Světové dějiny/Vzestup a pád Napoleonovy říše

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Za doby zakládání sesterských republik (krátce po ukončení dynamické fáze Francouzské revoluce) hodně rostla prestiž generálů i jejich reálná moc. Objevil se Napoleon Bonaparte. Poprvé se vyznamenal roku 1795, kdy potlačil revoluci v Paříži. Pocházel ze zchudlého Korsického šlechtického rodu.

Vojenské úspěchy Napoleona se množily. Francie se v této době potřebovala vypořádat s Anglií. Byl to její odvěký rival, který navíc Francii po popravě krále vyhlásil válku. Napoleon ale nechtěl napadnout přímo Anglii, a proto si raději vybral její historickou državu - Egypt, na který roku 1798 zaútočil. Egypt formálně spadal pod Osmanskou říši, ale ovládali jej Britové. Jeho brzká porážka Anglii hospodářsky oslabila. Lidé v Egyptě ale francouzské osvícenství nepřijali, protože se z valné části jednalo o negramotné venkovany. V Egyptě panoval zastaralý feudální režim.

Velká komplikace ale Francouzům nastala, když admirál Nelson (Brit) zničil francouzskou flotilu: Francouzi se neměli jak vrátit. Početná armáda se v Egyptě nudila a začala podnikat výpady do okolních států.

Vizí Napoleona bylo skončit jako Alexandr Veliký. Přešel celý Sinajský poloostrov až do Izraele, kde neúspěšně obléhal pevnost Akka. Poté se vrátil zpět do Egypta a chtěl domů. Armáda ale byla demoralizovaná, zmořená žízní a partyzánskými útoky domorodců. Francouzi tedy Egypt dobyli, ale nebyli schopní s tím nějak naložit, protože je Angličané odřízli od cesty zpět.

Napoleon dostal zprávy, že situace ve Francii se horší, vznikla protifrancouzsky orientovaná Rusko-Rakouská koalice. Parlament byl navíc zmítán pokusy o převrat a byl totálně zkorumpovaný. Napoleon se rozhodl zachránit Francii, nechal zbytky armády v Egyptě, což bylo jeho velké selhání, a vrátil se do Paříže. Lidé ho přijali dobře, události v Egyptě byly prezentovány jako jeho vítězství.

9. 11. 1799 udělal převrat, nechal se jmenovat prvním konzulem a vzal vládu do svých rukou. Všechny občanské svobody zachoval. Konzulové byli tři, první (Napoleon) měl ale největší pravomoci.

Rusko-Rakouská koalice byla velmi rozhádaná. Neshodli se, kdo si co urve po vítězství. Za předpokladu intenzivní spolupráce mohli Francii porazit, místo toho však prohrávali (roku 1800 u Marenga). Napoleon zabral Itálii a vyhlásil tam republiky francouzského typu. Rovněž anektoval Porýní.

Roku 1802 se Napoleon prohlašuje doživotním konzulem a roku 1804 císařem. Vydal svůj zákoník Code civil, který ctil ideály revoluce. Napoleon se nestal diktátorem, zavedl pouze autoritářský režim.

Proti Francii vznikla tzv. třetí koalice - Anglie, Rakousko a Rusko. Válčit se začalo 1805. V bitvě u Ulmu Napoleon rozdrtil rakouskou armádu. V bitvě u Trafalgaru admirál Nelson zničil francouzské loďstvo, sám tam zemřel. Poté Napoleon obsadil Vídeň - té ale táhl na pomoc ruský maršál Kutuzov.

Napoleon věděl, že nemůže ve Vídni zůstat, a tak odtáhl k Brnu. Utábořil se u Slavkova. Oproti Kutuzovovi měl polovinu vojáků a další ruské posily byly ještě na cestě. Napoleon vyvolal u nepřítele dojem, že se bitvy bojí. Tím vyprovokoval konflikt a díky dokonalé taktice přesilu porazil - Napoleonova armáda byla motivovaná, věděli, za co bojují. Byla to "bitva tří císařů": Napoleon, car Alexandr a František. V prosinci 1805 byl dohodnut mír v Bratislavě. Rakušané přišli o Dalmácii a sever Itálie.

Posledním významným evropským státem, který nebyl od Napoleona poražen, bylo Prusko. Byl vytvořen tzv. Rýnský spolek, šlo o koalici Francie a malých států v Německu. Tyto státy rovněž přijaly liberální francouzské zákony. Napoleon tak fakticky ukončil tisíciletou existenci Svaté říše římské.

Na obranu proti Rýnskému spolku vznikla 4. koalice z Pruska, Ruska a Británie. Napoleon Prusy porazil a značně zredukoval jejich území. Roku 1807 uzavřel s Prusy Tylžský mír.

Napoleon chtěl zničit i Británii. Věděl ale, že na přímou invazi nemá. Zahájil proto tzv. kontinentální blokádu (v letech 1807 - 1812), chtěl Británii izolovat především obchodně. To ale ovlivnilo přímo i samotnou Francii, protože z Británie se do Evropy dováželo mnoho věcí. Některé evropské státy navíc blokádu porušovaly, například Španělsko. Proto roku 1809 zahájil vojenský zásah, Španělskou armádu rychle porazil. Domorodci ale zahájili guerrilovou válku a Napoleon tam musel udržovat početnou armádu.

V této době byl velvyslancem Habsburků v Paříži hrabě Metternich. Francouzská tajná policie záměrně podávala Metternichovi nepravdivé informace o vývoji konfliktu ve Španělsku a ten tak posílal do Vídně zprávy o tom, že Francie ve Španělsku prohrává a že je před koncem.

Ve Vídni uvěřili a vyhlásili Francii válku ve snaze dát jí poslední ránu. V bitvě u Wagramu (dnešní východní Rakousko) 1809 byla rakouská armáda naprosto rozprášena a Napoleon znovu obsadil Vídeň. Císaři Františkovi nadiktoval ponižující podmínky, Rakousko ztratilo území v Dalmácii a Halič. Napoleon omezil rakouskou armádu a vzal si za ženu Františkovu dceru.

V této době (1812) se začaly horšit vztahy Francie a Ruska, car Alexandr I. odmítl provdat Napoleonovi svou dceru. Navíc vypověděl blokádu Británie, čímž Napoleonovi zkomplikoval cestu k úplnému vítězství.

Napoleon proto postavil obrovskou armádu (600 000 mužů) a táhl na Rus. Vyrazil na jaře. Do armády naverboval i Prusy a Rakušany. Rusové měli okolo čtvrt milionu lidí, vedl je Kutuzov. Ten věděl, že se s Francouzy nemůže střetnout v otevřeném prostoru, to byl byl jejich konec. Proto je nechal dojít až k Moskvě, kterou dobyli, během obléhání ale celá shořela. Blížila se už zima a Napoleon věděl, že v Moskvě by zmrznul. Proto ji sám opustil a chtěl se přesunout jinam. Kutuzov ale chytrými manévry Napoleona donutil, aby se vracel stejnými místy jako přišel - tam už ale nebylo co jíst. Byla zima a klesala morálka. Půlmilionová armáda zčásti pomřela hlady, zmrzla, utekla nebo padla v bojích. Vracelo se pouze 30 000 lidí. I ty Napoleon opustil, odjel do Paříže a začal sbírat novou armádu.

Rivalové Francie opet vycítili, že už opravdu dodělává a postavili další koalici: Anglie, Prusko, Rusko a Rakousko. Roku 1813 došlo ke střetu u Lipska, kde byl Napoleon poražen. Odhodlání koalice bylo vysoké, věděla, že má konečně šanci, a napoleonská Francie byla po 20 letech válek vyčerpaná. V okolních státech rovněž vznikal moderní nacionalismus, který na počátku výrazně pomáhal Francouzům, neboť jejich armáda měla i díky tomu vysokou morálku.

Roku 1814 vtáhl ruský car a představitelé koalice do Paříže.

Napoleon musel abdikovat, jednali s ním celkem slušně, dali mu Elbu, ostrov u Itálie, kde si mohl vládnout. Ve Francii byla obnovena vláda Bourbonů, nastoupil Ludvík XVIII. Byl svolán mírový kongres do Vídně