Světové dějiny/Pokus o sjednocení roku 1848

V různých německých monarchiích panovaly během první poloviny 19. století zcela odlišné podmínky. Našly by se konzervativní monarchie (Prusko) i liberální konstituční monarchie (Bádensko). Ve všech státečcích existovaly požadavky na rozsáhlejší svobody. Navíc existovaly racionální požadavky na sjednocení novodobého německého národa.

Tento požadavek stál proti zájmům lokálních monarchů, jejichž funkce a tituly by se vznikem většího státního celku zcela ztratily význam. Přesto se požadavky na sjednocování postupně dařilo realizovat, někde i za cenu několika výstřelů. Na léto roku 1848 se plánovaly celonárodní volby do frankfurtského parlamentu. Tomu byla dána ústavodárná pravomoc. Existovaly dvě vize na sjednocení Německa.

Velkým odpůrcem jakéhokoliv sjednocení bylo největší Prusko. Pruskému králi se příčila představa na sjednocení zdola. Jako konzervativec se odmítal bavit s nějakými liberály.

První vizí byla tzv. velkoněmecká koncepce, která počítala se sjednocením v hranicích bývalé Svaté říše římské. Druhá, maloněmecká koncepce počítala jen s územím dnešního Německa. Každopádně ony volby proběhly na území, které přibližně odpovídalo velkoněmecké koncepci. Volili i čeští Němci. Do Čech byl poslán dopis se žádostí, aby česká společnost zaujala k velkoněmecké koncepci nějaké stanovisko.

Reakci na žádost Německa napsal za Čechy František Palacký, dopis vešel do dějin jako List do Frankfurtu. Ve svém textu Palacký velkoněmeckou koncepci odmítl. Do Německa by kromě Němců šli jenom Češi a Italové a Palacký měl proto logicky strach z germánské nadvlády. Místo toho prosazoval setrvání všech slovanských národů v rámci Rakouska, které tak mělo větší šanci stát se konkurenceschopnějším státem.

Frankfurtský sněm nakonec ústavu dokončil a uveřejnil, nezačala ale platit hned. Počítalo se s volbami a v čele státu s císařem, který měl mít rozsáhlé pravomoci. Vláda měla být kontrolována voleným sněmem. Zcela byly zrušeny feudální vztahy (hlavně přetrvávala ještě robota).

Ke sjednocení Německa nakonec nedošlo podle žádné koncepce, i když ta maloněmecká se časem ukázala jako životaschopnější. Císařská koruna byla nabídnuta pruskému králi, který ji ale ze solidarity k malým šlechticům odmítl. Parlament byl roku 1849 rozehnán pruskou armádou. Mnohé liberální výdobytky byly ale zachovány. Šlechta již například sama z ekonomických důvodů neobnovila robotu.