšteině. Dík, tisícerý dík tomuto vysokošlechetnému domu knížecímu! 4/
Provincie měla ode dne svého založení období rozkvětu, lesku, ale také časy mnohých svízelů; zářila ctnostmi, namáhavým pěstěním humanity v míru i válce, horlivostí ve vědách a pílí velikou, jakož i zbožností obyvatelů svých; nicméně nemohla vždy uchrániti se chyb a nedostatků, často déle trvajících, ale zachovávala vždy v jádru členů svých upřímnou a vytrvalou snahu, zadosti učiniti dle dané možnosti a sil účelu vytčenému řeholí řádovou a vznešeným zakladatelem svatým Janem z Boha: pomáhati chudým, nuzným a nemocným, přijímati je bez rozdílu stavu a víry a ošetřovati je dnem i nocí. 4/
V okamžiku vysvěcení naší, vysokou munificencí nově vystavěné, překrásné nemocnice domu mateřského vysíláme především modlitby díků k Bohu Všemohoucímu, jenž ochraňoval dílo své právě v čase posledním dávaje mu vzkvétati, a jenž neodejme též pro časy budoucí ku pokorným prosbám našim svého požehnání tomuto dílu humanity, které těšilo se hned od počátku zcela zvláštní otcovské ochraně a péči našeho Nejvyššího rodu císařského, zejména našeho nejmilostivějšího, nejmilovanějšího císaře, Jeho Veličenstva Františka Josefa I., a bylo povždy hodným uznáváno nekonečných dobrodiní a vysokých vyznamenání. 4/
Vynasnažím se, abych krátkými črtami nastínil v těchto listech nejhlavnější body z událostí mateřského domu valčického, metropolitního konventu vídeňského, jakož i druhého noviciálního konventu pražského, dále vznik ostatních konventův a utvoření se provincií, aby tací mladí mužové, kteří, pohnuti byvše ke vstoupení do našeho řádu, život svůj věnuji našemu krásnému povolání, poznali nejen souborné dějiny a původ řádové provincie a konventů, nýbrž aby v knize této čerpali z dob minulých sílu duševní při mocných proudech přítomnosti, rozníceni jsouce pravou horlivostí, zejména příkladem velikých předchůdcův, a aby neklesali, má-li se našemu ta často těžkému povolání dostáti co nejhorlivěji s obětováním sebelásky a v důvěře v Boha k zachování slávy naší staroslavné provincie řádové. 4/
Tyto nástiny tak bohatých událostí a velikých děl veškerého svazku, s jakousi námahou po řadu let jsem sbíral a v jeden celek spojil, jakož i líčení neúnavného působení mnohých, ba velmi mnohých úctyhodných a v povolání svém věrných spolubratří v naší řádové provincii, nikterak nečiní nároků, že by byly úplným vykořistěním dějin, spíše nechať jiní shledají v nich vodítko a popud, pokračovati v podrobných studiích, aby ještě tak mnohé bylo odňato zapomenutí; zkrátka, nechtěl jsem hroziti se námahy, abych vyhledal opory, jimiž bych jiným ulehčil práci. 4/
Ježto pak je to prvním pokusem vůbec od založení naší staroslavné řádové provincie, sepsati souvislé, souborné dějiny, budiž mi co nejlaskavěji odpuštěno, že jsem mnohde přehlédl pamětihodné osoby, údaje neb okolnosti, jakož mi též odpuštěna budiž tu a tam málo vybraná forma líšení. 4/
Mojí snahou bylo, abych vylíčil jednoduchým způsobem dle skutečných událostí a dle pravdy vývoj a působení v našich konventech; laskavý čtenář najde po této stránce přesvědčivý obraz, jak naše pospolité, poctivé namáhání neustává, abychom vždy dostáli svému povolání. 4/
Jako nám při sepisování dějin jeví se býti důležitou potřebnou každá zpráva a každý starší zápis, abychom jaksi z pestrých úlomkův utvořili mosaikový obraz, rovněž tak naší následníci vítati budou ještě v pozdních dobách toto jednoduché, aby přičinili další události a srovnávali s tím, jak my jsme učinili zadosť zděděné povinnosti, kterýž úsudek abychom pak směnili, nebudeme více s to. 4/
Látku podali nám pamětní knihy jednotlivých konventů vůbec, jejich knihovny, jakož i listiny a akta archivů k dějinám patřících provincií řádových. 4/
Z nejstarších dob nalézáme svědomitá a podrobná podání jednotlivých zasloužilých spolubratří, jimž pro svoji důkladnosť stojí v čele: P. Vincentius Forstner, Josephus a Cruce Cruchten, Patritius Wasserburger, Michael Schwanda a Clemens Menzel. 4/
Těch však bratří, kteří sepsali zlomkové záznamy, bylo velmi mnoho; patřili nejrůznějším officiím a jakkoli takové listy jeví se býti často jednoduchými a jen náhodou dostaly se, obyčejně po smrti některého spolubratra, do knihovny s knihami všeho způsobu, přece jsou vítány; z toho plyne napomenutí, že každý může se přičiniti, aby podal cenné příspěvky ke zbudování dějin. Cena takových poznámek vzrůstá jako cena vína s přibývajícími léty. 4/
Ostatně jsou zavedeny v každém našem konventu knihy pamětní, jež obsahují zpravidla založení a další příběhy konventův. 4/
Tyto knihy pamětní jsou poučny ve příčině obsahu a vedení. Obsah dává nám obyčejně souditi o smýšlení pisatelově, z čehož plynou důležité závěrky, způsob vedení pak připouští všeobecné úsudky o celých obdobích, vládl-li duch zbožné mysli, píle, rozvahy a pokroku aneb panovala-li tu povrchnosť. Trpce dotýká se nás častokráte mezera několika let, až pak pisatel později nějakou žalobnou písní o vlažných předchůdcích počíná opětovně další příběhy. 4/
Tato zamlklá období jsou však z pravidla označena jako taková,kdy všechna činnosť v povolání byla toho způsobu, že by zápisy sotva nyly bývaly poučny neb potěšující. 4/
Takové mezer, kde všeho se nedostává, lze pro sepsání dějin těžko vyplniti, a musí býti tudíž pátráno dále. Mnohých doplňků mi poskytly zemské a městské archivy, nejrůznější historicko-topografické náčrtky a pamětní spisy o jubilejní buď vlastních neb cizích ústavů léčebných a klinik atd. Omyly v údajích a jménech povstalé opisováním, překládáním ze spisů a listin, nalezl jsem příliš často, a byla to veliká práce podobné chyby opravovati. 4/
První požár vídeňského konventu dna 21. května 1955 zničil vše, co tu bylo po ruce, nejen o vídeňském konventu, ale také jiných, ježto zde bylo vše uloženo, pročež nemají dnes archivy konventu valčického, štýrsko-hradeckého a pražského starších listin než archiv konventu vídeňského. 4/
Mnohé v našich dějinách spočívá na ústním podání, jež udržuje se dlouho v každé pospolitosti, ale pak ponenáhlu znetvořuje se a konečně docela zaniká, pročež bylo i těmto momentům vyhověno a mnoho pozoruhodného těmito zápisy zachráněno. 4/
Nežli však přikročím k vysvětlení nejrůznějších příběhů, při kterémž o¨popisu založení a nadání našeho mateřského domu, setkáme se jako všude jinde s velikodušností a dobrotou nejjasnějšího rodu knížecího, budiž mi dovoleno, abych uvedl, počínaje naším velikomyslným zakladatelem, pořad přímých šlechetných potomkův, abych tak doplnil a srozumitelnějším učinil laskavému čtenáři obraz dějin našeho založení. 4/

Klášter milosrdných sester[editovat]

Několik let před svou smrtí kníže Alois II. Josef (1796-1858) založil Neugebäude - ženský klášter, který ovšem dlouhou dobu netrval. 10/92

Odkazy[editovat]

  • 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.
  • 3/ Obec Hlohovec http//www.hlohovec.cz
  • 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.
  • 5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)
  • 6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavi a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)
  • 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.
  • 8/ Gemeinde Rabensburg http//www.rabensburg.at
  • 9/ Regionální muzeum v Mikulově http//www.rmm.cz
  • 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.
  • 11/ Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler, Victor Fleischer, Wien und Leipzig 1910.