Theodor Čejka

Skvělý bystřický učitel a zakladatel esperanta v našich zemích

Theodor Čejka ( 1878 – 1957 )

Theodor Nepomuk Čejka se narodil dne 10. ledna 1878 v Holešově v domku v Malé ulici jako prvorozený syn Jana Čejky, c. k. desátníka četnictva v Holešově a jeho manželky Josefy, rozené Očadlíkové, jež pocházela z rodiny holešovských tkalců. Postupně se rodina rozrostla o jeho šest dalších sourozenců, takže se rodiče měli co ohánět. Jeho otec byl později, již jako četnický strážmistr, přeložen do městečka Bílá u Starých Hamrů – do místní části, jež se jmenovala Baraní a rozkládala se na moravsko - slovenském pomezí. Měl zde těžkou službu, protože to už byla hranice Uher, kde docházelo mimo jiné i ke střetům s pašeráky a pytláky. Jeho táta však byl zanedlouho opět služebně přeložen, a tak se rodina přestěhovala na Hukvaldy se starobylým rozsáhlým hradem a nádhernou oborou i s panenskou přírodou na březích horských řek - Ostravice a Lubiny.

Dětství a rané mládí:

Zde vnímavý chlapec prožil velkou část svého skromného, ale radostného dětství. Při svých toulkách zdejší krásnou přírodou občas zahlédl i mladého Leoše Janáčka, jenž zde rád přijížděl, aby v rodném kraji trávil prázdniny a nabral sil. Po ukončení základního vzdělání nadaný Theo v letech 1893 – 1898 vystudoval Učitelský ústav v Příboře u Nového Jičína. Po maturitní zkoušce nastoupil v roce 1898 na své první (i poslední) učitelské místo - stal se prozatímním učitelem na nové moderní Obecné a měšťanské škole císaře Františka Josefa I. v Bystřici pod Hostýnem. Po dalším studiu, zkouškách a pedagogické praxi byl na uvedené škole jmenován definitivním učitelem.

Učitelem:

Vyučoval na prvním stupni a vedl žáky od prvního do pátého ročníku. Byl velmi svědomi-tým učitelem, využíval nejnovější pedagogické metody. Vychovával své žáky k lásce k vlasti, k přírodě, kladl důraz na poznávání jejích zákonitostí. Učil žáčky základům sadařství a vedl je k životu v souladu s matkou přírodou. Vštěpoval nejmladší generaci základní myšlenky skautingu a založil a vedl dětský skautský oddíl, s nímž pokračoval až do staršího věku svých bývalých žáků. Vedl děti k lásce k rodnému kraji, pěstoval s nimi turistiku, propagoval lyžování a později i moder-ní cyklistiku.

V období první světové války pracoval ve vojenském středisku Červeného kříže, které tehdy bylo dislokováno v arcibiskupském zámku v Kroměříži. Po první světové válce pod vlivem moderního myšlení a svobodomyslného pohledu na svět dne 13. listopadu  1919 vystoupil z církve. Poznal svou velkou životní lásku, a tak dne 26. srpna  1925 uzavřel na kroměřížské radnici sňatek se slečnou Dobroslavou Ryčanovou, dcerou kroměřížského obvodního lékaře, jež byla velmi aktivní členkou sokola i skautského hnutí. Z úcty ke své ženě, jež mu byla po celý život mimořádnou morální oporou, používal podobně jako T. G. M.  její rodové jméno - podepisoval se Theodor Ryčan Čejka, nebo Th. R. Čejka.  Dne 31. srpna 1929 se do šťastného manželsví narodil jediný syn, jemuž společně s manželkou vybrali jméno Mirek. Chlapec prožil své dětství v láskyplném rodinném prostředí.

Theodor Čejka si po čtyřiceti letech, kdy bydlel v bystřické Nádražní ulici, podle vlastního návrhu vybudoval svůj nový rodinný domek uprostřed přírody nad Bystřicí pod Hostýnem, na svahu Hostýna. Jeho malý, ale útulný domek na „Podlesí“, jak pojmenovali toto místo, byl obestřen krásnou zahradou, a tak k němu na návštěvu rády přicházely významné osobnosti bystřického společenského a kulturního života. Na zahradě rád poseděl mimo jiné i spisovatel a básník František Táborský, který býval vítaným hostem.

Pan učitel Theodor Čejka v roce 1937 po více než čtyřicetileté pedagogické praxi odešel ze školství na zasloužený odpočinek. Podílel se pak na rozvoji bystřického kulturního a společen-ského života.

Zakladatelem esperanta v našich zemích:

Pan učitel Theodor Čejka se svou neuvěřitelnou pílí stal zakladatelem českého esperant-ského hnutí u nás. Už za svých studií na Učitelském ústavu v Příboře se spřátelil se svými student-skými kolegy - s Valentinem Bilíkem, jenž později učil ve Vnorovech u Strážnice a s Janem Holubem, který po maturitě působil jako učitel ve Veřovicch u Frenštátu pod Radhoštěm a později se stal řídícím učitelem v Kopřivnici.

Zvídaví studenti se spolu ve svých častých debatách zabývali problematikou mezinárodního jazyka, jež se nedávno zrodil. Theodor Čejka se pak dozvěděl podrobnější informace o existenci tohoto jazyka prostřednictvím Rusa Ivana Šetalova z Petrohradu. Vzápětí napsal zakladateli tohoto jazyka - povoláním očnímu lékaři - Dr. Lazaru Ludwígu Zamenhofovi ( 1859 – 1917) do Varšavy. Poprosil jej o podporu jejich snažení a získal od něj potřebné materiály.( jeho první stručná učebnice esperanta byla vydána v roce 1887 ). A tak se velci přátelé - Čejka, Bilík a Holub snažili proniknout do tajů tohoto nového mezinárodního jazyka, který si postupně osvojili a začali jej propagovat. Z německého jazyka přeložili do češtiny a vydali vlastním nákladem vůbec první propagační brožurku nazvanou „Světová řeč esperanto“. Později zpracovali a v roce 1900 vydali učebnici „Esperanto. Mezinárodní řeč. Úplná mluvnice a cvičebnice se slovníkem esperantsko - českým a česko - esperantským“. Byla to první, obsáhlá, významná česká učebnice esperanta v našich zemích. ( Měla dvě sta stran ). Překonala tak svým rozsahem i kvalitou první učebnici esperanta Františka Vladimíra Lorence „Esperanto por Bohemoj“ z roku 1890. Vydání této obsáhlé a dobře zpracované učebnice mělo velký význam pro ustavení významného esperantského spolku pod názvem „První spolek esperantistů rakouských v Brně“ v roce 1901.

Pan učitel Theodor Čejka později část učebnice, jež obsahovala gramatiku, přepracoval a doplňoval prvními obšírnými esperantskými slovníky a čítankami. Tyto učebnice jako první učební pomůcky pro samouky a pro kurzy esperanta vyšly v několika vydáních ve dvacátých letech minu-lého století.

V té době se Theodor Čejka seznámil s dalším výtečným pedagogem s Josefem Krum-polcem, jenž předtím působil jako učitel na obecné škole ve Fryštáku. Později, v roce 1902 byl přeložen do Bystřice pod Hostýnem, takže se spolu setkali jako kolegové na zdejší chlapecké škole, a tak se rozvinula úzká přátelská spolupráce.

Theodor Čejka založil a redigoval esperantské časopisy „Revuo internacia. Monata gazeto“ ( vycházel krátce v letech 1902 - 1903 ), „Český esperantista“ - „Bohema esperantisto“ ( ve spolu-práci s Josefem Krumpolcem (v roce 1904 ), dále „Der Deutsche Esperantist.Germana esperan-tisto“ a „Internacia Pedagogia Revuo“. ( vycházel od listopadu 1908 - do července 1910 a byl dokonce vydáván v Bystřici pod Hostýnem.

Zpracoval a většinou vydával svým vlastním nákladem učebnice esperantského jazyka – „Učebnice esperanta po samouky a kursy“ ( 1908 ), „Úplná učebnice esperanta“ ( 1908 ) společně s Josefem Krumpolcem „Esperanto – malá učebnice“ ( 1918 ) Byl velmi plodným autorem učebnich textů, o čemž svědčí, že vydal celkem 14 učebnic esperanta, jazykových publikací a slovníkových materiálů.

Pan učitel Theodor Čejka pro své esperantské časopisy psal své vlastní články, publikoval články kolegy Josefa Krumpolce, překládal mimo jiné i myšlenky Jana Amose Komenského, historika Františka Palackého, profesora Tomáše Garrigue Masaryka, jehož velmi ctil, stejně jako i verše básníka Josefa Svatopluka Machara, jenž rovněž patřil k jeho přátelům.

Účast na kongresech:

Bystřický pan učitel Theodor Čejka se zúčastnil mnoha zahraničních kongresů esperantského hnutí jako delegát za české země i za Rakousko – Uhersko. Na příklad Prvního světového kongresu esperantistů za předsednictví zakladatele světového esperantského hnutí - Dr. Ludwiga Zamenhofa v severofrancouzském Boulogne sur Mer nedaleko Lamanšského průlivu (1905), jenž byl památný tím, že zde byla přijata „Buloňská deklarace“, jež stanovila základní principy světového esperant-ského hnutí. Dále se zúčastnil kongresů ve švýcarské Ženevě ( 1906), v britském universitním městě Cambridgi (10. - 17. 8. 1907 ) a v holandském Amsterodamu. Byl přizván jako člen čestného výboru Prvního všerakouského sjezdu esperantistů, jenž se uskutečnil ve dnech 15. a 16. května 1910 ve Vídni za předsednictví profesora pražské university Dr. Františka Krejčího, biskupa ve Lvově - Dr. L Bandurského, dále sekčního šéfa v rakouském ministerstvu železnic JUDr. F. von Schonka a spisovatelky B. Suttnerové. Theodor Čejka byl jmenován členem čestného výboru jako významný - zakládající člen „Svazu českých esperantistů“. Kongresu se zúčastnilo více než 100 delegátů, kteří zastupovali 86 esperantských spolků německých, českých, polských a srbských.

Své cesty na kongresy esperantistů Čejka rád spojil s poznáváním cizích zemí. Při cestě na esperantský kongres v Ženevě v roce 1906 spolu s Josefem Krumpolcem projížděli alpskými zeměmi do známého přístavního města Terstu a do severní Itálie přes tunel Monte Cegres do Francie a odtud do Ženevy. Putování na kongres v Cambridgi v roce 1907, kam opět vyrazil spolu se svým kolegou a blízkým spolupracovníkem a přítelem Josefem Krumpolcem, vedlo po trase - Bystřice pod Hostýnem- Vídeň - Mnichov - Norimberk - Frankfurt nad Mohanem - Cáchy - Amsterodam - Hilversum - Blaricum - Naarden - Haarlem - Leyden - Haag - Scheveningen - Rotterdam - Antverpy - Brusel - Ostende - Dover - Londýn - Cambridge ( zde strávili týden ) - znovu Londýn ( zde poznávali město rovněž celý týden) - Southampton - Le Havre - Rouen - Paříž - Dijon - Neuchatel - Bern - Luzern - Zürich - Schaffhausen - Kostnice - Bregenz - Vídeň - Bystřice pod Hostýnem. Později Theodor Čejka sám absolvoval šestitýdenní cestu po Dánsku, kde přednášel v esperantských klubech a na zdejších vyšších školách.

Období po první světové válce:

Po první světové válce a po zániku Rakousko - Uherska a utvoření nových státních útvarů v Evropě došlo k ústupu mezinárodního jazyka esperanta ve prospěch jazyků světových - francouzštiny, angličtiny i španělštiny. Theodor Čejka se pak zaměřil na pedagogickou a osvětovu práci v Bystřici pod Hostýnem a v celém tehdejším okrese. Ale na své esperanto nezapomněl. Publikoval v esperantských časopisech, zastupoval české eperantské skauty na světovém kongresu esperanta v Praze v roce 1921 a v roce 1927 se stal delegátem 19. světového esperantského kongresu v polském Gdaňsku.

Od mládí jej zaujaly myšlenky profesora T. G. Masaryka a Čejka se stal jeho stoupencem a později členem jeho realistické strany. V období Masarykovy předvolební kampaně před volbami do říšského sněmu v roce 1907 se setkával s členy Masarykova volebního týmu. T. G. Masaryk v tomto roce přijel na Moravu a absolvoval své předvolební akce na Valašsku. Využil vstřícnosti a přátelské nabídky pana učitele Theodora Čejky a a ubytoval se po dobu tří dnů v jeho domě v bystřické Nádražní ulici. Jejich druhé přátelské setkání se uskutečnilo při Masarykově další památné návštěvě v Bystřici pod Hostýnem dne 23. června 1928.

Theodor Čejka po celý svůj život ctil myšlenky T. G. Masaryka a prosazoval jeho program boje poti alkoholismu. V období první republiky měl názorově blízko k sociální demokracii. I když nebyl členem této strany, byl za ni zvolen do městského zástupitelstva. Podporoval družstevní hnutí, a tak se stal se spoluzakladatelem Konzumního spotřebního družstva Bystřici pod Hostýnem. Podílel se i na založení bystřické spořitelny. Stal se též zakládajícím členem velmi kvalitního vyda-vatelského spolku Družstevní práce v Praze, jenž vydával nejlepší knihy naší i světové literatury pro čtenáře z celé republiky. Theodor Čejka jako důvěrník spolku knihy na Bystřicku distribuoval. Dokonce inicioval založení bystřické městské knihovny a čítárny. Po několik let vykonával funkci předsedy Okresního osvětového sboru a pečoval o jeho knihovnu až do poloviny čtyřicátých let. Měl i velký zájem o zahrádkářství a ovocnářství, jež nadšeně propagoval. S velkým zaujetím vzorně pečoval o svou zahradu, pěstoval a šlechtil její ovocné stromy.

Rozkvět a osudy esperantského hnutí u nás:

Pan učitel Theodor Čejka měl velkou radost, že se esperantské hutí u nás ujalo a velmi čile se rozvíjelo. Podporoval jeho činnost ze všech svých sil. V nedalekém Přerově se esperantský klub rozvíjel již před rokem 1923. Dokonce již 27. 5. 1912 se v tomo městě konal sjezd esperantistů, jehož účastníci byli zvěčněni na fotografii, avšak z této doby nejsou o esperantském hnutí v Pře-rově žádné písemné doklady. Můžeme však přepokládat, že Theodor Čejka měl na založení jejich esperantkého klubu svůj podíl.

Podle dochovaných záznamů - dne 6. února 1923 založili v Přerově esperantský spolek, byly vypracovány stanovy spolku a ustavující valná hromada spolku se pak uskutečnila dne 24. dubna 1923 za přítomnosti přátel z esperantského klubu z Olomouce. Prvním předsedou byl zvolen pan Adolf Malík. Přerovští esperantisté rozvíjeli bohatou společenskou, kulturní a vzdělávací činnost. Již v následujícím roce 1924 měl jejich spolek 62 členů. Se spolkem úzce spolupracoval další významný činitel esperantského hnutí a přítel Theodora Čejky - Josef Krumpolc, který od roku 1925 působil jako ředitel přerovské školy Jana Blahoslava a též i jako správce Muzea Komenského v Přerově. V roce 1927 byl jmenován čestným členem spolku. O tomto čestném člentví mu byl předán diplom. V roce 1929 pan ředitel Josef Krumpolc dokonce doporučil přerovskému spolku, aby zpracoval návrh na udělení Nobelovy ceny prezidentu republiky - profesoru T. G. Masarykovi. V roce 1930 vedl Josef Krumpolc esperantský kroužek dvaceti dívek chlapců ze Sdružení evange-lické mládeže.

Slibně se rozvíjející činnost spolku byla přerušena politickými událostmi, které spěly ke druhé světové válce. Za okupace bylo fašisty esperantské hnutí striktně zakázáno. Čejka za doby nesvobody splupracoval s ilegálním hnutím bystřických vlastenců, z něhož se pozdějit ustavil ilegální národní výbor. Bohužel, jejich činnost doplatila na zradu a téměř všichni tito vlastenci zahynuli ke konci války v koncentračním táboře Mauthausen.

Po roce 1945 se činnost spolku obnovila, ale po roce 1948 byla vládnoucí stranou znovu potlačována. V roce 1952 byl Český esperantský svaz dokonce rozpuštěn a zakázán. Přerovský klub však pracoval dále. Do klubu přicházejí mladí lidé - „junularo“ - tedy mládež, která měla velký zájem o kursy esperanta. Přerovští esperantisté tedy aktivně pokračovali ve své činnosti.

V letech 1954 – 1960 byl zvolen předsedou esperantského klubu v Přerově pan Richard Jůrka, jenž navázal velmi přátelský kontakt s významnou osobností našeho esperantského hnutí - s panem učitelem Theodorem Čejkou. Jeho vztah s esperatnským spolkem v Přerově se i po několik dalších let zdárně rozvíjel. Svědčí o tom i přátelská korenspondence právě s předsedou přerovského spolku Richardem Jůrkou, z níž se dozvídáme, jak velké problémy měl pan učitel s vydáváním, skladováním a distribucí esperantských učebnic a slovníků.

Památnou byla akce přerovských esperantistů v letním čase roku 1953, kdy skupina nadšenců z přerovského klubu navštívila pana učitele Theodora Čejku a jeho vzácnou paní v jejich domku na svahu Hostýna. Na krásné přijetí hostitelů a opravdu srdečné, přátelské posezení na zahradě domku Čejkových Přerovští dosud s velkou úctou vzpomínají.

Ohlas osobnosti Theodora Čejky

Při studiu materiálů k medailonu o Theodoru Čejkovi jsem náhodou objevil ve Zpravodaji města Bystřice pod Hostýnem z února 1975 text dopisu, který zaslal redakci zpravodaje pan učitel ve výslužbě - Antonín Sattek z Příbora. V dopisu datovaném 20. října 1975 s obdivem zdůrazňuje, že Bystřice pod Hostýnem je kolébkou esperantského hnutí. Dále uvádí, že v městském parku v Příboře byl na základě jeho podnětu a za významné podpory zdejšího esperantského kroužku i za podpory vedení města Příbora v roce 1964 slavnostně odhalen důstojný pomník Theodoru Čejkovi - zakladateli esperantského hnutí u nás, který v tomto městě v letech 1894 - 1898 studoval na Učitelském ústavu.

Dále pro zajímavost uvádí, že Theodor Čejka měl v době rozkvětu esperanta své přátele a dobré známé po celé Evropě i v tehdejším carském Rusku. Své tvrzení dokládá sdělením, že obdržel od svého současného ruského kolegy - profesora Sikorského z Omsku Čejkovu „Úplnou učebnici esperanta“ z roku 1908 ( 4. vydání ), dále „Slovník esperantsko - český“ ( autor Theodor Čejka ) a dále „Česko - esperantský slovník“ a „Učebnici esperanta“, kterou spojenými silami zpracovali Theodor Čejka a Josef Krumpolc.

Tyto knihy údajně daroval Theodor Čejka v roce 1908 panu R. Franklovi na památku založení „Světového esperantského svazu“ - UEA - “Universale Esperanto Asocio“.

Pan učitel Antonín Sattek dále zdůrazňuje jedinečnou věc, že totiž Čejka a Krumpolc společně vydávali pro učitele pedagogicky orientovaný, kvalitní časopis „Internacia Pedagogia Revuo“ ( „Mezinárodní pedagogickou revui“), jejíž první číslo vyšlo v roce 1908. V závěru dopisu vyzývá příborský učitel Antonín Sattek bystřické funkcionáře města, aby všechny dostupné materiály, týkajcí se činnosti učitele Theodora Čejky soustředili a zachovali k trvalému uctění památky této mimořádné osobnosti světového esperantského hnutí.

Velmi aktivní přerovští esperantisté v roce 1998 na přerovské Základní škole Jana Blahoslava ( nyní Základní škola praktická a speciální v Přerově ) odhalili pamětní desku s tímto textem: „Na paměť učitelům Josefu Krumpolcovi a Theodoru Čejkovi, zakladatelům esperantského hnutí a klubu v Přerově v roce 1923, Přerov, Oktobro 1998. Dedičas Esperantistoj“. Tato pamětní deska byla při opravě školy bohužel poškozena, avšak po opravě fasády školy zde byla na podzim roku 2008 instalována pamětní deska nová - se stejným textem.

Ve zpravodaji „Obec Chvalčov oznamuje“ z roku 2007 je uvedeno, že známá bystřická paní učitelka a moje bývalá vzácná kolegyně - paní Mgr. Milena Hašková vzpomínala na pana učitele Theodora Čejku jako na moudrého, vysoce vzdělaného a pohledného pána, jenž jakoby vystoupil z galerie významných osobností našich národních dějin. Ráda vzpomněla i na dar, který věnoval pan učitel jejich rodině, když se přestěhovali a zakládali novou zahradu. Pan učitel jim totiž s láskou předal pravděpodobně svůj vlastní sadařský výpěstek tak zvané sladkovišně. Když vyrost-la, tak krásně kvetla a vydávala nádherně zbarvené plody jedinečné lahodné chutí. Jeho vzácná paní - Dobroslava Čejková v její paměti natrvalo zůstala jako milá, vlidná a laskavá dáma a pozorná hostitelka.

Obdobné pocity sdílela i současná pamětnice - jednatelka a kronikářka přerovského esperantského spolku - paní Květoslava Černá, rozená Jůrková. z Přerova ( narozená v roce 1939 ). V červnu 1953 měla jako mladá adeptka esperanta možnost zúčasnit spolu se svými rodiči návštěvy delegace přerovských esperantistů u pana učitele Čejky u něj doma. Dodnes si s láskou vzpomíná, že se s panem učitelem i s jeho paní setkali při velmi srdečném, přátelském posezení na zahradě jejich domu pod Hostýnem. Měl jsem to štěstí, že mi při mé návštěvě u ní doma dne 13. dubna 2017 poskytla k nahlédnutí několik dopisů jejího otce - korenspondenci s panem učitelem Čejkou a několik cenných fotografií. Dále mi sdělila, že pan učitel Theodor Čejka na ni zapůsobil jako mimořádná, velmi kultivovaná a přátelská osobnost. Promluvil s ní tehdy laskavě, i když byla vlastně ještě čtrnáctileté děvčátko, jako s každým zkušeným esperantistou z jejich tehdejší delegace. Jak se mi ráda svěřila, doslova obohacující setkání s tak mimořádnou osobností i s jeho vzácnou paní se jí na celý život hluboce vrylo do paměti.

             Osobnost světového esperantského hnutí - bystřický pan učitel Theodor Čejka prožil opravdu bohatý život plný práce pro druhé a pro společnost. Zesnul ve věku 79 let dne 27. listopadu 1957 a jeho urna byla pietně uložena na bystřickém hřbitově v urnovém háji.

Esperanto stále živé:

O tom, že esperanto i osobnost bystřického pana učitele Theodora Čejky jsou stále živé, svědčí významná akce - oslava stoletého výročí založení Esperantského klubu v Olomouci, jež se ukutečnila dne 11. června 2011. Vzpomínková oslava proběhla za krásného letního počasí u památného pomníku esperanta v olomouckém Parku Bedřicha Smetany za účasti asi stovky zástupců esperatských klubů z celé republiky.

Program slavnostního setkání zahájil předseda Esperantské sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci - Jan Duda. Význam tohoto výročí zvýraznili svou účastí primátor města Olomouce - Martin Novotný a předsedkyně celorepublikového Českého esperantského klubu - Jana Melichárková z Ratíškovic. Jako tehdejší aktivní člen Literárního klubu Olomouc jsem na tuto slavnost obdržel pozvánku. Rád jsem na tuto významnou akci pozval svého dobrého známého - našeho významného bohemistu, linkvistu a překladatele - docenta Masarykovy univerzity v Brně - PhDr. Mirka Čejku, CSc. - syna pana učitele Theodora Čejky, jenž byl požádán, aby v úvodu oslavy přednesl hlavní slavnostní projev.

Jeho proslov, v němž vyzvedl celoživotní snahu svého drahého otce o co největší rozšíření esperantského hnutí s cílem, aby sloužilo k rozvoji spolupráce, přátelství a miru mezi národy celého světa, byl přijat účastníky tohoto setkání s nadšením.

K důstojné oslavě přispělo i výtečné vystoupení skvělých esperantských hudebníků – houslisty Jana Dudy z Olomouce a akordeonisty Václava Noska z Kojetína.

Mgr. Zdeněk Smiřický

Prameny a literatura:

Matrika narozených, římskokatolický farní úřad Holešov
Korenspondence Theodora Čejky s Richardem Jůrkou

Časopisy:

Český esperantisa IV.
La Progreso, 1. 12. 1930

Zpravodaje:

Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, únor 1975
Obec Chvalčov oznamuje, 2007, č. 5 (září - řijen)
Devadesáté výročí esperantského klubu v Přerově, sborník, vydal Esperantský klub Přerov, 2013

Moje velké poděkování za pomoc patří panu Miroslavu Malovcovi z Klubu esperantistů v Brně a dále pak za velkou pomoc a vstřícnost paní jednatelce Květoslavě Černé z Přerova a vzácnému příteli Václavu Noskovi z Kojetína, aktivním členům členům Esperantského klubu v Přerově.