Světové dějiny/Renesance a humanismus v Itálii

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jako události, které vymezují začátek novověku, jsou uváděny zejména tyto:

  1. Pád Cařihradu a konec Stoleté války (1453)
    • Objevení Ameriky a dobytí Granady (1492)
  2. Renesance, překonání středověkého myšlení
  3. Vynález knihtisku (cca 1450)
  4. Reformace, šíření různých náboženských směrů, rozpad západní církve
  5. Rozšíření vědeckých poznatků (např. heliocentrismus)
  6. Kolébkou renesance byla severní Itálie. Renesance se tam začala rodit ve 2. polovině 14. století. Itálie byla v této době rozdrobena na mnoho menších států. Některé z nich byly republikami.

Severní Itálie byla v té době nejrozvinutější částí Evropy s nejbohatšími měšťany. Nejlépe na tom bylo Benátsko, Florencie, Janov a Milán. Benátky zbohatly na obchodu s Orientem. Ten především nabízel drahé luxusní zboží, hedvábí a koření. Z Arabského poloostrova dováželi také ve velkém kadilo. Benátčané jezdili do Levanty, kde se s Araby setkávali a uskutečňovali obchody. Benátsku patřilo i dnešní chorvatské pobřeží - Dalmácie.

Janov zbohatl téměř stejně jako Benátky, zejména na obchodu s kořením, kadidlem a obilím.

Florencie byla centrem umění, působila tam celá řada mecenášů. Prvotně však bohatství získala díky vyspělému bankovnictví, významná byla také výroba sukna a dovoz vlny z Anglie. Florencie byla republikou, většinu moci však v rukou držel jeden rod - Medicejové.

Milánsko bylo monarchií. Zbohatli mj. díky výrobě zbraní.

Papežský stát, další ze státních útvarů na italském území, byl často bez papeže, hlavně kvůli schismatu. Od roku 1309 sídlili papežové v Avignonu, neboť na ně měl značný vliv francouzský král.

Státy v jižní Itálii, zejména Neapolské království, byly zaostalé. Hlavně kvůli podnebí nevhodnému pro zemědělství. Vliv Neapolska na zbytek Itálie byl nulový.

Ačkoli byly italské stát bohaté, byly slabé a nesjednocené. Italští myslitelé se zabývali antickou představou sjednocené Itálie a hledali cesty, jak znovu obnovit lesk antické Itálie. Tento zájem vedl i k zájmu o historii a jiné vědy.

Podstatnou změnou, kterou přinesla renesance, je vznik nové nezávislé společenské třídy - měšťanstva. Lidé žijící v bohatých městech si mohli zaplatit dobré světské vzdělání na univerzitách. Církev přestala mít monopol na vědění. To představovalo obrovský pokrok v porovnání se středověkem, kdy se téměř veškerá vzdělanost pěstovala v souvislosti s církevními aktivitami. Humanismus rozvíjel důraz na rozum, jejž měl užívat každý člověk.

V Itálii začala renesance ve 14. století, kdy žili Dante a Petrarca. Za Alpy se dostala až o století později. U nás je renesanční až 16. stol. Italská renesance se dělí na 3 hlavní období: trecento (14. stol.), quattrocento (15. stol.) a cinquecento (16. stol.).

Dante je autorem Božská komedie a Monarchie. Petrarca napsal Sonety Lauře. (Dopisoval si i s Karlem IV. Petrarca jej přesvědčoval, aby sjednotil Itálii. Karel byl ale realista a dobře věděl, že kvůli protichůdným zájmům italských států to nebude možné.)

Bocaccio napsal Dekameron - rozverné povídky, jež si vypráví poutníci prchající z města zasaženého morem.

V období quattrocenta se začala opouštět představa sjednocení Itálie a začalo se spíše přemýšlet nad tím, jak pozvednout rozdrobenou Itálii. Hlavním městem italské renesance se stala Florencie. Její bohatý kulturní život byl umožněn jen díky mecenášství. Největšími mecenáši byli Medicejové, kterým plynuly obrovské příjmy z bankovnictví a obchodu se suknem. Rovněž měli ve svých rukou veškerou politickou moc. Medicejové znovu otevřeli Platónskou akademii, kde sdružovali mnoho umělců. Této moci Medicejové dosáhli díky populismu, pořádáním mnoha lidových her, celolidovými referendy a především korupcí.

Filipo Brunelesschi - architekt, jenž postavil florentský chrám. Alberti - teoretik renesanční architektury, již jasně vymezil. Leonardo da Vinci - malíř, lékař, vynálezce, sochař, zkrátka renesanční člověk. Michelangelo Buonarroti - také "renesanční člověk", vymaloval Sixtinskou kapli a vysochal Davida a Mojžíše.

V cinquecentu se objevuje nový fenomén - tzv. renesanční papežství. V podstatě šlo o to, že papežové se stali více světskými pány než duchovními autoritami. Bylo běžné, že papežové vlastnili rozsáhlé majetky, a museli se tudíž o ně starat.

Savonarola byl vášnivý florentský kazatel v dominikánském klášteře. Stal se oponentem Medicejů. V jeho době měla Itálie problémy s morem, navíc se blížil rok 1500 a lidé se začali bát konce světa. Sanovarola lidem vnucoval chiliastické představy a oni jim věřili. Postupně získal větší moc než Medicejové a ti museli emigrovat. Savonarola donutil lidi, aby se zbavili všech uměleckých děl a ubránili se tak před božím trestem.

Proti Savonarolovi se zvedla opozice tvořená papežem a františkány. Jeden františkán svolil, aby on i Savonarola prošli zkouškou ohněm. Savonarola to nejdříve odkládal, potom odmítl, čímž ztratil popularitu. Roku 1498 byl nakonec zatčen a upálen.

V renesanční Itálii také žil filosof Machiavelli. Je autorem spisu Vladař, ve kterém shrnul požadavky na ideálního sjednotitele Itálie. Těmto požadavkům perfektně vyhovoval Caesar Borgia, syn papeže Alexandra VI. Machiavelli říkal, že správný státník musí uzavírat účelově výhodná spojenectví, nedodržovat smlouvy a operativně likvidovat protivníky. Takovémuto stylu politiky se říká machiavellismus.

Renesance v Itálii doznívá v 1. polovině 15. století a nastupuje baroko.

Za Alpy se renesanční myšlení dostalo až ve 2. polovině 15. století, ve střední Evropě až v 16. stol. Šiřiteli renesance byli především renesanční italští umělci. Největšími umělci zaalpské renesance byli malíři Hieronymus Bosch (Nizozemsko) a A. Dürer (Německo). Hieronymus Bosch byl činný v Brabantsku (dnešní Belgii). Maloval podle renesančních pravidel (s citem pro detail a perspektivu), ale středověké motivy. Známé jsou jeho triptychy znázorňující různé hříšné počínání a následné tresty.

V Českých zemích se renesance naplno projevila právě až v 16. stol. Důvodů pozdního příchodu je více: Čechy byly po válkách chudé a málokdo si mohl dovolit zaplatit umělce. Itálie navíc byla celá katolická a cokoliv k nám z ní přišlo, bylo podezřelé.