Valticko/Demografie

Demografie

Též demografie má k disposici pro své účely potřebné dokumenty v archivních fondech. 1/

Obyvatelstvo

K poznání sociálních poměrů poslouží písemnosti z archivních fondů o mzdách a jiných věcech zaměstnanců, prosebné žádosti o peněžitou či jinou výpomoc i v tzv. knihách dekretací a personální spisy. 1/

Charvátské obyvatelstvo v Hlohovci v průběhu 19. století přebíralo obyčeje okolního slováckého prostředí. Proto zde ani po roce 1945 nedošlo zde k odsunu obyvatelstva do vnitrozemí jako v charvátském ostrůvku na Drnholecku. Tzv. májové hodky probíhají v neděli po svátku sv.Jana Nepomuckého (16. května) a tradiční hody se konají vždy v srnu v neděli a pondělí po svátku sv.Bartoloměje (24. srpna). 3/

Osídlování Charváty

Ve válkách 15. století ves Hlohovec (Bishofswarth) zanikla a byla nově osazena 1570 charvátským obyvatelstvem. 3/

V prvé polovině 16. století byla osazena pustá Poštorná a Charvátská Nová Ves, roku 1570 Hlohovec Charváty, uprchlými z vlasti v období turecké expanse. O tom psal Adolf Turek v ČMM roč. 61 (1937), v práci: Charvátská kolonisace na Moravě.

Charváti se tu později počeštili, takže pouze vlastní jména obyvatel, jako Fabičovic, Malčic, Bartolčic apod. upomínala na jejich původ. 3/

Sčítání obyvatel

Roku 1725 bylo na panství 632 usedlých. 1/

Roku 1763 bylo napočteno na území panství 7097 obyvatel. 1/

Roku 1791 žilo tu už 7787 lidí v 1399 domech.

V 30. letech 19. století 4924 mužů a 4711 žen v 1597 domech. 1/

V polovině 18. století měla ves Hlohovec asi 58 usedlostí. Při sčítání v roce 1869 tu žilo 734 obyvatel. Podle posledního sčítání lidu z roku 1991 bylo v Hlohovci 1347 osob, žijících ve 409 domech. 3/

V roce 1840 je ve městě Valtice 340 domů a 2409 obyvatel (1139 mužských, 1270 ženských), všichni občané nejsou rodem zdejší, a více je jich zde přistěhovaných. 6/

Významní občané

Leopold Adametz

Narodil se 11. listopadu 1861 ve Valticích jako syn brněnského továrníka. Po absolvování školy ve Valticích studoval půdní kulturu na vysoké škole ve Vídni. Byl úspěšný student a později se stal asistentem na univerzitě ve Vídni jako výzkumník pěstitelství dobytka. Pro rozvoj svých znalostí cestoval do Švýcarska a Francie a přijal místo jako řádný profesor na Univerzitě v Krakově. Potom byl jmenován rektorem ademie věd ve Vídni. Zemřel 27. ledna 1941. /Městské muzeum/

Georg Arnold (1621-1676)

Narodil se 23. dubna 1621 ve Valticích, zemřel 15. ledna 1676 v Bambergu. Byl významný varhaník a hudební skladatel. Jeho specializací byla hlavně vokální hudba. Také jeho syn Georg Adam Arnold (1645-1711) byl nadaný varhaník a malíř. Ten se však narodil Ve Wolfsbergi v korutanech a žil jako jeho otec v Bambergu, kde také zemřel.

Bratři Bauerové

Tito tři bratři byli Josef Antonín, František a Ferdinand Lukáš Bauer. 4/

Byli to synové hofmistra knížete Josefa Václava (1696-1772) z Liechtensteinu, Lucase Bauera - děti našeho města. Svým otcem a převorem kláštera byli vychováni a vedeni k umění. 10/72

Josef Anton Bauer

Josef Antonín, kterého knížetem Františkem Josefem k dalšímu zdokonalení poslal do Říma. 4/

Starší z bratrů, Josef Anton Bauer, byl na náklady knížete poslán na studia do Vídně a po smrti svého otce se stal ředitelem knížecí obrazárny ve Vídni. 10/72

Zemřel jako ředitel knížecí Liechtensteinské obrazárny (někdejšího úřadu jeho otce) ve Vídni 1830. 4/

Franz Andreas Bauer (1758-1840)

František Ondřej Bauer se narodil 14. března 1758 ve Valticích, Náměstí čp.7. Byl nadaný kreslíř. Jeho učitelem byl převor Norbert Boccius, který se také ujal jeho bratra Ferdinanda Lucase.

František děkoval svoje mistrovství v zobrazování živoucích rostlin P.Bocciovi; obraz konventu letovického na provinciální chodbě ve Vídni je jeho malba. 4/

V roce 1788 seFranz Andreas Bauer, který věnoval se malbě květin, odešel do Anglie a stal se dvorním malířem krále Jiřího III. (Georg III. Hanoverský 1738-1820) (v Kew u Londýna, kde 11. prosince 1840 zemřel. /Městské Muzeum Valtice/) 10/72

Ferdinand Lukáš Bauer (1760-1826)

Ferdinand rovněž P.Bocciovi díky byl povinen za své vzdělání; přišel pak jako malíř květin ke knížeti Dietrichsteinovi. 4/

Přijal r. 1790 pozvání do Anglie, stal se tu kresličem v botanické zahradě v Kewu a zemřel 11. prosince 1840 jako dvorní malíř krále Jiřího III.; ten byl nejschopnější, a zdá se, že nejdéle těšil se přátelskému a uměleckému řízení P. Bocciovu. 4/

Nejvýraznější z bratrů byl Ferdinand Lucas Bauer (1760-1826), který kresbou květin v jeho době byl proslavený. 10/72

S bohatým výnosem ze světových zkušeností se usazuje blízko Vídně v Hiessingu 10/73

Jeho sbírku kreseb zakoupilo c. a k. dvorní muzeum. 10/73

P.Norbert Boccius (1731-1806)

Totoť jest jméno nezapomenutelného muže toho - Narodil se (15. ledna 1731 v Temešváru (v západní části Rumunska), dne 27. července 1749 složil v Praze slib řeholní, účastnil se horlivě studií anatomických a připravoval se, aby na příště stal se slovem i příkladem zdatným učitelem služby lékařské a stům svých spolubratří. 4/

Studia medicínská a chirurgická konal ve Vídni, kde roku 1763 stal se diplomovaným ranlékař. 4/

Pak dostal se jako převor do Gorice, kde působil velmi blahodárně, odkud pak přišel jako podpřevor s professor anatomie, chirurgie a ošetřování nemocných v měsíci květnu 1763 na školu valčickou, tehdy již stávající. 4/

V roce 1766 byl zvolen převorem kláštera věhlasný P.Norbertus Boccius (1731-1806). Jeho zálibou bylo botanické zkoumání a stihl vytvořit neuvěřitelné dílo. 10/72

Převorem zůstal až do roku 1784, kdy byl zvolen provinciálem. V sezení definitorů, konaném dne 10. února 1778 byl po organisování školy chirurgické ve Valčicích jmenován stálým jejím, ředitelem. 4/

O působení jeho jako učitele dovíme se ještě mnohého v pojednání o škole, nač laskavě čtenáře činíme pozorna. 4/ (viz samostatnou kapitolu: Škola chirurgická)

Řečený převor si předsevzal konečně úplnou přestavbu odedávna nezdravých nemocničních místností. 4/

Jsa znamenitým botanikem pěstoval rozsáhlé botanické sady a rozšířil horlivosť pro ně a pro vzdělání se v tomto oboru mezi bratřími po celé provincii, po které častokrát za úředním svým povoláním cestoval. 4/

Ve valčických městských příkopech (hradebních) opatřil si pozemky a pěstil zde stromy ovocné nejušlechtilejších druhů cizozemských ku požehnání celého širého okolí, jež jimi zásoboval, při čemž mu neustále knížecí dům, kdež byl takořka domácím přítelem, všemi potřebami byl nápomocen. 4/

Pěstoval ovoce a také je horlivě šlechtil jeho odrůdy, proto povzbuzoval obyvatele města k napodobování. 10/72

(P. Norbert Adam Boccius pozvedl zdejší vinařství. [2009 Tereza Švejdová, Epocha č.01/09])

Napsal pak a vydal mnohý spis jinému ku poučení, - ale jeho největší dílo, snad jediné toho druhu v Evropě, ovoce to třicetileté skoro práce, námahy a píle, nalézá se v knížecí liechtensteinské knihovně ve Vídni, v této sbírce pokladův 4/

Z jeho vědeckého zkoumání vzešlo významné rozsáhlé dílo, 14 svazkový herbář; jehož titul zněl "Hortus botanicus". Obrovskou část díla tvoří 2750 obrazů rostlin, které vytvořili bratři Bauerové. 10/72

Dílo toto tvoří ve 14 foliových svazcích, 52 cm vysokých a31 cm širokých, s krásnou koženou vazbou, skutečně imponující serii. 4/

Obsahuje 2750 obrazů, z části to umělecky provedených listů titulních, z části obrazů rostlin seřaděných dle systémův. 4/

P.Boccius vychoval si za malíře tři bratry, kteří záhy ztratili matku, děti to knížecího úředníka, a všem třem vytkl směr k vynikajícímu postavení, jež později zaujali v umění. 4/ (Bratři Bauerové - viz samostatná kapitola).

První list I.svazku tohoto obrovského díla botanického jest obraz převorův bez udání malíře, nejspíše však od Josefa Bauera. 4/

Ke svazku II.-XIV. vztahuje se titul "Hortus Botabicus", aniž jest malíř jmenován. 4/

Titulní list ke II.svazku od Ferdinanda Bauera má datum 1777, k VII.svazku 1789, k poslednímu 1804. 4/

Obrazy rostlin až včetně do svazku IX.malovali beze vší pochyby bratří Bauerové, titulní list k V. a VI. svazku Ferdinand Bauer, pohled na vrchy Polavské (Pálavské) a pohled na Valčice s granátníky jeden náš spolubratr.

Jakožto spolupracovníka na tomto díle shledáváme bratra R. F. Stanislava Figenschuha, rodilého Švýcara, který složiv slib řeholní ve Vídni 15. července 1798, ihned byl přidělen Bocciovi jako obratný malíř v oboru rostlinopisu. Ten zemřel v Břetislavi dne 16. února 1807 brzy po té, když byl dokončil mnohé dílo krásné. 4/

Ve svazku X.-XIV. jest na úvodním listě poznamenán jako malíř Jakub Waltera jsou tu také obrazy rostlin opět jinou rukou malované. 4/

Jeho Jasnosť kníže Alois I. získav dílo to pro sebe založil nadání dvou postelí pro nemocné po 2000 zl., úhrnem 4000 zl.; nám však lichotí vědomí, že veliké dílo našeho spolubratra pečlivě chováno jest na místě nejčetnějším, jsouc ve vlastnictví knížecího rodu jakožto největšího našeho příznivce. 4/

Po dlouholeté činnosti a velikých cestách (spolupůsobilť činně při zakládání šesti konventův) slavil 28. července 1799 padesátileté jubileum složení slibu řeholního, jehož se súčastnil se knížecí rod přede všemi k velikému vyznamenání, dále bratří, přátelé a dobrodinci řádu. 4/

Nelze nám k vůli karakteristice průběhu jeho života zamlčeti laskavému čtenáři odu, kterou dal tisknout konvent valčický. 4/

P.Norbert Boccius zemřel 14. července 1806 jako převor ve Valčicích a jest pohřben na tamním městském hřbitově. Ať odpočívá v pokoji! 4/

Skoro ve všech konventech nalézá se obraz spodobující jej s knihou po levici a květem bramboříku (Cyclamen), mající vedle sebe nadační listinu na dvě postele pro nemocné. 4/

Zmíněné dílo převora Boccia (Norbertus 1731-1806) je v současné (1912) době ozdobou Liechtensteinské knihovny ve Vídni; kníže Alois I. Josef '(1759-1805 z Liechetnsteinu) věnoval za to dvě nemocniční postele s obnosem ve výši 4000 zlatých. 10/73

Dr. Viktor Braunhofer

Jako dík ze obětavou působnost při stavbě nové radnice byl obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem města. 10/105

Karl Haußner (1843-1917)

Valtický zvěrolékař a starosta města v letech 1885-1917. Svojí iniciativou přispěl k rozvoji města a také k postavení nové radnice. /Městské muzeum Valtice/

Jako dík ze obětavou působnost při stavbě nové radnice byl obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem města. 10/105

Eduard Kreuzig (1839-1912)

Jako dík ze obětavou působnost při stavbě nové radnice byl obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem města. 10/105

Eduard Reimoser (1864-1940)

Narodil se 29. prosince 1864 ve Valích. Jeho celoživotním koníčkem bylo sbírání pavouků. Jako učitel a později ředitel na různých měšťanských školách podnikal cesty za studiem pavouků do různých zemí Evropy a také do Střední Ameriky. Vytvořil velkou soukromou sbírku, kterou v roce 1938 získalo přírodně historické muzeum ve Vídni, kde zemřel 8. ledna 1940. /Městské muzeum Valtice/

Johann Nepomuk Reithoffer (1781-1872)

Jan Nepomuk se narodil 13. dubna 1781 ve Valticích, Sobotní ulici čp, 133. Vyučil se u svého otce krejčím. Odešel na zkušenou do Paříže, kde experimentoval s pryžovým tkanivem na nepromokavé odívání. Je pokládán za vynálezce panských šlí, pásové výroby a také zakladatelem kaučukového průmyslu ve Wimpassingu (1831). Zemřel ve Vídni ve svých 91 letech 6. května 1872. /Městské muzeum Valtice/

Johannes Matthias Sperger (1750-1812)

Narodil se 23, března 1750 jako syn obecního pasáka ve Valticích na Malé Straně. Již v dětském věku se u něho projevilo hudební nadání, což podporoval kníže Liechtenstein. Hrál v malé klášterním orchestru a odešel studovat do Vídně. Byl uznávaný jako velký umělec také v Uhrách i Německu. Vytvořil na 40 kompozic pro sólový kontrabas a mnoho dalších děl. Zemřel 13. května 1812 na nervovou horečku. /Městské muzeum valtice/

Vzácné návštěvy

Jeho Veličenstvo

Bylo to roku 1876, kdy konvent stal se účastným vzácného štěstí, že mohl ve svých zdech pozdraviti Jeho Veličenstvo našeho nejmilostivějšího mocnáře. Mezi Mikulovem a Valčicemi konaly se veliké manévry, odkudž Jeho Veličenstvo ráčil navštívit naše město. Provinciál P. Dismas Remenarik schválně k tomu účelu dostavil se do Valčic, kde byl s převorem P. Mariophilem Fülbirem uvítal nejuctivěji Jeho Veličenstvo. Císař ráčil prohlédnout si všechny místnosti a projeviv nejvyšší spokojenosť zanechal milostivý dar 250 zl., kterýžto obnos časem byl rozdělen mezi chudé nemocné z nemocnice propuštěné. 4/

V roce 1876 měl klášter čest hostit Jeho Veličenstvo císaře Františka Josefa I. (Habsburg 1830-1916), který byl spokojen s působností milosrdných bratří. 10/73

Odkazy

• 1/ Dr. Vladimír Voldán: O archivu valtického panství a velkostatku. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 2/ Dr. Rudolf Hurt: Příspěvek k dějinám města Valtic. Zprávy okresního vlastivědného muzea v Mikulově, září - prosinec 1959.

• 3/ Obec Hlohovec http://www.hlohovec.cz

• 4/ Dějiny a slavnostní spis rak.-české řádové provincie Milosrdných Bratří ke slavnosti ve dnech 28., 29. a 30. srpna konaného vysvěcení nemocnice mateřského domu ve Valčicích v Dol. Rakousích, Munificencí Jeho Jasnosti knížete Jana I. z Liechtenšteina a na Liechtenšteině nově vystavěné. Sepsal a vydal cís. rada a provinciál řádu Joannes de Deo Sobel. Ve Vídni 1892. Nákladem řádu Milosrdných Bratří.

• 5/ Vodní práva knížete z Liechtensteinů. Ing. Emilian Bartoš, technická kancelář a podnikatelství staveb Břeclav, v prosinci 1933. (Muzejní spolek Valtice, přír. č. 0782-62)

• 6/ Schilderung von Eisgrub, Feldsberg und deren Umgebungen. Nebst einem Wegweiser uind Plane auf Stahl mit 17 Ansichten und einem Panorama an dessen Rande. Wien, bei Peter Rohrmann, k. k. Hofbuchändler. (Překlad vybraných kapitol autor knihy. Kopie originálu Muzejní spolek Valtice přír. č. 1579-94V - Vydáno v roce 1840, tj. po uvedení do provozu Ferdinandovy severní dráhy z Vídně do Břeclavi a Brna - dokončené v roce 1839. Kniha obsahuje také ceník tehdejšího jízdného.)

• 7/ Die Margrafschaft Mähren, topografisch, statistisch und historisch geschildert von Gregor Wolny, Benedikter und Professor. II. Band. Brünner Kreis. II. Abtheilung. Brünn. Selbstverlag des Verfassers. 1837.

• 8/ Gemeinde Rabensburg http://www.rabensburg.at

• 9/ Regionální muzeum v Mikulově http://www.rmm.cz

• 10/ Geschichte der Stadt Feldsberg, Karl Höß, Feldsberg, 1902. Im Selbstverlage.

• 11/ Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler, Victor Fleischer, Wien und Leipzig 1910.