Turečtina/Lekce 4

Úvodní poznámka: vzhledem k samohláskové harmonii v přehledech přípon písmena i, ı, u a ü označují kterékoliv z těchto čtyř písmen. Stejně tak písmena a a e označují kterékoliv z těchto dvou písmen.

Složená slovesa

osobní přípony sloves
ben	-(i)m	biz	-(i)z
sen	-(i)n	siz	-siniz
o	(u)-	onlar	-lar

dans etmek - tancovat /to dance (being in the dance)
hasta olmak - být nemocný /getting sick/ill = hastalanmak - onemocnět /to get sick
mutlu olmak - být šťastný /getting (becoming) happy
spor yapmak

Časování sloves

časové koncovky sloves
-mak/-mek	přípona infinitivu
-yor/-(ı/i/u/ü)yor-	přípona průběhového času^{[pozn. 1]}
-r/-ar/-er/-ır/-ir/-ur/-ür	přípona přítomného času
-dı/-di/-du/-dü-	přípona minulého času
-muş-/-miş-	přípona nejistého minulého času^{[pozn. 2]}
-acak-/-ecek-	přípona budoucího času
↑ varianta koncovky -yör- neexistuje. ↑ pokud jsem o něčem slyšel, že se to stalo, ale nejsem si jistý, že se to stalo.

okumak - číst /to read
gitmek - jít /to go

časování slovesa okumak

ben oku-yor-um - průběhový přítomný čas
ben oku-r-um - přítomný čas
ben oku-muş-um - nejistý minulý čas
ben oku-du-m - minulý čas
ben oku-y-acağ-ım - budoucí čas

Příklad věty:

Ben her gece kitap okurum. - Každý večer čtu knihu.
Já, každý, večer/noc, kniha, čtu /I, every, evening/night, book, read

Turečtina má větný pořádek slov podmět-předmět-sloveso, sloveso se tedy nachází až na konci věty.

Souhláskové změny

Pokud by ve slově následovaly dvě samohlásky po sobě, vkládá se mezi ně některé z písmen y, s, ş, n. Neexistuje obecné pravidlo, které písmeno se kdy použije.

Pokud se ke slovu nebo za příponu, které/která končí na souhlásku, připojí přípona začínající na samohlásku, u některých souhlásek proběhne změna:

p ↓ b	ç ↓ c	t ↓ d	k ↓ ğ

Po tvrdých souhláskách f, s, t, k, ç, ş, h, p musí přípona podobně začínat podobnou tvrdou souhláskou - souhláskou z této skupiny souhlásek.

Příklady:

Tezgahtan (-dan) alıp kaçtı (-dı).
Açıktan (-dan) geçti (-di)
Baktı (-dı) - to look
korktu (-du, to be scared) ve kaçtı (-dı)

Přivlastňování

přivlastňovací přípony
benim	-(u)m	bizim	-(u)muz
senin	-(u)n	sizin	-(u)nuz
onun	(u)	onların	-ları

strom /tree: ağaç
- můj strom: ağaç + ım -> ağacım
- tvůj strom: ağaç + ın -> ağacın
- jeho/její strom: ağaç + ı -> ağacı
- náš strom: ağaç + ımız -> ağacımız

kniha /book: kitap
- moje kniha: kitap + ım -> kitabım

pohovka /sofa: koltuk
- jeho/její pohovka: koltuk + u -> koltuğu

vlajka /flag: bayrak
- jejich vlajky: bayrak + lar + ı -> bayrakları

Turecké věty

Pořadí větných členů v turecké větě je (podmět)-předmět-sloveso /(subject) + object + verb. Slovesné přípony se připojují v pořadí kořen slova + časová přípona + osobní přípona /verb root + tense suffix + personal suffix.

přípony místa
-a	okul+a	do, k /to
-u	okul+u	/(that)
-da	okul+da	v, na, u /at/in
-dan	okul+dan	od, z /from

- Jdu do školy. /I go to school.
- Ben okula (okul+a) giderim (git+er+im).
  - škola = okul
- Chci spát. /I want to sleep.
- Ben uyumak istiyorum (iste+yor+um).
  - chtít /to want = istemek
  - Pozn.: Část slova -eyor- se mění na -iyor-
- /I want to join (to) you.
- Ben size katılmak istiyorum.
- Učím se turecky/turečtinu. /I am learning Turkish.
- Ben Türkçe öğreniyorum.
  - učit se /to learn = öğrenmek
- Mluvil jsi s mými přáteli. /You talked with my friends.
- Sen benim arkadaşlarım ile konuştum (konuş+d+um).
  - přítel /friend = arkadaş
  - mluvit /to talk = konuşmak
  - s /with = ile

Poznámky

2014-12-01

[1] varianta koncovky -yör- neexistuje.

[2] ud jsem o něčem slyšel, že se to stalo,
ale nejsem si jistý, že se to stalo.

[pozn. 1]

[pozn. 2]