Světové dějiny/Povstání ve 30. létech 19. století

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ve Francii po Napoleonově období následovaly další revoluce. Ve Francii sice byla konstituční monarchie, všechny výdobytky Velké francouzské revoluce ale zůstaly zachovány, šlechta ani duchovenstvo neměly žádná privilegia. Vládli umírnění monarchisté a nejbohatší liberálové. V opozici byl zbytek liberálů, bonapartisté (ilegální) a republikáni. Dále existovali ještě ultramonarchisté podporující krále. Ti byli také mimo zákon, protože požadovali naprostý návrat poměrů do doby před všemi revolucemi.

Umřel Ludvík XVIII. a místo něj nastoupil jeho bratr Karel z Artois, který byl vůdem ultramonarchistů. Ultras měli naprosto nepřijatelný požadavek na vrácení veškerého majetku do stavu před revolucí. Zákon o restitucích se také podařilo prosadit. Karel ultras zlegalizoval. Novým zákonem byla také privilegována katolická církev. Karel se snažil omezit svobodu slova. Liberálové se bouřili.

Nedlouho před revolucí byly vyhlášeny volby. Vyhráli liberálové a okamžitě začali Karla kritizovat. Karel se s nimi nebavil, zrušil sněmovnu a zavedl úplnou censuru. To byly chybné kroky - vzbouřila se Paříž i armáda a Karel musel uprchnout. Přestože přísahal na ústavu, porušoval ji. Sněmovna ho prohlásila za sesazeného a nastoupil Ludvík Filip Orleánský. S touto revolucí nebyli republikáni spokojeni, čekali větší změny. Přesto došlo ke stabilizaci situace a zbytek 30. let byl celkem klid a ekonomická růst.